Vicepremiér a šéf resortu financí Jan Fischer je kontroverzní osobou nejen proto, že během jediného dne od 8. července, kdy oznámil, že přijme post ministra financí, se mu podařilo získat zhruba 5,5 milionu korun, které dosud dlužil za svou prezidentskou kampaň. (Toto rychlé splacení dluhu vyvolalo řadu spekulací o možných protislužbách pro některé Fischerovy dárce, k nimž například patří Ladislav Dráb, Štefan Havlík, David Sivor či Daniel Paľko. Fischer to však popřel a později prohlásil, že se k této otázce nebude vyjadřovat.)
Fischerovým problémem je i jeho minulost – v letech 1980 až 1989 byl členem Komunistické strany Československa (KSČ), což však neuvedl ve svém životopisu na internetové stránce Českého statistického úřadu, jehož předsedou byl jmenován v roce 2003. V únoru 2010, kdy byl premiérem úřednické vlády, pak byl při sporech o novelu horního zákona obviněn z podlehnutí uhelné lobby s náznaky korupce.
Mezi nejnovější Fischerovy problematické činy například patří, že při uvedení do postu ministra financí současné Rusnokovy vlády nedokázal odpovědět na otázku, s jakým rozpočtem hospodaří jeho resort. Po dvou dnech v tomto postu pak odvolal dva náměstky Tomáše Zídka a Zdeňka Zajíčka a novou náměstkyní jmenoval Evu Anderovou, která pro něho pracovala jako poradkyně v prezidentské kampani.
Tyto Fischerovy kroky jsou jen některými z důvodů, proč se 89 procent vrcholných manažerů firem oslovených v průzkumu ČESKÉ POZICE domnívá, že by neměl být ministrem financí. Naprostá většina z nich ho vůbec nešetří a tvrdě až nelítostně kritizuje.
Odpovídalo 127 vrcholných manažerů firem.
Lze to říct i o těchto osmi respondentech:
„Nový ministr financí Jan Fischer byl a je tragéd a v budoucnu se to nezmění. Nemá v politice co pohledávat.“
„Fischer by už neměl být ,v politice‘ vůbec ničím.“
„Fischer by neměl být ministrem financí a celá Rusnokova vláda vládou.“
„Navzdory tomu, že u nás může kdokoliv kandidovat na jakýkoliv post.“
„Jde jen o další důkaz absence politické kultury v České republice.“
„Stejně jako kozel nemá být zahradníkem, ani Jan Fischer nemá být ministrem financí.“
„Nevyjasněná splátka dluhu za Fischerovu prezidentskou kampaň by ho měla diskvalifikovat, i pokud by vše bylo ,křišťálově‘ čisté. Post mu neměl být nabídnut, Fischer jej neměl přijmout.“
„Ekonom-statistik, který si nechá vložit na svůj bankovní účet čtyři miliony korun, není na odvolání, ale na politickou skartaci.“
Na rozdíl od těchto stručných záporných odpovědí je ta nerozhodnutého vrcholného manažera mnohem obsáhlejší:
„To je komplikovaná otázka. Obecně ano, není problém. Z profesního hlediska a znalosti fungování systému nevidím žádný problém. Vše za něho bude provádět odborný aparát. Odborně nemůže selhat, to ani nejde. Vše odborné bude zařízeno jinak. Jako bývalý premiér má navíc kontakty v zahraničí a asi se umí dohodnout. V tomto ohledu nevidím problém. Navíc, působil v Evropské bance pro obnovu a rozvoj (EBRD).
Problém spočívá v něčem jiném. Jan Fischer musí vystoupit a utnout veškeré pochybnosti o financování své prezidentské volební kampaně. Osobně mi tento problém nevadí, protože jej měli všichni kandidáti. Každý, kdo podnikal nebo podniká, ví, co je to cash flow, a že někdy chybí. Navíc se na Fischera mnozí ,vykašlali‘ a ,hodili přes palubu‘, když bylo zřejmé, že jeho šance na zvolení prezidentem jsou ztracené. Ale měl by se ohradit a vše vysvětlit.
