Jak dlouho se bude Evropa zmítat v myšlenkovém vakuu?

Kniha britského politického komentátora Douglase Murrayho Podivná smrt Evropy. Imigrace, identita, islám patří k apokalyptickým dílům, jež jsou dnes v módě. Jejich téma bývá podobné: západní civilizace je odsouzena k zániku především proto, že přerušuje vazby se svou tradicí ve prospěch jiných kultur, které ji pohlcují. Mezi nimi je i islámská, která disponuje tím, co Západu chybí – silnou vnitřní identitou.

Podle Murrayho je západní civilizace odsouzena k zániku. Není však první, kdo to tvrdí, již rakouský prozaik židovského původu Stefan Zweig (1881–1942) si myslel, že přežije druhou světovou válku pouze v Jižní Americe. Murray se domnívá, že současná Evropy se nechce rozmnožovat a bojovat o přežití, a to ani v případě otevřeného konfliktu. Evropané zlenivěli, zejména pokud jde o zrod a zánik života.

Příčiny současné situace jsou podle Murrayho dvě – masivní migrace a tragický smysl života, jak jej stanovil španělský filozof Miguel de Unamuno (1864–1936). Ten spočívá v tom, že za vše, co máme, musíme zaplatit, a i když vysokou cenu, můžeme ze světa kdykoliv zmizet. Tento pocit marnosti, a zejména neschopnost najít smysl života navzdory jeho pomíjivosti vedou ke ztrátě životního elánu.

Pokles vlivu křesťanství

Tradiční odpovědí na tragický lidský úděl bylo náboženství. Jenomže ve Velké Británii stejně jako v jiných zemích západní Evropy počet vyznavačů původního náboženství křesťanství klesá, přičemž muslimů roste – v roce 2001 1,5 a v roce 2011 2,7 milionu. Tyto údaje ze sčítání lidu je však třeba brát s rezervou, protože nezahrnují nelegální migranty (odhaduje se, že v roce 2015 jich bylo 330 tisíc), pětina domácností formuláře neodevzdala a největší neúčast byla ve čtvrtích, kde žije mnoho cizinců.

Nárůst migrantů ve Velké Británii jí způsobuje mnoho problémů, což protiřečí hlavnímu argumentu zastánců migrace, že obohacuje – za uplynulých pět let nezlepšila kvalitu života, navíc se tají její negativní dopady, jako jsou muslimské gangy. Novináři, kteří o nich psali, je označovali za „asijské“, což mátlo britskou populaci, protože většina se skládala z příslušníků pákistánské menšiny, a tudíž muslimů.

Levicoví myslitelé často tvrdí, že většina Britů má původ v migračních vlnách, které v historii zasáhly Británii. Ta však není USA, které založili přistěhovalci. Murray připomíná, že Angličané v roce 1681 přijali 50 tisíc francouzských hugenotů. Tato migrace sice byla kulturně a nábožensky blízká původnímu obyvatelstvu, ale i dnes jsou někteří občané s britským pasem hrdí na svůj francouzský původ a nezapomínají na něj. I na základě této skutečnosti je naivní se domnívat, že současní migranti v příštích sto letech splynou s původním obyvatelstvem.

Jako proti globálnímu oteplování

Nejen z těchto, ale i z ekonomického důvodu je podle Murrayho třeba zastavit migraci. Mnoho nových migrantů totiž používá britský sociální systém, aniž by do něj přispělo jedinou librou. To je nespravedlivé k Britům, kteří do něj přispívali celý život, ale nyní jim hrozí nízký důchod. Podle Murrayho z argumentů extrémní levice, která usiluje o přijetí ještě více migrantů a současně považuje za řešení ekologických problémů snížení populace, vyplývá, že se má snížit ta původní britská.

Udržet současné britské důchody není dlouhodobě udržitelné i proto, že většina nových migrantů vykonává nekvalifikovanou práci, a tudíž hůř placenou, a proto je jejich příspěvek do sociálního systému nízký. Murray se také domnívá, že malá porodnost není projevem egoismu, jak často tvrdí konzervativci, přičemž se odvolává na průzkum mezi mladými Britkami – pouze osm procent nechce mít děti.

Problém podle Murrayho spočívá ve slábnoucí střední třídě, která sice chce mít více dětí, ale každé další jí snižuje životní úroveň. Rodiče nechtějí mít děti, nejsou-li schopní jim zajistit vzdělání, které umožní dobrou startovací pozici na pracovním trhu. Murrayho o nevyhnutelnosti migrace nepřesvědčuje ani argument, že jde o globální fenomén, proti němuž jednotlivec příliš nezmůže.

