Co mají společného berlínské letiště, hamburská koncertní síň, nová centrála německé rozvědky BND a stuttgartské nádraží? Jsou to projekty, které měly různým způsobem zlepšit kvalitu veřejného života v různých částech země. Mamutí stavby, o kterých si občané (alespoň zpočátku) mohli myslet, že přinesou za relativně málo peněz hodně muziky. Svému účelu ale zatím neslouží ani jediná z nich. Termíny dokončení se odkládají, rozpočty praskají a absurdních historek přibývá. Vítejte v pověstně organizované západní demokracii 21. století!
Berlínské letiště
Na začátku bylo jedno rozdělené město, a to mělo hned několik letišť. Když se jeho dříve znepřátelené části spojily, rázem nové metropoli úplně nevyhovovalo ani jedno z nich. Politici proto vymysleli plán na vybudování jednoho společného vzdušného přístavu, který by plnil místní potřeby a důstojně konkuroval leteckým uzlům ve Frankfurtu nad Mohanem a Mnichově.
O výstavbě nového berlínského letiště se začalo uvažovat už v devadesátých. letech minulého století. Konkrétní podoby jeho plány nabyly kolem roku 2004. Dostalo oficiální název Letiště Berlín-Braniborsko (BER). Počítalo se s investicí 1,7 miliardy eur a slavnostním otevřením v roce 2011.
Ani dnes, na začátku roku 2014, není jasné, kdy začne sloužit svému účelu. Hovořilo se o zkušebním provozu od letošního léta, ten ale nakonec zřejmě zahájen nebude. Optimisté vyčíslují celkové náklady na 4,3 miliardy eur (118 miliard korun). V zákulisí už se ale hovoří spíše o pěti, občas o sedmi miliardách.
Letiště Berlín-Braniborsko mělo stát 1,7 miliardy eur, v zákulisí už se ale hovoří spíše o pěti, občas o sedmi miliardáchNa „nejtrapnějším staveništi republiky“, jak se mu v Německu přezdívá, se problémy utěšeně vršily od počátku. Potíže byly s kapacitou vznikajícího letiště, s odhlučněním, s umístěním obchodů či s rozvedením kabelů. Největší vrásky však stavitelům dělal systém protipožární ochrany, kvůli jehož chybám se otevření letiště opakovaně odkládalo. Od tragické nehody na letišti v Düsseldorfu, kde v roce 1996 zabil oheň 17 lidí, se tuto stránku v Německu nikomu pochopitelně nechce podcenit.
Průběžné změny, kterých bylo podle deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung na pět set, komplikovaly a zpomalovaly průběh prací. Ustupovalo se požadavkům na větší restaurační kapacity, na větší obchodní plochu i na budování dodatečného prostoru a zázemí pro odbavování letadel. Vše probíhalo hekticky a nekoordinovaně. Při plnění svých úkolů selhávali manažeři, projektanti i úředníci. Poradenské firmy, které působí v oblasti vzdušné přepravy, dnes varují, že na letišti není dostatek zavazadlových pásů a že se ve špičce budou tvořit dlouhé fronty u bezpečnostních kontrol a odbavovacích přepážek.
Od loňska řídí společnost, která má na starosti správu současných berlínských letišť i staveniště BER, Hartmut Mehdorn. Podle něj je doposud plánovaná kapacita nehotového vzdušného přístavu tak tak dostačující a brzy bude potřeba ji dále rozšířit. Rozhodne o tom dozorčí rada, která má zasednout na jaře. Pokud se s Mehdornovými závěry ztotožní, bude se letiště (někdy, možná příští rok) slavnostně otevírat za čilého stavebního ruchu.
