Pátek 6. prosince 2024, svátek má Mikuláš
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Deset podmínek k zajištění politické nezávislosti České republiky

Česká vlajka na prázdné tribuně. foto: ČTK

Suverenita je schopnost státu o sobě svobodně rozhodovat. Úkolem naší příští vlády bude zajistit, aby Česko nemohly vydírat diktátorské režimy.
  10:12

Heslo současného českého prezidenta Miloše Zemana zní: „Tato země je naše.“ Český stát po staletí zažíval období, kdy jej fakticky ovládal někdo zvenku. Ať jde o hrubou vojenskou okupaci našeho území nacisty či sověty, nebo řízení všeho důležitého skrze desítky sovětských poradců rozesetých po československých institucích, kteří z našeho státu dělali nesvéprávnou kolonii, o jejíchž krocích se rozhodovalo v Moskvě.

Suverenita je schopnost státu o sobě svobodně rozhodovat, aniž by se podřizoval vůli cizích mocností. Když se podíváme do dnes platné bezpečnostní strategie českého státu, politická nezávislost je životním zájmem České republiky. Jenže jak ji lze prakticky posilovat nad rámec obvyklých politických frází?

Silná moderní armáda

Za prvé, musíme mít silnou moderní armádu strážící naše předpolí před nepřítelem. Česká armáda sice sloužila po boku spojenců od Iráku po Afghánistán, ale neschopnost zajistit její financování je selháním řady nedávných vlád. V praxi jde o minimální hranici výdajů dvou procent HDP, k níž jsme se zavázali v rámci NATO, ale naposledy plnili před 15 lety. Bez stabilního financování bude armáda používat zastaralou techniku často sovětské výroby, s níž i sebelepší vojáci těžko ubrání zemi proti moderně vyzbrojenému nepříteli.

Česká armáda sice sloužila po boku spojenců od Iráku po Afghánistán, ale neschopnost zajistit její financování je selháním řady nedávných vlád. V praxi jde o minimální hranici výdajů dvou procent HDP, k níž jsme se zavázali v rámci NATO, ale naposledy plnili před 15 lety.

Kromě financování armády má smysl zvýšit české angažmá v baltském regionu, kde již nyní rotují čeští vojáci v rámci aliančních uskupení. Vzhledem k modernímu válčení obrana Česka nezačíná v Krkonoších, ale na území baltských spojenců v NATO, přes které by případná ruská invaze přišla. Mimo Severoatlantickou alianci bychom mohli znásobit vojenskou spolupráci s Ukrajinou a Gruzií – tyto demokratické přátelské státy čelí okupaci části svého území ruskou armádou a českým zájmem je, aby se tato agrese nezvětšovala.

Čeští vojenští instruktoři nebo specialisté pomáhající ukrajinské a gruzínské armádě by tak mohli pomoci českým strategickým zájmům. Ukrajina a Gruzie o naši vojenskou pomoc stojí, a pokud bychom na jejich území působili ve skupině států středovýchodní Evropy, dávalo by to zahraničněpolitický i vojenský smysl.

Geopolitické probuzení

Za druhé, český stát by se měl geopoliticky probudit. Čína a Rusko vedou proti západním liberálním demokraciím strategický nátlak, jehož cílem je vlivové ovládnutí slabších států a vytvoření sféry autoritářské vlivu v našem regionu. Například dnešní Orbánovo Maďarsko slouží jako ruská a čínská zpravodajská základna proti středoevropským demokraciím, což je proti zájmům Prahy. Česku neslouží účast v čínské mezivládní platformě 17+1, jež byla pompézně spuštěna jako nástroj pro obrovské čínské investice, které k nám ale nepřišly.

Čína a Rusko vedou proti západním liberálním demokraciím strategický nátlak, jehož cílem je vlivové ovládnutí slabších států a vytvoření sféry autoritářské vlivu v našem regionu. Česku neslouží účast v čínské mezivládní platformě 17+1, jež byla pompézně spuštěna jako nástroj pro obrovské čínské investice, které k nám ale nepřišly.

Místo přátelské spolupráce a zvýšené obchodní výměny se Česko stalo terčem znásobené čínské špionáže a masivního vydírání Pekingem, proto by se česká vláda měla přestat účastnit Potěmkinových vesnic, jako je čínský formát setkávání 17+1. Mnohem větší ekonomické a bezpečnostní výhody pro nás představuje spolupráce s demokratickým Tchaj-wanem, jenž již dnes v Česku investuje násobně víc než komunistická Čína a na rozdíl od ní má skutečný zájem reálnou spolupráci rozjet.

Také bychom se měli aktivně zapojit do Iniciativy Tří moří, kterou Polsko a USA hodlají do našeho regionu pumpovat finanční investice pro regionální infrastrukturní projekty s cílem například posílit vojenskou mobilitu. Prakticky jde třeba o to, aby bylo jednodušší přesouvat vojenské jednotky spojenců ve středoevropském regionu, v němž Česko kvůli dlouhodobé neschopnosti vybudovat solidní pozemní infrastrukturu selhává.

