Španělská automobilka Seat byla dlouho jakousi černou ovcí koncernu Volkswagen. Stále se jí nedařilo najít si to pravé místo na trhu a za VW a Škodou v získávání zákazníků zaostávala. Ale v posledních letech se Seatu daří a letos si značka dovolila donedávna nemyslitelný a doteď nečekaný krok: založila novou automobilku.
Tedy, Seat samozřejmě nebude stavět zbrusu novou firmu, to by bylo příliš nákladné. Ze svých struktur však vyčlení novou značku Cupra, což je označení, které doposud výkonné verze Seatů používaly jako „přídomek“. Prvním představeným vozem byla na jaře na autosalonu v Ženevě Cupra Ateca – tedy výkonná verze kompaktního SUV Seat Ateca, která by se ještě před touto ohlášenou změnou jmenovala jednoduše Seat Ateca Cupra.
„Cupra je velkou příležitostí pro Seat i naše zákazníky. Celý projekt vznikl jako sen skupiny lidí, kteří hledali způsob, jak získat přízeň nové skupiny motoristů s vášní pro automobily. Společnost se tímto rozhodnutím snaží diverzifikovat podnikání a rozvíjet nové modely, které by se mohly stát ziskovými, a to při současném posilování své finanční situace,“ vysvětloval šéf Seatu Luca de Meo důvod pro vznik nové značky.
Konsolidace versus nové značky
Cupra teď bude tedy vystupovat jako samostatná značka a bude lákat určitý typ zákazníků, který by možná jinak k Seatu zamířit nemusel. Příběh této nové značky ovšem není v automobilovém světě ničím neobvyklým: naopak, v posledních letech se s novými nebo obnovenými značkami doslova roztrhl pytel.
Může se to zdát paradoxní, vždyť mnoho značek (a to i v nedávné době) z automobilového světa naopak zmizelo. Někdy zmizely úplně, jindy byly začleněny do nadnárodních koncernů, kde třeba postupně zanikly. Ostatně, ono spojování značek do obřích nadnárodních koncernů vůbec neustává.
Důvod pro tento vcelku nový trend je docela jednoduchý. Tím, jak se automobilky spojují do koncernů a aliancí a čím dál víc jejich modelů sdílí s ostatními svou techniku, se automobilky snaží jednotlivá auta odlišit trochu jinak. A nová značka je vlastně docela jednoduchou cestou, obzvlášť pokud staví na nějaké tradici. |
Například v roce 2016 se do stávající aliance Renault-Nissan zapojila značka Mitsubishi, od konce roku 2017 je součástí francouzské skupiny PSA německý Opel, kterého se dlouho chtěl zbavit gigant GM. V zákulisí světového autoprůmyslu se pak už nějakou dobu šušká, že by se minimálně do strategické aliance mohly spojit současné koncerny Fiat Chrysler Automobiles (FCA) a korejský Hyundai (do kterého patří i Kia).
Ve světle tohoto trendu se může vznik nových značek a „podznaček“ současných automobilek zdát jako podivná věc. Jenže důvod pro tento vcelku nový trend je docela jednoduchý. Tím, jak se automobilky spojují do koncernů a aliancí a čím dál víc jejich modelů sdílí s ostatními svou techniku, se automobilky snaží jednotlivá auta odlišit trochu jinak. A nová značka je vlastně docela jednoduchou cestou, obzvlášť pokud staví na nějaké tradici: nostalgie, sentiment a určitý příběh se dají dobře marketingově využít. Vznik nových značek navíc částečně podporují i současné trendy v automobilovém průmyslu: elektromobilita, sdílení vozů a podobně.
Mnohé konzervativní značky si totiž nechtějí své tradiční zákazníky naštvat tím, že by jim najednou nabízely zcela odlišné vozy. A naopak „revoluční“ auto by si zase mnozí pokrokoví zákazníci od „tradiční“ automobilky nekoupili.
