Uplynulý rok ukázal, jak důležité jsou finanční rezervy. Dopady pandemie způsobily, že se bez příjmu ocitla řada lidí z cestovního ruchu, zábavního průmyslu a dalších oborů. Lidé s dosud nadprůměrnými výdělky rázem záviseli na tom, zda jim stát dá nějakou oporu, často jen zlomek jejich měsíčních nákladů. Kdo měl naspořeno, mohl být klidnější. Proto je vhodné připomenout staré pravidlo: každý by měl mít stranou peníze aspoň na tři měsíce dopředu. Ideálně ještě víc.
„U finančního poradenství se držíme toho, že výše zůstatku na spořicím účtu by měla dosahovat zhruba šestinásobku měsíčních výdajů klienta,“ popisuje mluvčí ČSOB Patrik Madle. Tyto peníze by měly pokrýt všechny neočekávané situace. To je důležité především při souběžném dlouhodobém investování. Stavební spoření, penzijní připojištění, termínované vklady, ale i akcie se mohou stát velmi nevýhodnými, pokud bude nutné peníze rychle vybrat.
Hledání lepšího úročení
Klient pak ztratí nárok na lepší podmínky, přijde o státní podporu, dostane penále od banky a v případě akcií může jít o dobu s propadem trhu, kdy je velmi nevýhodné prodávat. Proto tvoří spořicí účty základ úspor Čechů, i když úroky na nich nepokryjí ani inflaci. Řada bank dnes na spořicích účtech nenabízí prakticky nic. Není výjimkou, že úroky jsou nulové nebo například jen formální setina procenta. Za sto tisíc banka připíše po roce po zdanění osm korun. Zhruba dva tisíce si „ukousne“ inflace.
Má smysl hledat banku s lepším úročením a za své peníze něco dostat. U statisíců korun může jít ročně i o tisícovky. Formálně nejatraktivnější nabídkou je v současnosti účet u Komerční banky, který pro nové klienty a letošní rok nabízí dokonce tříprocentní zhodnocení. |
Někde umějí nabídnout víc. Má proto smysl hledat banku s lepším úročením a za své peníze něco dostat. U statisíců korun může jít ročně i o tisícovky. Formálně nejatraktivnější nabídkou je v současnosti účet u Komerční banky, který pro nové klienty a letošní rok nabízí dokonce tříprocentní zhodnocení. Příští rok už to s největší pravděpodobností bude i při využití všech nabízených bonusů sotva procento.
Důležité je, že jde pouze o nabídku pro ty, kdo mají u banky účet, nikdy s ní neinvestovali a stejnou částku jako dají na spořicí účet, budou s bankou i investovat. Podobnou marketingovou nabídku má i ČSOB. Lepší úrok nabízí jen na rok a také vyžaduje souběžné investování. To je podmíněné vstupním poplatkem ve výši jednoho procenta. Opět tedy jde o nabídku jen pro ty, kdo u banky chtějí dlouhodobě investovat. Po roce úrok na spořicím účtu klesne na 0,01 procenta.
Nabídky obou bank jsou důkazem, že lepší úrok bez celé řady podmínek nelze získat. Pečlivé čtení podmínek je v tomto případě nutností. Kdo chce výhradně spořit a svůj úrok mít jistý, najde nyní nejlepší nabídky u Hello bank pro částky do 200 tisíc korun, kde získá procento, a pro vyšší částky u Trinity, která nabízí 0,51 procenta. Záludnosti mají dobře úročené nabídky družstevních záložen. Úrok na první pohled vypadá zajímavě, ale musí se počítat s tím, že je třeba se stát družstevníkem a vložit nejméně desetinu vkladu.
Rozdělení mezi více bank
Kdo si chce uložit například půl milionu, musí 50 tisíc vložit do družstva jako podílník. Tyto peníze nejsou úročené ani pojištěné. Úrok například dvě procenta ročně proto reálně znamená 1,8 procenta z celkových vložených prostředků, pokud se hodnota členského vkladu nezmění. Ten je ale rizikovou investicí. Když bude družstvo vydělávat, může se zhodnotit, když ne, nemusí z něj mnoho zbýt. Je třeba vzít v úvahu, že družstva jsou často ve ztrátě, protože si teprve hledají místo na trhu.
