Českým politikům je zřejmě racionální chování zapovězeno. Zatímco se ČSSD štěpí kvůli rozmarům Miloše Zemana, pravice okamžitě vyrovnává skóre nekonzistentním lavírováním svých lídrů. Vládce Hradu i Strakovy akademie Zeman si musí mnout ruce.
ODS na každém kroku varuje před autokratickým prezidentem, ale její úřadující předseda Martin Kuba za zády svých spolustraníků dojíždí k Zemanovi do Lán na dýchánek „odborníků“ blízkých SPOZ. Faktický vůdce TOP 09 Miroslav Kalousek zase haní svého nástupce na ministerstvu financí Jana Fischera výrazy o „normalizačním kariéristovi“ či „pokusném králíkovi“, jen zapomíná dodat, že témuž Fischerovi nabízel, aby se stal kandidátem TOP 09 na post šéfa NKÚ.
Příznačný je způsob, jakým se obě informace dostaly na veřejnost. Jak upozornil server lidovky.cz, fotografii ze schůzky s Kubou a spol. na svůj twitterový účet vyvěsil přímo Zeman. Když se exministr průmyslu a obchodu nepochlubil sám, prezident určitě nevynechá možnost, jak ODS znejistit. V době, kdy se občanští demokraté obávají, zda se nepovede zvenčí narušit jednotné odhodlání vyslovit vládě Jiřího Rusnoka nedůvěru, taková zpráva ve straně rozhodně potěší.
Za Kalouska zase zprávu o lanaření Fischera zveřejnil v rozhovoru pro MF Dnes Jan Fischer mladší. Kalousek Fischerovi nabídku učinil hned v únoru po prezidentských volbách. Tehdy ho tedy evidentně považoval za hodnověrného odborníka vhodného pro dozor nad plýtváním veřejnými financemi.
Legrační vysvětlování
Odůvodnění, s nimiž se oba pravicoví lídři vytasili, jsou poměrně tristní. Kuba svou návštěvu u Zemana hájí slovy, že tam byl pozván ještě jako ministr průmyslu na debatu o energetice. U stolu s prezidentem a šéfem ODS seděl Zemanův poradce pro zahraniční politiku Hynek Kmoníček, ministryně spravedlnosti Marie Benešová, odborový předák Jaroslav Zavadil nebo bývalý šéf slušovického JZD František Čuba. V této sestavě je energetika zcela logickým tématem, odborníky na tuto problematiku se to v ní jen hemží. A samozřejmě je i tématem natolik ožehavým, aby bylo potřeba návštěvu před spolustraníky nezmiňovat.
Mimochodem: Kuba byl jedním z ministrů, který odmítl Zemanovo pozvání na mediálně sledovanou rozlučkovou večeři s Nečasovým kabinetem. Jakou váhu pak můžeme přisuzovat tomuto společenskému gestu, když se o pár dní později účastní jeho debat pro odborníky hradní strany SPOZ?
Oběma mužům ani jejich největší kritici neupírají značnou dávku inteligence. Co tedy za jejich kotrmelci hledat?
A nyní se obraťme ke Kalouskovi. Ten zase tvrdí, že Fischer jeho představy o kandidátovi do čela NKÚ na konci února ještě splňoval. Exministr financí se tedy snaží veřejnost přesvědčit, že Fischerova členství v KSČ či míry kariérismu si povšiml někdy mezi únorem a červencem roku 2013. Určitě si jen shodou náhod nevšiml, jak Fischer mezi prvním a druhým kolem prezidentské volby trapně přesunul svou podporu od Kalouskova stranického šéfa Karla Schwarzenberga k pozdějšímu vítězi Zemanovi s odůvodněním, že „kníže“ nekandiduje jako nezávislá osoba, ale jako předseda TOP 09 a nese odpovědnost za Kalouska. To jsou drobnosti, které v předvolební vřavě jistě snadno zaniknou.
Vysvětlování Kuby i Kalouska je přinejlepším směšné. Ani jednomu z obou mužů přitom ani jejich největší kritici neupírají značnou dávku inteligence. Co tedy za jejich kotrmelci hledat?
Konstatování, že „zásadovost“ je výrazem, který musejí Kuba s Kalouskem hledat ve slovníku cizích slov, je nabíledni. Možná ale samo o sobě nestačí. Podobné nekonzistentní popírání hodnot může mít kořeny ještě hlouběji – a skoro se zdá, že dává za pravdu těm, kteří v politicích vidí jen vykonavatele příkazů a přání mocnějších lidí z byznysové sféry. Jisté bohužel je, že od Kuby nebo Kalouska se důvěryhodných odpovědí nedočkáme.
