Schizofrenie – jinak se už situace v Národním divadle (ND) nazvat nedá. Přímo okouzlujícím způsobem ukázala stav, v němž se první scéna nachází, středeční tisková konference.
Napohled idyla. Právě spuštěné nové webové stránky ND prý mají být potvrzením jeho nové identity po sloučení se Státní operou Praha. Doslova: „Integrujícím prvkem, který má vyzařovat stejnou, společnou energii.“ V tomto duchu hovořil ředitel Ondřej Černý.
S uměleckými šéfy a novým šéfdirigentem opery pak představili sezónu 2012/13. Dramaturgické plány, jimž se nedá mnoho vytknout. Za všechny je možné jmenovat silné tituly jako Shakespearovu tragikomedii Troillus a Kressida v režii Davida Radoka, Havlovu Zahradní slavnost v inscenaci bývalého ředitele Divadla Komedie Dušana Pařízka, koprodukční nastudování Myslivečkovy opery Olimpiade v režii manželů Herrmannových nebo českou baletní novinku Čarodějův učeň v choreografii Jana Kodeta...
Co se to skutečně děje v Národním divadle? Co s ním zamýšlí ministerstvo kultury? Pořád nevíme.
Auditorium, které by za jiných okolností jistě se zájmem diskutovalo podrobnosti kolem chystaných inscenací, však tentokrát zarytě mlčelo. Mnohem silnějším tématem tiskovky než dramaturgicky dobře připravená sezóna totiž bylo to, co viselo ve vzduchu, ale co se nikdo z přítomných neodvážil vyslovit nahlas.
Co se to skutečně děje v ND? Co s ním zamýšlí ministerstvo kultury? Jak dlouho ještě bude stávající ředitel ve funkci a kdo ho vystřídá? Získá bývalá Státní opera a její soubor znovu autonomii?
Z Národního prosakují na veřejnost zprávy o nejistotě a zmatcích, které ve skutečnosti uvnitř kolosu o mnoha stech zaměstnancích panují. Mandát současného ředitele totiž za sedm měsíců skončí a ministerstvo kultury ústy ekonomického náměstka Martina Sankota, který má záležitosti kolem Národního divadla na starost, říká, že s prodloužením jeho funkčního období nepočítá. Ví se, že na ministerstvu půl roku po sloučení se Státní operou začali chystat nový, jiný než stávající koncept fungování Národního divadla. Že se tam za nejasných okolností vybírá nový ředitel a vážně se jedná o přesunu Státní opery pod křídla pražského magistrátu.
Nelze přece mluvit o nové sezóně a tohle všechno přejít mlčením.
Pro zasvěcené působily některé momenty tiskové konference až komicky. Například když umělecký šéf baletu Petr Zuska nadšeně mluvil o svém novém baletním tělesu s osmdesáti dvěma tanečníky a plánoval. Přitom musel vědět, že je zatím nemá jak zaplatit, protože ministerstvo financí ND stále ještě neuvolnilo mzdové prostředky na jejich platy a jen pámbu a strážce státní pokladny Kalousek vědí, kdy tak učiní a zda vůbec. Je taky otázka, kde by tento sloučený balet v případě obnovené autonomie Státní opery vlastně působil...
Ředitel ND se, bohužel, chová ve vztahu k ministerstvu kultury jako týraná žena, která s monoklem a natrženým víčkem předstírá, jak se mají s mužem rádi. Jestli si myslí, že mlčením něco zachrání... Na místě by byla věcná informace veřejnosti a klidná diskuse o situaci, jaká opravdu je. A navíc: divadlo je citlivý organismus, kterému tento typ společenské lži nesvědčí.
Mluvit otevřeně je také jediná možnost, jak nepřistoupit na nezodpovědnost ministerstva kultury, které své záměry s obří kulturní institucí mění každých pár měsíců. Jak přimět zřizovatele, aby se začal chovat vůči své nejvíce dotované příspěvkové organizaci koncepčně a transparentně. Kdyby ředitel Černý promluvil, možná by pak i paní ministryni došlo, že hlavní náplní její funkce nejsou návštěvy dudáckých festivalů a spektakulární podpisy nic neřešících memorand, ale něco úplně jiného.