Mnohem více mi vadí, a doporučuji změnu, vnímání Fischera coby ,želé‘ nebo ,bezobsažného nic‘. Nedomnívám se, že takový skutečně je, ale musí hodně zapracovat, aby tento dojem (často šířený v rámci mediálního světa) napravil. V neposlední řadě bude nezbytné, aby se distancoval od možného střetu zájmů v souvislosti se svými sponzory.
Pan Fischer zřejmě bude nejsnadnějším terčem pro všechny – ať už na politickém kolbišti nebo v rámci mediálního lynče. To se koneckonců už děje. Z empirického hlediska by mě zajímalo, co způsobilo, že se někdejší mediální oblíbenec stává do jisté míry ,otloukánkem‘. Kde nastala změna? Je to určitě zajímavé kvůli ponaučení.“
Z následujících pěti kladných odpovědí je jen jedna zcela ve Fischerův prospěch:
„Vzhledem k jeho předchozímu působení na Českém statistickém úřadu nevidím u Jana Fischera v kontextu vlády Jiřího Rusnoka nějaký zásadní problém.“
„Když mohli být Jan Fischer, Stanislav Gross, Mirek Topolánek a Petr Nečas premiéry, Miroslav Kalousek ministrem financí, Tomáš Chalupa ministrem životního prostředí, Martin Kuba ministrem průmyslu a obchodu atd., tedy když mohli všichni ti dosavadní (málo důvěryhodní až nedůvěryhodní)) diletanti zastávat vrcholné státoprávní a zákonodárné posty, proč by nemohl být Jan Fischer ministrem financí? Bude to pouze pokračování často žádaných ústavních a parlamentních zvyklostí. Že tím bude Česká republika nadále trpět, nikoho nezajímá.“
„Může-li být ministrem financí chemik Kalousek, proč ne statistik Fischer? Třeba se nebude dopouštět takových chyb a nevykládat jako Kalousek na podzim 2008, že se naší ekonomiky krize světového finančního systému nedotkne, nebo jako on v uplynulých letech předpovídat na další roky poměrně vysoké růsty HDP bez ohledu na chybějící strukturální fundament pro tyto nadnesené odhady. A může-li být prezidentem člověk, který stejně jako Fischer nezaplatil včas své dluhy z prezidentské kampaně. O tom se však mlčí.
Proč by Fischer nemohl být ministrem financí? Zažili jsme již přece mnoho různých ministrů. Bude snad horším ministrem financí než Ivo Svoboda, Pavel Mertlík či Ivan Pilip? Co když všechny své kritiky překvapí manažerským přístupem?“
„Po tom, co na postu ministra financí předváděl Bohuslav Sobotka (žádná praxe), Vlastimil Tlustý (bez skrupulí) či Miroslav Kalousek (chemik, raději bez dalšího komentáře), může být ministrem financí kdokoliv. ,Želé‘ Fišer snad bude plnit pokyny premiéra Rusnoka, o němž jsem přesvědčen, že by byl vhodným ministrem financí. Fišerovy klientelistické vztahy by však měly být vysvětleny a zejména platby Ladislava Drába v hotovosti ohodnoceny dle práva.“
„Z odborného hlediska na tom nezáleží, protože bude pouze vykonávat příkazy Miloše Zemana a Jiřího Rusnoka. Z morálního hlediska je to také lhostejné, neboť je pouze typickým beztvarým produktem postkomunistické éry, jichž je v naší politice mnoho. Zdá se, že nulová osobnost, nulový charakter a gumové názory jsou kvalifikačními předpoklady pro české politiky. Pokud se nadále budeme držet poměrného volebního systému, nikdy se to nezmění.“
Většinu z dalších osm záporných odpovědí si Jan Fischer určitě „za rámeček“ nedá:
„Vůbec to však nesouvisí s Fischerovými osobními dluhy. Ty jen zneužívají jeho protivníci, kteří se obávají o svůj blahobytný život a chtějí jej za každou cenu protáhnout o rok zbývající do sněmovních voleb. Takových případů nevyjasněného financování lze v celém politickém spektru objevit mnoho. A nikomu to nevadí.
