Bavorsko, země ležící hned za naší jihozápadní hranicí, je přibližně stejně velké a lidnaté jako Česká republika. V přepočtu na hlavu se tu vypije podobné množství piv, místní ekonomika je ovšem (měřeno výší HDP) třikrát silnější než ta česká a nezaměstnanost tam mají poloviční. V metropoli Mnichově také sídlí fotbalový klub, který letos vyhrál Ligu mistrů. A ještě je třeba zmínit: v Bavorsku přes půlstoletí vládne jedna politická strana.
Letos 15. září dosud dominantní Křesťanskosociální unie (CSU), sesterská strana celoněmecké CDU kancléřky Angely Merkelové, znovu změří síly s konkurencí ve volebním boji. Velká překvapení se však neočekávají. Přesto by nás bavorské volby měly zajímat.
Ideální volební téma: poplatky na dálnicích
Už jen proto, že si místní premiér a předseda CSU Horst Seehofer zvolil za své hlavní předvolební téma zavedení dálničního mýta. Platit by jej ale neměli všichni, pouze cizinci. Seehofer si od tohoto opatření slibuje nejen pouhé zlepšení německé infrastruktury, ale i nastolení spravedlnosti. Vždyť jak k tomu Němci přijdou, že mají platit na svých cestách do Francie či Itálie a ostatní u nich jezdí zadarmo?
V době dovolených, kdy si nejeden Němec na cestě k moři a zpět postojí v koloně tvořené převážně holandskými turisty, ale koneckonců i po ní, se jedná o ideální volební šlágr. Seehofer s ním chce bodovat nejen na svém bavorském písečku, ale i ve spolkové politice, kde se CSU vždy ráda profiluje jako samostatná strana nezávislá na „velké“ CDU. Zvažované dálniční poplatky by měly platit pro celou zemi.CSU navrhovala zavedení dálničního mýta pro osobní automobily již několikrát a nikdy s tím neuspěla
Po kvalitních německých (a zejména bavorských) komunikacích se ročně prohání i statisíce Čechů. Podle Karla Zeleného, vedoucího Německé turistické centrály pro ČR, dosáhl loni v SRN jen počet přenocování českých turistů, většinou cestujících autem, čísla 860 tisíc. K tomu se přidává ohromné množství lidí, kteří jezdí do Německa na jednodenní výlety za lyžováním či nákupy, nebo si na místních pohodlných dálnicích s neomezenou rychlostí krátí cestu do svých finálních destinací v Alpách či na středomořských plážích. Mnoho Čechů navíc obchoduje s německými partnery nebo v zemi pracuje či studuje. Jen do Bavorska dojíždí denně za prací asi tři tisícovky lidí (pravda, ne všichni po dálnicích).
Hrozí však, že Německo zpoplatní používání svých tranzitních tepen doopravdy? Komentátoři, dopravní a právní experti se shodují, že nikoli. CSU navrhovala zavedení dálničního mýta pro osobní automobily již několikrát a nikdy s tím neuspěla, respektive jej ochotně vyměnila za splnění jiných politických požadavků.
Proč mýtné neprojde
Nové opatření by bylo zřejmě v rozporu s evropskou legislativou, která stanovuje rovné podmínky pro všechny. Horst Seehofer tyto „technické“ námitky s úsměvem odmítá a tvrdí, že Němci své silnice již platí prostřednictvím jiných daní, nejednalo by se tudíž o žádnou diskriminaci cizinců. Evropská komise však může být opačného názoru.
Minimálně stejně důležitý argument proti mýtnému je kalkulace, že by vlastně nic podstatného nepřineslo. Podle optimistických předpokladů by Německo zavedením dálničních známek „pro cizince“ vydělalo maximálně miliardu eur ročně, podle odhadu zásadního odpůrce Seehoferova návrhu, německého autoklub ADAC, jen pouhých 200 milionů. Roční náklady na opravy německé infrastruktury se přitom odhadují na 7,2 miliardy eur.Seehofer tvrdí, že Němci své silnice již platí prostřednictvím jiných daní, nejednalo by se tudíž o žádnou diskriminaci cizinců
ADAC ve své oficiální tiskové zprávě proto zdůrazňuje, že je spíše nutné efektivněji využívat prostředky, které jsou už nyní k dispozici. Řidiči prý ročně státu zaplatí prostřednictvím přímých a nepřímých daní až 53 miliard eur, z nich se však do dopravních cest investuje jen asi třetina a zbytek se „rozpustí“ v ostatních kapitolách státního rozpočtu. Podle ADAC je asi pětina dálniční sítě ve špatném nebo velmi špatném stavu a obnovu vyžaduje prý i celá čtvrtina mostů.
