V tomto svém nejnovějším článku ve srovnání s těmi předchozími příliš nového nebude – snad pouze úhel pohledu v důsledku nedávného vývoje, tedy zásadní změny ruské obchodní strategie v oblasti vývozu zemního plynu. Zkráceně řečeno, alea iacta est neboli kostky jsou vrženy.
To, co jsem v uplynulých dvou letech umíněně predikoval jako možný vývoj a dožadoval se změn v evropském přístupu k obchodu s ruským plynem, se právě stává realitou nejen v praxi (nejméně čtyři roky), ale i ve veřejně vyhlášené změně přístupu Gazpromu k obchodu s plynem.
„Kremelský škrtič“ kohoutků
Vrátím se nejprve do konce šedesátých let 20. století, přesněji do času, kdy „spřátelené“ hordy okupovaly bývalé Československo. Byla to totiž doba, kdy na mezivládních úrovních – v rámci nové politiky détente neboli uvolňování napětí – začala mezi (zaplať Pán Bůh bývalým) Sovětským svazem (SSSR), Německem, Itálií, Rakouskem a posléze i Francií konkrétní jednání o exportu ruského plynu.
V sedmdesátých letech 20. století se z Gazpromu uvnitř Rady vzájemné hospodářské pomoci stal pro střední a východní Evropu „kremelský škrtič“ kohoutků |
Za SSSR nakonec vystupoval Gazprom, za Rakousko ÖMV, za Německo Ruhrgas (dnes součástí společnosti E.ON), za Itálii ENI, přesněji řečeno, její součást SNAM a za Francii Gaz de France. Územím Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP) měl exportní plynovod vést původně přes Polsko, politická nejistota a tradiční polská nenávist ke všemu ruskému nakonec vedly k rozhodnutí, že povede přes Československo.
V průběhu roku 1970 byly podepsány potřebné smlouvy a od ledna 1971 a začala výstavba soustavy exportních plynovodů. Rusko si od samého počátku uvědomovalo, že obchod s plynem může mít i významné politické konotace – nikoli vůči „imperialistům“, ale jako hospodářský bič uvnitř RVHP. Proto byly všechny členské státy rady napojeny na dodávky ruského plynu, ale současně bylo zcela vyloučeno jakkoliv tyto sítě vzájemně propojovat.
Tím se z Gazpromu stal pro střední a východní Evropu „kremelský škrtič“ kohoutků. Obchodně systém fungoval tak, že členské země RVHP nakupovaly plyn zásadně na hranicích se SSSR, tedy co nejvíce na východ, zatímco odběratelské firmy evropské „patnáctky“ až za hranicemi východního bloku – v německém Waidhausu a rakouském Baumgartenu.
Geografický nesmysl
V průběhu let se mezi západoevropskými importními firmami a ruským Gazpromem vytvořila hustá síť mezilidských vztahů založená jak jinak než na penězích – ani ne tolik na firemních jako na „osobní hmotné zainteresovanosti“. Generace tvůrců této společné koncepce naštěstí z plynárenství postupně mizí cestou všeho živého.
Dle „plynové geopolitiky“ Gazpromu jsou bývalé členské země RVHP Evropou „východní“, zatímco původní EU 15 a Turecko „západní“. Nejde ani tolik o geografický nesmysl jako o přetrvávající způsob myšlení. |
Ovšem čas, jak to má ve zvyku, oponou trhnul, a rozpadla se jak RVHP, tak samotný SSSR. Zajímavé je, že v plynárenství jako by se čas zastavil.
Obchodní systémy vytvořené v sedmdesátých letech fungovaly a nadále fungují, přestože středoevropské země vstoupily do Evropské unie a NATO, odehrál se unbundling – oddělení trhu s plynem od jeho přepravy –, byl liberalizován trh i se uskutečnila rozsáhlá privatizace.
Již dříve jsem upozorňoval na „plynovou geopolitiku“ Gazpromu, kdy bývalé členské země RVHP jsou Evropou „východní“, zatímco původní EU 15 a Turecko „západní“. Nejde mi ani tolik o geografický nesmysl jako o přetrvávající způsob myšlení, který se nemusí omezovat pouze na plynárenství.