Proč se asi bývalý ministr financí Miroslav Kalousek natolik vehementně zastával paní Parkanové a dalších? Proč se natolik (a nejen on) obává předčasných voleb? Kdyby byli natolik skvělí a poctiví, mohli by jít do jakýchkoliv voleb otevřeně a s vidinou jasného vítězství.
Pan Fišer je asi dobrý odborník, ale na post ministra financí málo razantní a příliš slušný. Utloukli by ho čepicemi.“
„Recyklace ,padlých andělů‘ není nikdy dobrá a ve společnosti minimálně evokuje pocit beznaděje až marnosti. Takto chceme lidem ukazovat, že se něco mění k lepšímu? V tomto případě nejde ani o profesní zdatnost Jana Fischera. Na post ministra financí coby někdejší úřednický premiér asi stačí, ale vše má pachuť s tím spojených kšeftíků, penězovodů a opakovaných ukázek arogance moci. Zapomeňme, že se něco na těchto principech v dohledné době změní. Na to chybí chuť a vůle těch správných lidí.“
„U ministra financí, byť přechodné vlády, se vedle profesní způsobilosti předpokládají i určité charakterové vlastnosti. Za své členství v KSČ se však pan Fischer stydí, fotovoltaika šla pouze okolo jeho vlády a nyní je vše na jeho účtu za prezidentskou kampaň transparentní atd. Jako pamětník si říkám, že pokud by měl stejné názory jako dnes a byl natolik transparentní i v osmdesátých letech, v KSČ by se nedostal ani přes kandidátskou lhůtu. Vnucuje se proto otázka, čeho všeho je takový člověk schopný.“
„Jan Fischer má mimořádně špatný charakter a kvůli vlastním zájmům, pouhé lenosti nebo zbabělosti je schopný podlosti vůči národu. V září 2009, poté, co se ukázalo, že předčasné volby nebudou a Fischerova premiérská mise se protáhne, ho navštívili v úřadu společně tři lidé: tehdejší předsedové ODS a ČSSD Mirek Topolánek a Jiří Paroubek a šéf Energetického regulačního úřadu Josef Fořt.
Kromě jiného Fischera upozornili na problémy s fotovoltaikou a s ní spojeným zákonem (nemožnost snížit výkupní cenu této elektřiny ročně více než o pět procent). Změnu zákona (zrušení pětiprocentního limitu) bylo nutné do konce roku projednat v parlamentu. Fischer sice novelu zákona z vlády do parlamentu přinesl, ale nevystoupil s projevem, ve kterém by sněmovnu na problém důrazně upozornil, ani ji nepožádal o zrychlené řízení. Proto novela zákona prošla až v březnu 2010 a byl vybudován obrovský počet dalších fotovoltaických elektráren.
Kvůli této Fischerově trestuhodné nedbalosti přichází česká ekonomika o zhruba 40 miliard korun ročně. Na Fischera tehdy byly určitě vyvíjeny různé tlaky, aby věc vyseděl, což bohužel udělal. Od předsedy vlády však národ musí očekávat ochranu svých zájmů, a tedy zásadový a pevný postoj. A také rychlá a razantní opatření, jsou-li třeba. V tom Fischer neuvěřitelně selhal a naprosto nechápu, proč se jeho nečinností nezabývají orgány činné v trestním řízení.“
- „Nechápu, co pana Fischera kvalifikuje k výkonu postu ministra financí. Statistika a finance jsou dvě poměrně vzdálené oblasti kompetence. Je však pravdou, že otázka ,Co pana X či paní Y k něčemu kvalifikuje?‘ je v našich podmínkách irelevantní. V porovnání s řadou jiných osob, které vykonávaly vrcholné posty ve výkonné či zákonodárné moci, se kompetence pana Fischera dotýká stratosféry.
- Připadá mi poněkud necivilizované, že se pan Fischer drápe do vrcholného státního postu záhy poté, co neuspěl se svou kandidaturou na prezidenta (dalo by se říci ,byl národem odmítnut‘) a stal se terčem médií kvůli dluhům, které nesplácel. Způsob, jímž je narychlo splatil, raději nebudu komentovat. Doufejme jen, že mu ona hotovost nebyla doručena v krabici od vína.