Podle něho to tvrdí stejní lidé, kteří bojují proti globálnímu oteplování, jež je také nevyhnutelné, a proto lze stejně bojovat i proti migraci. Její odmítnutí pak není projevem barbarství nebo hlouposti původní kultury, například Japonsko se jí brání, ale nikdo netvrdí, že jde zaostalou a barbarskou zemi.

Správné označení problémů

Současná krize je i důsledkem toho, že nemluvíme o aktuálních problémech a nepojmenováváme je. Přitom správné označení problémů a dostatek informací jsou nezbytné k jejich řešení. Ti, kdo se však snaží problém migrace pojmenovat, jsou často obviňovaní z xenofobie a riskují ztrátu zaměstnání. Například bývalý německý politik Thilo Sarrazin musel odstoupit z představenstva Spolkové banky na základě tlaku po vydání knihy Německo páchá sebevraždu.

Známý je i případ nizozemského politika Pima Fortuyna, který, ač marxista a homosexuál, byl označen za krajního pravičáka poté, co kritizoval islám. Zavraždil ho vegetarián a bojovník za práva zvířat Volkert van der Graaf, protože chtěl bránit muslimy. Paradoxní pak je obdivování a ochrana cizích kultur, jako by Evropa neměla vlastní. Neměli by právě tu svou Evropané chránit a být na ni hrdí?

Podle Murrayho ji dostatečně nebrání kvůli neustálému vyvolávání pocitu viny. Takovým citovým vydíráním byla například fotografie utonulého chlapečka na turecké pláži, pouze v Evropě však přinutila politiky změnit migrační politiku. Bohaté arabské petromonarchie, které by měly mít mnohem víc důvodů pomáhat uprchlíkům, svou migrační politiku nezměnily.

Kuvajtský představitel Fahad Al Šalámi v televizní stanici France 24 vysvětlil, proč Kuvajt nemůže přijímat uprchlíky. Život v něm je drahý, a proto může přijímat pouze pracovníky, nikoliv uprchlíky, kteří snadněji přežijí v zemích, jako je Turecko nebo Libanon. Podle něho není možné přijít a žít v zemích Perského zálivu.

Symptom vyhoření

Pocit viny a sebemrskačství patří mezi příčiny, proč Evropané nejsou schopní zaujmout k migraci realistický postoj. Neustále se omlouvají se za své dějiny, což však nedělají země, jako je Turecko, které se v historii často dopouštělo vojenských vpádů a nevybíravě si podrobovalo okolní státy. V důsledku neustálého zdůrazňování viny především mainstreamovými novináři a mysliteli si však například mladí Němci mohou položit otázku, co mají společného se svými předky z roku 1940.

Neschopnost řešit problémy s migrací může být symptomem vyhoření. To se považuje za onemocnění jedince, ale otázkou je, zda jím netrpí celá západní společnost. A projevuje se ztrátou nejen náboženské víry, ale i v dějiny. Navzdory tomu, že Evropané ztratili své duchovní hodnoty, stále existují a budou muset najít odpověď, jaké je mají v současnosti.

Diskuse na toto téma je dnes obtížná, protože většina vyznává pouze materiální hodnoty, a aby mohl konzumní způsob života pokračovat, je třeba ekonomický růst. Toho se má dosáhnout levnou pracovní silou v podobě migrantů, kteří navíc snižují věkový průměr obyvatel. Hlavním důvodem, proč zatím velká část populace západní Evropy migraci podporuje, spočívá v tom, že pomáhají zachovat současnou životní úroveň růstem spotřeby.

Murray nepovažuje za řešení krize ani návrat většiny Evropanů ke křesťanství. A vidí tři překážky. Za prvé, postoj k vědě a historii způsobil velké škody, které brání přijetí křesťanství veřejností. Za druhé, ke křesťanské víře nelze nikoho donutit. Za třetí, nevěřící předpokládají, že věřící nemohou nijak přispět do diskuse – víra je vytlačena z veřejného prostoru, aniž by mohla promluvit. Výzvou pro postmoderní západoevropské společnosti proto je odpověď na otázku, o jakou spásu a vykoupení usilují.

Murray dospívá k závěru, že současná krize západní společnosti je zejména metafyzická a spočívá v absenci vize. Není ani pouze politická, ani ekonomická, jde o krizi smyslu jedince a společnosti. Aby západní společnost našla smysl, musí se vrátit ke své náboženské a filozofické tradici. Otázkou je, jak dlouho se Evropa bude v myšlenkovém vakuu zmítat.