Před 40 lety působil smrk pichlavý jako opěvovaný zachránce Krušných hor. Zatímco domácí smrk ztepilý v přívalu kyselých dešťů hynul, americké smrky pichlavé rostly i v kyselém prostředí jako z vody. Nikdo nelitoval investovaných peněz.
V uplynulých letech však pohoda smrků pichlavých skončila – jsou nemilosrdně napadány houbou kloubnatkou smrkovou a hromadně odumírají. Před třemi léty bylo tímto odumíráním postiženo sedm tisíc hektarů a napadené plochy stále přibývají. Celkově bude nutné vykácet stromy na 30 tisících hektarech a ty posléze znovu zalesnit.
Ministr práce a sociálních věcí František Koníček oslovil ministra zemědělství Miroslava Tomana a zveřejnil plán na znovuzalesnění Krušných hor. Toman by měl zajistit financování a organizační a technickou stránku věci, Koníček by přispěl podporou tisíců nových pracovních míst. Společnou strategii Koníček slibuje předložit do konce srpna.Pohoda smrků pichlavých skončila – jsou nemilosrdně napadány houbou kloubnatkou smrkovou a hromadně odumírají
Pozor na ukvapenost
Spolu se smrkem pichlavým vymírá i bříza. Pionýrská dřevina, která obvykle vydrží nejvíc a odumírá, až když nazrál čas uvolnit místo pomaleji rostoucím a z hospodářského hlediska cennějším dřevinám. V Krušných horách je na rozdíl od smrku pichlavého doma. Ale opravdu?
V době krušnohorské imisní kalamity oxidu siřičitého se sbírala semena, kde se dalo. Osivo pocházející z nížin a odlišných biotopů nepochybně nemělo ten správný genetický vklad. A to se určitě promítlo i do současných osudů břízy v extrémně zakyselených půdách.
Proto důležitější, než kolik se toho podaří hned zalesnit, bude, čím se bude zalesňovat. Dle mínění profesora Josefa Fanty by se na strategii výsadby měl podílet co největší okruh odborníků, a to lesníků i přírodovědců. Aby se po nějakém kvapném poshánění semenáčků kdovíodkud kalamita zase hned nevrátila.
Fanta připomíná, že stát v sedmdesátých letech dokonce vypravil lesnickou delegaci na Kamčatku pro semena stromů odolných působení kyselých dešťů ze sopečných výbuchů. Žádný zázrak se však nekonal, lesníci se nakonec rozhodli pro americký „pichláč“.
„Hlavně se nepokoušet objevovat Ameriku. Využít dobrých zkušeností z druhé strany pohoří a taky z Krkonoš, kterým pomohla vymanit se z podobného okyselení půd nizozemská nadace Face,“ připomíná Fanta. A protože se i člověkem zasažená příroda neustále obnovuje, překvapivě odolným vůči kloubnatce se jeví právě domácí smrk ztepilý.
Plácnout se přes kapsu
V ekonomice obnovy je však třeba počítat s tím, že se žádné peníze z odumřelého lesa nevrátí. Dřevo ze 30 tisíc hektarů smrku pichlavého se k ničemu nehodí. Nejspíš všechno skončí ve štěpkovači. A nejideálnější by bylo, kdyby v podobě štěpky zůstalo na místě a podpořilo živinami růst budoucí výsadby.Není to žádná charita pro Krušné hory, ale splácení dluhu celé společnosti za elektřinu z uhlí, za chemické výrobky a za domácí teplo
Peníze budou muset ve velkém přitéct zvenku. Na tisíc hektarů zalesněného lesa je třeba vynaložit nejméně tři sta, možná i čtyři sta milionů korun. Při třiceti tisících hektarů zalesněných smrkem pichlavým si nový les v Krušných horách vyžádá nejméně deset miliard korun.
Málokdo si přitom uvědomuje, že to není žádná charita pro Krušné hory, ale splácení dluhu celé společnosti za elektřinu z uhlí, za chemické výrobky a za domácí teplo. Jsou to takzvané externality, které programově odpouštíme energetickým zdrojům využívajícím fosilní paliva.
Tyto zdroje naštěstí již zvolily jiný přístup, imise v Krušných horách se nyní už snížily o 90 procent. Kritická zátěž půdy kyselými látkami z minulého období však bude dělat problémy ještě mnoho generací, lidí i stromů. Vždyť do konce minulého století uvízlo v půdě Krušných hor 26 milionů tun oxidů síry, a ty se jen tak neztratí.
Aby se neztratily ani vložené miliardy a nemuselo se zalesňovat potřetí, je nutné mít nejen lákavou politickou, ale především odbornou strategii zalesňování, vzešlou z diskuse všech, kdo tomu rozumějí.
