Jak moudrý soud ušetřil Janouškovi cestu do Lurd

Vlivný podnikatel, lobbista, kmotr a občan Roman Janoušek prý býval veselou kopou a dobrou náladu a rady si nenechával jen pro sebe. Ochotně prý radil politikům, jak řídit velké veřejné projekty, ale znáte to, pro dobrotu na žebrotu. Když měl dopravní nehodu, při níž srazil autem jednu ženu, vypadalo to, že je „nadrátován“, a měl sice v hlavě, ale zase jen ty starosti. A najednou kamarády aby pohledal, a taky to tak dopadlo. Nebyli, nepomohli a Janoušek byl odsouzen k nepodmíněnému odnětí svobody na 4,5 roku.

Z toho by nejednoho začala bolet hlava, obzvlášť když se do ní ještě ke všemu „zinknul“ někde na lodi kdysi v Chorvatsku. K tomu se pak přidaly všechny ty nastřádané nespravedlnosti a hlava Janouškovi začala třeštit tak, že si s tím švýcarští znalci ani lékařská kolegia nevěděli rady. Proto mu byl ze zdravotních důvodů přerušen trest, Janoušek podstoupil nějaké operace hlavy a do vězení se již nevrátil. Odseděl pouze jednu třetinu trestu a požádal o prominutí těch zbývajících dvou třetin trestu.

Oprávněná bolest hlavy

Znalci pro účely soudního řízení konstatovali, že odsouzený dlouhodobě trpí vážnou nevyléčitelnou nemocí a že klinický stav a riziko těžkého poranění mozku odsouzenému neumožňuje výkon trestu, aby nebyl ohrožen život a jeho zdraví. Ačkoliv, pravda, jeden ze soudních znalců byl pro úmyslné zkreslení svého posudku podmíněně odsouzen.

Krajský soud v Brně se usnesl, že Janoušek je invalida, a odložil mu nástup výkonu zbytku trestu o dva roky. Pražský městský soud, který projednával Janouškovu žádost o prominutí zbytku trestu ze zdravotních důvodů, se touto žádostí zabýval řádně a nechal vyhotovit další znalecký posudek. Nakonec však žádosti nevyhověl, protože dospěl k optimističtějšímu závěru než znalci.

Podle soudu totiž stále existuje možnost, že se Janouškův stav zlepší, což by bylo pro Janouška dobré, a tak by mohl nastoupit k výkonu zbytku trestu, což by zase bylo pro Janouška špatné. Není divu, že ho ta hlava bolí. Tím, že soud nechal nad Janouškem jako Damoklův meč viset dvoutřetinový zbytek trestu, prokázal velkou moudrost, s níž se bezesporu pojí i znalost oné anekdoty.

Jeden pán autem porazí druhého a koná se soud o odškodnění, kterého se onen druhý účastní na vozíčku, a ten první to samozřejmě prohraje, a při odchodu hrozí: „Já vás znám! Já vím, že to jen markýrujete! Jen počkejte! Jak vás uvidím, že z toho vozíčku vstanete, nastane takový cajmrsk, že se toho nedoplatíte!“ A ten druhý poví tomu prvnímu jízlivě, protože ten první je kněz: „Nedělají si starosti, velebnosti. Já zajedu do Lurd – a takový zázrak ještě neviděli!“

Důsledky soudního optimismu

Soud se necítil kompetentní zlomit nad Janouškovým zdravotním stavem definitivně hůl, protože to by jistě neprospělo Janouškovu psychickému stavu, což by však – jak Janoušek možná doufal – mohlo být kompenzováno prominutím zbytku trestu, takže by stačilo zajet do Lurd a zase by se dostalo na jachtu, golf a další radovánky.

Soud svým optimismem nadělal vrásky na Janouškově čele. Že prý „za této situace a s ohledem na výjimečnost institutu upuštění od výkonu trestu, charakter trestné činnosti, požadavek obezřetného přístupu, kdy státu fakticky zaniká možnost do budoucna trest vynutit, soud neshledal natolik výjimečné a závažné skutečnosti, které by upuštění od zbytku výkonu trestu odnětí svobody umožňovaly“, vysvětlila mluvčí soudu.

Takže Janoušek sice zůstal na svobodě, ale bude bedlivě sledováno, zda se mu natolik uleví, aby se mohl vrátit do vězení. Jestli se tak stane, záleží na Janouškovi, pokud tedy není opravdu nemocen, zda vydrží sedět coby invalida s baretkem na hlavě a slintat jako Belmondo ve filmu Zvíře, anebo zda to pokazí jako Belmondo tamtéž.