„Tak nám chtějí zavřít Dukovany.“ Tato věta už v diskusích o budoucnosti nejstarší české elektrárny – mnohými označované za jednu z nejbezpečnějších na světě – zazněla mnohokrát. Evropská unie v době po jaderné havárii ve Fukušimě zpřísňuje bezpečnostní normy – podle kritiků poněkud účelově. Může se stát, že jihomoravské Dukovany nesplní kritéria pro prodloužení své životnosti. I když ministerstvo průmyslu a obchodu ve svých koncepcích počítá, že tu s námi čtyři současné bloky Dukovan budou až do poloviny třicátých let tohoto století. A přibude k nim ještě nový, větší pátý blok.
V četných diskusích dokonce zaznívá – a to i od představitelů společnosti ČEZ, která provozuje všechny české jaderné reaktory –, že Dukovany si nemohou být stoprocentně jisté ani přežitím let 2015 až 2017, kdy vyprší základní 30letá životnost jednotlivých bloků.
Evropská komise hodlá zavést specifické bezpečnostní kontroly starších reaktorů, u nichž se zvažuje právě prodloužení životnostiPředsedkyně Státního úřad pro jadernou bezpečnost (SÚJB) Dana Drábová v rozhovoru pro ČESKOU POZICI nicméně před povzdechy typu „všichni nám chtějí ubližovat“ varuje. Účelová je podle ní spíše interpretace, že nás EU donutí Dukovany do pěti let zavřít. Chystaná směrnice, s jejímž návrhem přišla Evropská komise, údajně neobsahuje nic, co by mohlo Dukovany v tomto časovém horizontu ohrozit. Směrnice dokonce ani nepřinese nic, co by bezpečnosti jaderných elektráren výrazně prospělo, ale pokud se na jejím přijetí všichni shodnou, ať tu je, říká smířlivě Drábová. Byť je v zásadě zbytečná…
Navzdory tomu je jeden bod z úvodní části směrnice dost důležitý. Evropská unie by měla zavést specifické bezpečnostní kontroly starších reaktorů, u nichž se zvažuje právě prodloužení životnosti. Podle Dany Drábové nelze vyloučit, že větší problém by mohl být s prodlužováním životnosti nad 40 let. Tady už by podle některých návrhů, které zatím zazněly, měl platit přísnější metr. Z tohoto hlediska by kritické období pro Dukovany přišlo v letech 2025 až 2027.
To by ale znamenalo potřebu zásadního přehodnocení energetické koncepce. Argumenty ve prospěch rychlé dostavby Temelína by byly pádnější, zároveň je nicméně nutné počítat i s diskusemi, zda minimálně místo jednoho temelínského bloku navíc nepostavit dříve ten pátý dukovanský. Možnost takových úvah nedávno naznačil generální ředitel ČEZ Daniel Beneš. Také z hlediska vyváženého provozování přenosové soustavy by dávalo smysl, aby veškerý výkon českých jaderných elektráren nebyl v Temelíně, ale byl rozložen aspoň do dvou míst. V této souvislosti se nicméně zároveň objevuje podezření, že o Dukovanech mluví ti, kdo především chtějí „odpískat“ celý temelínský tendr.
Sociální kolaps
Mužem, jehož hlas v českých diskusích o jaderné energetice zaznívá stále více, je Vítězslav Jonáš – bývalý starosta obce Dukovany, exsenátor za ODS a nyní předseda sdružení Energetické Třebíčsko. Jde o sdružení obcí a firem, které mají zájem o rozvoj energetiky a podnikatelského prostředí v regionu okolo Dukovan.
Velký problém se podle sdružení Energetické Třebíčsko rýsuje v polovině dvacátých let. Uzavření elektrárny by údajně znamenalo sociální kolaps.Také Jonáš se domnívá, že velký problém se rýsuje v polovině dvacátých let. To by podle něho znamenalo okamžitý sociální kolaps. Jestliže se dnes mluví o ztrátě tisícovek pracovních míst – přímo či nepřímo – kvůli uzavírání uhelného dolu Paskov, dopad odstavení Dukovan by byl podle Jonáše z hlediska pracovních příležitostí minimálně dvojnásobný.
Sdružení chystá společně s Univerzitou Karlovou rozsáhlý výzkum od ledna příštího roku, který má detailně zmapovat veškeré důsledky uzavření dukovanské elektrárny. Finančně přispěje Technologická agentura ČR. Sdružení usiluje o analýzu všech dopadů – energetických, sociálních a ekologických. Vše je podřízeno jasnému cíli – zachránit Dukovany.
To, že se nyní více mluví nejen o nových reaktorech v Temelíně, ale i v Dukovanech, Jonáš považuje mimo jiné za úspěch jeho sdružení. V této souvislosti dodejme, že v nejnovější verzi aktualizované energetické koncepce už se nepíše přímo o tom, že příští jaderné bloky mají být umístěny právě v Temelíně.
Právě v dosavadním načasování rozšiřování elektráren – nejdříve třetí a čtvrtý blok Temelína a teprve pak onen pátý v Dukovanech – vidí Jonáš zásadní problém. Temelínský tendr se protahuje, vše komplikují soudní spory okolo odvolání se Arevy proti svému vyřazení z výběrového řízení. Z tohoto hlediska se Dukovany stávají „rukojmím“ Temelína. Řešení je podle Jonáše právě v tom, že se nebude čekat na Temelín a zahájí se co nejrychleji všechny potřebné kroky k výstavbě pátého bloku v Dukovanech – vláda by měla stanovit pevný termín stavby, ČEZ zahájit posuzování vlivu na životní prostředí a následovat by měly všechny další schvalovací procesy. Zda to tak bude, ale samozřejmě záleží na příštím vládním kabinetu.
