Čtvrtek 8. prosince 2022, svátek má Květoslava
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Fotbalista Gebre Selassie: Jsme něco jako herci, tak nám tolik nenadávejte

  14:01

Interview s prvním českým fotbalovým reprezentantem tmavé pleti o fotbale, ale i o štěstí, rasismu a psychice, která je prý nejdůležitější.

Odejde po Euru do zahraničí? „Lákavá je pro mě španělská či anglická liga, to je úplný fotbalový vrchol a o tom asi sníme všichni, kteří tu hrajeme,“ říká reprezentační obránce. foto: © ČTKČeská pozice

Na provinční poměry českého fotbalu má Theodor Gebre Selassie vcelku pozoruhodný příběh. Narodil se v Třebíči, ale jeho otec pochází z Etiopie. Ač potomek diabetologa a učitelky, svoji duši zcela upsal fotbalu. V pětadvaceti je jeho kariéra na strmém vzestupu a nejenom v české lize je elegantní a fotbalově bystrý obránce vidět čím dál víc. Letos navíc vybojoval titul s týmem Slovanu Liberec a jako vůbec první hráč tmavé pleti bude Česko reprezentovat na evropském šampionátu. Přesto zůstává výjimečně skromný.

„Fotbal o slávě zase až tak není, to byste musel hrát třeba jako Petr Čech či Pavel Nedvěd za ty největší top kluby. Moje máma ale také říká: všechna sláva, polní tráva,“ konstatuje v rozhovoru pro ČESKOU POZICI Gebre Selassie. Nikde ovšem není psáno, že do nějakého špičkového evropského týmu po Euru nepřestoupí. Vlastně by bylo překvapivé, kdyby se tak nestalo.

ČESKÁ POZICE: Je titul mistra ligy nejvyšší meta, která může fotbalistu v Česku potkat?

GEBRE SELASSIE: Určitě. Nic víc u nás dokázat nemůžete, nějaký úspěch v rámci evropských klubových soutěží je spíše vzdáleným snem. Po zisku titulu s Libercem jsem byl strašně šťastný, už si ani nepamatuji, kdy jsem něco tak úžasného a povznášejícího zažil, snad po úspěšném složení maturity. Možná je to proto, že fotbal už tak smrtelně vážně neberu a uvědomuji si, že jsou i důležitější věci. Jenže tentokrát mě to přece jen dojalo a plakal jsem štěstím. Tak radostnou událost prostě v životě nepotkáte úplně každý den.

Je to asi i tím, že v Liberci hraju přeci jen už dost dlouho a už to bylo pořád dokola, taková rutina. Celé roky se snažíte, a jako by to vaše úsilí nebylo vůbec vidět. Teprve až teď se mně ta dřina vrací. Nakonec je zajímavé, že jsme to dokázali, aniž bychom byli nějakým velkoklubem s obrovskými finančními prostředky a zázemím, což není v dnešním fotbalu jednoduché. I proto to chápu jako obrovský úspěch.

„Je řada hráčů, kteří fotbal prožívají, jako kdyby šlo o život a o všechno, jiní to mají tak trochu na ,háku‘. A to jsou ti nejlepší fotbalisti.“

ČESKÁ POZICE: Jsou pro vás dnes už i důležitější věci než fotbal?

GEBRE SELASSIE: Určitě vlastní zdraví a zdraví mé rodiny. Snažím se na to myslet vlastně pořád. Když se pak něco stane, je už většinou pozdě. Samozřejmě chci vyhrávat a dát tomu všechno, ale tohle je něco navíc. Nakonec se tím v duchu v těch vypjatých minutách během utkání i uklidňuji, což je dobrá metoda – nejsem pak pod takovým stresem. Je prostě dobré mít i při špičkovém fotbale nějaký ten odstup.

Do jaké míry vás ale sport pohltí, záleží samozřejmě individuálně na povaze. Je řada hráčů, kteří fotbal prožívají, jako kdyby šlo o život a o všechno, jiní to mají tak trochu na „háku“. Ti jsou nakonec asi těmi nejlepšími fotbalisty. Pokud něco zkazí, nedělají z toho vědu, ale jdou dál a pokouší to znovu a znovu. Pod psychickým tlakem, jemuž jsme vystaveni, je to dobrá a užitečná vlastnost. Osobně jsem dřív něco takového vůbec nedokázal, poslední dva roky se ale cítím uvolněněji. A to právě díky působení v Liberci, tam je hodně příjemná atmosféra.

ČESKÁ POZICE: Co je tedy fotbal? Svazující dřina, nebo radostný zážitek?

GEBRE SELASSIE: Fotbal je určitě dřina, podobně jako pořádná „manuální“ práce. Navíc plná odpovědnosti ke spoluhráčům a ke klubu, který si vás vybral a platí vám. Také o něm musíte přemýšlet, vždyť se na hřišti pohybujete v docela dramatických situacích: nesmíte se bát či se nějak schovávat a ulehčovat si. Je nezbytné jít do hry naplno. Tak je to dnes nastavené.

Profesionální fotbal má podobně jako u jiných sportovních odvětví na aktéry celou řadu nároků: trénujete dvakrát denně šest dní v týdnu, takže máte celou řadu měsíců pouze jeden den volna. Všechno kolem – třeba osobní život – takovému režimu musíte podřídit. Možná je to tak náročné a vypjaté, protože kariéra fotbalisty je časově omezená do několika málo let, což jiná povolání neznají. To si ale samozřejmě nestěžuju, jsou určitě i náročnější zaměstnání. Fotbal mě baví a jako svůj prvořadý životní zájem jsem si ho vybral pouze já sám.

ČESKÁ POZICE: Začínal jste s fotbalem v malém venkovském klubu ve Velkém Meziříčí a dnes hrajete za reprezentaci. Co to znamenalo urazit tak výjimečnou cestu?

GEBRE SELASSIE: No, zase až tak úplně nevím, čím jsem oproti jiným výjimečný. Vždyť každý hráč na takové úrovni je dobrý a snaží se. Řekl bych, že úspěch ve fotbale znamená souhrn několika věcí: nejenže je věcí kondice, vůle a talentu, ale samozřejmě i štěstí. A jak už bylo řečeno, i ochoty něco obětovat. Už od dětství vlastně vedete tak trochu jiný život oproti svým vrstevníkům a nemůžete si dovolit to, co oni.

Nedílnou součástí nějakého úspěchu v konkurenci stovek hráčů je i lidská povaha. Do jaké míry jste schopní pro sebe všechno správně vyhodnotit, co se týče nejen chyb, ale i dílčích úspěchů. Já osobně jsem začal s fotbalem ve druhé třídě, takže s nadsázkou řečeno mám už něco nahráno. Hrál jsem ale i basketbal a volejbal, o tom, že budu hrát už jenom fotbal, se rozhodlo zhruba ve dvanácti letech.

ČESKÁ POZICE: Je důležité se rozhodnout pro „kariéru“ fotbalisty co nejdřív?

„Měl jsem štěstí. Třeba i na výborného trenéra Vítězslava Lavičku, který mi dal šanci hrát za reprezentační ,jedenadvacítku‘, přestože jsem působil pouze v druhé lize.“

GEBRE SELASSIE: Určitě to má velký vliv. Čím dřív si vás někdo všimne a dá vašemu snažení či talentu směr a řád, tím lépe. Nicméně má cesta nebyla až tak standardní. Někdo vyrůstá ve velkoklubu a projde všemi stupni klubové „akademie“ až do dospělosti. Já jsem dlouho nevěděl, jestli se do první ligy dostanu a budu na ni stačit. Trenéři mi moc šancí nedávali. Dokonce jsem po maturitě na stavební průmyslovce fotbal odložil trochu stranou a začal studovat tělovýchovu na vysoké škole v Olomouci. Už jsem přestával doufat, že se ještě někam posunu a budu se fotbalem někdy živit. Po půl roce se ale všechno vyřešilo: dostal jsem profesionální smlouvou v Jihlavě. Měl jsem zkrátka štěstí. Třeba i na výborného trenéra Vítězslava Lavičku, který mi dal šanci hrát za reprezentační „jedenadvacítku“, přestože jsem působil pouze v druhé lize.

ČESKÁ POZICE: Letos zaznamenáváte samé úspěchy, znamená to automaticky angažmá v zahraničí?

GEBRE SELASSIE: To je snem každého fotbalisty a mám už na to také věk. Samozřejmě hráč o tom uvažuje nejen po stránce sportovní, ale i existenční. Vydělat si, dokud to jde, nějaké peníze, a tím se zabezpečit. Vždyť to všechno za pár let skončí, a co pak dál? Neříkám, že v české lize nedostanete dobře zaplaceno, ale se zahraničím se to nedá srovnat. V současnosti to ale není úplně jednoduché jako dřív, i na fotbal dolehla krize. Kluby nemají tolik peněz a dlouho zvažují, jestli jejich adept za to opravdu stojí. Nicméně nějaký zájem jsem už zaznamenal, ale ještě o tom nemohu hovořit. Lákavá je pro mě španělská či anglická liga, to je úplný fotbalový vrchol a o tom asi sníme všichni, kteří tu hrajeme.

ČESKÁ POZICE: Znamená to také, že česká fotbalová liga je poněkud nudná a postrádá kvalitu?

