Německá ekonomika vzrostla podle aktuálních zpráv v roce 2010 o 3,6 procenta, což představuje největší vzestup od doby znovusjednocení. Německo tedy zůstává „tažnou lokomotivou“ Evropy. Nehraje přitom podstatnou roli skutečnost, že růst je pouze z jedné pětiny způsoben vnitřní poptávkou. Nepoměrně větší podíl na tomto vývoji má totiž export německých výrobků, zejména do Asie a USA.
Pro Českou republiku je nesmírně důležité, že německý boom zvedl v minulém roce poptávku po českých produktech, převážně součástkách, o 30 procent, což představuje nejvyšší nárůst ze všech zemí střední a východní Evropy. Zrovna tak podstatná je informace, že více než třetina českého exportu směřuje právě do Německa. Obě čísla dokladují propojenost a provázanost naší ekonomiky s německou a důležitost spolupráce obou zemí.
Než přijdou na řadu jíní
Otázkou ale zůstává, do jaké míry bude tento trend v budoucnu pokračovat, respektive co musí naše ekonomika udělat proto, aby zůstala pro Německo atraktivní. Podle předběžných odhadů se totiž v příštích letech zvětší vnitřní poptávka v Německu na úkor poptávky proexportní. Vzroste pak poptávka po výrobcích spotřebitelského průmyslu, popřípadě po investicích, a na řadu přijdou jiné země jako dodavatelé Německa, například Španělsko, Řecko, Portugalsko a další.
V Česku existuje více než 4200 firem s německým kapitálem či zázemímPodle aktuální analýzy Česko-německé obchodní a průmyslové komory existuje v Česku více než 4200 podniků s německým kapitálem, respektive zázemím. Jsou mezi nimi samozřejmě velké celosvětově působící koncerny, ale podstatně větší část tvoří firmy malé a střední podnikatelské vrstvy. Mateřské společnosti těchto podniků přenášejí do Česka různé části hodnototvorného řetězce, od jednoduché montáže přes výrobu komponentů a kompletních produktů až po konstrukci, výzkum a vývoj.
Česko si již investoři prověřili
Na tomto místě poněkud odbočím prohlášením, že i jednoduchá montáž - nemám rád slovo „montovna“ - je pro danou firmu i pro zemi, kde se nachází, na určitém stupni vývoje důležitá. Nelze očekávat, že mateřská firma přenese do Česka hned na počátku všechny části řetězce. Naopak, každý investor si nejprve poměry v dané zemi „osahá“ a teprve na základě získaných pozitivních zkušeností přejde na další, kvalitativně vyšší stupně. V Česku se již tato fáze uskutečnila a investoři ze zahraničí sem přesunuli nebo přesunují další části řetězce.
Německé firmy začali pociťovat nedostatek kvalifikovaných pracovních silA právě zde spočívá základní možný problém pro další vývoj a výše popsaný žádoucí trend. Naprostá většina německých firem uvádí, že jim v přenášení dalších částí řetězce stále častěji brání nedostatek kvalifikovaných pracovních sil, zejména v technických oborech. Nejde přitom pouze o dělnické profese, problém zahrnuje v podstatě všechny kvalifikační stupně, včetně technicky orientovaných inženýrských profilů. Důležitost technického profesního vzdělávání a odtrženost toho českého od praxe jsem popisoval v jednom z předchozích příspěvků.
Ostatně i ministr průmyslu Martin Kocourek v nedávném vystoupení v médiích tuto skutečnost potvrdil a zdůraznil akutní důležitost vyřešení tohoto tématu. Česká republika musí využít vhodné doby a pozitivní nálady investorů a nabídnout jim co nejlepší podmínky pro investování, aby se nezačali orientovat jiným směrem. Znamenalo by to totiž, že nám zmíněný rozjetý vlak ujel!
