Jak číst žebříčky univerzit?

Listuji si časopisem o zbraních – listopadovým měsíčníkem Jane’s Defence Review. Hi-tech lodě, navigace, ale i výzkum nitridů galia, na který se soustřeďuje firma Raytheon. Když tu, na straně 58, „letí“ dva proudové letouny L-29 Delfín ve žlutém provedení. Oba stroje z Vodochod mají za kabinou nezvyklé logo: University of Iowa!

Je to tak. Americká veřejná univerzita, která je v různých světových žebříčcích někde kolem 200. globální příčky, provozuje vlastní Operator Performance Laboratory – i s československými letadly.

Iowská univerzita má jedenáct fakult, fakultní nemocnici a navštěvuje ji 32 tisíc studentů. Náhodně vybraná škola je v tom srovnatelná s většími českými univerzitami. Ale s tím rozdílem, že vybírá školné a letos hospodaří s desítkami miliard korun... A ovšem, má svoje éra.

Těžké globální srovnávání

Lidové noviny nedávno upozornily na nový žebříček Times Higher Education (THE), který hodnotí osmistovku „nejlepších“ univerzit světa. Do výběru se překvapivě dostalo hned devět českých škol, přičemž Vysoká škola báňská přeskočila tradičního premianta a ještě loni i jediného tuzemského zástupce v tehdejší top 400 – Univerzitu Karlovu.

Bob Kartous ze společnosti EDUin se pak přimlouval, aby se Češi neupínali k těmto „hitparádám“, šitým na míru anglosaskému světu: předně USA, Velké Británii a technickým oborům. „Ani sebelépe zkonstruovaný soubor kritérií nemůže dát smysluplný výsledek, pouze odrazí mocenské postavení,“ uvedl Kartous, podle něhož bychom se měli zaměřit na reálné cíle – sociální a kulturní rozvoj, bez závodů a zhoubné metriky (LN 12. října).

Sociolog Ivo Možný pár dní nato trefně vyzýval, že se máme srovnávat, ale nahoru. „Naučili jsme se srovnávat s těmi, kdož jsou na tom ještě hůř. Na světě je možná opravdu 26 tisíc horších,univerzit‘. Tento způsob porovnávání nám pomáhal zachovat si důstojnost v těžkých časech. Jeví se mi, že v našem univerzitním světě docela neskončily,“ píše Možný a volá po větších ambicích: po vzhlížení ke Kodani nebo Oslu (LN 20. října).

Díl pravdy mají oba. Univerzitní rankingy, které užívají různou metodologii, zdrojová data a měří natolik odlišné věci jako výuku, spolupráci s průmyslem i výzkum, se již staly doslova byznysem sui generis; stojí za nimi korporace Thomson Reuters, Quacquarelli Symonds (QS) anebo i významná vydavatelství. Silné univerzity mívají celá oddělení, která se věnují jen benchmarkingu a „optimalizaci“ výstupů, aby je co nejlépe zúročily v daných kritériích a také v postupu na přední příčky. To české školy podceňují, nehledě na to, že honit absolutní elitu v první dvacítce i padesátce je prostě nereálné – a nejspíše navždy i bude.

Ano, koukat bychom se měli vzhůru, na zmíněný Západ či do Asie, ale přece jen: prosím, realisticky. Dnešní věda (stěžejní kritérium ve většině žebříčků) je ukrutně drahá. Například pětinásobný vítěz rankingu z Timesů kalifornský Caltech provozuje svou Jet Propulsion Laboratory (JPL), kterou známe i z nového filmu Marťan. A jen za ni ročně utratí dvojnásobek rozpočtu všech 26 českých veřejných vysokých škol! Je to extrém, ale pomíjet tento finanční rozměr zkrátka nejde; i kvůli penězům je totiž s maličkým Caltechem spjato 33 nobelistů.

V jedné věci, kterou naznačovali oba kolegové, se pletou: že prý už v akademickém světě nikoho nezajímá, kdo je za prvou dvoustovkou. „Žebříčky nemilujeme, máme k nim spoustu výtek, ale všichni je sledujeme,“ vyprávěl mi špičkový vědec, jenž patří k těm, kdo zdejší prostředí mění k lepšímu. Globální tlak dnes nutí výzkumně orientované školy, aby se ve světě čitelně prezentovaly a hledaly partnery od Ósaky po Toronto. Pokud chce téměř „neznámá“ škola ze střední Evropy uspět, je i vstup do seznamu přínosný. Ostatně, Univerzita Palackého už hodlá svůj posun do přední šestistovky využít v globální inzerci. I proto, že jde o marketingový nástroj, který školu zviditelní zahraničním zájemcům o studium.