Strategická infrastruktura a kybernetická bezpečnost

Za třetí, český stát nesmí předat svou strategickou kritickou infrastrukturu nepřátelským diktátorským režimům. Přestože se to zpočátku může zdát ekonomicky výhodnější, vpuštění nepřátelských států do budování zásadních projektů by pro český stát bylo ekvivalentem strčení hlavy do smyčky, která se pomalu začne utahovat. České bezpečnostní instituce to říkají jasně: Nemůžeme svěřit stavbu nové jaderné elektrárny Rusku a nechat čínské firmy ovládat telekomunikační sítě páté generace.

Kybernetické ohrožení českých institucí od ministerstva zahraničí po nemocnice je jasné, ale český stát se nemá k jejich zabezpečení. Kyberbezpečnost potřebuje jako armáda nadstranickou shodu na garantovaném rozpočtu do dalších let, aby se tato zásadní část bezpečnosti státu mohla robustně vybudovat.

Nejde jen o bezpečnost dat nebo ovládacích systémů elektráren. Hlavním problémem je vytvoření mnohaleté závislosti českého státu na vůli diktátorů v Moskvě nebo Pekingu – pokud se jim naše suverénní nezávislé jednání v jakékoli otázce nebude líbit, začnou nás vydírat tím, že tyto strategické výstavby pozastaví nebo budou sabotovat. Stejně jako si od potenciálních nepřátel nekupujeme tanky nebo stíhačky, obdobně jim nemůžeme svěřit hlavní stavební kameny české energetické nebo telekomunikační infrastruktury.

Za čtvrté, český stát potřebuje právní a finanční mandát pro kybernetickou obranu a bezpečnost. Sněmovna sice schvaluje zákon o kybernetické obraně, ale kyberbezpečnostní úřad každý rok bojuje o drobky na rozpočet. Kybernetické ohrožení českých institucí od ministerstva zahraničí po nemocnice je jasné, ale český stát se nemá k jejich zabezpečení. Kyberbezpečnost potřebuje jako armáda nadstranickou shodu na garantovaném rozpočtu do dalších let, aby se tato zásadní část bezpečnosti státu mohla robustně vybudovat.

Kromě odborných záležitostí je třeba i politická odvaha – český stát například dnes ví, že Ruská federace několik let vykrádá naše ministerstvo zahraničí, ale vláda se zatím za tento agresivní čin nerozhodla ruský stát důrazně potrestat. Když útočníka nechytíte, jasně na úrovni vlády neoznačíte a neprovedete odvetná opatření například ve formě symbolického vyhoštění části ruské ambasády, pak Kreml nemá důvod v této agresi přestávat.

Koordinace a snížení počtu ruských diplomatů

Za páté, český bezpečnostní systém je dlouhodobě nekoordinovaný a potřebuje centrální postavu. Řada států na světě má ve vedení exekutivy hlavního bezpečnostního poradce premiéra nebo prezidenta, který koordinuje klíčové průřezové kroky bezpečnostní politiky státu, aby levá ruka jasně věděla, co dělá pravá.

Koordinace českých bezpečnostních institucí dnes funguje velmi málo a jedno místo, kde by se potkávaly bezpečnostní informace a rozhodování o postupech na denní bázi, nemáme. V takové operační centrum by se měla přeměnit dnes čistě formální Bezpečnostní rada státu, kam by každá bezpečnostní instituce vyslala svého zástupce pro koordinační tým na Úřad vlády.

Koordinace českých bezpečnostních institucí dnes funguje velmi málo a jedno místo, kde by se potkávaly bezpečnostní informace a rozhodování o postupech na denní bázi, nemáme. V takové operační centrum by se měla přeměnit dnes čistě formální Bezpečnostní rada státu, kam by každá bezpečnostní instituce vyslala svého zástupce pro koordinační tým na Úřad vlády.

Za šesté, měli bychom zásadně snížit přebujelý počet akreditovaných pracovníků ruské diplomacie v Česku, kteří ve skutečnosti pracují pro ruské zpravodajské služby. Pokud s tímto zásadním snížení ruského personálu z obrovského čísla zhruba 140 osob nebude Ruská federace souhlasit, vláda by měla po koordinaci se spojenci vyhostit veškerý ruský diplomatický personál na českém území kromě velvyslance a poté začít vzájemné diplomatické zastoupení navyšovat na principu parity.

Rozbili bychom tím ruské zpravodajské sítě v Česku, a jelikož je český obchod s Ruskem naprosto minimální, Kreml může hrozit maximálně slovními urážkami. Souběžně by vláda měla zahájit důkladné prověření ruských investic v Česku z hlediska původu financí včetně do nemovitostí. Bohužel často sloužíme jako pračka špinavých peněz ruských oligarchů, což bychom měli změnit – jedním z kroků by mělo být výrazné personální posílení Finančně analytického útvaru na ministerstvu financí.

