Mikuláš Minář, hlavní postava spolku Milion chvilek pro demokracii, oznámil, že končí své angažmá a hodlá založit novou politickou stranu. Některé stoupence spolku může jeho rozhodnutí překvapit, nicméně těm, kteří si spojili fakta a výroky jeho lídrů, bylo jasné, že Milion chvilek slouží jen ke zviditelnění a následný výtah k politické moci.
Od počátku se Minář profiloval jako bojovník za svobodu proti „Babišově diktatuře“ frázemi, emotivními výstupy a vyznáváním pokrokových hodnot. Andrej Babiš nemusí být dobrou volbou, ale jednání Mináře a spol. připomíná spíše některé Sorosovy neziskovky v západní Evropě, přičemž alarmující je nulový respekt k parlamentní demokracii a výsledkům voleb.
Skrývání politických ambicí
Klíčový pro rozjezd Milionu chvilek byla podpora mainstreamových médií včetně veřejnoprávních. Jakmile se jeho názory začaly prezentovat jako objektivní a nezávislé, měl vyhráno. Jen na „spontánní demonstraci“ na Václavském náměstí loni v prosinci byly tři přenosové vozy České televize. Pak již jen stačilo držet „protibabišovský prapor“ a obalamutit obyčejné lidi i opoziční strany. Je s podivem, kolik demokratických stran dělalo Minářovi a spol. stafáž.
Zatímco Václav Klaus mladší při založení hnutí Trikolóra loni férově oznámil, že jde do politického boje a představil jasný program, Mikuláš Minář své politické ambice schovával pod řečmi o budování nepolitické platformy a pod obrazem „obětavého bojovníka |
Minář měl dost času vytvářet o sobě představu autentického „nezávislého“ aktivisty, aby se nakonec rozhodl založit novou politickou stranu, údajně s poslancem a starostou Prahy 7 Janem Čižinským. Tím se dostávám k financování spolku – ozvučení, obrazovky či inzeráty v médiích jsou drahé, a proto neustálé zaklínání se transparentností působí komicky. Pohádky o vítězství dobra nad zlem však mají všichni rádi, přestože v tomto případě jde spíše o vítězství marketingu.
Zatímco Václav Klaus mladší při založení hnutí Trikolóra loni férově oznámil, že jde do politického boje a představil jasný program, Minář své politické ambice schovával pod řečmi o budování nepolitické platformy a pod obrazem „obětavého bojovníka“. Zatímco Klaus mladší hraje s otevřenými kartami, Minář se od začátku chová pokrytecky.
Jednání Václava Klause mladšího je mnohem sympatičtější, protože si nehraje na „nepolitickou politiku“, v níž je problémem absence odpovědnosti za rozhodnutí. Je však třeba počkat, až Minář bude muset odkrýt, co prosazuje, a čí zájmy hájí. Obyčejní voliči to nejspíše nebudou.