Střadatelé by si také měli dávat pozor na to, že většina bank snižuje úrokovou sazbu s rostoucí částkou. Těm, kdo chtějí na lepší úrok dosáhnout i u vyšších částek, nezbývá než je rozdělit mezi více bank. Centrální banka dala oznámením, že by mohla zvyšovat své sazby, naději, že by úroky na spořicích účtech mohly růst. Oslovené banky jsou v tomto skeptické. |
Stav záložny, a především vývoj jejího hospodaření je nutné hlídat. To je pro běžné střadatele často problematické a mohou podlehnout kouzlu nabízeného úroku. Vyplatit se jim to může a mohou získat výrazně více než v bance, ale také nemusí, pokud se záložna dostane do potíží a jejich členský vklad se znehodnotí. Počítat je nutné také s tím, že zrušení členství a odprodej podílu je složitější a trvá déle než výběr vložených peněz.
Záložny mají místo na trhu především pro ty, kdo s uložením či ukládáním peněz počítají dlouhodobě a neplánují je jen na několik let. Střadatelé by si také měli dávat pozor na to, že většina bank snižuje úrokovou sazbu s rostoucí částkou. Těm, kdo chtějí na lepší úrok dosáhnout i u vyšších částek, nezbývá než je rozdělit mezi více bank. Centrální banka dala oznámením, že by mohla zvyšovat své sazby, naději, že by úroky na spořicích účtech mohly růst. Oslovené banky jsou v tomto skeptické.
V první řadě počítají, že změna by mohla nastat až v závěru roku, proto to letošní spoření neovlivní. Další dodávají, že lepší úroky jsou málo pravděpodobné i do budoucna. „Zvýšení sazeb ČNB neznamená zvýšení úrokových sazeb vkladů v bankovních domech,“ vysvětluje Roman Choc, který se v České spořitelně stará o nabídky klientům ve zhodnocování financí. Banky mají přebytek peněz a nemají potřebu lákat z klientů vklady. Dle něho ani není jasné, zda ČNB sazby zvýší. Stále je i tlak, aby zůstaly na současné úrovni.
Vydělají odvážnějšíPenzijní připojištění a stavební spoření zůstávají populární zejména díky státnímu příspěvku. Základem spoření je peníze co nejvíce rozdělit. Miliony Čechů přitom spoléhají i na penzijní připojištění a stavební spoření. Hlavním důvodem je, že na ně přispívá stát. „Státem podporované produkty jsou spolu s rezervou na spořicím účtu základním předpokladem pro nabídku investičních produktů,“ říká mluvčí ČSOB Patrik Madle. Kdo má všechny tři služby, tomu nabízí ty další. Penzijní připojištění se může opřít o daňové zvýhodnění – kdo spoří 1500 korun měsíčně, ušetří za rok 1800 korun na daních. Další výhodou je státní příspěvek až 230 korun měsíčně. Stát v této podobě rozdá více než sedm miliard ročně. Benefitem je i příspěvek zaměstnavatele, který nepodléhá zdravotnímu a sociálnímu pojištění ani dani. Pro obě strany je proto výhodné mít část mzdy v této podobě. Kdo penzijní připojištění používá, z těchto výhod těží. Zhodnocování peněz Samotné zhodnocení penzijních fondů už často natolik zajímavé není. Prvním důvodem jsou poplatky, které především v prvních letech ukrojí výraznou část zhodnocení. Druhým je konzervativnost některých fondů, která umožňuje pouze velmi opatrné investice. Takové ale nevydělávají dost, aby porazily inflaci. Podle srovnání Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj dosáhl průměrný výnos penzijních fondů za uplynulých 15 let po odečtení inflace -0,2 procenta. Peníze se proto reálně znehodnocují. Do výsledku ale nejsou započítaná zmíněná daňová zvýhodnění a státní příspěvky, jde čistě o výsledek zhodnocování již vložených peněz. Negativního výsledku dosáhly české penzijní fondy i za období uplynulých deseti a pěti let i za rok 2019. Česko