GEBRE SELASSIE: Fotbal není tak dramatický a dynamický jako hokej, který je v Česku tak populární. Tam se na malém prostoru pořád něco děje, v ustavičném pohybu se střílí, hráči jsou v dramatickém kontaktu tělo na tělo. Diváci mají k ploše, a tedy ke všemu dění, blíž, což přidává na bouřlivé atmosféře. Navíc jsou lidé strašně zmlsaní televizními přenosy z utkání Barcelony či Chelsea. Jenže to jsou nejlepší týmy na světě a utkání Ligy mistrů nejprestižnější klubové soutěžní zápasy. Vedle toho ale existuje i všední život domácí soutěže, kde jistě zaznamenáte i podřadnější výkony těch samých hvězdných týmů.

ČESKÁ POZICE: Jaké je tedy podle vás srovnání?

GEBRE SELASSIE: Vedle těch úplně top týmů existují stovky dalších kvalitních mužstev a s těmi jsou ta česká normálně srovnatelná. Je také potřeba si uvědomit, že například v Barceloně hraje unikátní generace fotbalistů, která se jen tak nevidí. Zhruba před patnácti lety tam najeli na systém výchovy hráčů, který dnes přináší ovoce. Tedy „piplat“ talentované kluky podle svého skoro od kolébky. Také měli k dispozici opravdu výjimečné jedince, například Lionela Messiho.

V našich podmínkách to lze přirovnat k éře Šmicra, Poborského či Nedvěda. To zkrátka nepřichází každý den. Na národní tým se dnes pohlíží jako na outsidery, že už to není jako dříve. To je sice pravda, což ale ještě neznamená, že nemůže uspět. Vždycky je všechno otevřené.

ČESKÁ POZICE: Proč jste vlastně nestudoval třeba na lékaře jako váš otec a dal přednost fotbalu? To vás tak ohromuje a baví? Toužíte po slávě?

GEBRE SELASSIE: Na to, abych se stal lékařem, jakým je můj otec, je už asi pozdě. Fotbal jsem si ale právě s podporou svých rodičů jednou osudově vybral a dodnes mě hodně baví. I když si ve svých skoro šestadvaceti letech uvědomuji, že je to především zdroj přijmu a moje práce. Pokud by mě ale vlastní práce nebavila, tak to by bylo přece špatně. A fotbal o slávě zase až tak není, to byste musel hrát třeba jako Petr Čech či Pavel Nedvěd za ty největší světové top kluby. Moje máma ale také říká: všechna sláva, polní tráva. Já si spíš vážím toho, že můžu vůbec hrát a jsem zdravý. Spousta lidí si ani pouhé sportování nemůže vůbec dovolit a jenom o tom marně sní.

ČESKÁ POZICE: Co je na fotbalovém řemesle nejtěžší?

GEBRE SELASSIE: Myslím, že víc než nějaká síla a výdrž je to otázka psychiky. Mít všechno v hlavě srovnané a být pozitivně naladěný. Že si to jdete především užít a že ta dřina není za trest. To se pak dá zvládnout leccos. Mně třeba dřív strašně vadilo, když na mě trenéři po nějakém kiksu křičeli. To bylo pro mě nejtěžší. Musel jsem to zvládnout a překonat a nenechat se tím negativně ovládnout. Dnes se kritizuju hlavně já sám, přesto upřednostňuji trenéry, kteří jsou ještě vedle toho dobrými lidmi.

ČESKÁ POZICE: Nedávno v tisku filozof Stanislav Komárek připomněl odvěké chápání fotbalu či míčových her jako jakési náhražky válek. Souhlasíte s tím?

GEBRE SELASSIE: Moje maminka vždycky s úsměvem říká, že na hřišti působíme jak novodobí gladiátoři. Takže asi na tom něco bude. Lidi se chodí dívat na to, jak my se tam navzájem se soupeřem s nadsázkou řečeno popereme. Navíc jsme také jako součást divadla zároveň i herci. Vždyť máme především své publikum bavit. Možná by nám proto mohli lidé i méně nadávat. V divadle to také po představení nedělají.

ČESKÁ POZICE: Co vás zajímá mimo svět fotbalu?

GEBRE SELASSIE: Strašně moc mě baví sledování filmů. Ale ne z DVD, ale přímo v kině. Je to úplně jiný zážitek než z počítače, má to jiný rozměr a je zajímavé si ho užít v sále společně s lidmi. Snažím se chodit do kina i dvakrát týdně, o filmu a jejich recenze si také mohu celé hodiny číst. To je můj relax a ventil. Jinak brouzdám po internetu, abych měl přehled a o světě si vytvářel nějaký obrázek. A i když jsem pohlcený fotbalem, co se tady děje, mě také zajímá. I politika.

ČESKÁ POZICE: Jistě jste tedy zaznamenal v politice korupční kauzy. Jak si podle vás na tom stojí v současnosti český fotbal, který má za sebou podobné skandály?