Žebříčkový megabyznys

Globální rankingy se v českých médiích objevují nahodile: buď zabodují tisková oddělení škol, nebo sami sestavitelé. Systematičtější zájem však chybí, takže málokdo tuší, který ranking je renomovaný a který existuje jen pár let (kupříkladu v červenci hojně medializovanou top tisícovku škol dle Center World University Rankings sestavuje anonymní „tým“).

Laičtí čtenáři jen stěží rozsoudí, zda 270. příčka Karlovky v CWUR stojí za pozornost. Není snad hodnověrnější 279. pozice v žebříčku QS anebo třeba 204. místo z US News? A vůbec: máme nějaký z rankingů sledovat? Co vypovídají o kvalitě/výkonu dané univerzity?

Udělejme si proto exkurz do žebříčkové smršti, zorientujme se. Univerzita Karlova, jež byla až do letošního sesazení ostravskou „baňou“ vždy českou jedničkou, si dle informací LN analyzuje sedm žebříčků. Nejtradičnější jsou tři: prvně jmenovaný THE, dále QS (oba od roku 2004) a o rok starší Academic Ranking of World Universities (ARWU), známý jako šanghajský žebříček. Zmíněnou sedmičku doplňují leidenský a tchajwanský žebříček, SCImago a čím dál populárnější ranking US News Best Global Universities (BGU). Kromě všeobecných žebříčků, jakoby ligových tabulek, však existují i parciální pohledy na jednotlivé obory: v tom je silný kupříkladu QS.

Všech sedm rankingů hodnotí vědecký výkon školy, všechny též vycházejí z bibliografické databáze článků a citací (většinou Web of Science, u THE však nově databáze Scopus, která nejspíše divoce zamíchala pořadím). Žebříčky QS a THE navíc hodnotí i studium (počty pedagogů na studenta), internacionalizaci (podíl zahraničních studentů a profesorů), sbírají data od škol samotných a konají i anketní šetření (reputace). Times Higher Education má ještě kritérium vnější spolupráce: příjmů ze smluvního výzkumu. Je nutné dodat, že žebříčky jsou vždy jen orientační – nedokážou objektivně a komplexně zhodnotit přínosy celé univerzity.

Lepší vypovídající hodnotu mívají přehledy jednotlivých disciplín. Jestliže nahlédneme do aktuálního QS, zjistíme, že z oborů na Univerzitě Karlově patří do první světové stovky geografie (51. až 100.) a do první dvoustovky matematika, anglistika, historie, lingvistika, filozofie, farmacie, moderní jazyky a ekonomie. V témže žebříčku vynikají ještě Akademie výtvarných umění (44. v designu), ČVUT (51. až 100. ve stavebnictví, 101. až 150. ve fyzice, 151. až 200. v informatice, strojírenství a elektrotechnice). A to je z Česka, bohužel, vše. V jiném rankingu – v americkém BGU – se úkáčko pyšní 44. místem v matematice, 64. ve fyzice a 97. v botanice; ČVUT je 132. ve fyzice.

„Mistrovství střední Evropy“

Žebříčkovou sezonou bývá podzim. V uplynulých týdnech tak na planetu „napadaly“ mnohé rankingy, včetně pěti, jež jsou představeny ve výše otištěných tabulkách. Tchajwanský žebříček hodnotí jen 500 škol a pouze podle publikačního výkonu: 197. na světě je letos Karlova univerzita. Škola založená roku 1348 je též jedinou českou zástupkyní v tzv. šanghajském žebříčku (286. post z 500 zveřejněných). Po čtyřech českých institucích je pak v osmistovkovém QS a BGU.

Tím spíše vyniká devět českých škol v aktuálním THE. Co se asi stalo, když Ostrava přeskočila i renomovanější školy v Česku? „Způsob výpočtu indikátoru citací není transparentní (není známa metodologie), nejsou dostupná všechna vstupní data, která by umožnila ověření příčin umístění škol. Hlavní neznámou jsou typy publikací, jež vstupují do analýzy, a zda je soubor očištěn o autocitace,“ uvádí analýza Masarykovy univerzity. K podobným závěrům dospěli i další scientometři, když připomínají započtení neanglických článků a nekorelaci ukazatelů.