Konec dlouhodobých importních kontraktů
Funkčnost obchodního systému založeného na dlouhodobých importních kontraktech se postupně vyčerpala. Dikce smluv, zejména doložky „take or pay“ či zákaz reexportu, se staly neúnosné, o čemž svědčí několik prohraných arbitráží Gazpromu na evropském trhu. (V této souvislosti s napětím očekávám výsledek stockholmské arbitráže, kde Ukrajina kvůli plynu žaluje ruský Gazprom.)
Funkčnost obchodního systému Gazpromu založeného na dlouhodobých importních kontraktech se postupně vyčerpala |
Řešení problému s vypršením podmínek u dlouhodobých kontraktů se v tomto případě nabízelo díky liberálnímu trhu se zemním plynem zavedenému v rámci EU. Namísto prodeje plynu na základě rigidního a právně napadnutelného smluvního systému s vybranými dlouhodobými kontrahenty se stalo výhodnější oslovit přímo koncové spotřebitele, a to prostřednictvím vlastní sítě spřízněných obchodních firem.
Dnes je takto obchodováno více než čtrnáct procent evropského plynu. Do budoucna toto číslo bezpochyby svižně poroste – stejně rychle jako podíl „neidentifikovaného“ plynu ve statistice Eurostatu.
Bezpečnost Evropy
Gazprom již ohlásil změnu svých obchodních preferencí od „nikdy se mě nezbavíte, smluvní partneři“ k „blíž k tobě (zákazníku), blíž“. Je zbytečné diskutovat, nakolik je to existenční nutností, a nakolik politickou strategií. Mnohem účelnější je položit si otázku, zda tato změna mění i bezpečnostní postavení Evropy jako odběratele ruského zemního plynu.
Je třeba si položit otázku, zda změna obchodního modelu Gazpromu mění i bezpečnostní postavení Evropy jako odběratele ruského zemního plynu |
Podle mne nová strategie zvyšuje bezpečnost dodávky ruského zemního plynu pro Evropu. K tomuto tvrzení mě vede fakt, že jakýkoliv obchodní subjekt působící na evropském trhu se zemním plynem podléhá plně právnímu prostředí EU. Toto právo je plně vynutitelné a bezvýjimečné.
Začne-li tedy jakýkoliv obchodník působící na území EU porušovat unijní právo či předpisy – třeba REMIT, ale také prvky systému ochrany spotřebitelů před monopoly a kartely –, má Rusy ovládaná firma stejné postavení jako kterýkoliv jiný obchodní subjekt, ať je jeho vlastníkem kdokoliv. Řečeno jinak, na síť vytvářenou Gazpromem je pohlíženo stejně jako na ostatní obchodníky.
Jistý problém shledávám v dlouhodobé udržitelnosti koordinovaných obchodních aktivit „spřízněných“ obchodních firem a řetězců ve vztahu k antimonopolním institucím či regulačním energetickým úřadům členských zemí EU. S tím ovšem museli tvůrci nového obchodního konceptu Gazpromu počítat.
Příležitost k obnovení příjmů
Vrátím-li se zhruba o 35 let, lze snadno definovat, jak se odehrával systém „vzájemného obohacování“ řídících struktur Gazpromu a manažerů jeho západoevropských kontrahentů. Stejně lze definovat, jak se postupně – vlivem vývoje ceny ropy – systém opotřebovával a rozpadal.
Nový obchodní model Gazpromu není jen reakcí na měnící se podmínky evropského obchodu se zemním plynem, ale i příležitostí k obnovení vysokých osobních příjmů lidí z věrchušky |
Nový obchodní model Gazpromu proto není jen reakcí na měnící se podmínky evropského obchodu se zemním plynem, ale i příležitostí k obnovení vysokých osobních příjmů lidí z věrchušky, a to celkem legálně a bezpečně. Oligarchů je na východě Evropy zřejmě stále příliš málo.
Vzpomínám na Putinovu popuzenou reakci zhruba před dvanácti lety na fakt, že plné tři čtvrtiny výnosu prodeje ruského plynu v Evropě mizí jako „náklady“ do kapes několika lidí. Razantně „obnovil pořádek“, čímž byl bývalý Gazexport zatlačen do defenzivy – a dnes již funguje pouze Gazprom Export.
