Bývalý český prezident Václav Havel v rozhovoru pro deník Hospodářské noviny prohlásil: „Bude-li se Kaddáfí zabedňovat a páchat další zločiny, bude zásah nutný.“ Tento zásah by mohl být v pořádku, pokud by libyjskému vůdci Muammaru Kaddáfímu někteří političtí představitelé západních států, například bývalí britští labourističtí premiéři Gordon Brown a Tony Blair, nepodlézali a nepomáhali. Bylo-li to v dobré víře, že prodej zbraní Kaddáfímu zajistí jeho pomoc v boji proti al-Kájdě a terorismu, dalo by se to tolerovat. Pokud se však s ním spolčili, nechali se jím uplácet či ho upláceli a hájili kvůli ziskuchtivosti a společnému zájmu, zpochybňuje to nejen jejich dobrou víru, ale i případný zásah proti němu.
Berlusconi, Blair, Brown a Sarkozy
Nijak nepřekvapuje, že mezi oddané Kaddáfího stoupence patří kubánský vůdce Fidel Castro nebo venezuelský prezident Hugo Chávez. Totéž však neplatí pro bývalé labouristické britské premiéry Browna a Blaira. Brownova vláda se neslavně předvedla tím, že v srpnu 2009 z „humanitárních důvodů“ předčasně propustila ze skotského vězení pachatele atentátu 21. prosince 1988 na letadlo společnosti Pan Am, bývalého důstojníka libyjské tajné služby Abdelbaseta Aliho Al Megrahiho. A to výměnou za obchodní dohody s Kaddáfího režimem. Blair takzvanou dohodou v poušti v roce 2004 obnovil v Tripolisu své vztahy s plukovníkem Kaddáfím a po odchodu z funkce britského premiéra (2007) libyjského vůdce několikrát navštívil, aby jako poradce podpořil byznys svých různých chlebodárců.
K dalším významným evropským politikům, kteří udržovali s Kaddáfím přátelské vztahy, patří francouzský prezident Nicolas Sarkozy a italský premiér Silvio Berlusconi. Do 20. ledna letošního roku uzavřela Libye smlouvy s francouzskými společnostmi zhruba za 27 miliard dolarů. V prosinci 2007 Kaddáfí po setkání se Sarkozym během návštěvy Paříže prohlásil: „S prezidentem Sarkozym jsme se o lidských právech nebavili. Jsme důvěrní přátelé. Spolupracujeme.“
Premiér Berlusconi zase v září 2008 podepsal během návštěvy libyjského Benghází smlouvu na pět miliard dolarů, jež měly sloužit jako „reparace“ za to, že Libye byla po většinu 20. století italskou kolonii. O rok později poslal Berlusconi italskou letku na oslavu Kaddáfího 67. narozenin.
Právníci a poradci
U politiků nemusejí být tyto přátelské „korupční“ vztahy omluvitelné, ale v jistém smyslu jsou pochopitelné. To však neplatí pro intelektuály. Například slavná London School of Economics přijala dar ve výši 2,4 milionu dolarů od svého významného absolventa, nejmladšího Kaddáfího syna Saífa Isláma, na program „problémy občanské společnosti“ v severní Africe.
Jednou z nejméně očekávaných osob, jež radily firmě Monitor Group, která měla zlepšit image Libye, je neokonzervativec Richard Perle
Od roku 2004, kdy USA zrušily sankce proti Libyi, několik amerických poradenských, právnických a lobbistických firem radilo libyjské vládě a energetickým společnostem. Dokumenty Ministerstva spravedlnosti USA ukazují, že od roku 2008 byla registrovaná jako zástupce Libye ve věci jejích sporů právnická společnost White & Case.
Jednou z nejméně očekávaných osob, jež radily firmě, která měla zlepšit image Libye a zajistit růst její ekomiky, je významný neokonzervativec a bývalý náměstek ministra obrany za vlády prezidenta Ronalda Reagana a šéf Výboru pro obrannou politiku za prezidenta George W. Bushe Richard Perle. Ten v roce 2006 dvakrát navštívil Libyi jako placený poradce prestižní bostonské poradenské společnosti Monitor Group.
Intelektuálové
Z dokumentu Monitor Group z roku 2007 vyplývá, že mezi významnými intelektuály, kteří navštívili Libyi, aby se s libyjským vůdcem setkali v rámci „Projektu na zlepšení profilu Libye a Muammara Kaddáfího“, byli vedle Perla: například politický ekonom Francis Fukuyama, odborník na Blízký východ z Princetonské univerzity Bernard Lewis, profesor mezinárodních vztahů na Harvardově univerzitě Joseph Nye, světoznámý britský sociolog Anthony Giddens, profesor veřejné politiky na Harvardově univerzitě Robert Putnam, proslulý peruánský ekonom Hernando de Soto či výkonný ředitel German Marshall Fondu v Bruselu Ron Asmus.
Většina z těchto intelektuálů navštívila Tripolis jako placení poradci společnosti Monitor Group a setkali se s Kaddáfím. Dle interních dokumentů Monitor Group, jež získala libyjská skupina disidentů, však tito intelektuálové nebyli v zemi proto, aby podpořili ekonomický rozvoj Libye, ale aby zlepšili profil Libye a Muammara Kaddáfího. A následně publikovali ve významných amerických časopisech a anglických denících články vstřícné vůči Kaddáfímu.
V současném západním světě je tedy zkorumpovatelný kdekdo – od významných politiků až po světoznámé intelektuály. Bývalému prezidentu Havlovi lze doporučit, aby si všímal některých věcí včas, aby v nich nemusel apelovat, až když začnou „hořet“, jako se stalo v případě dnes již téměř libyjské občanské války. Všichni jmenovaní politici, zřejmě s výjimkou Fidela Castra a Huga Cháveze, i intelektuálové by možná jeho varování, že se nemají nechat korumpovat a paktovat s Muammarem Kaddáfím, věnovali větší pozornost než výzvě k zásahu v Libyi.
