Nejstarší muž planety – Japonec – se v dubnu dožil úctyhodných 116 let. Země vycházejícího slunce a symbol dlouhověkosti, kde se v loňském roce prodalo více plen pro seniory než pro novorozence, však již dnes potřebuje demografický zázrak, nejlépe populační explozi. Budou jí „Abeho děti“, nebo Japonsko při životě udrží roboti v domovech důchodců?
Nejrychleji stárnoucí společnost
V Japonsku, jež je cizincům stále velmi uzavřené, již problém stárnoucího národa přehlédnout nelzeJaponsko je nejrychleji stárnoucí společnost na Zemi a Japonci první národ, který přirozenou cestou začal opravdu intenzivně vymírat. Věkový medián se pohybuje okolo 44 roků a průměrná délka dožití dosahuje 83 let. Zatímco tyto ukazatele patří k celosvětově nejvyšším, průměrná porodnost míří k opačnému extrému. Spousta žen odkládá mateřství na pozdější dobu, tudíž často zůstane jen u prvního a jediného potomka. Pokud se k němu dopracuje vůbec. Počet dětí na jednu ženu dosáhl nejnižší hodnoty 1,27 v roce 2005. Od té doby se trend poněkud konsolidoval na dnešním 1,4 dítěte na ženu, i tak se ale Japonsko drží téměř na konci pomyslného celosvětového žebříčku.
Počet obyvatel země by podle japonského ministerstva zdraví mohl v roce 2050 klesnout ze současných 127 milionů klesnout o čtvrtinu na 95 milionů, přičemž 40 procent populace bude starší 65 let. Japonští sociologové bijí na poplach, podle jejich propočtů by se tak poslední japonské dítě mělo narodit již roku 3011.
Dlužno dodat, že co do porodnosti Německo (1,42 dítěte na ženu) nebo Česká republika (dokonce 1,29) Japonsku bohužel zdatně sekundují. Zatímco však u nás nebo ve zmiňovaném Německu pokles dětí alespoň částečně kompenzují migranti ze zahraničí, v Japonsku, jež je cizincům stále velmi uzavřené, již problém stárnoucího národa přehlédnout nelze. V loňském roce se tam prodalo více plen pro seniory než pro novorozence.
Abeho růže i ve vedení firem
Lze tento vývoj zastavit, jak vlastně řešit jeho důsledky a může být japonská zkušenost přínosná i pro Evropu? Prokoumejme pokusy, do nichž se pustil staronový premiér Šinzó Abe. Část velkých reforem svého kabinetu proto hodlá zaměřit na ženy a jejich postavení ve společnosti. Krok je to velmi logický. Míra zaměstnanosti vdaných Japonek ve věku 25-44 let nepřesahuje 68 procent, což je i na vyspělý Západ číslo opravdu nízké. Navíc – vracejí-li se ženy zpět do práce, zřídka kdy nastupují na pozice odpovídající jejich původnímu vzdělání. To je pochopitelně pro ekonomiku i společnost ztráta.
Kariéru programově budující žena v Japonsku je stále ještě společensky cosi „divného“. Zejména mimo Tokio.Abe proto minulý měsíc deklaroval cíl do pěti let na nulu redukovat počet dětí, které se z kapacitních důvodů nedostanou do předškolních zařízení. A to i za cenu, že by se měl stát finančně na výstavbě nových školek či jeslí přímo podílet. Premiér také tlačí na firmy, aby pracujícím ženám umožnily až tříletou mateřskou dovolenou, případně práci na zkrácený úvazek, dokud dítě nedosáhne tří let věku. Současná mateřská dovolená v Japonsku je nejčastěji roční. Abe se nechystá dát této úpravě právní rámec, spíše zvažuje daňové úlevy pro firmy, které budou ženám návrat po mateřské usnadňovat. Na svoji stranu získal vlivnou federaci obchodních společností – Keidanren.
Vláda taktéž prosazuje pravidlo „minimálně jedné ženy“ v nejvyšším managementu japonských společností. Být ženou by tak v japonské společnosti konečně měl přestat být hendikepem. Sice je již dávno pryč doba, kdy ještě před čtyřiceti lety byla pracující manželka symbolem společenského selhání, kariéru programově budující žena v Japonsku je však stále ještě společensky cosi „divného“. Zejména mimo Tokio.
Tristní situaci japonských žen naplno ukázal i v březnu zveřejněný socioekonomický „index příležitostí žen“, každoročně monitorovaný společností MasterCard. Ze 14 sledovaných asijských zemí skončilo Japonsko třinácté. Daleko za Jižní Koreou i Čínou a jen těsně před Indií. Index přepočítává v různých segmentech počet žen na standard 100 mužů. Zatímco Japonsko mělo výborné výsledky v oblasti vzdělání (94,5 studentek na 100 studentů) i celkového počtu zaměstnanců (84,3), žalostně dopadlo právě při posuzování obsazení vedoucích pozic. Zde Japonsko dosáhlo skóre pouze 14,2.
Robotizace domova důchodců
Není to však jen „nedostatek dětí“, co aktuálně ostrovní zemi trápí. Problémem je bohužel také obstarávat péči pro stále rostoucí řady seniorů. Japonské ministerstvo zdraví, práce a sociálních věcí odhadovalo nutný počet pracovníků pro přímou péči o seniory na dva miliony již v roce 2010. Reálně jich však tehdy v sektoru pracovalo o sedm set tisíc méně. Pro rok 2025 ministerstvo predikuje nutnost mít k dispozici alespoň 4 miliony pečovatelů, kteří budou schopni zvládat nejsilnější poválečné ročníky na sklonku jejich života.
