Komín ve vodě? První věc, která překvapí návštěvníka švédského Norrköpingu při pohledu na shluk továren vyrostlých nad řekou Motalou. Proč, ksakru, trčí ten cihlový falus z hladiny?
Spojení průmyslové minulosti, kuráže i kultury se odráží i v komínu...Vysvětlovat pnutí a pochody umělce Jana Svengungssona, jenž je uhranut komíny a staví je coby umělecká díla, ten nejnovější vždy o kousek vyšší než předchozí, by měl spíše psychoanalytik, nicméně komínem z roku 1999 se mu v desátém největším městě Švédska podařil čin vpravdě symbolický: spojení průmyslové minulosti města, kurážných myšlenek a kulturního dění.
Dřina zmizela, domy zůstaly
Norrköping, město s 85 tisíci obyvateli, má „upracované“ dějiny. Začínalo zbrojařstvím, díky němuž bylo již v roce 1652 druhým největším městem země. Přidalo textilnictví, v 18. století cukrovarnictví, papírnický i tabákový průmysl a loďařství. Prim hrála výroba látek, což vetkalo městu do vínku přezdívku „švédský Manchester“.
Ještě v roce 1950 bylo ve městě 54 fabrik. Za šest let jich ubylo osmnáct, po dvaceti letech zůstala jen desítka se šestinou původního počtu pracovníků... Skončila i slavná papírna.
Dřina zmizela, domy zůstaly. Zbourat? Kdeže! Zářný osud, který v Praze promarnily industriální čtvrti jako Smíchov, Holešovice nebo Jinonice, naplnil Norrköping dokonale. Pouze na nemnoha místech v Evropě najdete tak celistvě, perfektně zachovaný a hlavně funkčně i vkusně využitý industriální komplex staveb.
Hrdé muzeum práce...
„Síla impresivních průmyslových staveb zůstala jako vzpomínka jejich klopotné historie, ale dostalo se i na rozsáhlou obnovu a transformaci. Industrial Landscape (Industrilandskapet) je opět centrem města, ačkoliv výrobu nahradil byznys cílený na znalosti,“ píše se na oficiálních stránkách města.
Posuďte sami: Z někdejší fabriky je rektorát a kampus Linköping University (LiU), z bývalého mlýna pro změnu vědecko-technický park... Přesné rozmístění všech staveb je vidět na kresleném plánku ve formátu PDF.
Architektonicky nejúchvatnější je ale bavlnářská fabrika v Laxholmu, z níž vzniklo parádní Arbetets Museum, muzeum práce, v budově nazývané Strykjärnet, která pluje na vodě jako pyšná žlutá loď. Experti ji označují za jednu z nejhezčích industriálních staveb ve Švédsku.
... a současná líheň nápadů
Další mlýn se překlopil v moderní Visualization Centre C, které v digitálním planetáriu promítá prostorové filmy a v němž se setkávají byznysmeni s vědci z LiU, kteří vynikají v technologii vizualizace dat.
„Centrum jsme otevírali loni v květnu. Zrakem vnímáme většinu informací, takže moderní vizualizace pomáhají lidem vidět i věci, které by spatřit nemohli,“ řekla ČESKÉ POZICI Magdalena Allgrenová, manažerka science-parku, k jehož trumfům patří vedle planetária i virtuální pitevní stůl...
Čtvrť navíc žije! Stará teplárna se čtveřicí komínů je pravým chrámem, kde se konají kulturní akce pro 1300 návštěvníků. Podobně se z papírny stala kongresová a koncertní hala Louise de Geera, jež je domovem místních symfoniků. A mezi tím vším se klenou nad řekou železné mosty, svítí vodopády a kavárničky zvou k posezení.
Když domy nejsou skanzen
„Industriální dědictví je tvořeno pozůstatky industriální kultury, které mají historickou, technologickou, sociální, architektonickou nebo vědeckou hodnotu. Jsou to různé stavby a strojní zařízení, dílny, továrny, mlýny, skladiště, obchody, doly, místa, kde se zpracovávají a čistí suroviny, a objekty, kde se vyrábí, přenáší a využívá energie,“ píše se v mezinárodní Chartě industriálního dědictví z roku 2003.
Patří sem i dopravní stavby a veškerá infrastruktura, místa mající vztah k průmyslu, včetně objektů sloužících k bydlení, bohoslužbě a vzdělávání. Dědictví je to leckdy nádherné.
Přestože je skanzen švédským vynálezem (pana Artura Hazeliuse), norrköpingský soubor historických staveb není žádnou „konzervou“, nýbrž živoucím útvarem, jenž může inspirovat i tam, kde ještě nepřešli od těžkého průmyslu ke znalostní ekonomice. Industrial är snäll, industriál je prostě fajn.