Vydírání a právní systém

Za sedmé, český stát by měl vyhodnotit vydíratelnost ruským a čínským režimem. V roce 2020 jsme zažili dvě vyděračské snahy – Rusko vyhrožovalo za přesun sochy maršála Koněva z náměstí do muzea, Čína za cestu předsedy Senátu s obchodní delegací na Tchaj-wan. Šlo jen o prázdné lži, žádná obrovská ekonomická odveta z Moskvy nebo z Pekingu nenásledovala, což je pro české zájmy skvělá zpráva.

Česko dnes není obchodně ani jinak na Rusku a Číně výrazně závislé, což by měl být dlouhodobý cíl naší politické scény. A nejde jen o obchod. Z českého území bychom měli vyhnat ruské a čínské zpravodajské aktivity, jako je zavření Konfuciových institutů, což již v Evropě provedlo Švédsko. Vláda by také měla představit systematickou strategii českého státu pro posilování loajality cizojazyčných menšin žijících na českém území vůči českému státu a také mít směrem k této komunitě aktivní komunikační politiku.

Měli bychom zpřísnit zákony o praní špinavých peněz – například po britském vzoru otočit důkazní břemeno tak, že pokud zahraniční subjekt ze třetí země mimo Evropskou unii neprokáže, že majetek získal legálně, může o něj díky vysoké sankci přijít. Problémem je, že prakticky nelze prokázat nelegálnost získání majetku například u ruských oligarchů skrývajících jej v Česku, žijí-li z tunelování ve spolupráci s ruským státem.

Za osmé, český právní systém potřebuje aktualizovat kvůli ztížení práce nepřátelských aktérů skrze Česko. Měli bychom zpřísnit zákony o praní špinavých peněz – například po britském vzoru otočit důkazní břemeno tak, že pokud zahraniční subjekt ze třetí země mimo Evropskou unii neprokáže, že majetek získal legálně, může o něj díky vysoké sankci přijít. Problémem je, že prakticky nelze prokázat nelegálnost získání majetku například u ruských oligarchů skrývajících jej v Česku, žijí-li z tunelování ve spolupráci s ruským státem.

Ruská policie českým orgánům nebude v trestněprávním řízení pomáhat, proto nelze proti těmto oligarchům u nás zakročit. Také tuzemské zákony o špionáži potřebují novelizaci – pokud někdo sbírá citlivé neutajované informace například o českých zákonodárcích a nosí je ruským zpravodajcům, český zákon na něho nedosáhne. Špionáž je třeba legislativně přeformulovat na dlouhodobou, vědomou a systematickou činnost ve prospěch cizí moci, aby bylo možné ruské špiony stíhat jako například baltské státy.

Je třeba dát pravomoc bezpečnostním složkám vetovat pobytové oprávnění cizinci – získávají ho například ruští občané pracující proti českým zájmům, ale nejsou-li zákony trestně postižitelní, prakticky je nelze zastavit. Do zákona o lobbingu by měla být zavedena povinnost veřejně deklarovat financování českých nevládních aktérů ze státních nebo na stát navázaných finančních zdrojů ze třetích zemí mimo EU a NATO, pokud přicházejí do kontaktu s orgány výkonné nebo zákonodárné moci. Podobné mechanismy fungují v USA nebo v Austrálii a ztransparentňují politické prostředí.

Obrana univerzit a lidsko-právní oblast

Za deváté, český stát musí začít bránit své univerzity. Světové zkušenosti ukazují, že řada univerzit není transparentní ohledně financování svých aktivit ze zdrojů autoritářských režimů. Vláda by měla zajistit, aby české vysoké školy povinně každý rok veřejně deklarovaly své příjmy ze zdrojů ze třetích zemí podle sjednocené metodiky na základě doporučení ministerstev školství a vnitra.

Měli bychom usilovat o roli hlavního evropského kritika genocidy páchané Čínou na Ujgurech a z Česka budovat bezpečné místo pro ohrožené autoritářskými režimy. Nejde jen o morální postoj – tato podpora bojovníkům za principy dělá z Česka stát, který se nebojí postavit mocným diktaturám, což posiluje naši mezinárodní pozici mezi demokraciemi.

Dalším problémem je, že čeští studenti a akademici odjíždějí do zemí, jako je Čína, bez jakékoli přípravy na zpravodajská nebezpečí, která na ně místní režimy mají připravená. Český stát by měl poskytovat pravidelná bezpečnostní školení pro české studenty a akademiky směřující do rizikových režimů, aby byli dobře připraveni na nepřátelské snahy o zpravodajské vytěžování a rekrutování, což je obvyklá praxe vůči západním návštěvníkům a laici si to neuvědomují.

Za desáté, český stát by měl začít suverénně vystupovat v lidsko-právní oblasti. Lze přijmout českou verzi zákona o lidsko-právních sankcích známou jako Magnitsky Act a zakázat vstup těm, kdo jsou odpovědní za porušování základních lidských práv. Měli bychom usilovat o roli hlavního evropského kritika genocidy páchané Čínou na Ujgurech a z Česka budovat bezpečné místo pro ohrožené autoritářskými režimy.

Nejde jen o morální postoj – tato podpora bojovníkům za principy dělá z Česka stát, který se nebojí postavit mocným diktaturám, což posiluje naši mezinárodní pozici mezi demokraciemi.

Autor: