Optimističtí stoupenci současné vlády dle Opatrného upozorňují na tradici: prezidentské volby se poslední dobou vždy konaly v témže roce jako mistrovství světa a neúspěchy brazilské reprezentace výsledky nijak neovlivnily...
O významu fotbalu...
ČESKÁ POZICE: Pane profesore, sledujete jako iberoamerikanista fotbal?
OPATRNÝ: Jen tak zpovzdálí. Ale teď jsem ho sledoval docela intenzivně, protože jsme u nás měli skupinu mexických studentů a pro Mexičany je fotbal nesmírně důležitý, tím spíše, že hráli na mistrovství světa. Dopadli, jak dopadli, k velkému žalu nejen mládenců, u nichž se to dá předpokládat, ale i děvčat (vypadli v osmifinále po prohře s Nizozemci 1:2 – pozn. red.). Když jsem říkal, že fotbal je asi jen mužskou záležitostí, dala se všechna děvčata do křiku: „Nene, nás to zajímá taky!“
ČESKÁ POZICE: Je fotbal pro Latinskou Ameriku klíčové společenské téma?
„I když je Brazílie na vzestupu a prezentuje se tak přinejmenším na makroúrovni, je nesporné, že co se týče mikroúrovně, je věc podstatně horší“ |
OPATRNÝ: V daném okamžiku ano, ale pokud budeme mluvit přímo o Brazílii, pak je to nejen společenské, ale do značné míry i politické téma. A brazilské vlády, jež byly u moci od okamžiku, kdy došlo k rozhodnutí o pořádání světového šampionátu, to považovaly za vysoce politickou věc. Taková akce stojí obrovské peníze, někdy se uvádí pro daný případ skoro 300 miliard korun, a i když je Brazílie na vzestupu a prezentuje se tak přinejmenším na makroúrovni, je nesporné, že co se týče mikroúrovně, je věc podstatně horší. Objevila se řada lidí, kteří tvrdili, že se „vyhozené“ peníze mohly využít daleko efektivněji.
Byly přitom zmiňovány dvě otázky: jednak investice do školství, byť v něm země za posledních 25 let velmi pokročila a její vysoké školství je s uruguayským a chilským považováno za nejlepší na subkontinentě. Druhou velkou sférou je boj s chudobou: Brazílie je sice bohatá země, ale pořád má kolem dvaceti procent obyvatel žijících pod hranicí chudoby – včetně těch pod hranicí extrémní chudoby. A to je problém, který slibovaly vyřešit všechny vlády od devadesátých let, ale uspěly jen částečně.
ČESKÁ POZICE: Pak jsou miliardové náklady vnímány asi hodně citlivě...
OPATRNÝ: Tak. Náklady na stavbu stadionů enormně narostly a nesplnily se ani sliby, že je uhradí především soukromý sektor. Nakonec je platila z osmdesáti procent státní pokladna a ony „poztrácené“ prostředky skončily asi z větší části v korupčním prostředí. Což v době zvýšené inflace vyvolává o to větší pozornost opozice i ostré reakce.
ČESKÁ POZICE: Vím, že bedlivě monitorujete tisk z celé Latinské Ameriky. Jak v něm o šampionátu píší?
OPATRNÝ: Co se týče tamního tisku, není nad to sledovat Infolatam.com, což je agentura, která přináší podrobné zprávy z regionu. Latinská Amerika jako celek považuje mistrovství světa za politickou událost. Koneckonců sám fakt, že uruguayský prezident si stěžoval na zásah FIFA proti Suárezovi, jehož kousnutí zdůvodňoval sociálním původem a prostředím, v němž hráč vyrůstal, ukazuje, že to bylo opravdu velké téma. Zabývala se tím i hlava státu. A není to jen Uruguay, kde to bylo takto vyhrocené, ale máte veliké nadšení v Chile, ve všech státech... Prezident Santos v Kolumbii prohlašoval, jak jsou fotbalisté skvělí a co všechno pro vlast udělali. Je to politikum.
ČESKÁ POZICE: Americké týmy hrály skvěle: Kolumbie, Chile, Argentina je ve finále, Uruguay...
