Před několika dny jsem si vzpomněl na legendární výrok bývalé nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešové. Ten, jímž v kauze rovněž bývalého vicepremiéra Jiřího Čunka označila řadu osob včetně tehdejší nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké a exministra spravedlnosti Pavla Němce za justiční mafii. Za výrok se nakonec musela z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze omluvit, ale slovní spojení zůstalo a jeho platnost se čas od času potvrzuje. Nikoli v rovině právní, ale v rovině, která ubíjí běžného občana, obzvlášť když vidí, že policie a justice má na měření dvojí metr.
Podstatou justiční mafie je nezákonné ovlivňování průběhu některých zájmových trestních „věcí“. Abych se vyhnul případné žalobě, nebudu v následujícím příběhu uvádět názvy ani jména, ostatně jde spíše o ilustraci poměrů ve společnosti.
Podporujte profíky
V jednom městě sedí na radnici vedení, které municipalitu spravuje již více než dvě volební období. Ostatní orgány – radu města a zastupitelstvo – potřebují jen k prosazování vlastních zájmů a priorit, popřípadě odhlasování předem daného. Dá se říci, že vše mají pod kontrolou, tedy měli. Dle otřepaného přísloví se ucho utrhlo. Mocipanské chování se začalo zajídat i lidem, kteří své vůdce bezmezně léta obdivovali a poslušně čekali, kdy z panského upadne nějaký drobek. Jenže s jídlem roste chuť a drobků ubývalo.
Oddíl déle než deset let bezplatně a bez právního titulu využíval sportovní halu s dalšími technickými prostory, včetně čerpání provozních a režijních nákladůJeden z představitelů města, který má v gesci i správu majetku, se rozhodl, že je třeba ve městě podporovat jeden konkrétní sport. Chvályhodné rozhodnutí, zejména pokud se týká mládeže. Jenže šlo nejen o mládež, ale i o oddíl, který tento sport provozuje ligově a jehož členové jsou profesionálními hráči. Tentýž funkcionář města je také prezidentem onoho oddílu profesionálních sportovců. Případný střet zájmů, který je upraven i zákonem č. 159/2006 Sb. (o střetu zájmů) mu zřejmě mnoho neříká. Oddíl tedy déle než deset let bezplatně a bez právního titulu využíval sportovní halu s dalšími technickými prostory, včetně čerpání provozních a režijních nákladů, které byly hrazeny z rozpočtu příspěvkové organizace města.
Zvýšené provozní náklady za oddíl, který pronájem sportoviště neplatil, byl příspěvkové organizaci meziročně hrazen růstem příspěvků na provoz. Ostatním sportovcům příspěvková organizace sportoviště také pronajímala, ale od nich si nechala platit obvyklé nájemné, které pak jako zisk odevzdávala zřizovateli.
Bezplatný pronájem sportoviště je třeba považovat za poskytnutí dotace na sport. Tuto podporu však oficiálně neprojednala ani rada města, ani zastupitelstvo. Právě to by ale mělo podle § 85 písm. c) zákona o obcích rozhodovat o poskytování dotací v oblasti mládeže, tělovýchovy a sportu, pokud přesáhne 50 tisíc korun za kalendářní rok. U daného oddílu by se ceny za pronájem sportoviště pohybovaly v řádech několika set tisíc korun ročně.
A zavládla spokojenost...
Bezplatný pronájem sportoviště je třeba považovat za poskytnutí dotace na sportKdyž tyto informace vyšly najevo, bylo na funkcionáře města podáno trestní oznámení. Námitky, aby se případem zabývala policie a státní zastupitelství mimo sídlo města, neboť o propojenosti lidí z vedení města, státního zastupitelství a policie si tam cvrlikají vrabci, vyslyšeny nebyly. Státní zástupce ani policie se podjatí necítili.
Policie věc prošetřila a po třech měsících (z toho dva týdny byly vánoční svátky) dospěla k závěru, že v daném případě nejde o podezření ze spáchání trestného činu, a věc podle § 159 a odstavce 1 trestního řádu odložila. Proč se tak rozhodla, a jak verdikt odůvodnila, zůstává utajeno, neboť oznamovatel nemá právo nahlížet do spisu. To má pouze obviněný a poškozený, a tím je město, které podezřelý funkcionář řídí a jehož jménem vystupuje. Také státní zástupce dozorující postup policejního orgánu je s konáním policie spokojen. Za těch 20 let je mocenská síť vlivných lidí natolik provázaná, že jinak snad ani nemohl.
Občan, který sportuje a za pronájem sportovišť si platí, jen nevěřícně zírá. Ztrácí poslední zbytky víry ve spravedlnost, tedy ve spravedlnost světskou. Ještěže se můžeme spolehnout na spravedlnost boží.
Asi je třeba si zvyknout, že jsou lidé, kteří mohou, a ti, kteří musejí. Jenže to je to, co se mi nedaří, a nechci se s tím spokojit.
