KOMENTÁŘ Jakuba Kalenského / V rámci kampaně Miloš Zeman sliboval, že kolem skandální amnestie svého předchůdce Václava Klause udělá jasno. V pondělí 6. května se tak zřejmě pokusil učinit – jenže podle svých standardů. Nevykročil ze svých nejhorších tradic manipulování s fakty, nevymanil se ani ze svého pevného oposmluvního svazku. Zemanovo „vyšetřování“ spočívá v chránění Klause a spol. a očernění někoho jiného. Tím jiným má být Pavel Hasenkopf.
Zemanův kancléř Vratislav Mynář už minulý týden bez jakýchkoliv důkazů nařkl z autorství amnestie trojici Ladislav Jakl, Petr Hájek a Pavel Hasenkopf. Všichni se brání, jedině exporadce Václava Klause Hasenkopf však přináší důkazy v podobě konkrétních dokumentů a korespondence. A ty ho z autorství nejkritizovanějšího druhého článku novoroční amnestie vyviňují. Zeman to ovšem ignoruje.
„Hasenkopf veřejně odmítl jakoukoli spoluúčast na vyhlášení amnestie, zejména pak na zastavení trestního stíhání ve věci vlekoucích se procesů,“ tvrdí ve svém prohlášení Zeman. Vzápětí právě na Hasenkopfa ukazuje.
Původní Hasenkopfův text se od finálního znění aboličního článku amnestie zásadně liší
Jenže neříká pravdu už v citované větě. Hasenkopf nikdy jakoukoliv spoluúčast na amnestii neodmítal – dokonce už 13. února, dávno před rozbouřením právě probíhající debaty, na blogu publikoval svůj text navržené amnestie, který napsal v listopadu. A ten, jak se může každý přesvědčit, se od finálního znění výrazně liší a s propíraným druhým aboličním článkem, v podobě, v jaké ho vyhlásil na Nový rok Klaus a který osvobodil od stíhání i některé tuneláře, nemá prakticky nic společného.
Svůj listopadový text odevzdal Hasenkopf nadřízenému, tedy Jaklovi, na jeho výslovné zadání. K podílu na přípravě amnestie se tedy jasně přihlásil už před třemi měsíci a jasně také řekl, že od verze, která byla později vyhlášena (a jejíž autorství přisuzuje ministerstvu spravedlnosti, o čemž bude ještě řeč), se distancuje.
O víkendu k tomu přidal e-mailovou komunikaci se šéfem politického odboru Jaklem, která dokazuje, že požadavek „přihlédnout k dlouho se vlekoucím soudům“, tedy zakomponovat do amnestie aboliční článek, mu byl uložen shora. A zveřejnil i další verzi amnestie – ta mu na stůl dorazila v prosinci, podle Hasenkopfa je na ní patrný rukopis ministerstva spravedlnosti a obsahuje abolici v rozsahu velmi podobném tomu, jaký vyhlásil Klaus.
Kam ale s těmito dokumenty na Zemana! Prezident absurdně považuje sepsání „verze Hasenkopf“ v listopadu a e-mailovou komunikaci na ni navazující za důkaz, že je Hasenkopf autorem „verze ministerstvo spravedlnosti“ z prosince: „Důkazy považuji za dostatečné pro tvrzení, že Pavel Hasenkopf byl jeden ze spoluautorů amnestie, a to zejména části zastavující trestní řízení u dlouhodobě se vlekoucích procesů,“ tvrdí prezident. Logika dostává na frak a Hasenkopf je obviněn z něčeho, s čím podle dostupných dokumentů neměl nic společného.
Ještě v průběhu pondělka, ale již po Zemanově prohlášení, se na portálu iHNed.cz objevil přepis kompletní e-mailové komunikace mezi Hasenkopfem a Jaklem. Právníkova averze vůči tomu, co měl prezident o pár dní později vyhlásit jako svou amnestii, je zřetelná. „Nepsal to náhodou na míru nějaký advokát, který chce pomoci svému klientovi,“ dotazuje se na jednom místě Hasenkopf.
Pravda vítězí?
Zeman v květnu přesvědčuje veřejnost, že odhalením informací, které byly zveřejněné už v únoru, byla završena měsíční detektivní práce jeho úřednického aparátu
Zeman tedy v květnu přesvědčuje veřejnost, že odhalením informací, které byly zveřejněné už v únoru, byla završena měsíční detektivní práce jeho úřednického aparátu. Že mu nesedí fakta, tedy že Hasenkopfův listopadový text nemá nic společného s finální verzí aboličního článku amnestie, kterou vyhlásil Klaus v lednu, mu je jedno.
