Zatímco západní média, politici i veřejnost už řadu měsíců přetřásají téma Islámského státu (IS), na scénu se náhle vrátila al-Káida. I tak je možné hodnotit teroristické útoky ve Francii z předminulého týdne. Jasné důkazy sice stále nejsou, ale indicie svědčí o tom, že právě k teroristické internacionále měli džihádisté vraždící novináře mnohem blíže než k IS. Už proto, že podle všeho prošli výcvikovými tábory al-Káidy a její jemenská odnož se také minulý týden k masakru v redakci časopisu Charlie Hebdo přihlásila.
Jak uvedl jeden z velitelů al-Káidy na Arabském poloostrově Násir bin Alí al-Ansí, jeho organizace „vybrala cíl, naplánovala a financovala celou operaci“. Al-Ansí ve video poselství ocenil především„hrdiny“ Saida a Cherifa Kouachiovy za útok na karikaturisty. Pozdější masakr v košer obchodu provedený Amedym Coulibalym sice také pochválil, ale zmínil jej spíše okrajově a označil za časovou shodu. Sám Coulibaly, ještě než ho zastřelila policie, označil teroristy z redakce za své bratry, s nimiž prý útok koordinoval, ale zároveň se přihlásil k Islámskému státu.
Al-Káida versus Islámský stát
Tyto okolnosti vedou řadu expertů k úvahám, nakolik jsou vztahy mezi Islámským státem a al-Káidou nadále nepřátelské – ještě loni se totiž v Sýrii krvavě střetávaly jednotky IS a Fronta an-Nusra neboli syrská pobočka al-Káidy. Nebojuje se pouze o to, zda bude někde vlát černá vlajka al-Káidy, nebo velmi podobný prapor IS.
Nebojuje se pouze o to, zda bude někde vlát černá vlajka al-Káidy, nebo velmi podobný prapor Islámského státu |
Ovládnutí území a rostoucí vliv znamená také lepší kontrolu nad pohybem většího počtu lidí, vyšší příjmy z daní, náboženské poplatky vybírané vlastními duchovními, nábor nových rekrutů, větší množství zbraní a vydatnější příliv peněz od zahraničních dárců. Přitom ačkoli obě skupiny budí na Západě hrůzu, z pohledu Syřanů sužovaných už čtvrtý rok nesmírně brutální válkou mohou být organizovaní džihádisté i spásou.
„Známý, majitel benzinové pumpy u Aleppa, dva roky trpěl tím, že k němu jezdily tankovat různé povstalecké skupiny a odjížděly bez placení. Pak tu oblast dobyla a zpacifikovala obávaná Fronta an-Nusra a on jim začal odvádět domluvené daně. Al-Káida k jeho pumpě postavila svého policistu a on má od zlodějů pokoj,“ řekl ČESKÉ POZICI diplomatický zdroj s kontakty na povstaleckých územích.
Za těchto okolností se snaží Islámský stát etablovat po Sýrii a Iráku i v dalších muslimských zemích. Už od podzimu přibývá regionálních velitelů pákistánského Tálibánu, kteří skládají přísahu IS, a ačkoli jsou sami vesměs Paštúnové, za svou politicko-náboženskou autoritu označují vůdce IS abú Bakra al-Bagdádího, iráckého Araba.
Přenos trendu
Trend se přenesl i do Afghánistánu. Minulý týden tamní vládní činitelé poprvé potvrdili, že se na jihu země objevila symbolika a náboráři stoupající organizace. „Řada kmenových vůdců, polních velitelů a někteří duchovní mě informovali, že je kontaktoval Mulla Raúf a vyzval, aby se připojili k Islámskému státu,“ prohlásil ve středu 14. ledna generál afghánské armády Mahmúd Chán.
Mulla Raúf, sám bývalý velitel Tálibánu, který strávil několik let na Guantánamu, působí v jižní provincii Hílmand. Dosavadní mocenský hegemon, domácí hnutí Tálibán, podle obyvatel varuje, aby se místní s IS nespolčovali, údajně se už mezi oběma hnutími odehrály boje s 20 mrtvými. „Lidé říkají, že Islámský stát leckde vztyčuje své černé vlajky a dokonce prý strhává bílé prapory Tálibánu,“ řekl agentuře AP paštúnský kmenový stařešina Sajfulláh z oblasti města Sangín.
Islámský stát se stává respektovanou a silnou značkou, podobně jako o deset patnáct let dříve al-Káida |
V prosinci USA poprvé připustily, že se podobně vyvíjí situace v Libyi. Ta je od svržení Muammara Kaddáfího společnými silami rebelů a Severoatlantické aliance už tři roky v klanové válce, má dvě soupeřící vlády a v mnoha ohledech tento ještě nedávno prosperující ropný stát připomíná Somálsko devadesátých let.
