Ekonomizace Prahy nakonec vytlačí lidský prvek

Geolog, klimatolog, spisovatel, filozof a popularizátor vědy Václav Cílek, v rozhovoru mimo jiné říká: „Nevíme, co se v budoucnu stane, nevíme, jakým způsobem a z čeho budeme získávat energie, kde budeme pěstovat ovoce a zeleninu. Myslím, že časem na sídlištích. Takže díky nehotovosti a velkým prostorám jsou flexibilnější pro budoucnost. V případě Jižního Města to chce prodloužit metro o jednu stanici a udělat tam obrovské záchytné parkoviště. Když procházíte sídliště, je patrné, že to začínají být nejautentičtější části města.“

ČESKÁ POZICE: Podle prognózy počet lidí v Praze poroste. Budou se zaměřovat na okrajové části?

CÍLEK: Zhruba před osmi lety zveřejnili Němci atlas zmenšujících se měst. Řada evropských měst se zmenšuje nebo se snižuje počet jejich obyvatel. Je to ale jen zdánlivé, protože lidé se stěhují těsně za hranice měst. Aglomerace tedy mají více lidí, ale ve středu měst jich ubývá.

ČESKÁ POZICE: Mělo by se proti tomuto trendu něco dělat?

CÍLEK: Stačí první větší městská epidemie a všichni pochopí, že velké nahromadění lidí přináší problémy. Obdobný závěr platí i v důsledku vln veder, zatím se tomu ale nevěnuje příliš pozornost. Jezdí hodně aut, která uvolňují oxidy dusíku, z nichž se dělá škodlivý troposférický ozon. Měli bychom toto všechno začít brát vážně. Trvá to ale.

První průzkumy o škodlivosti kouření jsou staré 40 let a teprve teď se proti tomu něco dělá. Již dnes jsou dostupné výsledky výzkumů profesora Šráma o dopadech znečištění ovzduší na zdraví populace – klesá počet a kvalita spermií u mužů, rozšiřují se alergie. Můžeme dospět do situace, kdy si řekneme: města, jak je známe, nejsou dobrá pro život.

ČESKÁ POZICE: Zmínil jste škodlivost aut. Měla by do budoucna Praha omezit, nebo regulovat dopravu?

CÍLEK: Regulace je možná, ale uvědomme si, že jsme ztratili 20 let vytvářením okruhů, jak vnitřního, tak vnějšího. Situace je stále složitější, prosadit něco je rok od roku zdlouhavější. Slyšel jsem, že v USA nebo v západní Evropě by nebyli schopní postavit síť dálnic, kdyby v padesátých a v šedesátých letech platily všechny současné zákony a nařízení.

ČESKÁ POZICE: Měla by se Praha zahušťovat, nebo by se mělo více stavět na periferiích a středu ulevovat?

CÍLEK: Lidé jsou citliví, když přicházejí o městský prostor. To je nutné respektovat. Vždy byla patrná tendence kvůli ekologii, městské dopravě, ale i třeba obchodům, udržet určitou hustotu obyvatel na hektar. Když je příliš malá, nevyplatí se zavádět městskou hromadnou dopravu, protože by jezdila jednou za hodinu a lidé by ji nevyužívali. Je to ale otázka nastavení.

Faktem je, že developeři mají snahu obsadit všechny obsaditelné prostory. Praha se vyvíjí zvláštně. Svědčí o tom neuvěřitelný růst cen domů a bytů. Zároveň se zvyšují nájmy. Lidé si nemohou pořídit bydlení v Praze a směřují třeba na Kladensko. Tento trend nakonec tradiční město zabije.

ČESKÁ POZICE: Co s tím lze udělat?

CÍLEK: Nevím. V posledních dvou letech patří Praha mezi nejbezpečnější města na světě. V Praze si například kupují byty židé z Francie, cizinci kvůli spekulaci, bývalá jugoslávská mafie zde pere peníze a pořizuje za ně byty. V New Yorku je to podobné. V mrakodrapech je obsazena jen část bytů, zbytek je víkendové či sezonní bydlení.