GEBRE SELASSIE: Já osobně jsem se s nějakým uplácením či ovlivňováním nikdy nesetkal. Myslím si ale, že je na tom český fotbal v porovnání s minulostí přece jen lépe. Alespoň doufám. Je přece pořád pod drobnohledem médií, i když někdy hodně přísným.

„Nějakou sprostotu či urážku s rasovým podtextem si v současnosti vyposlechnu snad při každém zápase.“

ČESKÁ POZICE: České fotbalové publikum se čas od času projeví jako xenofobní a rasistické. I vy jste se s podobnými projevy jistě setkal...

GEBRE SELASSIE: To víte, že ano. Více ale na stadiónech než v osobním životě. Vždycky jsem měl už od dětství spousty kamarádů a i učitelé byli vždycky milí a slušní. Nikdo mi nikdy nedal najevo, že bych se nějak odlišoval. Možná také hrálo roli i jisté společenské postavení mých rodičů. Otec je lékař a matka učitelka. Nějaký takový atak přišel až s fotbalem. A je zvláštní, že čím jsem známější, tak tím víc se to děje.

Abych pravdu řekl, nějakou sprostotu či urážku s rasovým podtextem si v současnosti vyposlechnu snad při každém zápase. Hlavně ale, když hrajeme na hřišti soupeře. Nechci ani opakovat, co na mě křičí. Nakonec nadávají i jiným hráčům, a to nejsou tmavé pleti jako já.

ČESKÁ POZICE: Dá se s tím něco dělat?

GEBRE SELASSIE: Na obecné úrovni asi ano, vždyť současný americký prezident je černoch, a to se o Americe vždycky mluvilo, jak je rasistická. Možná, že u nás se mentalita takových lidí také časem změní. A anonymita fotbalového davu je ještě přitahuje. Osobně mě to samozřejmě příjemné není, nějak hlouběji se tím zabývat ale nemám kdy. Já se proto hlavně snažím, aby to šlo mimo mě. Asi to není úplně ten správný postoj, člověk by se měl ozvat, spoluhráči jsou tím však naštvaní víc než já. To, že mě někteří lidé posuzují v prvé řadě podle barvy kůže, tak ty ovlivnit ani nejde. Mou obranou je proto ignorace. Navíc se ani nepovažuji za Etiopana, vždyť jsem se narodil v Čechách, žiju tady celý život a mám mámu Češku. Domnívám se ale, že mi lidé povětšinou fandí.

ČESKÁ POZICE: Mělo by se objevit v české lize víc talentů z tábora cizinců či hráčů s odlišným původem?

GEBRE SELASSIE: Nevím, jestli by zrovna toto mělo být předmětem něčeho, jako je takzvaná pozitivní diskriminace. Každý má nějakou životní cestu a mě také nikdo do špičkového fotbalu nevytáhl jenom proto, že jsem jiný a dal mi kvůli tomu šanci. Já šel přirozenou cestou, i když nebyla úplně jednoduchá a přímočará. Měl jsem prostě štěstí a tak trochu jsem asi fotbal uměl. Tím ale neříkám, že má každý stejnou šanci.

ČESKÁ POZICE: Byl jste se někdy podívat v Etiopii?

GEBRE SELASSIE: Když mně byly tři roky a rád bych se tam samozřejmě podíval zase. Ale ne teď. Není to bezpečná země jako ty evropské. Ostatně ani o své rodině mnoho nevím. Otec má dva sourozence a pochází z malého města, matku poznal tady na studiích v Olomouci. Jako jedničkář tam v osmdesátých letech dostal stipendium. Jsem moc hrdý na to, že je právě lékařem, to je skutečné poslání. Přál bych si, aby moje děti byly jako on, ne jako nějací sportovci fotbalisté.

ČESKÁ POZICE: Co očekáváte od letošního Eura?

GEBRE SELASSIE: Já si to chci především užít a mít z něj krásnou vzpomínku. Vždyť je hodně hráčů, kteří by chtěli zažít to, co já, a neměli takové štěstí. A když se bude dařit, tak je to jedině dobře. Postup ze skupiny však bude úspěch a dál už je to takový bonus. Má účast je ale i bez toho rozhodně mým dosavadním vrcholem.

Theodor Gebre Selassie (25)

S fotbalem začínal rodák z Třebíče ve Velkém Meziříčí, později hrál za Jihlavu. V sezóně 2007/8 absolvent stavební průmyslovky oblékal dres prvoligové Slavie a hned s ní vyhrál titul. Ten získal i letos se Slovanem Liberec. Jako vůbec první fotbalista tmavé pleti (jeho otec, povoláním diabetolog, pochází z Etiopie) reprezentoval Českou republiku v „jedenadvacítce“, od roku 2011 je elegantní obránce stabilním členem seniorské reprezentace. Dostal se i do nominace českého týmu na Euro 2012.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!