V roce 2025 budou potřeba 4 miliony pečovatelů schopných zvládat nejsilnější poválečné ročníky na sklonku jejich životaJaponsko sice nově slevilo z původně naprosto nesmyslných požadavků na jazykovou vybavenost v odborných termínech, jež znemožňovala rovnoprávné pracovní zařazení pro ošetřovatelky z jihovýchodní Asie, ale ani tak se stavy pečovatelů na požadovanou úroveň dostat nepodaří. Vláda se proto v oblasti sociální péče rozhodla jít také cestou robotizace.
Pro nadcházející fiskální rok připravila podporu ve výši 2,4 miliardy jenů (zhruba 480 milionů korun), z níž by měla být kryta polovina až dvě třetiny nákladů na vývoj jednoúčelových robotických zařízení usnadňujících péči o seniory. Touto podporou vláda hodlá do roku 2016 stlačit cenu robotických pomůcek na úroveň 100 tisíc jenů (těsně pod 20 tisíc korun) za jednoho jednoúčelového „robota“. A přejít k jejich masovému využití. Použití robotů by pak mělo být uplatnitelné i v náhradách pojišťoven, přičemž pronájem robota by neměl přesahovat řádově stovky jenů, tedy asi 100 až 200 korun za týden.
Plán cílí zejména na čtyři oblasti:
- Robotický oblek, který by měl redukovat fyzickou námahu ošetřovatele při manipulaci s klientem.
- Jednoduchá robotická pomůcka usnadňující seniorům chůzi, zejména pak chůzi do kopce.
- Samočistící automatické WC umožňující instalaci například v obývacím pokoji.
- Systém monitorující pohyb, případně lokalizující osoby stižené stařeckou demencí.
Ministerstvo průmyslu a obchodu očekává rozšíření trhu s těmito pomůckami do roku 2035 až na 400 miliard jenů (80 miliard korun), přičemž „robotické ošetřovatelky a ošetřovatelé“ by mohly pro Japonsko znamenat i zajímavý vývozní artikl. Zejména do Číny a Koreje, které se díky vlastnímu demografickému vývoji se stárnoucí populací budou potýkat také v historicky nepříliš vzdálené době.
Generace nekomunikujících
Nejsou to však jen ekonomické aspekty, které stojí za současnou japonskou nízkou porodností. Do „dospělého věku“ dorůstá generace poznamenaná pokusem o „laskavou, nekonfliktní školní výuku“. Těchto několik ročníků absolventů „laskavé školy“ nejenže má problémy v komunikaci s kolegy v práci, ale překvapivě se vyznačují nekomunikativností i v soukromém životě.
Kansaiský řetězec zábavných barů karaoke v posledních letech zaznamenal zajímavý fenomén. Mladí lidé se chodí bavit do těchto podniků nezvykle často – sami. Karaoke, které vzniklo jako jednoznačně kolektivní zábava a specifický způsob komunikace, dnes mnohdy nabývá podoby osamoceného zpěvu jedince v uzavřené místnosti před monitorem. K malé radosti provozovatele. Na takto „vytíženém“ podniku totiž velmi prodělává.
Podle dostupných dat až třetina nezadaných mladých Japonců nikoho nehledá, protože „chození“ je „příliš komplikované“Dalším fenoménem jsou takzvaní „býložraví muži“. Rozumějme, „muži nelovící“. Muži nehledající ani partnerku, ani fyzický kontakt. Pokud už vůbec navazují nějaký vztah, pak velmi často virtuální.
Je těžké posuzovat, nakolik v této oblasti sporadicky se vyskytující průzkumy skutečně popisují realitu, nicméně podle dostupných dat až třetina nezadaných mladých nikoho nehledá, protože „chození“ je „příliš komplikované“. V této oblasti se však prostor pro jakoukoliv intervenci japonského premiéra zdá být velmi omezený. O případné „robotizaci“ raději nemluvě.
Praktická Abenomika
Když se staronový premiér Šinzó Abe loni na podzim chopil úřadu, odstartoval řadu zásadních změn, kterými plánoval spasit japonskou ekonomiku. Jeho první, fiskální pilíř, kvantitativní uvolňovaní, tištění peněz a výměna šéfa Japonské centrální banky přinesly ovoce téměř okamžitě. Japonská měna jen zásadně oslabila. Abe tak vrátil do hry ještě na podzim těžce krvácející japonské korporace a také dostrkal akciový index NIKKEI 225 k hladině těsně pod 14 000 JPY. Aktuálně se proto japonské cenné papíry pohybují na nejvyšších hodnotách za posledních pět let. Takhle rychlou reakci trhů na zavedení „Abenomiky“ patrně nečekal ani sám její strůjce.
Další pilíř, hluboké strukturální změny, jejichž součástí má být i podpora žen a propopulační politika, chystá premiér představit během května. Držme mu palce. Abe jasně pojmenoval problém, ale změnit trend populační křivky bude opravdu těžké. Rozhodně mnohem těžší, než natisknout byť opravdu velké množství bankovek.
