Evropští liberálové zřejmě nenávidí stát Izrael

Nový starosta Prahy 1 Pavel Čižinský přináší do centra hlavního města radikální změnu. Po řadě pravicově konzervativních starostů z ODS a TOP 09 přišel představitel liberální levice z hnutí Praha sobě, dříve právník (zastupoval mimo jiné squattery z Kliniky) a „profesionální“ aktivista, který přirovnal bývalé členy české vlády Petra Nečase a Karla Schwarzenberga a prezidenta Václava Klause ke Stalinovi.

Některé aktivity Pavla Čižinského ukazují, že kromě extrémní levicovosti přináší na radnici centrální pražské části ještě jedno nové téma – antisemitismus. Podobně jako jiní evropští levicoví liberálové i starosta Prahy 1, na jejímž území je také Josefov – bývalé Židovské město s mnoha synagogami –, trpí nenávistí ke státu Izrael.

Před sedmi lety, v roce 2012 se Čižinský s transparentem „Izrael popravuje mírové aktivisty, buldozeruje palestinské domy, krade půdu a vodu“ zúčastnil demonstrace proti české zahraniční politice vůči Izraeli. Dnes říká, že si není jistý, zda na fotografii je mužem s tímto transparentem, ale potvrzuje, že se demonstrace zúčastnil.

Nikoli obrana, ale masakr

V lednu 2014 podepsal Čižinský dopis ministrovi zahraničí Janu Kohoutovi, v němž si s dalšími petenty stěžoval na tehdejšího českého velvyslance v Izraeli Tomáše Pojara, protože navštívil izraelskou osadu Ariel na Západním břehu Jordánu a tamní univerzity.

V srpnu 2014, kdy palestinská islamistická politická strana Hamás během 50 dnů odpálila na izraelské civilisty tisíce raket, načež izraelská armáda odpověděla vzdušnými nálety na odpalovací rampy i vysláním jednotek do pásma Gazy, se Čižinský s bývalým ministrem zahraničí Janem Kavanem (ČSSD) a dnešní europoslankyní Kateřinou Konečnou (KSČM) zúčastnil protiizraelského pochodu Prahou, kde na závěr vystoupil a označil vztah Palestinců a Izraele jako vězněného a věznitele a řekl, že jednání Izraele nelze považovat za nutnou obranu, ale za masakr.

Když v prosinci 2015 Poslanecká sněmovna podpořila stát Izrael v reakci na protiizraelské aktivity Evropské komise, napsal Čižinský na svůj facebookový profil: „Myslím, že extrémně vysoká míra islamofobie v české společnosti a extrémně vysoká míra podpory izraelského útlaku Palestinců spolu souvisí.“

Klienty i několik Židů

Po loňských podzimních komunálních volbách Čižinský na Faceebooku Prahy 1 odmítl, že by byl antisemitou, neboť mezi jeho klienty prý bylo i několik Židů. O tématu je prý ochotný diskutovat osobně, nikoliv na Facebooku. Žádost LN o rozhovor a následně schůzku na toto téma však odmítl.

Starosta Čižinský byl loni pozván stejně jako jeho předchůdci na tradiční veřejné rozsvěcení chanukových světel, které v Praze 1 za přítomnosti izraelského velvyslance a dalších hostů organizuje chasidské hnutí Chabad, na akci však nepřišel. „Poslal místo sebe pana Rachůnka, který omluvil pana starostu Čižinského, že jeho žena bude brzy rodit, a tak ji doprovází,“ řekl LN člen pražské Židovské obce Tomáš Jelínek, který se akce zúčastnil.

Čižinský však v e-mailu LN svou neúčast vysvětluje zcela jinak než jím vyslaný zástupce: „Neúčast na rozsvěcení chanukových světel v neděli 2. prosince 2018 si vynutila jiná povinnost – rozsvěcení vánočních stromů na třech různých místech v Praze 1. Pokud bych tento časový konflikt neměl, velmi rád bych se zahájení svátku Chanuka zúčastnil.“

Starosta Čižinský a jemu podobní evropští stoupenci nové levice tvrdí, že nejsou antisemity, ale jen kritizují současnou politiku státu Izrael. Česká republika tak díky němu představuje na evropské levicově liberální scéně standard. Obdobný, ale mnohem více medializovaný problém tíží nyní třeba britské labouristy.