S Mehdornem se mimochodem pojí zápletka, která je pověstnou třešničkou na povedeném letištním dortíku. Tento špičkový manažer dříve působil mimo jiné ve vedení Německých drah (DB) a řídil leteckou společnost Air Berlin. Když byl v pozici šéfa druhých největších německých aerolinek, letecký dopravce zažaloval firmu, která má na starosti stavbu BER a již Mehdorn řídí v současné době. Air Berlin požaduje kvůli zdržení stavebních prací kompenzaci ušlého zisku ve výši 48 milionů eur. Případ se ale dostal před soud až nyní – a Mehdorn rázem čelí žalobě, kterou inicioval v dresu svého bývalého zaměstnavatele. Nyní tedy musí „sám proti sobě“ vyhrát, nebo ze šlamastyky vybruslit prostřednictvím mimosoudního vyrovnání.
Labská filharmonie
Na nepovedené stavby ale nemají v Berlíně zdaleka patent. Snad ještě „šikovněji“ zvládnutým projektem než letiště BER, které ponese jméno bývalého kancléře Willyho Brandta, je Labská filharmonie v Hamburku. Vizuálně úchvatný komplex sestávající z masivního cihlového podstavce a skleněné nástavby čnící do výše 110 metrů je dílem prestižní švýcarské architektonické kanceláře Herzog & de Meuron, tvůrců slavného stadionu Ptačí hnízdo v Pekingu.
Okolnosti stavby vyšetřuje speciální výbor zemského parlamentuZa multifunkční komplex, jehož srdcem je velká koncertní síň pro 2150 diváků a součástmi dva menší hudební sály, hotel, konferenční místnosti, restaurace a čtyři desítky bytů, měli podle plánů z roku 2007 zaplatit daňoví poplatníci „pouhých“ 77 milionů eur. Jeho celková cena měla být 186 milionů eur. Dnes, čtyři roky po původně plánovaném otevření, filharmonie stále ještě není hotová a náklady se rychle šplhají k 800 milionům eur (zhruba 22 miliardám korun). Její slavnostní zasvěcení se odkládá pravděpodobně do jara 2017.
Okolnosti stavby Labské filharmonie vyšetřuje speciální výbor zemského parlamentu, který zatím vypracoval dvě závěrečné zprávy (první zákonodárci odmítli, bylo tedy nutné ji přepracovat). Obě unikly do médií. Hovoří se v nich o bezpočtu chyb politiků i manažerů, chaosu a diletantství, organizačních pochybeních a neschopnosti řešit krizové situace.
Podle zpravodajského serveru Spiegel Online z nich vyplývá, že projekt byl vypsán příliš zbrkle, stavba byla ledabyle naplánovaná a kvůli okolnostem se přihlásil jediný zájemce o její realizaci. Mnoho věcí se měnilo za pochodu a každá inovace stavbu dále prodražovala. Příslušný městský úřad prý vůbec nebyl průběh prací schopný řídit a kontrolovat. Mnoho zainteresovaných jen předstíralo práci. Místní politici v čele s bývalým starostou Olem von Beustem (CDU) i stavební firma Hochtief pravděpodobně od počátku věděli, že filharmonie bude stát mnohem více, než byli ochotní občanům přiznat. Nefungovala ani součinnost mezi městem, staviteli a architekty. Zkrátka nic.
Stuttgart 21
Průtahy, chyby a masivní prodražování provázejí i přeměnu železničního uzlu ve Stuttgartu (projekt je známý pod jménem Stuttgart 21). Jde o nákladnou přestavbu hlavového nádraží na podzemní průjezdnou stanici a založení nové čtvrti na uprázdněných pozemcích.
V metropoli Bádenska-Württemberska se proti přeměně železničního uzlu protestovalo dlouhá létaV metropoli Bádenska-Württemberska se proti stavbě protestovalo dlouhá léta. Několik tisícovek jejích odpůrců se pravidelně v pondělí scházelo k hlasitým demonstracím, které se proslavily po celé zemi. Projekt, který mnozí považují za předražený i zbytečný zároveň (podle kritiků nebude mít nová stanice o nic větší kapacitu než ta stará), byl jedním z hlavních důvodů pádu pravicové regionální vlády a nástupu historicky prvního zeleného zemského premiéra v SRN Winfrieda Kretschmanna v květnu 2011.