Sympaticky se k situaci staví sama Vysoká škola báňská, jež autory letošního žebříčku i kontaktovala. „Vůbec jsme to nečekali. Naše škola rychle roste, což se projevilo. Na druhou stranu si nejsem jistý, jestli je to přesně to místo, které si zasloužíme. Nechci výsledek přeceňovat. Pozice škol v žebříčku do dvoustého místa nebyly nijak překvapivé, ale od dvoustého místa dál se děly divy... Nový systém nahrává právě technickým univerzitám,“ řekl LN rektor Ivo Vondrák, jenž by chtěl školu udržet do 400. místa.

Ať už změna metodiky přeskupila pořadí jakkoli, změnila jej snad analogicky v celé střední a východní Evropě. V první osmistovce bezkonkurenčně vládnou – z okolních zemí – Němci se 37 univerzitami a většinou i daleko v popředí před zbytkem regionu. Rusové mají v letošním THE třináct univerzit, Češi devět, Rakušané s Poláky po sedmi a Maďaři šest. Ostatní jen paběrkují: ani jednu školu nedostali mezi tři procenta světově nejlepších univerzit Bulhaři a Chorvati, jedinou tam má Srbsko, Litva a Lotyšsko.

Dost podobný pohled nabízejí i další dva početněji rozkročené rankingy – QS a BGU. V obou logicky dominují Němci (včetně univerzit v někdejší NDR), následováni Rakušany, Poláky, Maďary a Čechy. Slováci ztrácejí kontakt (umísťuje se jim jedině Komenského univerzita z Bratislavy) a potíže v mezinárodním srovnávání škol má Bulharsko či Lotyšsko.

Mezinárodnost, excelence a věda

K onomu obecnému pohoršení, které vždy na sociálních sítích zavládne, když se české univerzity „ostudně“ objeví až někde ve třetí čtvrté stovce, jen pár slov. Konkurence je čím dál tvrdší – vzhůru se derou čínské univerzity (v QS je jich třicet, v THE 37), nové arabské ústavy tlačí nahoru i šejkové, kteří si najímají cizí vědce, takže v první osmistovce QS najdeme sedm saúdských škol a šestici univerzit ze Spojených arabských emirátů.

Připomeňme, že jsou to světové žebříčky, nikoliv poměřování se jen s dominantními USA, Velkou Británií a západní Evropou. České univerzity musejí přidat, nabídnout věru mezinárodní prostředí (když jsme z pražského učení vyhnali Němce v roce 1409 a 1882 jej i počeštili), vytěsnit pověstný inbreeding a sázet na excelentní vědu, ne průměrnost. Nadějí, že se to mírně zlepšuje, je i rostoucí počet prestižních grantů Evropské výzkumné rady (ERC) mířících do Česka. Plány na reformu vysokého školství, jež počítaly i s rozdělením výzkumných a profesně zaměřených škol, však leží v prachu.

Co tedy čekat od žebříčků? Jak je číst? „Přestože většina odborníků na žebříčky žehrá, jsou zde, budou vydávány i nadále a je třeba s nimi pracovat. I ti, kdo je kritizují, je zároveň pečlivě sledují a kritika je někdy úměrná umístění,jejich‘ instituce... Pokud jsou využívány opatrně a promyšleně, jsou mezinárodní žebříčky zajímavé, neboť umožňují srovnání. Velmi nebezpečné však je, jsou-li výsledky interpretovány zjednodušeně a jsou-li jednoznačně spojovány s kvalitou. O té žebříčky vypovídají velmi omezeně, často jde spíše o reputaci nebo PR,“ uvádí interní materiál z Univerzity Karlovy.

Ani staroslavná univerzita, jak si Karlovka ráda říká, nemůže ustrnout. I různé žebříčky ji mohou navést k tomu, co kde zlepšit, aby o ní vědělo více zahraničních studentů, kteří si pak třeba zvolí geografii či botaniku a poletí sem studovat...

Jistě, inspirovat se musíme na zmiňovaném Západě. U lepších. Ovšem s vědomím, že posun do čela žebříčku není jenom o úsilí, inteligenci, ale i o rozumně vynaložených penězích. Vzpomínaná Kodaňská univerzita, v letošním žebříčku THE dlící na 82. příčce, má roční rozpočet 8,3 miliardy dánských korun, a 135. Oslo zhruba 6,6 miliardy norských korun. To je třicet, respektive dvacet miliard korun českých – přibližný rozpočet celého českého vysokého školství.