Jak odstranit ekonomickou nerovnost

Lidé od nepaměti chtějí žít v míru a touží, aby se propast mezi bohatými a chudými zmenšovala, až zcela zmizí. Jak tvrdí americký profesor historie na Stanfordově univerzitě Walter Scheidel, tento sen se nikdy nenaplní. Tato dvě přání jsou totiž podle něho protichůdná. V dobách klidných nerovnost roste, ekonomické rozdíly se vyrovnávají pouze za podmínek, jež si přeje málokdo – v důsledku extrémně násilných a tragických událostí obřího rozsahu.

Jak Scheidel píše ve své knize The Great Leveler: Violence and the History of Inequality from the Stone Age to the Twenty-First Century (Velký rovnostář. Násilí a historie nerovnosti od doby kamenné až do 21. století), nerovnost byla vepsána do DNA lidské civilizace od počátku. Jakmile byl člověk schopen vyprodukovat nadbytek, objevili se lidé bohatí a lidé chudí.

Nepravděpodobný katastrofický scénář

Zmenšit, nebo odstranit tuto ekonomickou nerovnost dokázali podle Scheidela jen „čtyři jezdci apokalypsy“: válka spojená s masovou mobilizací, násilné a převratné revoluce, kolapsy států a katastrofální epidemie. První dva jezdci jsou až produktem moderní doby. Válka s masovou mobilizací přichází na scénu v průmyslovém věku a jejím prvním příkladem je americká občanská válka.

Typickou ukázkou velké převratné revoluce je podle Scheidela Velká říjnová socialistická revoluce v Rusku. Teprve tehdy byl kolektivizován, konfiskován a přerozdělen soukromý majetek v takové míře, že se nerovnost ve společnosti výrazně snížila. Další dva jezdci cválají s lidstvem od nepaměti. Kolapsy států se objevují již tisíce let a tvrdě dopadají na bohaté i chudé. Ti bohatší jsou však postiženi víc, protože mají víc co ztratit.

Stejně jsou prastaré i epidemie, jako je morová rána, jež zasáhla Evropu ve 14. století, nebo neštovic a spalniček, jež zahubily indiánské obyvatelstvo po příchodu prvních Evropanů. V jejich důsledku vzrostla cena práce, zatímco hodnota půdy a ostatního kapitálu šla ke dnu. Chudí tak jedli a oblékali se lépe, zatímco jmění bohaté vrstvy obyvatelstva se drolilo.

Jeden příklad za všechny: v roce 1300 patřila polovina bohatství měst v Piemontu pouhým pěti procentům nejbohatších lidí. Pak ale do Evropy v polovině 14. století dorazila „černá smrt“, která zahubila snad až čtvrtinu obyvatel starého kontinentu, a rázem byla polovina majetku piemontských měst rozdělena podstatně rovnoměrněji – mezi 35 procent nejbohatších lidí.

Historie podle Scheidela ukazuje, že podobné snížení nerovnosti nenásilnou cestou není možné. Zároveň podle něho není žádným překvapením, že nerovnost ve světě od osmdesátých let minulého století rychle rostla. Šok, který přinesly obě světové války, a vedl k rovnostářštější společnosti, vyprchal. Máme se tedy bát příjezdu některého ze čtyř jezdců apokalypsy? Podle Scheidela to není pravděpodobné. Spíše nás čeká relativně stabilní svět plný velké nerovnosti.