Na podzim téhož roku ale odpůrci přestavby utrpěli vážnou porážku. V místním referendu občané tehdy odmítli návrh, který předpokládal konec spolufinancování mamutího projektu ze strany spolkové země Bádensko-Württembersko. Nové nádraží se tak posunulo blíže k realizaci. Jeho odpůrci to ale zdaleka nevzdávají, stále vycházejí do ulic a snaží se vyvolat nová hlasování. Stavba se protahuje a dále prodražuje. Zpočátku se počítalo s náklady ve výši 2,5 miliardy eur (asi 68 miliard korun), loni už se hovořilo o 6,5 miliardy eur. Nové nádraží má být (možná) hotovo v roce 2022.
Budova německé rozvědky
Stěhování z bavorského Pullachu do nového komplexu v Berlíně se notně zkomplikovalo i německé zpravodajské službě BND. Její nová centrála, která se pyšní tím, že má být nejmodernější v celé Evropě, vzniká mnohem pomaleji, než se čekalo. Novostavba postupně vykazovala dlouhou řadu technických nedostatků, problémy byly například s klimatizací, která musela být kvůli hygienickým nedostatkům kompletně vyměněna.
Před dvěma lety kdosi část plánů supertajné budovy německé zpravodajské služby BND odcizil...Stavba doposud spolkla přes 900 milionů eur (asi 25 miliard korun) a hovoří se o tom, že náklady na její realizaci budou oproti původním předpokladům dvojnásobné. Místní obyvatelé pozorují práce na staveništi s obavami, že nové sídlo zcela zničí ráz celé čtvrti, která se bude muset přizpůsobit záplavě zpravodajců. BND si naopak stěžuje, že kvůli průtahům stavebních prací přichází o kvalifikované zaměstnance, které přijala s vyhlídkou na brzkou práci v Berlíně. Co dodat? Šlendrián, který celý projekt provázel, lze nejlépe ilustrovat absurdní epizodou. Před dvěma lety kdosi část plánů supertajné budovy odcizil...
Jak z toho ven?
Jsou všechny velké stavební projekty odsouzeny k nezdaru a je lepší se do nich vůbec nepouštět? Dánský ekonom Bent Flyvbjerg z Oxfordské univerzity, kterého citují německá média, to tak černě nevidí. Připouští sice, že z jeho výzkumu vyplývá, že náklady explodují u devíti z deseti velkých stavebních projektů a že v průměru překročí plánovaný rozpočet skoro o třetinu. Nabízí ale zároveň rady, jak finance udržet na uzdě.
- Je třeba snažit se o co nejvíce poctivosti a transparence při úvodní kalkulaci a pečlivě kontrolovat, zda je reálná.
- Měly by být zveřejněny všechny dostupné posudky a odhady.
- Všichni, kdo budou úmyslně nadhodnocovat nebo podhodnocovat ceny, by měli být potrestáni.
- Zadavatelé by měli stanovit pevnou horní hranici nákladů a jasné sankce v případě jejího překročení.
- Při realizaci staveb by se měla až na nezbytné výjimky používat již odzkoušená a ověřená technika.
- Cena nových projektů by měla být porovnávána s dříve dokončenými a případně přiměřeně navýšena.
Sepsané tyto návrhy vypadají jednoduše, až banálně. V praxi je ale všechno mnohem složitější. Když pomineme podezření z korupce či jiného čistě kriminálního jednání, svede každé velké staveniště dohromady zástupy lidí s protichůdnými zájmy. Politici chtějí slušivé fotky ze slavnostního výkopu, stavební firmy tučný zisk, architekti zhmotnění svých vizí. Všem do jisté míry vyhovuje klamat veřejnost, kouzlit s fakty a čísly a problémy co nejdéle zamlčovat.
Občané by si to měli připomínat pokaždé, když jim někdo začne slibovat nové vzdušné zámky. Podle Flyvbjerga ostatně dopadnou vůbec nejhůře ty projekty, které vypadají na papíře nejlépe a nejvýhodněji.