Právní i ekonomická úskalí svého projektu ostřílený politik Horst Seehofer bezpochyby dobře zná, přesto tvrdí, že po spolkových volbách (22. září) nepodepíše žádnou koaliční dohodu, jejíž součástí nebude zavedení dálničních poplatků pro „cizí“ osobní auta. Hlavu si prý neláme ani s jasným „ne“, které v souvislosti se zpoplatněním dálnic vyslovila v neděli 1. září v televizním kancléřském duelu Angela Merkelová.
Nelze proto než souhlasit s autoklubem ADAC, že se z jeho strany jedná o „čirý populismus“ a laciné podbízení voličům. V bavorských pivnicích se ale Seehofer za své srdnaté zastávání místních zájmů jistě dočká pochvaly.
CSU nabízí vše pro každého
Že svojí iniciativou vědomě drnká na proticizineckou strunu? Že by se mohl dostat do křížku s Bruselem? O to lépe! Kritizování evropské byrokracie dlouhodobě patří mezi Seehoferova oblíbená témata a jeho voliči na ně dobře slyší. Ve svém předvolebním programu Plán pro Bavorsko se CSU jasně vyslovuje proti další politické integraci starého kontinentu a požaduje zavedení lidových hlasování o všech důležitých evropských krocích – od přijímání nových členů EU přes předávání klíčových kompetencí na nadnárodní úroveň až po německé finanční transfery do společné kasy.
Vůči politické konkurenci postupuje bavorská CSU podobně jako CDU na celostátní úrovni. Seehofer dnes nabízí vše pro každého, včetně tradičních levicových lákadel: udržitelný rozvoj, omezení výše nájmů v atraktivních lokalitách, zavedení (odstupňované) minimální mzdy, rozšíření počtu míst v mateřských školách či zrušení studijních poplatků.
Není divu, že předvolební průzkumy CSU slibují obnovení její tradiční absolutní většiny (v posledním období po roce 2008 musela potupně vládnout společně s liberální FDP) a sociálnědemokratické opozici věští zisk méně než pětiny hlasů.
Předvolební průzkumy CSU slibují obnovení její tradiční absolutní většiny a sociálně demokratické opozici věští zisk méně než pětiny hlasůKřesťanských socialistů se evidentně nedotkla ani nepříjemná kauza, se kterou se strana musela vyrovnávat na jaře letošního roku. Na veřejnost se tehdy dostalo, že celá řada poslanců CSU štědře platila z peněz daňových poplatníků své nejbližší příbuzné. Například předseda její frakce v zemském parlamentu Georg Schmid zaměstnával za nějakých 5000 eur (zhruba 130 tisíc korun) měsíčně jako sekretářku svoji manželku. Seehofer se úspěšně tváří, že o tomto nešvaru, jenž se mimochodem rozmohl i mezi opozicí a při bližším ohledání vykazoval znaky dlouho zaběhnutého systému, neměl ani ponětí. Zatím se mu to vyplácí.
Vůbec se zdá, že má zemský premiér pro voliče velký cit a pochopení. Během jediné vážnější krize své kariéry se v roce 2007 ve jménu politiky promptně vzdal své dlouholeté milenky, která by mu i se společným novorozeným dítětem překážela v dalším vzestupu. Krátce nato jej povolali do čela CSU i Bavorska. Z této pozice Seehofer odhodlaně brání zájmy svých lidí. Nejen proti Bruselu a cizincům, ale i proti Berlínu a „chudším příbuzným“ z jiných německých regionů.
V povolebních vyjednáváních na spolkové úrovni chce dosáhnout i zásadní změny systému, v němž bohatší spolkové země dotují ve jménu soudržnosti ty ekonomicky zaostalejší. Váha jeho slov i schopnost prosadit klíčové projekty včetně dálničního mýta bude přitom záviset na jeho úspěších právě ve dvou nadcházejících hlasováních, 15. a 22. září.