Protože dáváme peníze na první místo, mám pocit, že město přestává být životaschopné pro vlastní obyvatele. Lze to ukázat třeba na Českém Krumlově. Lidé si mohli v privatizaci koupit domy, v nichž bydleli, za rozumné peníze. Opravili je, zadlužili se, otevřeli si hotýlky, kavárny. Nemovitosti později prodali a přestěhovali se na sídliště. Dnes jsou domy v rukou bůhvíkoho a zisky plynou bůhvíkam. Ekonomizace města nakonec vytlačí lidský prvek.

ČESKÁ POZICE: Mělo by Praha sama vystupovat jako developer, aby se zabránilo odlivu lidí?

CÍLEK: Někdy od roku 1980 začala Praha skupovat pozemky, aby měla kontrolu nad prostorem. Po roce 1990 se razilo heslo, že se veřejná sféra neumí starat o majetek, soukromníci to prý umějí mnohem lépe. Tak se rychle vedení Prahy zbavilo pozemků, nebudu spekulovat za jakých podmínek, a tím de facto ztratilo kontrolu nad městským prostorem.

Pokud by se z centra Prahy odstěhovali ještě studenti, například protože je přestěhují někam na okraj města do kampusu, ve městě nezbude skoro nic z původního života. Vždy bylo důležité centrum města, a to, co bylo kolem, třeba sídliště, bylo jakoby přilepené. Kdybych měl jmenovat místo, které mě vnitřně vzrušuje, pak Jižní Město. Stále nemám čas tam jet na dovolenou.

ČESKÁ POZICE: To je překvapivý výběr. Čím je pro vás Jižní Město zajímavé? Jak se díváte na sídliště? Mají budoucnost?

CÍLEK: Loni v Benátkách proběhlo architektonické bienále pojmenované Zprávy z bojiště. Italové tam měli pěknou expozici o sídlištích. V Itálii je situace ještě naléhavější než u nás. Zde žije na sídlištích zhruba 55 procent obyvatel, v Itálii ještě více. Často je to již třetí generace, která vyrostla na sídlišti. Tito lidé ho berou za svůj domov. Největší výhodou sídlišť je rozvolněnost.

Nevíme, co se v budoucnu stane, nevíme, jakým způsobem a z čeho budeme získávat energie, kde budeme pěstovat ovoce a zeleninu. Myslím, že časem na sídlištích. Takže díky nehotovosti a velkým prostorám jsou flexibilnější pro budoucnost. V případě Jižního Města to chce prodloužit metro o jednu stanici a udělat tam obrovské záchytné parkoviště. Když procházíte sídliště, je patrné, že to začínají být nejautentičtější části města.

Ve vnitřní Praze je tu a tam český nápis. Kdyby nebyl, vůbec netušíte, v jakém evropském městě jste. Všechno je podobné a ploché. Kultura, která ve vnitřní Praze byla, kvůli tržním cenám nastaveným magistrátem téměř zmizela. Na sídlištích to je naopak, jsou fyzicky v pohybu.

ČESKÁ POZICE: Zajímavým fenoménem Prahy jsou zahrádkářské kolonie, které ale postupně mizí. Patří zahrádkáři do velkoměsta?

CÍLEK: Několik údajů z Řecka ukazuje, že se stále více lidí vrací do zemědělství. Vždy, když jsem ve Vídni, vzpomenu si, jak během války byly zahrádkářské kolonie v městských parcích. Podle mě poroste v budoucnu systémová nezaměstnanost, i když to dnes vypadá jako utopie. Stačí, aby se něco porouchalo v ekonomickém modelu Evropské unie, což je nasnadě, nebo aby do věci zasáhla automatizace a robotizace, a někteří lidé už nikdy nenajdou místo.