Šíření antisemitismu

David Toube z britského think tanku Quilliam International na semináři Spolku akademiků Židů na konci loňského roku v Poslanecké sněmovně o dnešním antisemitismu a životě Židů v Evropě jednoznačně prohlásil: „Předseda britské Labour Party Jeremy Corbyn je antisemita.“ A toto tvrzení doložil řadou Corbynových konkrétních výroků a činů. Corbyn je nejen hlasitým kritikem Izraele a zastáncem Palestinců, ale nereaguje ani na zjevné antisemitské výroky jiných členů své strany, když třeba přirovnávají současný Izrael k nacistickému Německu.

Navíc se před pěti lety zúčastnil u hrobů pachatelů teroristického útoku na olympiádu v Mnichově v roce 1972 ceremoniálu k uctění památky těchto palestinských teroristů, přirovnal izraelskou blokádu Pásma Gazy k obléhání Leningradu a Stalingradu nacistickým Německem a pochválil graffiti zobrazující Židy, jak hrají Monopoly na zádech chudých. Loni v červenci pak dosadil na post stínové ministryně pro práva žen a rovné příležitosti Naz Shahovou známou antisemitskými výroky.

Několik členů Labour Party od loňského listopadu vyšetřuje britská policie kvůli šíření antisemitismu a podle BBC disponuje složkou se 45 antisemitskými incidenty spáchanými labouristy. Deník The Independent pak uvedl, že označovali na sociálních sítích Židy za „rakovinu, které je třeba se zbavit“, nebo že „pro Židy nejsou třeba plynové komory, protože plyn je drahý, a ideální destinací by pro ně bylo Rudé moře“.

Odchod z Británie

Bývalý britský vrchní rabín Jonathan Sacks v rozhovoru pro BBC loni na podzim řekl, že poprvé od 17. století si Židé kladou otázku, zda je Británie bezpečná pro jejich děti a že mnoho britských Židů zvažuje odchod ze země kvůli současné vlně antisemitismu.

Komentátor Jan Macháček loni v létě v LN připomněl: „Labouristické straně se podařil unikátní kousek v tom, že sjednotila všech 68 rabínů v zemi, že v otevřeném dopise odsoudili postup labouristů... Mnoho rabínů, kteří dopis podepsali, jsou kritici státu Izrael a ještě nikdy se na ničem neshodli, mnozí z nich se dokonce navzájem neuznávají jako rabíni.“

Zmíněný David Toube problém antisemitismu v britské politice zobecnil: „Vzhledem k historii to může leckoho překvapit, ale antisemitismus je nyní u nás v politice přítomen téměř výlučně v mainstreamové levici, a nikoliv mezi pravičáky.“

Jeden z důvodů, proč britská levice nyní více inklinuje k antisemitismu, vysvětluje politolog Alexander Tomský, který ve Velké Británii dlouhou dobu žil, následovně: „Do Británie se přistěhovaly od psmdesátých let zhruba tři miliony muslimů, a ti nejenže volí téměř stoprocentně socialisty, ale vzhledem k jejich koncentraci ve 27 volebních obvodech mají na levici patrný vliv.“

Zpochybňování legitimního práva

Tento posun potvrzuje i profesor Howard Wachtel z Americké univerzity ve Washingtonu: „Nový antisemitismus je úzce spjat s názory na politiku státu Izrael a neustálým probíráním všech kroků jeho politické reprezentace. To je, obecně vzato, naprosto legitimní; problém však spočívá v tom, že toto zaujetí správností či nesprávností počínání izraelských představitelů se neobejde bez zpochybňování legitimního práva Židů na samostatný stát, bez rozebírání toho, co se stane, ,když se Židé dostanou k moci‘, bez soudů o jejich údajné aroganci a touhy po světovládě.

Je to velice sofistikovaná podoba antisemitismu a jejími hlasateli jsou vzdělaní lidé. Tím se liší od starého, ,klasického’ antisemitismu, jejž provozují například nevzdělaní nezaměstnaní arabští mladíci, kteří na předměstí Paříže ničí židovské hřbitovy, nebo skinheadi. Prostě lidé na okraji společnosti. Zatímco starý antisemitismus je spojován s pravicovými silami, centrem nového antisemitismu je americká levice. Jeho představitelé působí často v médiích nebo jako univerzitní profesoři či studenti, patří k nim i spisovatelé. Je to zkrátka něco, co jsme v USA dosud neměli.“

Pravice již dávno vytlačila antisemitismus na okraj – do extremistických stran –, naopak levice si jej ubytovala ve svých mainstreamových salonech. To potvrzuje i ředitel Židovského muzea Leo Pavlát: „Neonacistický, krajně pravicový antisemitismus je zde většinově nepřijatelný, protože memento šoa je dostatečně silné. Levicový antisemitismus se však do budoucna jeví mnohem závažnější, protože evropská politika, média i univerzity jsou dominantně levicově liberální a sdílejí tři proizraelská antisemitská D.“

Tedy delegitimizace, čili upírání Židům práva na vlastní stát, démonizace státu Izrael a dvojí metr. Těmito třemi D definoval bývalý ministr vnitra Izraele Natan Šaransky bod, kdy se kritika státu Izrael stává antisemitskou. Současný starosta Prahy 1 Pavel Čižinský tento bod dávno překročil.

