Jens nebo Ali? Anna nebo Selina? Zdá se vám, že výběr jména pro dítě je jen záležitostí soukromého vkusu? Omyl. Exotické jméno může přivodit nejen shovívavé pohledy „konkurenčních“ matek na pískovišti a pozdější šikanu ve škole. Podle nedávného německého průzkumu může způsobit i to, že jeho nositel nezíská potřebné vzdělání ani dobrou práci. Zvlášť pokud má i cize znějící příjmení a na první pohled budí dojem, že pochází z rodiny s migrační historií.
Průzkum, z nějž vyplynulo, že všichni Němci jsou si rovni, ale někteří přece jen rovnější, probíhal takto: zástupci osmi neziskových organizací vytvořili společně s personalisty dva fiktivní profily. Podle nich bylo oběma „uchazečům“ 16 let, měli slušné výsledky ve škole, ve volném čase hráli fotbal a angažovali se jako dobrovolníci. V jejich životopisech stálo, že jsou němečtí občané a mluví pouze německy. První dostal jméno Tim Schultheiß a druhý Hakan Yilmaz. Jejich profily výzkumníci rozeslali do celkem 1794 firem, které nabízely na internetové burze učňovská místa pro mechatroniky nákladních vozů.
Podle německých médií nemají dvě třetiny soukromých zaměstnavatelů nabízejících učňovská místa žádné svěřence s migrační historií
A co se nestalo? Timovi stačilo na to, aby si jej pozvali na pohovor, rozeslat čtyři přihlášky. U Hakana reagovali zaměstnavatelé vstřícně až na každou sedmou žádost. Rovněž mu v komunikaci častěji tykali a oslovovali jej vlastním jménem. Na rozdíl od Tima také Hakan dostával více e-mailů a jen málokdo se mu ozval telefonem. Podobnou zkušenost udělali výzkumníci i s Lukasem a Ahmetem, kteří se „ucházeli“ o místo v kancelářské administrativě. Kontrast v jejich úspěšnosti však nebyl tak velký.
Výzkumníci si to vysvětlují tím, že se na rozdíl od s Tima s Hakanem „obraceli“ spíše na větší a mezinárodní firmy, které mají více formalizované procesy najímání nových pracovníků a obecně uchazeče méně diskriminují. Zůstávají však v menšině. Podle německých médií nemají plné dvě třetiny soukromých zaměstnavatelů nabízejících učňovská místa žádné svěřence s migrační historií. Týká se to zejména malých podniků a firem ve východní části země, v bývalé NDR.
Anonymní životopisy. A co dál?
Bezpochyby jsou na vině stereotypní myšlení, předsudky a obavy. Co by tomu řekli kolegové a zákazníci? Nepoškodil by cizí element chod firmy a její pověst navenek? Situace je tak vážná, že odstranění nerovného přístupu na německém pracovním trhu prohlásila za jednu ze svých priorit vládní pověřenkyně pro integraci Aydan Özoguzová (SPD). Celou věc prý chce řešit i osobně s kancléřkou Angelou Merkelovou (CDU). Máslo na hlavě navíc v tomhle ohledu prý nemají jen soukromníci, ale i státní úřady a ministerstva.
Výzkumníci doporučují jako první krok k odstranění diskriminace zavedení anonymních životopisů, z nichž by nebyly zřejmé pohlaví, věk ani etnický původ uchazeče. Ty jsou už celkem běžné v USA, Velké Británii nebo v Kanadě. V Německu je zatím podle médií testovalo jen několik velkých firem.
Anonymní CV odstraní diskriminaci pouze v jedné části náborového procesu – v preselekci uchazečů před pohovorem
V Česku se zatím nepoužívají, potvrdil ČESKÉ POZICI Tomáš Ervín Dombrovský ze společnosti LMC, jež provozuje tuzemské pracovní portály jobs.cz a prace.cz. Dombrovský věří ve smysl anonymních CV, soudí ale zároveň, že odstraní diskriminaci pouze v jedné části náborového procesu – tedy preselekci uchazečů před pohovorem. Teprve při něm dochází na skutečné „lámání chleba“. Rozhodují prý většinou preference manažerů, personalisté často fungují jen jako prostředníci.
Zásadní zvrat může tedy přijít teprve tehdy, pokud se změny odehrají v hlavách firemních šéfů. Výše zmíněný výzkum může být jedním z impulsů, které k tomu mohou přispět. Cesta bude ale bezpochyby ještě trnitá. Pro ilustraci lze citovat zpravodajský portál Speigel Online, který zaznamenal zkušenosti několika uchazečů z přistěhovalecké komunity s trhem práce.
Ti se podle svých slov vedle urážek a hrubých předsudků setkávají třeba s tím, že místa, o něž se neúspěšně ucházeli, zůstávají dlouhodobě neobsazená, že před nimi dostávají přednost méně kvalifikovaní „etničtí“ Němci, či že jim (na rozdíl od kolegů) není automaticky nabízeno povýšení v rámci firmy. Nepřekvapivě je pociťovaná diskriminace tím větší, čím je nižší vzdělání zainteresovaných stran. Téměř bez šance na slušné výuční místo nebo práci jsou prý pak ženy, které si kvůli náboženskému přesvědčení zakrývají hlavy šátkem.
Jak již bylo řečeno, anonymní životopisy nemohou ani zdaleka všechny tyto problémy odstranit. Pro uchazeče, jejichž žádosti o přijetí doposud končily v koši jen kvůli „nevhodnému“ jménu, barvě pleti na fotografii či vysokému věku, však mohou znamenat, že dostanou alespoň nějakou šanci.