bylo předloni jednou z pěti zemí, které nepřinesly výnos, dalšími byly Polsko, Angola, Nigérie a Zambie. Důvod především spočívá v kombinaci velmi opatrné strategie fondů, kterou si vynutily dřívější zákony, vyšší inflace a obavy Čechů z rizik. Většina peněz stále leží v takzvaných transformovaných fondech, do kterých se vstupovalo do roku 2012 a jež musejí vykázat každý rok kladné nominální zhodnocení. To na první pohled vypadá atraktivně, ale s jistotou toho fondy docílí jen tak, že se nebudou pouštět do žádných rizik – zbavují se tím i možnosti více vydělat. Na penzi si lidé zpravidla spoří desítky let, v jejichž průběhu trhy určitě propadnou, což však vystřídá růst a dlouhodobě akcie inflaci porážejí. Do většího podílu akcií v portfoliu se odvažují takzvané účastnické penzijní fondy. Do nich se dají převést finanční prostředky ze zmíněných transformovaných fondů. Chybí požadavek, že fond nesmí žádný rok prodělat, proto jsou odvážnější v investicích a dosahují lepšího zhodnocení. Tady ovšem nastupují obavy klientů, kteří se často rozhodují pro opatrné strategie. Opatrnost versus riskování Srovnání loňských výsledků fondů to dokazuje. Opatrné účastnické fondy (povinný konzervativní fond) přinesly zhodnocení od 0,3 do 1,5 procenta, odvážnější, takzvané dynamické, se pak pohybovaly od tří do osmi procent. Tento rozdíl znamená, že během 30 let umožní dynamický fond při stejných vkladech naspořit dvojnásobnou částku než konzervativní, který nepokryje ani inflaci. Experti proto radí riskovat. Opatrnost je namístě až s blížícím odchodem do důchodu, kdy je lepší se vyhnout rizikům, například kdyby nastala hospodářská krize. Mladým ale může být jedno, že v dalších letech trhy propadnou a jejich spoření se dobu znehodnotí. Později opět přijde růst. „Spoření na penzi by mělo patřit k základům dlouhodobých osobních financí. Zároveň by mělo platit, že čím delší je časový horizont spoření, tím větší riziko by měla mít zvolená investiční strategie, a naopak,“ vysvětluje Michal Ondruška, ředitel správy aktiv v Raiffeisenbank. Paradoxní je, že stát podporuje i opatrné spoření, které lidem nic nepřináší. A díky státní podpoře v něm lidé zůstávají. Podobná je situace i u stavebního spoření. Úroky natolik zajímavé nejsou, ve většině případů mezi půl procentem a procentem. Atraktivitu přináší jen státní podpora. Relativně vysoké poplatky – při založení i každý rok za zprávu si například při šestiletém spoření ukousnou prakticky všechny úroky. Výnos proto přinášejí jen peníze od státu a poplatky nevezmou takovou část výnosu jen při dlouhodobém – například 20letém spoření pro dítě. V takovém dlouhém horizontu ale nabízí lepší výnos běžný akciový fond, který navíc nezávisí na tom, zda stát v rámci šetření od podpory neustoupí. |
Sázka na akcie se vyplácí až po letechLoňský rok ukázal výhody investic do akcií. I když se trhy na začátku roku kvůli koronaviru propadly a akcie klesaly i o desítky procent, později přišlo zotavení. Největších výnosů dosahují ti, kdo se nebojí, že mohou prodělat. Na trhu je v současnosti široká nabídka možností, kde získat víc než na spořicím účtu. „Pokud chceme překonat inflaci, musíme do portfolia přidat vyšší riziko, například v podobě akcií,“ říká Michal Ondruška, ředitel správy aktiv v Raiffeisenbank. Pravděpodobně první volbou většiny lidí budou služby bank. Ty umožňují investovat do investičních fondů a jejich kombinací. Některé se soustřeďují například na různé typy akcií či dluhopisů, další na konkrétní trhy, jiné na nemovitosti. Každá