Bezpečněji ve východní a střední Evropě

V celé Evropě spolu s narůstajícím antisemitismem mainstreamové levice a vlnou antisemitských migrantů z muslimského světa klesá židovská populace. Jak uvádí Jonathan Boyd z britského Institute for Jewish Policy Research z téměř deseti milionů Židů, kteří žili v Evropě před druhou světovou válkou, je dnes jich jen 1,4 milionu.

Většina z chybějících zhruba osmi milionů jde na vrub holocaustu a jeho mnohem brutálnější podobě antisemitismu, než je ten dnešní evropské liberální levice, nicméně evropští Židé stále odcházejí. Podle agentury Pew Research Center žilo v Evropě v 60. letech 20. století 3,2 milionu Židů, v 90. letech dva miliony a po roce 2010 jen 1,4 milionu.

Stále méně Židů se v západních liberálně demokratických zemích cítí bezpečně. Liberální média sice za antisemity považují maďarského premiéra Viktora Orbána nebo některé polské politiky, průzkum americké židovské organizace Joint ale ukazuje něco jiného. Podle něj se Židé cítí mnohem bezpečněji ve východní a střední Evropě než v západní. Jen čtyři procenta dotázaných v Maďarsku, Polsku, Rumunsku a Rakousku vnímá akutní nebezpečí pro svou existenci, zatímco v zemích západní Evropy 24 procent.

Změna českého postoje?

Tento pocit bezpečnosti, respektive ohrožení, potvrzuje i počet fyzických útoků z antisemitských důvodů v evropských zemích – zatímco v Maďarsku nebyl za rok 2017 hlášen ani jeden, ve Velké Británii se ve stejném roce odehrálo 145 fyzických napadení.

V tomto kontextu je třeba zmínit i aktuální zprávu z Francie, kde se během několika dnů v únoru objevily na mnoha místech nasprejované hákové kříže, dokonce přes portréty přeživších holocaust, a také byl skácen strom zasazený na památku židovského mladíka Ilana Halimiho brutálně umučeného v roce 2006. Za loňský rok se ve Francii počet antisemitských činů zvýšil o 74 procent – z 311 v roce 2017 na 541 v roce 2018.

Největší židovská komunita žije v Evropě ve Francii, nicméně právě z ní Židé v posledních letech masivně emigrují do Izraele. Podle americké neziskové organizace Antidefamation League patří totiž Francie k nejvíce antisemitským evropským zemím. Česká republika naopak mezi ty s nejpozitivnějším vztahem k Židům. To však bylo v roce 2014. Neznamená zvolení Pavla Čižinského změnu?

Není jediný

Pavel Čižinský není jediný na české levicově liberální scéně, kdo svůj antisemitismus maskuje kritikou současné politiky státu Izrael. Když se v roce 2015 v rámci akce Plzeň – Evropské město kultury konal kulturní festival Dny Jeruzaléma, napadla jej skupina levicových politiků a intelektuálů a požadovali, aby organizátoři akce plánovaný židovský festival zrušili.

„Dny Jeruzaléma jsou součástí politické strategie státu Izrael zajistit legitimizaci nezákonné anexe Jeruzaléma, čemuž napovídá i fakt, že se na jeho pořádání budou spolupodílet úřady státu Izrael. V rámci festivalu Dny Jeruzaléma je tedy česká veřejnost mylně informována a účelově zapojována do velmi kontroverzní politické hry, pro kterou by vaše akce Plzeň 2015 nebyla ničím jiným než jen dalším hracím polem,“ uvedli signatáři otevřeného dopisu, mezi nimiž byli i tehdejší předseda Strany zelených Matěj Stropnický, předseda Pirátů Ivan Bartoš, bývalý ministr zahraničí Jan Kavan, novinář Petr Uhl či aktivista Tomáš Tožička.

Publicista Roman Joch již před lety přesně a vtipně glosoval, že antisemitismus se stal nejvyšším stadiem levicovosti.