Jednou z mála možností pro ně je vrátit se k zahrádkám, obdělávání půdy, k malým provozům, jako je zavařování. Zahrádkářské kolonie pro mne nejsou návratem do 19. století, ale kusem budoucnosti. Není to český vynález, ale rakouský, který začal ve Vídni. Zahrádky je nutné zachovat, a to i za cenu, že nějakou dobu nebudou udržované.

ČESKÁ POZICE: Výstavba podél Vltavy vždy byla atraktivní. Měla by se nadále povolovat, přestože jsme zažili povodně, nebo přísně regulovat?

CÍLEK: Povodně budou nadále, čekal bych další o velikosti z roku 2002 během 20 let. Pokud by povodeň byla stejně velká, může to skončit poměrně špatně, protože před lety Malá Strana zachránila kus Starého Města. Řeka se totiž měla kde rozlít. Teď, když je důkladnější protipovodňová ochrana, má obec tendenci zbavit se problému s povodní tím, že jej pošle po proudu. Když to dělají všichni, odnese to první obec, která nemá velkou protipovodňovou ochranu. Zaplať pánbůh, co se udělalo v protipovodňové ochraně, ale má to limity.

ČESKÁ POZICE: Je Praha zeleným městem?

CÍLEK: Nikdo nebude bourat domy, aby vytvořil park. Lze udělat různé věci. Město budoucnosti asi bude vypadat jako zahradní megaměsto, což je dobrý model. V Detroitu mě značně zaujala konverze tamního Národního divadla na garážové státní. Kdybych chtěl provokovat, přemýšlel bych o staré budově Národního divadla v Praze, která už kulturně přestává vyhovovat, a naopak bychom potřebovali velké garážové stání v centru města.

Chcete-li uvažovat o budoucnosti města, musí se zohlednit kulturní proměny. Pochopitelně, že si z toho dělám legraci, ale je na hraně. Mladá generace do Národního divadla příliš nechodí. Ta budova je skutečně ohrožená. Kdyby v Detroitu, což bylo původně bílé, katolické město, začali v Národním divadle hrát více černošskou hudbu, možná mohlo nadále fungovat jako divadlo a neskončilo by jako garážové stání.

ČESKÁ POZICE: Kde bude Praha za sto let?

CÍLEK: Sto let nedohlédne nikdo. Teď panuje přesvědčení, že Praha je evropskou historickou metropolí, je to stále lepší značka. Čekal bych, že se stane více mezinárodním bohatým městem. Ve městech obecně začínají být problémem velké kontrasty. Když se díváte v USA na města, v nichž jsou nejhorší místa k životu, jde o části Filadelfie či Miami, kde je největší zločinnost, je tam nebezpečno. Z hlediska sociálního bude největším problémem evropských měst udržet bezpečnost a zabránit vzniku propadajících se, problémových lokalit.

ČESKÁ POZICE: Hrozí i Praze ghetta?

CÍLEK: Zatím to tak nevypadá, protože nejčastějšími cizinci jsou Slováci, Ukrajinci a Rusové, a ti jen málokdy mají tendenci vytvářet ghetta. Vietnamci najeli na politiku dobrovolného apartheidu, takže fungují jako město ve městě, společnost ve společnosti. Spolupracují, jsou těžce pracující, máme skutečně velké štěstí na naše Vietnamce. Mladá generace studuje na vysokých školách a další generace bude vstupovat do politiky. Čekám, kdy budeme mít prvního vietnamského prezidenta.

ČESKÁ POZICE: Jak vidíte novou výstavbu v Praze? Co mrakodrapy?

CÍLEK: Mrakodrapů bude málo. Pokud jsme si chtěli vytvořit Downtown, bude to trapné – shluk vykotlaných zubů na Pankráci. Bude to horší než provinční čínské město, Káhira nebo než jakékoliv rozvojové město. Architekt Vlado Milunić kdysi navrhoval, a já s tím souhlasím, zbourat je. To se však nestane.

ČESKÁ POZICE: Praha má relativně nízkou hustotu obyvatel. Nebudou mrakodrapy řešením, jak město zahustit?