„V Americe se vždy mluví o tom, že fotbal je východiskem pro část chudé populace z obtížné životní situace. Tady bych byl na pochybách.“ |
OPATRNÝ: I Kostarika, která málem vyřadila Nizozemce. Tam mají svou historickou zásluhu nepochybně i Češi. Byl tam fotbalista Ivan Mráz, a co vím od Kostaričanů, dokázal velké věci. Díky němu dnes vědí, kde je Československo, respektive Česká republika. Když zvážíte, jak je Kostarika veliká, nepopiratelný úspěch to je. Je fakt, že je to úspěch první, a obávám se... no uvidíme, jak to bude vypadat dále.
V Americe se vždy mluví o tom, že fotbal je východiskem pro část chudé populace z obtížné životní situace. Tady bych byl na pochybách; shodou okolností jsem nedávno četl, že toto tvrzení neodpovídá pravdě, že se dobří fotbalisté rekrutují především ze středních vrstev, ne z těch nejnižších. Široká obliba a základna, kterou fotbal má, přispívají k tomu, že fotbalisté jsou skutečně v Latinské Americe vnímáni jako bohové. Bodejť by se pak ti hoši nesnažili (smích).
ČESKÁ POZICE: Studii o důležitosti fotbalu pro jihoamerickou společnost napsal Eduardo P. Archetti. Nepletu-li se, byl to i váš přítel, ne?
OPATRNÝ: Byl to vynikající muž, ano, znali jsme se dobře. Měl fantastickou pověst v odborném i neodborném světě. Původem byl Argentinec s italskými rodiči. Tedy „taliánská“ famílie migrující přes oceán tam a zpátky. Bohužel Eduardo zemřel poměrně mlád. V Norsku patřil k oporám antropologie, měl světový ohlas. Vím z první ruky, že když byla různá MS či ME, končil pro něj akademický svět. A začínal fotbal. Seděl týdny u televize a rádia, vše bedlivě sledoval a poskytoval interview médiím. Zlí jazykové tvrdí, že měl doma hned několik televizí, aby mohl přímo stíhat všechny zápasy ve skupinách.
ČESKÁ POZICE: Ve své eseji naznačoval, že se ve fotbale může projevit národní povaha. Je to tak?
OPATRNÝ: To bych nepřeháněl, nevím. To byste se musel zeptat jeho, ale už asi fandí někde na nebesích. Možná je rozdíl mezi evropským a jihoamerickým fotbalem v tom, že americký je hravější. Má schopnost improvizace, není tak propracovaný či chcete-li upracovaný. Obávám se – respektive myslím si –, že mistrovství světa vyhrají Evropani, tedy Němci.
ČESKÁ POZICE: Ti domácím naložili výprask 7:1. Jak zareaguje Brazílie?
„Pád vlády či Dilmy Rousseffové bych v souvislosti s porážkou a brazilským neúspěchem vyloučil“ |
OPATRNÝ: Myslíte na případné vítězství Německa ve finále? Možná že budou rádi, že jejich miláčky neporazil jen tak někdo, ale mistři světa. Jinak ovšem přijali Brazilci prohru jako katastrofu celonárodního rozměru. Dokonce ani opoziční politici, kteří dříve uváděli s gustem ony vyházené miliardy jako do nebe volající příklad korupce vládnoucí garnitury, nevyužili příležitosti. Národní neštěstí všechny sjednotilo. Na jak dlouho, to ovšem nevím.
ČESKÁ POZICE: Je možné, aby kvůli tomu padla prezidentka či vláda?
OPATRNÝ: Pád vlády či Dilmy Rousseffové bych v souvislosti s porážkou a brazilským neúspěchem vyloučil. Prezidentka se koneckonců zbavila jednoho z blízkých spolupracovníků, který v její vládě figuroval jako ministr hospodářství, už po nepokojích před zahájením mistrovství. Jaký pak bude mít vliv „národní ponížení“, jak o něm mluví brazilská veřejnost, na říjnové prezidentské volby, se neodváží předpovědět nikdo.
ČESKÁ POZICE: Co se dá čekat?
