Jen pro sebe si už osobní data uchovat nelze

O problematice velkých objemů dat, tzv. big data, se toho zatím víc namluví, než udělá. To ale neznamená, že by je podniky měly přehlížet. „Budoucnost tu bude dříve, než se nadějete,“ upozorňuje technologický šéf analytické firmy Teradata a bývalý Obamův poradce Stephen Brobst, který nedávno vystoupil na konferenci LN.

LN: Co bylo vaším úkolem během působení v poradním výboru Baracka Obamy?

BROBST: Prezident chtěl definovat oblasti, ve kterých by bylo možné a potřebné zlepšit kvalitu života Američanů. Žádné velké překvapení – zdravotnictví, vzdělávání, doprava, energetika, bezpečnost…

Naší prací, nebyl jsem to jen já, šlo o radu 12 lidí, bylo doporučit vhodné investice do technologie a pomoci dosáhnout těchto cílů. Vydali jsme zhruba 200stránkovou publikaci s doporučeními a návrhem inovační strategie.

LN: V byznysu se pohybujete už dlouho. Překvapilo vás přesto něco, když jste se na věc podíval trochu z jiného úhlu?

BROBST: Zajímavé bylo zjištění, jak důležitá big data byla pro každou jednotlivou oblast. Každá z nich potřebuje investice do způsobů získávání, analyzování a využívání dat. Samozřejmě jsem věděl, že jde o klíčovou věc, i proto se jí zabývám. Nečekal jsem ale, že to bude tak zjevné, tak intenzivní.

Poslední věta prvního odstavce shrnutí v námi publikovaném dokumentu proto zní: „Každá vládní organizace musí mít big data strategii.“ To je asi to hlavní, o čem jsme se snažili pana prezidenta přesvědčit.

LN: A povedlo se? Zlepšil se tento stav?

BROBST: Bílý dům určitě na tuto oblast více dbá. Pořádá nebo spolupořádá odborné konference, vypisují se granty. Co zatím rozvoj velkých dat limituje, je nedostatek mladých talentů a odborníků. To se ale doufám do budoucna bude zlepšovat. Během našeho působení se například povedlo prosadit zákon, podle kterého veškeré zdravotnické záznamy musí být v elektronické podobě. Takže určitě se situace zlepšila, zároveň se stále máme kam posouvat.

LN: S rostoucím množstvím informací v digitálním světě stoupá nebezpečí jejich zneužití. Jaké jsou v současnosti největší bezpečnostní hrozby v souvislosti s velkými objemy dat?

BROBST: Je těžké říct, která je největší, protože všechny jsou významné. Napovědět nám ale může pohled z druhé strany. Za extrémně citlivá, a to nejen v případě Spojených států, jsou považována zdravotnická data. V USA se tato data chrání více než data finanční. Máme striktní pravidla, jak je schraňovat, anonymizovat, zpřístupňovat. Tato pravidla ani zákony nevznikly neopodstatněně.

LN: Není to trochu v rozporu s realitou? Narážím na únorovou kauzu ukradených záznamů zdravotní pojišťovny Anthem.

BROBST: Vyšetřování této události zatím nedospělo k žádným závěrům, takže těžko spekulovat. Koneckonců, spekulací je kolem toho dost. Pravdou je, že většina společností je z pohledu kyberbezpečnosti v současnosti podinvestovaná. Začínají si to ale uvědomovat a dbát na tuto oblast stále víc. Vidí totiž konečně přínos, který to pro ně má. Některé si to ale uvědomí, až když je pozdě.

LN: Vládní organizace na všechno samy nestačí. Na digitalizaci, analýze a dalších věcech musejí spolupracovat se soukromým sektorem, s dodavateli. Není to samo o sobě bezpečnostní hrozba?

BROBST: Teoreticky ano. Na druhou stranu, když vám poskytuji nějaké řešení, je moje zodpovědnost, aby tato řešení byla bezpečná. Jde o moji reputaci a můj byznys. Pokud jde o záměrnou škodlivou činnost jednotlivce, ta se může vyskytnout na straně firmy stejně jako na straně vládního zaměstnance. Je nezbytné používat monitorovací nástroje, abychom měli neustále přehled, kdo, kdy a jak s daty zachází. Nesmírně důležité je mít data dostatečně silně šifrovaná, aby je nemohl jen tak někdo zvenčí přečíst a použít.

Kdybych to měl říct krátce a jednoduše, nejslabším bezpečnostním článkem jsou lidé samotní. Do hlavy druhému nevidíte. Je proto třeba si dobře vybírat, s kým spolupracujete. To platí o zaměstnancích i dodavatelích.

LN: Existují v kyberprostoru geografické a sociální rozdíly? Je správná domněnka, že extremisté bojující v poušti se starými samopaly těžko budou rozvíjet kyberterorismus?