Také Dana Drábová upozorňuje, že i kdyby šly dukovanské bloky „do důchodu“ až v roce 2035 a pátý reaktor by je měl nahradit, bylo by nutné „kopnout do země“ – tedy začít stavět okolo roku 2030. Takže je nejvyšší čas začít s přípravami. Dodejme, že jeden větší nový reaktor v Dukovanech by pak mohl nahradit o něco více než polovinu z dnešních zhruba dvou gigawattů tamního instalovaného výkonu.
Žádné úlevy!
Řešení, jak zabránit problémům s možným odstavením současných bloků Dukovan v letech 2025 až 2027, nabízí opět Vítězslav Jonáš: „Žádáme, aby bylo možné požádat o 20letou licenci.“ Místo dvou prodloužení životnosti o desetiletí by se tím celý problém vyřešil už nyní.
Společnosti ČEZ by se 20letá perioda určitě líbila, naznačuje Dana Drábová, kdo podle ní ve skutečnosti za požadavkem delší licence stojíJenže tady Dana Drábová nesouhlasí, ačkoliv požadavky Energetického Třebíčska jinak považuje za zcela legitimní z hlediska zájmů lidí, kteří chtějí ve svém kraji udržet velkého zaměstnavatele. Společnosti ČEZ by se 20letá perioda určitě líbila, naznačuje šéfka SÚJB, kdo podle ní ve skutečnosti za podobným požadavkem stojí. Jenže desetiletá perioda je tu právě kvůli tomu, aby byl provozovatel jaderných elektráren pod větším tlakem a věnoval bezpečnosti soustavnější pozornost.
ČEZ na druhé straně zdůrazňuje, že se zvyšování bezpečnosti a modernizaci elektráren věnuje průběžně – za celou dobu existence Dukovan údajně investoval do modernizace tamních čtyř bloků více než 20 miliard korun. (Původní výstavba a uvedení do provozu v letech 1985 až 1987 si vyžádaly 26 miliard československých korun.) ČEZ nyní pracuje na dalších opatřeních, například „dokončení seizmického zodolnění důležitých budov“. Chystá se také na splnění požadavků, které vyplynuly ze zátěžových testů po Fukušimě, zejména pokud jde o alternativní prostředky pro chlazení a odvod tepla z aktivní zóny.
A ČEZ ve svém vyjádření pro ČESKOU POZICI uvedl, že parametry zátěžových testů se týkaly i schopnosti čelit událostem, které mohou nastat jednou za deset tisíc let: „Další zvyšování nároků na bezpečnost při ještě méně pravděpodobných událostech se nejeví jako reálné. Pravděpodobnost, že na východní pobřeží Japonska dorazí vlna tsunami vyšší než deset metrů byla podle historických záznamů jednou za 33 let – a to je úplně jiné kafe.“
ČEZ také uvádí, že dukovanská jaderná elektrárna je podle kritérií světového Sdružení provozovatelů jaderných elektráren (WANO) řazena mezi 20 nelépe provozovaných elektráren na světě. Pokud bude někdo chtít „dukovanského psa bít“, zřejmě se připojí ke kritikám, podle nichž tamní reaktory nemají plnohodnotný containment – ochrannou obálku. Dana Drábová připouští, že v této oblasti mohou v budoucnu vzniknout vůči elektrárně nové požadavky. Odmítá ale přehnanou kritiku containmentu, který je schopný nejen bránit úniku radioaktivity, ale také obsahuje „patřičné metry betonu“, díky nimž by měl kupříkladu vydržet náraz vojenské stíhačky.
Vize malých reaktorů
Ať už ale současné dukovanské reaktory doslouží dříve, nebo později, je jasné, že z hlediska energetiky – která potřebuje mít výhledy na celá desetiletí –, už je nejvyšší čas se celou záležitostí zabývat. Co přijde pak? Bude reálné dostavět pátý blok? Nebo se nakonec prosadí třeba i v jaderné energetice nějaký jiný směr, který nám teď přijde nereálný?
Na řešení toho, co bude po odchodu Dukovan „do důchodu“, času nazbyt nemámeS projektem, jak v Dukovanech uplatnit jednu z očekávaných technologií budoucnosti – malé, rychlé, modulární reaktory, zatím využívané na ponorkách –, přicházejí Rusové. Konkrétně společnost AKME Engineering a známý profesor Georgij Tošinskij. Větší množství malých reaktorů SBVR (chladicím médiem tady není voda, ale slitina olova a bismutu, což prakticky znemožňuje explozi reaktoru) by bylo možné umístit tam, kde se dnes nacházejí parogenerátory.
Rusové se už zabývali výzkumem toho, jak by šlo něco podobného realizovat v Novovoroněžské jaderné elektrárně, kde zatím podobně jako v Dukovanech produkují elektřinu reaktory typu VVER-440. AKME Engineering dnes prezentuje také svou nabídku pro Dukovany a počítá s tím, že by Rusové měli být připraveni na realizaci projektu právě k roku 2025. Technologicky to nejspíš možné bude, otázkou pochopitelně jako u všeho zůstávají ekonomické parametry.
Samozřejmě jde jen o jednu z možností – zatím spíše ještě teoretickou –, jak se s odchodem Dukovan „do důchodu“ vyrovnat. Každopádně ale platí, jak uvedla Dana Drábová v případě projektu pátého dukovanského bloku, že času nazbyt nemáme.