větší banka nabízí takových fondů desítky. Podílové fondy jsou nejjednodušší způsob, jak bez starostí investovat. Nevýhodou jsou poplatky za správu portfolia, zpravidla kolem tří procent investované částky u vkladu a každý rok pak okolo 1,5 procenta z hodnoty portfolia. Fondy Často se účtuje i podíl z nadprůměrných výnosů. Poplatky je třeba zvážit. Není ale dobré soustředit se jen na tuto hodnotu. Samozřejmě nemá smysl vstupovat do fondu s malým výnosem a vysokými poplatky. Ty se ale dají akceptovat u nadprůměrných fondů. Výsledky uplynulých let ukazují, že podílové fondy smysl dávají. Ty nejlepší se dokážou zhodnotit i o desítky procent ročně. Výjimkou nejsou ani růsty o více než sto procent. Podle společnosti Partners, která porovnala 38 fondů, které investují do akcií na rozvinutých trzích, dosáhl loňský průměrný výnos sedmi procent. Za uplynulých deset let pak 98 procent – opět průměrně víc než sedm procent ročně. Právě dlouhodobější výsledky mají u výběru vhodného fondu hrát větší roli než jen poslední rok. Nejvíce vynášejí fondy s nejrizikovějšími strategiemi, snadněji se však dostanou do potíží. Vysoké zhodnocení jeden rok se nemusí opakovat ten druhý. Důležité je proto co nejvíc kombinovat různé typy fondů a rozložit rizika. Jednou se nebude dařit jednomu, podruhé druhému. Bankéři doporučují sjednat si schůzku a o možnostech investování se pobavit. To pomůže nejen zjistit, jaké jsou aktuální možnosti, ale i probrat opomíjené faktory, jako je horizont investice nebo daně. Dobré je nerozhodovat se přímo na schůzce, ale nechat si čas na zvážení. Některé banky mají obsáhlé informace i na svých stránkách. Současné technologie umožňují i snadné individuální investování. Obchodní účet lze zřídit přes internet a obchodovat s akciemi lze i v telefonu během cesty tramvají, navíc často s nulovými nebo mizivými poplatky. Kdo se toho nebojí, ušetří poplatky u podílových fondů. Stále více se rozšiřují služby, jako je etoro nebo Degiro. Hlavním rizikem samostatného nakupování je složitější rozložení rizik. Velký fond často spravuje akcie stovek firem, doplňuje je i investicemi do dluhopisů, ropy, zlata nebo digitálních měn. Další možnosti Takové rozmanitosti drobný investor dosáhne obtížně. Základní rada odborníků je kupovat akcie pravidelně a průběžně a nepanikařit. „Když ukládáte pravidelně, třeba každý měsíc, průměrujete nákupní cenu akcií v čase. To znamená, že nakupujete během růstu i poklesu trhů,“ říká Roman Choc z České spořitelny. Menší částky, například sto tisíc korun, doporučuje investovat do konzervativnějších smíšených fondů. Do vyšších rizik se doporučuje pouštět až s částkami ve stovkách tisíc korun. Existují i další možnosti, kam s volnými penězi. Internet umožnil i takzvané peer2peer bankovnictví, které propojuje lidi s penězi a ty, kteří je potřebují. Českým příkladem je služba Zonky, kde mohou lidé vložit své peníze a rozhodovat komu a na co půjčit. Výše výnosu se liší mírou přijatého rizika. Obdobně funguje i další český projekt – služba Roger. V ní lidé financují faktury. Firma například prodá zboží velké společnosti, splatnost faktury je měsíc, peníze ale potřebuje co nejrychleji. Právě zde přijdou investoři se svými penězi. Ty se jim vrátí, až fakturu zákazník zaplatí. Výnosy obou služeb se mohou pohybovat mezi třemi a pěti procenty, výjimkou ale není i vyšší zhodnocení. Tradiční investicí jsou nemovitosti. A to nejen jejich pořízení, ale i rekonstrukce vlastního bydlení. I ty dokážou zvýšit hodnotu majetku efektivněji než spoření v bance. |