OPATRNÝ: Optimističtí stoupenci vlády upozorňují na tradici: prezidentské volby se poslední dobou vždy konaly v témže roce jako mistrovství světa a neúspěchy brazilské reprezentace výsledky nijak neovlivnily. Zapomínají však na jednu věc: Rousseffová se ve věci šampionátu osobně angažovala, stejně jako lidé z její těsné blízkosti. Evidentně ve snaze získat zpět popularitu, již ztrácela korupčními aférami své strany, zpomalením ekonomického růstu a rostoucí inflací, přisuzovanou opozicí a částí tisku výdajům na mistrovství.
Neúspěch této snahy je patrný z pískotu, jímž fanoušci doprovodili prezidentčina slova při zahájení. A možná díky za ten pískot; zanikly v něm posměšné vulgarity na adresu hlavy státu, které se neodvážili citovat ani hodně otrlí novináři... Do voleb je sice ještě dost času a volební štáb bude dělat vše pro napravení její reputace, výsledek je ovšem nejistý. Vylučuji tak vítězství v prvním kole, a přestože myslím, že ve druhém kole zvítězí, bývalé prestiže už asi nikdy nedosáhne.
... a o významu vzdělání
ČESKÁ POZICE: Ještě se vraťme. Znáte další vědce, kteří fotbalu „propadli“ podobně jako Archetti?
OPATRNÝ: V Latinské Americe nemáte v podstatě nikoho, kdo by fotbal nesledoval. Nebo i ve Španělsku; tam bylo vyřazení též národní tragédií. Když s kolegy mluvím, racionálně vnímají, jaký vliv mají sudí a jak to ve fotbale chodí, ale když přijde zápas, jsou ztraceni. Ale i u nás: vzpomeňme bohemistu Karla Hausenblase, jenž jakmile přišlo na fotbal, byl úplně jinde. A po zápasech psal rozklady utkání pro trenéra Sparty, jak a proč to tak dopadlo!
ČESKÁ POZICE: Vy jste byl v Americe na fotbalovém mači?
„Někdy to působí komicky, ale když vidíte lidi všech věkových kategorií a všech sociálních skupin, jak zápas prožívají, je to poučné“ |
OPATRNÝ: Samozřejmě, ale nikoliv běžně. Na fotbale jsem byl v Mexiku a Panamě. Profesor Josef Polišenský, když jsem jel prvně do Latinské Ameriky, mi říkal: „Musíš jít na fotbal!“ Tam se pozná duše národa asi v tom významu, jak jste se ptal. Někdy to působí komicky, ale když vidíte lidi všech věkových kategorií a všech sociálních skupin, jak zápas prožívají, je to poučné.
ČESKÁ POZICE: A co vědkyně? I ony v Latinské Americe sledují fotbal?
OPATRNÝ: Je to celospolečenská záležitost, určitě. Koneckonců s Mexičany z univerzity v Monterrey k nám vždy přijede profesor, bývá to profesorka, a teď vždy ráno v devět hodin zněla její první věta, jak hráli. Na minulých šampionátech nebylo vyhnutí: museli jsme chodit se studenty koukat na velkoplošné obrazovky na Staroměstském náměstí. Ne že by mi to vadilo, oni jsou fakt milí. Fandili a ztráceli při tom rozum. Když bylo MS 2006 v Německu, tak se od nás študáci vydali i do města, kde hrálo Mexiko, snad Essen? Přijeli tam, a nejen že prohráli, ale nemohli si už zajistit bydlení, tak spali na nádraží, kde prý bylo na tisíc Mexičanů.
ČESKÁ POZICE: Jak dlouho už k vám jezdí studenti a profesoři z Mexika?
OPATRNÝ: Léta. V hlavním městě máme kontakty s ColMexem, tedy s El Colegio de México. Byli tu i lidé jako Miguel León-Portilla...
ČESKÁ POZICE: Expert na aztéckou literaturu a jazyk nahuatl, který dostal čestný doktorát Univerzity Karlovy.
OPATRNÝ: Pro mexickou kulturní veřejnost je to božstvo, je vynikající. Jednu z nejlepších přednášek, kterou kdy přednesl, byla tady u toho stolu – byl tehdy uklizenější –, právě když v Praze dostával doktorát. To byla jedna z jeho posledních cest za moře, teď už po světě kvůli věku nejezdí. Mluvil fantasticky. León-Portilla je velký orátor, je to výhoda Latinoameričanů, že jsou to vypravěči. Letitý kontakt máme s Eduardem Matosem Moctezumou, což je jeden z nejlepších mexických archeologů, jenž slibuje, že přijede, až bude v Evropě. Zájem je oboustranný, Praha je v Americe oblíbená.