Nová auta pro novou dobu
Zbrusu novou značku si tak třeba před nedávnem založilo švédské Volvo, respektive jeho mateřská čínská firma Geely. Polestar je označení, které Volvo používalo pro své výkonné modely nebo tovární tuning svých vozů, teď je z ní ovšem samostatná automobilka. A to se vším všudy, má nové sídlo i továrnu v Číně a do jejího čela byl dosazen Thomas Ingenlath, dosavadní šéfdesignér Volva. A zaměření nové značky? Elektromobily. Výkon bude také důležitý, ale elektromobilita je právě tím trendem, který chce Polestar přetavit ve svůj úspěch.
Novou značku si pak před časem založil koncern Volkswagen. Jmenuje se Moia a jejím úkolem je rozvíjet nové koncepty mobility. Zatím firma přichází se službou elektrických minibusů, které fungují na pomezí MHD a taxi. |
Cestu nové „elektromobilní“ značky částečně zvolilo i německé BMW. Tam ale není tento trend tak výrazný: jeho elektrická auta se jmenují „BMW i“, a byť má firma samostatnou divizi s tímto označením, nesou auta i nadále tradiční označení a znak symbolizující roztočenou vrtuli.
Zcela novou značku si pak před časem založil koncern Volkswagen. Jmenuje se Moia a jejím úkolem je rozvíjet nové koncepty mobility. Zatím firma přichází se službou elektrických minibusů, které fungují na pomezí MHD a taxi. V budoucnu bude velkou roli v jejích službách pravděpodobně hrát autonomní řízení.
Cesta za luxusem
Nové značky nicméně nevznikají jen za účelem vytvoření samostatné entity pro projekty, které staví na možné budoucnosti automobilového světa. Naopak, mnohdy jsou důvody mnohem prozaičtější, jak ukazuje třeba příběh značky Lexus. Ten vznikl coby luxusní divize značky Toyota s jednoduchým úkolem: vyzvat na souboj tradiční luxusní značky jako Mercedes nebo BMW. A podařilo se, od svého vzniku v roce 1989, kdy Lexus představil model LS, se značka výrazně rozrostla a celosvětově se jí daří.
Toyota má však na tomto poli i příklad neúspěchu: v USA se pokoušela prorazit se značkou pro mladé Scion, která pro změnu ukončila své účinkování v roce 2016. Sázka na mladé nevyšla. S podobným zaměřením to jinak automobilky moc nezkoušejí, sázka na luxus je obvyklejší. Cestu Toyoty například následovaly Nissan (se značkou Infiniti) a Honda (Accura), a byť jejich značky fungují hlavně v USA, vcelku se jim daří.
Samostatnou cestu k luxusu volí i evropské značky. Nejvýrazněji to zkusil francouzský koncern PSA, jehož značka Citroën se rozhodla, že zvláštním způsobem oživí jednu automobilovou legendu. Nádherný Citroën DS vyráběný od roku 1955 se stal v roce 2009 inspirací pro vznik celé samostatné značky. |
I proto se k podobné cestě nejspíš odhodlal i korejský koncern Hyundai. Ten už nějakou dobu nabízel zákazníkům své velké luxusní sedany, které nesly označení Hyundai Genesis. Od loňského roku je však Genesis samostatnou značkou a její model Genesis G80 si mohou pořídit i zákazníci v Česku. Pravda, je to tu okrajový model, ale třeba v USA, kam cílí primárně, se divizi Genesis daří docela dobře.
Samostatnou cestu k luxusu volí i evropské značky. Nejvýrazněji to zkusil francouzský koncern PSA, jehož značka Citroën se rozhodla, že zvláštním způsobem oživí jednu automobilovou legendu. Nádherný Citroën DS vyráběný od roku 1955 se stal v roce 2009 inspirací pro vznik celé samostatné značky. DS se coby luxusnější divize stala cestou, jak zákazníkům nabídnout trochu dražší a designově avantgardnější vozy než standardní Citroëny. Například v Číně značka prodává své vozy od roku 2014 v samostatných dealerstvích a v Evropě dochází k většímu oddělení od běžné sítě od roku 2015, byť pravda vcelku postupně.
