Jak Ukrajinu zbavit noční můry jménem plyn z Ruska. Jednou provždy.

V souvislosti s aktuálním děním na Ukrajině již ČESKÁ POZICE publikovala článek (Gazprom se bez Ukrajiny neobejde), v němž se Vratislav Ludvík zabýval možnými dopady přerušení či omezení přepravy ruského plynu. Nyní se jeho autor k tématu Ukrajina, plyn a Evropa vrací znovu a píše: „Považuji za důležité vytvořit takový scénář, který by trvale odstranil hrozbu přerušení dodávek plynu z Ruska ukrajinským koridorem.“

Dnes jsme svědky mnoha odsuzujících vyjádření od mnoha politiků; praktické kroky, jak umravnit kremelské jestřáby, aby však jeden pohledal. Je to taková tradiční hospodská situace: ještě se hádají, ale zatím neperou. Jenže: najde se ten rozumný hostinský, který v zájmu své živnosti obě strany uklidní?

Zatím se zdá, že nikoliv. Chce-li však Evropa opravdu pomoci Ukrajině, aniž by nějak významněji přišla o své hospodářské ambice na území Společenství nezávislých států (z tohoto argumentu mám vyrážku, a to již od roku 1968...), měla by se zasloužit o významné snížení závislosti Ukrajiny na Rusku.

Budeme-li hovořit o dodávkách zemního plynu, pak je třeba definovat a následně postavit několik plynovodů a jeden terminál. Vycházejme z faktů:

1. Ukrajina má přístup k moři, jakkoliv je vývoj na Krymu turbulentní a pro budoucnost nejistý.
2. Ukrajina disponuje značnou kapacitou podzemního zásobníků. Jistou překážkou je fakt, že ještě z dob SSSR jsou informace o jejich kapacitě a rozmístění tajné stejnou měrou jako mateřské znaménko na hýždi Viktora Janukovyče. Navzdory tomu je však známo, že zásobník Stryj má kapacitu asi 20 miliard m³ plynu. Není ovšem známo, v jakém technickém stavu se dnes nachází, ale při aktuální ukrajinské spotřebě zhruba 54 miliard m³ plynu ročně představuje dovoz z Ruska asi 60 procent spotřeby; zbytek je vlastní těžba. Jenom tento zásobník by tedy byl schopný krýt 37 procent roční spotřeby, což je z evropského plynárenského hlediska objem postačující.
3. Soustava tranzitních plynovodů přes území Česka a Slovenska, přesněji její kompresorové stanice, byly v souladu se záměry Evropské komise (a po neblahých zkušenostech z ledna 2009) upraveny tak, že umožňují obousměrnou přepravu plynu, a to dokonce současně (část potrubí vede plyn na západ, část na východ).
4. Ukrajina disponuje nejen vlastními zásobami zemního plynu (třetinu spotřeby kryje vlastními zdroji), ale také zásobou plynu břidlicového. Průzkum ložisek byl již zahájen a je jenom otázkou času, nakolik se dále sníží importní závislost země na Rusku.

Možnosti

Tato fakta předznamenávají směr i rozsah kroků, které by Ukrajinu zbavily noční můry zastavení dodávek plynu. Pokusme se tyto kroky definovat.

• Kapalný zemní plyn

Nejjednodušší – a asi i nejlevnější – by bylo využití kapalného zemního plynu. Terminál pro opětné zplyňování se staví nepříliš dlouhou dobu, přesto však déle, než by bylo akutně třeba. Existují však tankery, které mají tuto odpařovací stanici na své palubě; stačí tedy v přístavu připojit tanker k dostatečně kapacitnímu plynovodu, a plyn může být dodáván okamžitě. Takové tankery nejsou žádnou exotikou; disponuje jimi řada společností, a to včetně RWE. Struktura a kapacita ukrajinských plynovodů sice není známa, je však pravděpodobné, že by tato cesta, vyžadující pouze vyústění plynovodu na mořský břeh, mohla být schůdná.

• Rehabilitace podzemních zásobníků

Druhou cestou je pomoc expertů z EU či USA při rehabilitaci kapacit ukrajinských podzemních zásobníků. Ukrajina od Ruska nikdy nedostávala tolik plynu, aby stačila své zásobníky před zimou naplnit. Pokud by se to s pomocí dodávek plynu ze západu podařilo, stává se Ukrajina na Rusku mnohem méně závislá, a to trvale.

• Úprava plynovodů

Třetím krokem je úprava plynovodů mezi slovenskou předávací stanicí Ruská a poblíže ležícím výstupním objektem ruského plynovodu (těsně za hranicí s Ukrajinou). Geografická situace je patrná z obrázku:

Zcela vlevo je předávací stanice, vpravo výstupní objekt plynovodu. Žlutě je vymezena hranice s Ukrajinou.

Propojení novými plynovody (as 2x DN 1400 mm) z místa za měřicí stanicí Ruská s výstupem plynovodů na hranici by umožnilo plné dodávky Ukrajině ze západu. Nutná by byla i úprava (minimálně) na kompresní stanici Užhorod. Jde o jednoduchý technologický krok, jejž lze realizovat ve velmi krátké době. Rusko by přitom nemohlo namítat, že je nějak omezována jeho tranzitní kapacita.

Rétorická cvičení nestačí

Možná jde o příliš technické informace, nad nimiž čtenář v nejlepším případě zívá. Jenomže problém je v tom, že nejde o izolované škádlení mezi dvěma státy. Pokud v tom naše Evropa Ukrajinu „nechá“, zachová se stejně jako dřívější mocnosti v roce 1938. Jestliže byly tehdy důsledky katastrofální, není pochyb, že by nyní mohly být ještě horší.

Ztráta Ukrajiny je úkorně pociťována především jako ztráta obchodního partnera, se kterým si Rusko dosud mohlo dělat, co chtěloNynější Rusko – stejně jako tehdejší Německo – vyčerpává své vnitřní ekonomické kapacity. Prodej plynu příliš nevzrůstá, a co víc: rostoucí konkurence na evropském trhu sráží ceny rychle dolů. To je špatná zpráva pro stát, jehož hospodářství je více než ze dvou třetin závislé na exportu uhlovodíků. Ztráta Ukrajiny je proto úkorně pociťována nejen z hlediska historického resentimentu, ale především jako ztráta obchodního partnera, se kterým si Rusko dosud mohlo dělat, co chtělo.

Proto je třeba Ukrajině pomáhat nejenom rétorickými cvičeními a plamennými prohlášeními, ale praktickými kroky, jež by zvýšily ukrajinskou bezpečnost. Pokud ponecháme Ukrajinu napospas Rusku, může se Evropa v nedaleké době dočkat velmi nepříjemných událostí.