- Už téměř 25 let čekám, až všichni ti bývalí zasloužilí členové KSČ, kteří v minulosti vyměnili morální principy za osobní prospěch a bolševickou kariéru, projeví alespoň trochu sebereflexe a pochopí (pokud jsou toho vůbec schopní), že náprava devastovaných morálních a etických hodnot národa může stěží nastat, pokud nedostatek charakteru a morálních hodnot je nadále základním předpokladem pro výkon vrcholných postů ve státních institucích.“
„Uvedu pět důvodů:
- Nechal se zlákat sponzory k prezidentské kandidatuře. Zřejmě tedy byl ochotný jim poskytovat protislužby. Motivace má být opačná. Osobnost, která chce sloužit společnosti, jíž však Fischer není, si má najít sponzory, kteří ji budou podporovat díky její politice, aniž by chtěli protislužby.
- V kampani utrácel peníze, které neměl. Je to dobrodruh.
- Trapně omlouval své původně zatajené členství v KSČ a možná i v Lidových milicích. Právem volby prohrál.
- Místo aby se staral o splacení svého dluhu, nechal jej na profesoru Janu Pirkovi a odjel na dovolenou.
Shrnuto: člověk tohoto charakteru a s takovým nezodpovědným finančním přístupem nemůže být ministrem financí. - Sponzoři mu zaplatili dluh, až když se stal kandidátem na ministra financí. ,Niemandovi‘ by nezaplatili, kandidátovi ano, jasná kalkulace sponzora o nějakém zvýhodnění jako protislužbě. Navíc je sponzorem firma, která již měla od státu zakázky. Velmi neetické od Fischera, pokud ji původně oslovil on a dodatečně žádal sponzoring jako protislužbu.
Stejná firma sponzora bude nadále chtít od státu zakázky. Velmi neetické od sponzora, pokud se původně Fischerovi nabídl on. Z neetického chování by vyplýval trestný čin zvýhodnění. Prohlášení obou účastníků, že sponzoring byl pouze výsledkem politické sympatie bez očekávané protislužby, je za těchto okolností evidentně lež.
Shrnuto: Fischer by měl zmizet v propadlišti.“
„Je to již podruhé, co je v nedávné historii ČR úřednická vláda jen marketingovým obalem pro voliče, ale ve skutečnosti kryje stranické a ekonomické zájmy politických stran, které nechtěly nebo nemohly prosazovat přímo svým premiérem. Jan Fišer, ať byla jeho motivace jakákoliv, vzal post premiéra a poté i do vlády všechny, které mu nadiktovali a po nichž zůstalo mnoho pochybných zakázek, smluv a rozhodnutí. Nevidím důvod, proč mít bílého koně ministrem financí, přestože již tento bílý kůň byl premiérem.“
„Jan Fischer sice vzděláním a kvalifikací předstihuje svého předchůdce v postu ministra financí Miroslava Kalouska, ale kvůli chování a morálnímu profilu se doživotně diskvalifikoval pro jakýkoliv veřejný post. Jeho podivné finanční praktiky a názorové ,veletoče‘ by v každé civilizované zemi znamenaly ,politickou smrt‘ a nejspíše by neprošly ani v ,banánových‘ republikách, o Balkánu nemluvě.
Panu Fischerovi při jeho vzdělání a praxi musí být zřejmé, že lidé, kteří běžně chodí s miliony v hotovosti, se ocitají za hranou zákona. Pokud se jako podnikatel nebo vrcholný manažer nepohybuji ve sféře organizovaného zločinu, korupce, klientelismu a černé ekonomiky, není žádný rozumný důvod mít u sebe v hotovosti více než zhruba pět tisíc korun.
Jak může efektivně pracovat Finanční analytický útvar ministerstva financí, když se sám jeho ministr Fischer podílí na praktikách, jež by bylo možné označit za praní špinavých peněz? A pokud pan Fischer praní špinavých peněz nepozná, nevidí nebo nechce vidět, měl by být okamžitě odvolán.“