Obdobnou ambici jako PSA má možná i evropská pobočka koncernu Ford. Americký koncern získal v roce 1973 slavné karosářské značky Ghia a Vignale. Označení Ghia pak používal Ford v Evropě pro dobře vybavené verze svých vozů, značka Vignale zmizela. Postupně se vytratila i Ghia, jenže s tím, jak v posledních letech zákazníci bohatnou a kupují si lépe vybavená auta, se Ford potýkal s problémem: vlastně jim dražší auta nedovedl nabídnout.
Cestu luxusní podznačky možná trochu překvapivě volí i tradiční výrobce luxusních vozů Mercedes. Tomu patří další legendární značka Maybach. |
A tak přišla v roce 2013 změna strategie, Ford oznámil, že oživí značku Vignale, a tu ponesou luxusnější verze jeho vozů. První auto, které ji dostalo, byl Ford Mondeo Vignale v roce 2015, dnes už lze s přívlastkem Vignale koupit i malou Fiestu. Zatím však Ford označení Vignale používá pouze jako „přídomek“, otázkou je, zda v budoucnosti k většímu osamostatnění značky nedojde.
Cestu luxusní podznačky možná trochu překvapivě volí i tradiční výrobce luxusních vozů Mercedes. Tomu patří další legendární značka Maybach. Nejprve to s ní v letech 1997 až 2013 zkoušel Mercedes samostatně ve formě specifických modelů, které měly konkurovat vozům RollsRoyce. Projekt však nebyl příliš úspěšný, a tak Maybach na čas zmizel. V roce 2015 přišel návrat, byť trochu neobvyklý. Koncern Daimler se rozhodl, že zatímco jeho běžná auta nesou označení Mercedes-Benz, výjimečné luxusní modely ponesou označení Mercedes-Maybach. A pod tímto jménem si teď mohou zákazníci zakoupit například „nejvyšperkovanější“ model třídy S. Na Rolls-Royce už firma neútočí, ale modely Maybach najednou slaví u zákazníků úspěch.
Sportovní DNA
Nápad s novým využitím značky Maybach ovšem nepřišel jen tak z ničeho nic. Od roku 2005 patří plně pod křídla koncernu tovární tuningová značka AMG, která vytváří extrémně výkonné verze mercedesů. Označení AMG bylo dlouho používáno u modelů jako přídomek, ale v rámci změny strategie se teď výkonné modely jmenují Mercedes-AMG. Tím se AMG více odlišilo od konkurenčních divizí M a Audi Sport (dříve Quattro GmbH) od BMW a Audi. Ty sice mají v rámci svých značek určitou samostatnou působnost, ale auta zatím označují klasicky. Podobně jako elektromobily u BMW nesou před svým jménem (číslem modelu) označení i, výkonná BMW tradičně nesou emblém M (většinou). Audi pak své sportovní kusy vybavuje logem RS.
Francouzská automobilka se postarala i o jeden z nejčerstvějších příspěvků mezi nové samostatné značky: po letech příprav představila vloni na ženevském autosalonu nové sportovní kupé Alpine A110, které navazuje na legendární „modrou alpinku“ ze šedesátých a sedmdesátých let. |
Podobné sportovní divize na pomezí samostatných značek a dodatků k modelovému označení existují i jinde: Nismo je označení „ostrých“ Nissanů, HSV jsou sportovní verze australských Holdenů, označení SRT nesou sportovní vozy Dodge a „koncernoví“ sourozenci Fiat sem tam nesou jméno Abarth: třeba roadster Fiat 124 se v nejvýkonnější verzi prodává jako Abarth 124. Renault pak má vlastní sportovní divizi Renault Sport, jejíž auta dostávají přídomek R. S.
Francouzská automobilka se postarala i o jeden z nejčerstvějších příspěvků mezi nové samostatné značky: po letech příprav představila vloni na ženevském autosalonu nové sportovní kupé Alpine A110, které navazuje na legendární „modrou alpinku“ ze šedesátých a sedmdesátých let. Tehdejší sportovní legenda skončila už v roce 1973 v rukou Renaultu a postupně zanikla, teď ji ale znovu přivádí koncern k životu. Jestli ta uspěje, je teprve ve hvězdách. Téměř jisté však je, že to není poslední oživená legendární značka, s níž se můžeme nově v automobilovém světě setkat. V zásobě jich je víc než dost.