Zeman si se lhaním nedělal těžkou hlavu po celou svou politickou kariéru. Dvakrát byl jako lhář označen přímo soudem – jednou v procesu s novinářem Ivanem Brezinou, kterého v době svého premiérského mandátu obvinil, že je zkorumpovaný, a po dlouhých osmi letech byl odsouzen k omluvě; podruhé letos těsně po prezidentských volbách, kdy Nejvyšší správní soud konstatoval, že „řada tvrzení M. Zemana se mohla mnoha lidem jevit jako nekorektní, demagogická a některá dokonce lživá“. A pak je tu řada Zemanových výroků, které jsou z hlediska pravdivostní hodnoty velmi diskutabilní, i když za ně odsouzen nebyl: jako když obviňoval z přípravy státního převratu bývalého ministra vnitra Jana Rumla a exprezidenta Václava Havla, nebo když tvrdil, že někdejší ministr zahraničí Josef Zieleniec podplácel novináře, aby o něm psali pozitivně.
Jak už ČESKÁ POZICE psala minulý týden – ve „sporu o amnestii“, který už se někomu může jevit nepřehledný, je důležitý moment: proti Hasenkopfovým na stůl předkládaným důkazům stojí skupinka politiků a jejich podřízených, kteří jsou velice nedůvěryhodní. O amnestii z této skupinky zaznělo několik lží a žádné jiné „důkazy“ než výroky nepodávají.
Hasenkopf na rozdíl od nich základní parametry své výpovědi nemění podle potřeby, pouze ji rozšiřuje. Proč se rozhodl pro dávkování důkazů, těžko soudit – přesto ale jeho výpověď působí v těchto dnech výrazně důvěryhodněji než výpovědi těch, kdo stojí proti němu.
Hasenkopf v reakci na prezidentova pondělní slova zveřejnil obsáhlé vyjádření na svém facebookovém profilu. Za autora amnestie (poznámka pro prezidenta, jeho aparát a méně chápavé osoby – tedy toho, co bylo 1. ledna 2013 skutečně vyhlášeno, nikoli jedné z více pracovních verzí) označuje exposlance, bývalého náměstka nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké a v době vzniku textu amnestie zaměstnance ministerstva spravedlnosti Zdeňka Koudelku. To odpovídá informacím, které už v lednu uvedl novinář Lidových novin Tomáš Němeček.
Hasenkopf Koudelkovo autorství odvozuje mimo jiné i z vlastností elektronického dokumentu, který obsahoval předfinální znění amnestie (to se už obsahově příliš nelišilo od toho, co Klaus vyhlásil). Dále Hasenkopf slíbil v příštích dnech uvést další důkazy, například textové zprávy, které si posílal s Jaklem a Koudelkou.
Koudelka se k tomu vyjádřil pro lidovky.cz. Autorství abolice odmítl. Zároveň se ovšem nijak nevyjádřil k dokumentu, na který Hasenkopf poukázal. A také pozměnil svou výpověď z ledna. Tehdy ministru Blažkovi tvrdil, že amnestii nepsal. V pondělí ale připustil, že na Hrad posílal „aktualizovaný návrh amnestie“ z roku 2008.
Za věrné služby se platí
V takovém případě je ovšem pochopitelné, že si prezident musel za obětního beránka zvolit právě Hasenkopfa. Opozičněsmluvní vztahy, které Zemanovi dopomohly na Hrad, pro něj váží daleko víc než nějaká banální fakta, popřípadě něčí čest. Koudelka v době opoziční smlouvy Klausovi a Zemanovi sepsal návrh volebního zákona, který značně posiloval většinové prvky volebního systému, a tím by pomáhal velkým stranám (tedy Klausově ODS a Zemanově ČSSD) na úkor menších. Koudelkův návrh napadl tehdejší prezident Václav Havel u Ústavního soudu, který většině námitek vyhověl. Koudelka byl loni Klausem odměněn nominací na Ústavního soudce – Senát ale neměl pro umístění tohoto „trafikanta“ pochopení.
Muže, který za zvolené politiky udělá špinavou legislativní práci, si politici zjevně potřebují hýčkat. Proto by mělo logiku, že Koudelku, je-li autorem, kryl Klaus i jeho aparát a neukázal na něj ani Zeman. Pokud by se nakonec ukázal Koudelkův podíl a zároveň vyšlo najevo, že Koudelka měl vztah s někým, komu amnestie prospěla, potvrdila by se nejčernější teorie o pozadí Klausova novoročního „aktu milosrdenství“.
Ministr spravedlnosti Pavel Blažek minulý týden řekl, že nikdo z jeho resortu amnestii nevypracovával. Nečas ho rychle podpořil a označil Hasenkopfa za bájného lháře. Dosud zveřejněné důkazy ovšem svědčí spíše pro opak. Pokud Nečas s Blažkem nepřijdou s jinými důkazy (kterými opravdu nejsou pouhopouhé výroky, ať sebevíc silácké), budou jako lháři vypadat spíše oni.
