Evropská komise (EK) se včera rozhodla posílit krátko- i střednědobou stabilitu a hospodářskou správu Evropské unie a eura. V reakci na dluhovou krizi chce zpřísnit dohled nad rozpočty členských států eurozóny. Ty by měly dávat předem návrh svého rozpočtu do Bruselu, který by mohl požadovat změny ještě před jeho schválením v národním parlamentu. EK vedle toho navrhuje tři možnosti prodeje eurobondů. Dvě z nich však vyžadují změny smluv EU. Návrhy EK analyzuje Bohumil Studýnka.
Předseda Evropské komise (EK) José Manuel Barroso se snaží podstrčit produktivním členským zemím eurozóny a mezinárodním investorům Trojského koně ve formě eurobondu – společného „nadvládního“ dluhopisu. O něm však v dosavadních smlouvách o EU není ani zmínka. V projevu na včerejší tiskové konferenci po zasedání EK Barroso pouze odkázal na Zelenou knihu, jež na ní byla distribuovaná. Pozornost věnoval i federalizačním snahám unie, které však také jdou nad rámec smluv o EU.
Barroso v projevu varoval investory do dluhopisů špatně hospodařících států eurozóny i ji samotnou. Má k tomu oprávnění. Jako bývalý portugalský premiér a rozhazující národní politik je totiž důvěrně obeznámen s vedením ekonomiky zaštítěné deštníkem společné měny euro. A jako dlouholetý šéf EK ví, jak se komise s boží neomylností a suverenitou nadřazeného orgánu snaží, aby členské státy EU i svět uvěřily jejím přízemním zájmům.
Předseda EK Barroso většinu projevu věnoval péči EK o zdravý ekonomický vývoj jí spravovaného „eurostátu“, otázce nových investic, zaměstnanosti a tvorbě pracovních míst. A zmínil dokonce užitečnost rizikového kapitálu. To je sice zajímavý instrument korporátní ekonomiky, nikoli však národohospodářský fenomén. Prostě mlžil. Místo aby promluvil o stavu evropského společenství a příčinách bezprecedentní dluhové krize, zaměřil se na obecný výklad činností.
Ani David Copperfield by to nestihl
Dle Barrosa by dosavadní „rozpočtové provizorium“ v unii měla nahradit „skutečně“ nová „demokracie EU“ – namísto prý nyní vládnoucí demokracie finančních trhů. O národních demokraciích se však nezmínil. Přitom díky národním parlamentům lze na demokracii dohlížet. Nad nimi už je jen podivná byrokracie nevolených úředníků s velkou propagandistickou mocí a vládnoucích nepřehlednému hospodářskému celku.
Národní státy by každý rok měly do 15. října předložit Bruselu své rozpočtové návrhy
Barroso promluvil i o přesunu rozhodování o národních rozpočtech na EK a na její nově vytvořené „rozpočtové rady“. Národní státy by každý rok měly do 15. října předložit Bruselu své rozpočtové návrhy. A bruselští rozpočtoví radové následně posoudit, rozsoudit, stanovit změny a předložit národním nesvéprávným vládám své úsudky a rozpočtové představy. Ty je pak promptně dají svým národním parlamentům, aby je nikoli posoudily, ale schválily.
Do 1. ledna následujícího roku – za jedenáct týdnů – by to vzhledem k dosavadním praktickým zkušenostem národních států nestihl ani David Copperfield. Podle tohoto neuvěřitelného výmyslu unijních byrokratů odtržených od reality budou členské státy – snad jen eurozóny – vstupovat do nového roku s neschváleným rozpočtovým provizoriem. Nestihne to ani jeden z nich.
Ohnutí článku 142
Tyto národní rozpočtové hrátky mohou být předloženy jen díky ohnutí dosavadního článku 142 ve smlouvě o EU. V podstatě však jde o prosazení eurobondů zprůměrňujících dobře hospodařící země se státy, které udržují naživu jen přístroje, jež se podobají těm na jednotce intenzivní péče.
Předpokládá se, že mezinárodní investor je hlupák, který spolkne vidinu ochranného deštníku eurozóny, jehož funkčnost již dnes události popřely, a eurobondy nakoupí. Sofistikované trhy však určitě najdou instrumenty a deriváty, díky nimž i na této zoufalé a zdánlivé dobromyslné emisi eurozóny krátkodobě zbohatnou. Předseda EK Barroso prostě jen žádá disciplínu a konvergenci.
Předpokládá se, že mezinárodní investor je hlupák, který spolkne vidinu ochranného deštníku eurozóny, jehož funkčnost již dnes události popřely, a eurobondy nakoupí
Na to se hodí citát ze Švejka: „Náš obrlajtnant Makovec, ten nám vždy říkal: ,Disciplína, vy kluci pitomí, musí bejt, jinak byste lezli jako vopice po stromech, ale vojna z vás udělá lidi, vy blbouni pitomí.‘ A není to pravda? Představte si park, řekněme na Karláku, a na každým stromě jeden voják bez disciplíny. Z toho jsem vždycky měl největší strach.“
Kontrola nepřípustného zadlužení
Šéf EK Barroso i finský eurokomisař Olli Rehn, rovněž nevolený úředník, ale dobrý ekonom, balí banální pojem eurobond do eufemismu „bond stability“. Takzvané „brzdy zadlužení“ bude EK moci po národních parlamentech vyžadovat jako „upřímné“ sliby budoucí disciplíny a povinného myšlení. Brusel bude monitorovat nepřípustné zadlužení národních ekonomik. Dojde asi na „jádrovou“ zemi eurozóny Itálii, což možná leckdo skousne, ale „jádrová“ Francie by tuto národní potupu zřejmě neunesla.
