Vědecké žebříčky založené na kvantifikování úspěchů jsou věcí do jisté míry spornou, ale jsou atraktivní a někdy i vypovídají. Jeden takový žebříček představil časopis Vesmír. Provokativní otázku – Jak jsou na tom české biologické vědy v porovnání s Evropou? – si v květnovém vydání položili profesoři Václav Hořejší a Julius Lukeš. S odvoláním na data magazínu Lab Times, jenž se zaobírá zhodnocením přírodovědeckých podoborů, sestavili tabulku vědecky „nejproduktivnějších“ zemí Evropy.
Lab Times uvádí v jednotlivých disciplínách vždy nejlepší dvacítku zemí podle celkového počtu publikovaných článků, jejich celkové citovanosti, průměrné citovanosti na jednu práci a dále pak i první třicítku nejcitovanějších evropských vědců a pět nejcitovanějších prací – většinou jde o hodnocení za roky 1998 až 2009.
„Z dosavadních osmadvaceti analyzovaných biologických a biomedicínských oborů se Česká republika dostala do tabulky pouze v jedenácti případech; srovnatelně velké Maďarsko bylo v seznamu patnáctkrát, polovičnímu Slovensku se to podařilo jedinkrát a Rakousko z něj nevypadlo ani jednou,“ píší Hořejší s Lukešem, jejichž úplný článek si lze za dvacet korun koupit a stáhnout.
Protože je základním parametrem tohoto TOP20 celkový počet citací, což populačně menší země znevýhodňuje, oba autoři u jedenáctky oborů (těch s českou účastí) přepočítali výsledky podle desetimilionové „normy“ obyvatel. Na nejpřednějších místech se pak neobjevovali Němci nebo Francouzi, ale nejčastěji Skandinávci, Skotové či Švýcaři. A jak si vedli Češi?
Nic moc, ale žádná katastrofa...
„Umístění ČR ve většině oborů lze charakterizovat jako ,nic moc, ale žádná katastrofa´. Nelze se vyjádřit k těm (mnoha) oborům, kde se ČR nedostala do první dvacítky; je ovšem docela pravděpodobné, že ve většině případů jsme skončili ,těsně pod čarou´, takže po přepočtu na počet obyvatel bychom se nad čáru asi leckdy dostali,“ uvádí aktuální Vesmír.
V oborech, kam Česko proniklo do dvacítky, se po přepočítání pohybuje mezi šestnáctým a osmnáctým místem: 16. jsou rostlinné vědy, 17. byly evoluční biologie, fyziologie, ekologie živočichů a rostlin, molekulární genetika a genomika a toxikologie, na 18. příčce se usadily imunologie, revmatologie, reprodukční biomedicína, výzkum proteinů a kardiovaskulární výzkum.
Výjimkou je parazitologie – vyšvihla se na 11. místo, dle autorů zřejmě i kvůli dobré tradici a také relativní finanční nenáročnosti oboru. ČESKÁ POZICE vybírá „medailisty“ jednotlivých oborů, kompletní tabulky vyšly na celostránce májového Vesmíru.
Počty citací v tisících (a v závorce normalizovaný přepočet na 10 milionů obyvatel, dle nějž je určeno pořadí států):
Imunologie:
1. Švýcarsko 64 (80),
2. Švédsko 46 (51),
3. Skotsko 22 (45), ...
10. Rakousko 21 (27),
18. Česko 5 (5),
18. Maďarsko 5 (5).
Parazitologie:
1. Švýcarsko 22 (28),
2. Dánsko 10 (16),
3. Spojené království 92 (15), ...
10. až 11. Česko 5 (5),
13. Slovensko 2 (4),
15. Rakousko 3 (3).
Molekulární genetika a genomika:
1. Skotsko 132 (263),
2. Švýcarsko 198 (247),
3. Švédsko 128 (142), ...
9. Rakousko 67 (84),
17. Česko 21 (21),
18. Maďarsko 20 (20).
Evoluční biologie:
1. Skotsko 22 (44),
2. Švédsko 30 (33),
3. Švýcarsko 18 (23), ...
8. Rakousko 9 (11),
17. Česko 3 (3).
Fyziologie:
1. Dánsko 50 (84),
2. Švédsko 58 (64),
3. Švýcarsko 50 (62), ...
11. Rakousko 16 (20),
15. Maďarsko 8 (8),
17. Česko 8 (8).
Věda o rostlinách:
1. Skotsko 16 (33),
2. Švýcarsko 23 (29),
3. Wales 8 (25), ...
12. Rakousko 9 (11),
16. Česko 7 (7),
17. Maďarsko 5 (5).
Výzkum bílkovin:
1. Švýcarsko 264 (330),
2. Skotsko 141 (282),
3. Švédsko 250 (278), ...
9. Rakousko 95 (119),
17. Maďarsko 44 (44),
18. Česko 40 (40).
Revmatologie:
1. Nizozemsko 68 (40),
2. Švédsko 31 (34),
3. Finsko 15 (30), ...
8. Rakousko 15 (15),
18. Česko 5 (5),
19. Maďarsko 5 (5).
Ekologie živočichů a rostlin:
1. Skotsko 65 (129),
2. Finsko 48 (96),
3. Švédsko 84 (93), ...
13. Rakousko 13 (16),
17. Česko 10 (10).
Toxikologie:
1. Švédsko 41 (46),
2. Finsko 19 (38),
3. Švýcarsko 24 (30), ...
11. Rakousko 7 (8),
14. Maďarsko 5 (5),
17. Česko 4 (4).
Kardiovaskulární a oběhový systém:
1. Nizozemsko 151 (89),
2. Švédsko 79 (88),
3. Finsko 43 (86), ...
9. Rakousko 34 (42),
17. Maďarsko 7 (7),
18. Česko 6 (6).
„Maďarsko je ve většině případů o něco lepší než ČR, Polsko je většinou výrazně horší. Za pozornost stojí, že srovnatelně velké Rakousko je ve většině případů několikanásobně lepší (o skandinávských zemích ani nemluvě),“ uvádí stať profesorů imunologie a parazitologie.
Jak vysekat suché dřevo?
Jedinými českými zástupci ve vyjmenované nejlepší třicítce oborových vědců jsou pouze v molekulární biologii a genetice Jiří Bartek a Jiří Lukáš, oba však nyní bádající na dánské půdě, byť svou skupinu má profesor Bartek nově i v Olomouci (ČESKÁ POZICE loni psala o vznikajícím pracovišti Ústavu translační a molekulární medicíny).
Náš odstup od evropské špičky, ale i lepšího průměru je v naprosté většině oborů velký„Tato analýza v podstatě potvrzuje, co do dobře víme (i když si to vždy nepřiznáváme) – náš odstup od evropské špičky, ale i lepšího průměru je v naprosté většině oborů velký a není jasné, jestli se postupně zmenšuje,“ píší Hořejší s Lukešem, přičemž pochopitelně poukazují na neopominutelné aspekty tuzemského financování vědy a výzkumu.
A dodávají: „Onen zajisté neuspokojivý stav přímo volá po tom, abychom mnohem lépe využívali prostředky, které máme k dispozici. Jsme přesvědčeni, že přinejmenším třetina (pravděpodobně více) všech prostředků se vynakládá na velmi nekvalitní výzkum. S tím souvisí, že české výzkumné instituce (částečně s výjimkou ústavů Akademie věd) neprošly žádným náročným kvalitativním hodnocením, které by v systému identifikovalo ,suché dřevo´.“ Ale to už není úkol zdaleka jen pro biovědce, jak neplodné roští vymýtit.