CÍLEK: Lidé již roky netouží po bydlení v mrakodrapu, výškové budovy nejsou například v Anglii považované za luxusní, ale sociální bydlení, ale chtějí bydlet v rozumné dojezdové vzdálenosti od Prahy, ve vlastním domku se zahrádkou a malým bazénem. To je sen. Navíc v architektuře je to tak, že v dobrých projektech lze dosáhnout stejné hustoty horizontální i vertikální výstavbou. Nicméně, mrakodrapy se stavějí, já bych do nich bydlet nešel. Je to hodně zranitelná část města.

ČESKÁ POZICE: Jak se díváte na moderní architekturu v Praze?

CÍLEK: Ve středu města jsou draví developeři, kteří potřebují pomoc dravých architektů a udělat dům, jenž bude nafouknutý na maximální objem. Ve středu Prahy je kvalitních architektonických úprav poměrně málo.

ČESKÁ POZICE: Líbil se vám návrh Kaplického knihovny?

CÍLEK: S tím bylo spojeno hodně problémů. Nejprve měla být soutěž na místo, kde by knihovna stála. Ministerstvo kultury by nemělo dost peněz, aby provozovalo Klementinum a navíc další budovu knihovny. Mně se návrh Kaplického líbil, ale otázka nestojí, zda se mi líbil, či nikoliv, ale zda se má knihovna postavit, či nikoliv. Když se rozhodne, že ano, musí se i říct, jak se postaráme o Klementinum. To navíc po poměrně malé úpravě kapacitně stačí. A naproti je částečně opuštěný objekt Křížovníků. Určitě by tam šlo dojednat nějakou spolupráci.

• Úvodní článek „Vyrovná se Praha ostatním světovým metropolím?“ napsala Kateřina Menzelová.
• První rozhovor „Je na čase začít považovat developery za partnery“ z dvacetidílného seriálu Lidových novin a Asociace pro rozvoj trhu nemovitostí (ARTN) o budoucnosti Prahy byl s prezidentkou ARTN Zdenkou Klapalovou.
• Druhý – „Praha se prezentuje jako město kultury. Ale tak tomu zcela není“ – s pražskou primátorkou Adrianou Krnáčovou.
• Třetí – „Zapomíná se na lokality mimo centrum Prahy“ – s ředitelem a předsedou představenstva developerské společnosti Trigema Marcelem Souralem.
• Čtvrtý – „Praze chybí vize a odvaha“ – s fotografem Herbertem Slavíkem.
• Pátý – „Za čas bude automobilová doprava do centra Prahy výjimečná“ – s bývalým hlavním architektem Prahy Ivem Obersteinem
• Šestý – „Praha je velmi konzervativní a svázaná řadou regulí“ – s developerem Dušanem Kunovským.
• Sedmý – „Je třeba vytlačit dopravu co nejvíce z Prahy“ – s výtvarníkem Davidem Černým.
• Osmý – „Praha má potenciál, aby v ní žilo více obyvatel“ – s krajinným architektem Martinem Barrym.
• Devátý – „Praha má krásná tartanová hřiště. Ale jsou zavřená“ – s předsedou Českého olympijského výboru Jiřím Kevalem.
• Desátý – „Praha se bez tolerance nestane světovou metropolí“ – s profesorem sociální geografie na Univerzitě Karlově Luďkem Sýkorou
• Jedenáctý – „Praze chybí vítězná architektura“ – s architektem Davidem Vávrou.
• Dvanáctý – „Problémem Prahy není nedostatek nápadů, ale jejich realizace“ – s ředitelem Institutu plánování a rozvoje Ondřejem Boháčem.
• Třináctý – „Historické jádro Prahy je třeba obohatit“ – s architektem Josefem Pleskotem.

• Čtrnáctý – „Praha je historické město a architekt to musí brát v úvahu“ – s Petrem Paličkou, managing directorem ve skupině Penta Investments.