Privatizace českého Transgasu
Zde je třeba hledat příčiny nečekaného a náhlého ústupu německého Wintershallu od privatizace českého Transgasu. Původní uchazeči, tedy Wintershall jako výkonná „plynárenská“ složka a RWE jako kapitálové zázemí tandemu, tehdy (prý) díky osobní Putinově intervenci u spolkového exkancléře Gerharda Schrödera dostali zákaz účastnit se privatizace Transgasu. Přesněji řečeno, tento zákaz dostal pouze Wintershall.
Univerzální německé řídící firemní systémy umožnily RWE, aby se z trochu nečekané výhry – privatizace českého Transgasu – dostala se ctí |
A protože tehdy v českých zemích za vlády ČSSD pod taktovkou současného prezidenta Miloše Zemana a v dělné atmosféře „nepřátelské smlouvy“ již byla privatizace přichystána pro celý tandem RWE a Wintershall, respektive pro jeho (Rusy ovládanou) odnož, náhle se stalo, že RWE, jejíž zkušenosti s velkým plynárenstvím byly nulové a plynové angažmá se uskutečňovalo na úrovni akciových podílů v městských energetických firmách (RWE byla a je především ohromnou světovou elektrárenskou a elektrorozvodnou firmou), úspěšně zprivatizovala státní podnik Transgas i bez Wintershallu.
Je však třeba podotknout, že univerzální německé řídící firemní systémy umožnily RWE, aby se z této, trochu nečekané výhry dostala se ctí. Sám jsem měl tenkrát pochybnosti, jak to dopadne, a jsem rád, že jsem se zmýlil.
Úprava ochrany zákazníků
Jak by měla Evropská unie, přesněji Evropská komise, reagovat na nyní ohlášenou a nějakou dobu již praktikovanou změnu obchodního modelu Gazpromu? V zásadě nijak. Nová situace totiž snižuje nebezpečí spojená s náhlým či zlovolným přerušením dodávky plynu z Ruska. Pokud totiž by takové přerušení nastalo, nesla by v prvé řadě odpovědnost – a důsledky – právě jeho obchodní síť. Přesněji řečeno, společnosti, které ji vytvářejí, ať už je kapitálová nebo jiná účast Gazpromu v nich zjevná, či nikoliv.
Pokud má Evropa stále obavy (já je mám také), bude třeba zásadně upravit ochranu zákazníků – nastavit přísnější podmínky pro obchodníky s plynem. Tím myslím pro všechny obchodníky. Zdá se, že zatím je v Evropě tímto směrem nakročeno.
Pokud má Evropa stále obavy, bude třeba zásadně upravit ochranu zákazníků – nastavit přísnější podmínky pro obchodníky s plynem, tedy pro všechny. Zdá se, že zatím má tímto směrem nakročeno. |
Když se nedávno setkali představitelé bývalého C. a K. mocnářství, doplnění o zástupce Polského království, shodli se na nutnosti větší infrastrukturní propojenosti území bývalé monarchie a Polska. Hlavním důvodem je bezpečnost dodávek plynu. Je pěkné sledovat, jak nějaké téma mezi politiky a jejich zákonnými zástupci náhle vyvře a vzápětí vyšumí. Těm, kdo mají historické spády, doporučuji prostudovat projekty bývalé Pentagonály, Hexagonály, úvodní Visegrádské čtyřku (V4) a i dalších „bona fide“ uskupení.
Sám jsem měl to potěšení jednat v Londýně s Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj o financování plynovodu sever-jih, a od té doby uplynulo již 23 let. Severo-jižní propojení ve střední Evropě je technologicky a provozně žádoucí, protože zvyšuje obecnou bezpečnost plošné dodávky plynu v mimořádných situacích. Neřeší však problém bezpečnosti dodávek plynu z Ruska. A jak čas plyne, nebude nakonec ani co řešit.
Je čas adventu, čas předvánoční, proto připomínám text písně Marka Ebena: „A z téhleté hvězdy naděje vyplývá, že světlo přijde i do našeho chlíva!“ Požehnané Vánoce Vám přeji – a Bůh s Vámi.