ČESKÁ POZICE: I kvůli Pražskému Jezulátku.
OPATRNÝ: Také. To je vždy první nebo druhá věc, kterou Latinoameričané chtějí vidět. Povinnost.
ČESKÁ POZICE: Nejužší vztahy máte s Technologickým institutem z Monterrey. Proč právě s ním?
„Jeden hoch mi po ročním pobytu v Marseille řekl, že se za tu dobu nedozvěděl o evropské kultuře tolik, jako v Praze za pár týdnů“ |
OPATRNÝ: To je univerzita, kterou původně inspiroval americký MIT. I ten však postupně přidal lingvistiku, humanitní vědy. Mexičané je zahrnuli také. K nám jezdí už patnáctý rok, patnáctý běh skončil minulý týden. Když jsem byl roku 1999 v Monterrey, ptali se, zda bychom mohli připravit měsíční kurz o kultuře a historii střední Evropy v širším kontextu. Domluvili jsme se a následně přijela první skupina studentů. Vedle madridské Complutense má náš kurz nejdelší tradici.
ČESKÁ POZICE: Jak takové návštěvy fungují?
OPATRNÝ: Studenti mají povinně volitelný měsíční výjezd, vybírají si Prahu mezi dalšími padesáti univerzitními městy. Někteří jsou přitom třeba v Paříži na semestr či na rok a pak jedou na léto k nám. Jeden hoch mi po ročním pobytu v Marseille řekl, že se za tu dobu nedozvěděl o evropské kultuře tolik, jako v Praze za pár týdnů. To byla veliká satisfakce a potěcha. Jezdí jich tak mezi dvanácti a čtyřiadvaceti. Většinou přijíždějí na doporučení a za kvalitou, protože naše kurzy nejsou bohužel nejlevnější.
ČESKÁ POZICE: Váží si Jihoameričané vzdělání? Je to pro ně meta?
OPATRNÝ: Vezměte si případ polovičního indiána Rodolfa Ferreiry Friče, potomka cestovatele A. V. Friče. Je to chlapík praxe, lovec krokodýlů a všeho, co běhá či létá, a neustále zdůrazňuje význam vzdělání a složité podmínky, jak se k němu dostal a jak se k němu dostávají další „čeští“ indiáni. A tady? Vše je na talíři, přesto nemají lidé zájem; neváží si toho, bohužel... Tam je to opravdu meta a Rodolfo je na své vzdělání oprávněně pyšný.
„Studovat na latinoamerických univerzitách je trochu svízel, většinou jsou levicově orientované, takže tam bývají stávky“ |
Studovat na latinoamerických univerzitách je trochu svízel, většinou jsou levicově orientované – to není případ soukromé a drahé Monterrey –, takže tam bývají stávky. Pamatuji na případ, kdy jsme měli v Chile stipendistu. Na přednášky nemohl moc chodit, místní studenti prostávkovali s přestávkami tři čtvrtě roku! Na jiné z nejproslulejších škol, na Národní autonomní univerzitě Mexiko, měli dokonce i roční „okupační“ stávku. Takže přišli snad o pětinu studentů, přestalo je bavit narážet pořád na zavřené dveře, zavřené byly i knihovny, a zájemci o studium se tedy zapsali jinam.
ČESKÁ POZICE: Vy ve středisku nestávkujete, ale máte prázdniny. Co po nich?
OPATRNÝ: Na začátek září chystáme sympozium o vztazích zemí bývalého východního bloku k Latinské Americe v letech 1945–1989. Je inspirováno prací našich doktorandů, kteří se podíleli na řešení grantu o latinskoamerické politice Československa. Účast přislíbilo asi dvacet lidí včetně kolegů z Maďarska, Německa, Francie, Španělska a Chile. Jednacím jazykem je španělština a vítán bude každý zájemce o danou problematiku. Studenti mají účast povinnou... to samozřejmě žertuji. Oni přijdou z vlastní vůle a rádi.
Josef Opatrný (68)
|
