V celostránkovém komentáři pod titulkem Miliardářské volby: Česká republika a Gruzie si nedělní anglickojazyčné vydání předního tureckého deníku Zaman všímá, že nedávné hlasování ve Střední Evropě a na jižním Kavkaze pojí víc než jen společný volební víkend.
Postkomunistický svět byl minulý týden svědkem dvojích voleb, připomíná čtenářům analytik Süreyya Yigit: v Česku parlamentních, v Gruzii prezidentských. „Zatímco první země bývala důležitým členem východního bloku, druhá byla nedílnou součástí Sovětského svazu. Voliči v obou zemích byli ostře rozděleni zejména výraznými názory na své politické protivníky.“
Podle Yigita se české volby od těch gruzínských lišily větší nepředvídatelnostíPodle Yigita se české volby od těch gruzínských lišily větší nepředvídatelností. „Co pozorovatele šokovalo, bylo dosažení druhého místa – necelá 2 procenta za vítězem – stranou ANO, jež byla založena před pouhými dvěma lety miliardářským byznysmenem Andrejem Babišem, který má rozsáhlé podnikatelské zájmy v zemědělství.“
Vzhledem ke skandálům spojeným s předchozí Nečasovou vládou nebyl masivní odklon voličů od středopravých stran podle Yigita žádným překvapením. „Co je však těžší pochopit, je proč se sociálním demokratům nepodařilo zúročit tak příhodný politický terén,“ míní turecký komentátor. „Za pozornost proto stojí zejména dopad toho, že se protestní strana dostala na dosah největšího poslaneckého klubu v parlamentu.“
Yigit v této souvislosti připomíná vysoce úspěšnou kampaň italského protestního hnutí Pěti hvězd Beppe Grilla, které v únorových parlamentních volbách skončilo se ziskem čtvrtiny všech hlasů na třetím místě. „Český elektorát, podobně jako italský, je nespokojen se stávajícími stranami a svou nevoli vyjádřil u volebních uren.“
Gruzínští voliči zvolili prezidentem Giorgiho Margvelašviliho. Tedy kandidáta, kterého jim vybral miliardářský lídr loni ustavené koalice Gruzínský sen Bidzina Ivanišvili. Muž, jehož osobní jmění se rovná třetině gruzínského HDP, přednedávnem oznámil, že se k 24. listopadu vzdá premiérské funkce, údajně aby gruzínské politice přestaly dominovat osobnosti a země se zbavila „mesiášského komplexu“.
Silvio, náš vzor?
„Jak Gruzie, tak Česká republika již učinily dlouhé kroky směrem k demokratizaci, otevřenému trhu a vládě zákona. Členství v NATO a v EU pochopitelně staví Česko do mnohem vyšší kategorie, než je Gruzie. Pohled na vnitřní politickou dynamiku obou zemí však skýtá pozoruhodné podobnosti. Obě země prošly procesem politické destabilizace, která vedla k fragmentaci politických stran, což otevřelo prostor pro ukotvení nových hnutí, zejména stojí-li za nimi miliardáři.“
„Čas ukáže, zda Gruzii a Českou republiku čeká podobný vývoj jako Itálii. Pakliže ano, následné finanční dopady budou pro ně mnohem vážnější...“„Situace má významný precedent na jihu Evropy. V prosinci 1993 založil Silvio Berlusconi – nejbohatší Ital – hnutí Forza Italia a na vlně protestních hlasů se v březnu 1994 dostal k moci. Po řadě soudních strastí své hnutí před dvěma měsíci opět vzkřísil. V mezidobí ztratila Itálie mnohé ze své mezinárodní důvěryhodnosti kvůli miliardářovu extravagantnímu chování a nezákonnému jednání.“
„Čas ukáže, zda Gruzii a Českou republiku čeká podobný vývoj. Pakliže ano, následné finanční dopady budou pro tyto dvě země mnohem vážnější, neboť jejich hospodářská síla bledne do bezvýznamnosti ve srovnání se škálou italské ekonomiky. Obě postkomunistické země by si měly uvědomit, že cesta k ekonomické prosperitě a politické stabilitě tkví v silných demokratických institucích a v politické kultuře, jež klade důraz na vládu zákona, lidská práva a upřímné úsilí o zachování jednoty,“ uzavírá Yigit.