„Jádrová“ Francie včera prostřednictvím svého premiéra Françoise Fillona oznámila, že obdobím 2008 až 2012 končí nadvláda Západu a centrum ekonomického rozhodování se přesune do Asie. Proto je nutné Evropu víc ekonomicky integrovat – zřejmě byrokratickými opatřeními – kvůli ochraně eurozóny před příštími ekonomickými šoky.
Tomu se vždy říkalo protekcionismus a paternalismus a nikdy to k ničemu rozumnému kromě světových válek nevedlo. Francouzský premiér Fillon prohlásil: „Centrem této užší mezivládní unie je Francie a Německo, francouzsko-německé sblížení… Tento počáteční bod povede celý kontinent k novým horizontům a k silné eurozóně, v níž se budou ekonomiky sbližovat.“
Eurofob by mohl projevy Barrosa a Fillona nazvat Utajované spiklenecké záměry, jak založit EU, konečně přiznány! Soudný Evropan pak zareagovat snahou přesunout sebe a své statky do zbytku zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).
Dohledové pravomoci
„Hříšné země“ by byly pod dozorem EK a Evropské centrální banky. Bruselská „vážná varování“ by byla doručovaná konkrétním členským státům, jež by obratem vypracovaly fungující nápravné programy a požádaly o finanční pomoc, které by se jim celé hned dostalo. Kritéria EU však už mnoho let existují, ale nikdo je nedodržuje včetně „jádrové“ Francie a Německa – maximálně tříprocentní deficit státního rozpočtu a veřejné zadlužení jen do výše 60 procent HDP. „Hříšníky“ jsou dnes téměř všechny členské státy EU, například bruselská Belgie.
Evropu je nutné víc ekonomicky integrovat kvůli ochraně eurozóny před příštími ekonomickými šoky
Předseda EK Barroso přesvědčivě a při plném vědomí v projevu dále řekl: „Na základě nových pravidel bude mít EK víc dohledových pravomocí, a proto nebudeme znovu čelit situaci, kdy selhání jedné země ohrozí stabilitu celé eurozóny… Kdo jiný než EK by to měl dělat?“ Bude to EK jako evropská ekonomická vláda. Ryze politické a byrokratické kvalifikace eurokomisařů však vyvolávají mrazení v zádech.
Nově navrhované eurobondy by se měly dělit do tří kategorií. První dvě kategorie jsou označované jako „modré“ a za eurobondy by se zaručovaly společně státy eurozóny. Třetí kategorie se označuje jako „červená“ a od určité výše by se za eurobondy zaručovaly „hříšné“ státy. U ručení za „modré“ eurobondy – kvalitnější – se předpokládá, že investor bude mít v případě problému se splatností právo se obrátit na jakéhokoli národního ručitele – stát eurozóny. A ten si to pak v civilním řízení od „hříšníků“ zřejmě vymůže u Evropského soudu.
Tři možnosti a dvě kategorie evropských dluhopisů
Podle Evropské komise existují tři možnosti, jak vydávat evropské dluhopisy. První a nejambicióznější je, že by zcela nahradily dluhopisy vydávané členskými státy eurozóny. Dle druhé možnosti by pokrývaly jen část finančních potřeb států, které by nadále vydávaly vlastní dluhopisy, byť v omezené míře. V obou případech, takzvaných „modrých“ eurobondů, by se za ně společně zaručovaly státy eurozóny. Bylo však kvůli nim třeba změnit smlouvu EU.
Třetí možnost, takzvané „červené“ dluhopisy“, by pokrývala finanční potřeby států jen částečně. V tomto případě by záruky států eurozóny byly omezené. Tato varianta by však dle EK měla menší vliv na stabilitu a integraci EU.
Zaváděním eurobondů se vytváří nástroj nejvyššího morálního hazardu. Budou se totiž tvářit, že jejich rating je AAA, přičemž budou obsahovat „déčkové“ dluhy zemí v bankrotu. Navrhované eurobondy umetávají cestu brzkému vzniku skutečně destruktivní krize.
Zatím pouze slova
Eurokomisař Rehn ve svém projevu zdůraznil, že nemá žádnou zázračnou pilulku na řešení, jen karteziánské diskuse a důkazní proces. Barosso to potvrdil: „Stabilizační dluhopisy nevyřeší naše současné problémy a nemohou nahradit reformy, které je třeba provést v zemích, které jsou v současnosti pod tlakem. Stabilizační dluhopisy jsou přesně takovým příkladem. Příkladem posíleného vládnutí, silné vůle žít pospolu v eurozoně, i jako dobrý příklad disciplíny a konvergence“. Má svatou pravdu. Nikdo mu nedá tolik, kolik naslibuje třeba řecký parlament do ledna 2012, než bude rozpuštěn.
Jiný názor na „stabilizační“ dluhopisy představil již v úterý mluvčí německé vlády Steffen Seibert: „Kancléřka Angela Merkelová a celá vláda nesdílejí víru mnohých, že eurodluhopisy mohou fungovat jako všelék na krizi… Vnímají spíš nebezpečí, že společné evropské dluhopisy mohou odvrátit pozornost od kořenů problému“. A šéf FDP Philipp Rösler, jež je členem německé vládní koalice, prohlásil: „To by vedlo ke zvýšení úroků, které by platilo Německo. To rozhodně není v našem zájmu“.
Kvalifikovaný investor par excellence Warren Buffett pak tento týden řekl: „Eurosystém má ve svém současném uspořádání zásadní vadu, kterou nebude možné opravit jen slovy.“ Nic jiného než pouze slova však zatím z Bruselu nepřicházejí.