Na východě Libye si začal budovat výcvikové tábory Islámský stát. „V tuto chvíli se tam cvičí spíše v malém rozsahu, jde o několik set bojovníků,“ prohlásil před časem velitel amerických sil pro Afriku generál David Rodriguez. A dodal: „Ale uvidíme, jak se bude situace vyvíjet.“
Náznaky o dalším vývoji přišly v pondělí 12. ledna: džihádisté hlásící se k IS zveřejnili fotografie egyptských křesťanů, které zajali na východě země. „Vojáci Islámského státu zajali 21 křižáků na různých místech Tripoliska,“ stálo u snímků.
Podle arabských médií přitom v Libyi nastává jev známý ze Sýrie a Iráku uplynulých dvou let – k IS s reputací silných a dobře organizovaných a motivovaných bojovníků se přidávají místní válečníci se svými nezávislými milicemi. IS se stává respektovanou a silnou značkou, podobně jako o deset patnáct let dříve al-Káida.
Těžiště bombardování: Irák
Teritorium IS se přitom stále zvětšuje i v Sýrii, ačkoli pozice džihádistů už od září bombardují zahraniční letouny. Deník The Wall Street Journal ve středu 14. ledna zveřejnil obsáhlý článek, v němž američtí činitelé postup Islámského státu na syrských bojištích i velmi omezenou účinnost náletů přiznávají.
Podle Pentagonu je hlavním těžištěm bombardování Irák, tedy snaha ochránit před postupem sunnitských džihádistů tamní vládu |
Mluvčí amerických sil na Blízkém východě, plukovník Patrick Ryder, však v listu tvrdí, že se zatlačením IS v Sýrii se nikdy ani nepočítalo: „Získat územní kontrolu nikdy nebylo v Sýrii cílem náletů.“ Podle Pentagonu je totiž hlavním těžištěm bombardování Irák, tedy snaha ochránit před postupem sunnitských džihádistů tamní vládu.
Na mnoha frontách v Iráku se postup IS skutečně podařilo zastavit, z Bagdádu však minulý týden zaznělo, že západní pomoc pořád není dostatečná. „Stále máme pocit, že mezinárodní podpora není přesvědčivá,“ řekl agentuře Reuters předseda iráckého parlamentu Salím al-Džabúrí. „Vidíme zásahy na různých místech, vzhledem k situaci je to ale pořád málo,“ dodal irácký sunnitský činitel, který zároveň tento vzkaz přes emisara poslal americkému prezidentu Baracku Obamovi.
Vliv tajných služeb
Šíření vlivu Islámského státu může pokračovat v řadě států. Prokazatelně se tak může dít nejen v důsledku ozbrojených výbojů, ale i přeskupování spojenectví a získávání loajality někdejších protivníků a civilních obyvatel, frustrovaných řáděním různých jiných povstaleckých frakcí.
Rozepře sledují i různé tajné služby a bylo by naivní domnívat se, že je v některých případech samy cíleně nerozdmýchávají |
Vnitřní třenice mezi džihádisty tak dnes Islámskému státu nahrávají, zároveň se ale v těžko definovatelném bodě psychologického zlomu mohou stát pro abú Bakrovy stoupence přítěží – stejně rychle jako se k fenoménu dnešních blízkovýchodních bojišť různí válečníci přimkli, mohou jej zase opustit, pokud se na scéně objeví někdo perspektivnější.
Navíc rozepře bezesporu sledují i tajné služby různých vnějších hráčů a bylo by naivní domnívat se, že je v některých případech samy cíleně nerozdmýchávají.
Islámský stát
Irák Islámisté využívají zahořklosti sunnitské arabské menšiny vůči převážně šíitskému establishmentu v Bagdádu. Libye Země rozvrácená po svržení Muammara Kaddáfího se rozpadla na hájemství různých povstaleckých armád. Nově k nim patří také Islámský stát. Sýrie Islámský stát, fronta an-Nusra a další opoziční ozbrojené organizace spolu bojují o vliv na územích, odkud vytlačily vládní jednotky Bašára Asada. Afghánistán Džihádisté z IS začínají lovit příznivce mezi povstalci, kteří dosud bojovali proti mezinárodním jednotkám ISAF a nyní mají na mušce kábulskou vládu. Pákistán Islámský stát získává na popularitě mezi středními kádry místního hnutí Tálibán, které vede povstaleckou válku proti federální vládě. Oblasti působení IS v Afghánistánu (provincia Helmand) a Pákistánu (severně a jihozápadně od Pešávaru). |