BROBST: Oni sami těžko. Těch opravdu dobrých kyberútočníků, kteří by dokázali to, co známe z filmů nebo z konspiračních teorií, je jen zlomek. Jsou to vysoce trénovaní a technicky vzdělaní lidé. Musí do detailu vědět, jak fungují sítě, servery.

Jenže zároveň jsou to žoldáci. Pokud konkrétní extremistická buňka bude mít dostatek zdrojů, může si je zaplatit. Tito lidé dělají za peníze, a nemusejí proto nutně sdílet ideje těch, kteří je platí. Takže ta domněnka správná není. Je to svým způsobem outsourcing.

LN: Jak vážně bychom měli brát řeči o tom, že některé čínské technologické firmy špehují pro tamní komunistickou stranu a ruské firmy zase pro Putina? Není to paranoidní?

BROBST: Je to paranoidní, ale jen ti paranoidní přežijí. Ani polovina z toho, co se říká, nebude pravda, ale pokud se o tyto věci nezajímáte, tak se pravdivými stanou.

LN: Zmínil jste, že ke zneužití dat může dojít v soukromém, stejně jako ve veřejném sektoru. V Česku poslední dobou zaznívají hlasy, které kritizují využívání osobních dat velkými internetovými společnostmi. Lidé jim nechtějí dávat své údaje.

BROBST: V USA je situace jiná. My spíš věříme soukromým společnostem a vládě vůbec. Proto jediné doklady, které máme, jsou řidičské průkazy, které zkrátka potřebujeme. Aféry, jako byla třeba ta s Edwardem Snowdenem, nás v tom utvrzují. Ale chápu, že Češi to vnímají jinak, protože jste tu podobnou kauzu ještě neměli. Když máte problém se soukromými firmami, máte to jednodušší. Prostě jejich produkty a služby nepoužívejte.

LN: Nedomníváte se, že tu dochází ke střetu velkých dat a vlastního soukromí?

BROBST: Nemyslím si, že jde o střet. Je to nezbytné protnutí. Bez určitého prolomení soukromí velká data a všechno, co je na nich založeno – tedy nejen marketingové nabídky, ale i moderní zdravotnictví, doprava či energetika –, zkrátka nemohou existovat. U nás v oboru máme rčení: „Říkej, co děláš, a dělej, co říkáš.“ Tedy buď transparentní a dodržuj své sliby. Jedině tak lze vybudovat vzájemnou důvěru, bez které to nemůže fungovat. Důležitá je v tomto legislativa, která v některých zemích stanovuje, jak dlouho mohou být data uchovávána a k čemu mohou být používána.

Na druhou stranu, lidé musejí počítat s tím, že k využívání některých služeb, které jsou navíc zdarma, jsou jejich osobní data potřeba. Úplně od základu, když budu chtít po mobilu, aby mě někam dovedl, musím mu zkrátka dát vědět, kde jsem. Je to vlastně takový výměnný obchod. Ale pořád je tu na výběr. Nechcete poskytnout své lokalizační údaje? V pořádku. Vypněte telefon a najděte si cestu jinak.

LN: Je v dnešní době vůbec možné uchovat si všechna osobní data pro sebe?

BROBST: Ne, pokud nežijete v jeskyni a nevycházíte ven. Třeba když žijete v Londýně, tak po cestě do práce a z práce budete více než stokrát zachycen nějakou z kamer. Vaše pozice je známá. Pomocí digitálního zpracování obrazu identifikuji, kdo jste, a pomocí databází zjistím s trochou šikovnosti i rodinné a společenské vazby.

LN: Je tohle všechno nutné?

BROBST: Obávám se, že ano. Opatření v Londýně mají jednoznačně bezpečnostní charakter, nikoliv komerční. Za to si vlastně mohou lidé sami svojí kriminální a teroristickou činností. U produktů a služeb je to o naší vůli. Pokud nechceme něco z toho využívat, nemusíme. Pokud ano, je to za cenu toho a toho. Pokud je vztah takto transparentní, přijde mi to fér. Nejlepší na tom je, že běžným lidem to je úplně jedno. Když jdete po Londýně, zajímá vás, na kolika sloupech jsou kamery? Řekl bych, že ne.

LN: Firma Teradata se zabývá analýzou dat ze všech různých oblastí a zdrojů. Kde vidíte největší budoucnost?

BROBST: V nejbližší době tento obor potáhnou data ze senzorů. „Internet všeho“ bude produkovat neskutečné množství dat. Než se dostaneme do fáze, o které teď firmy básní, tedy že budeme odkudkoliv ovládat cokoliv, bude komunikace více jednosměrná. Základem budou čidla, která budou vysílat data o výkonu auta, o počasí, o pozici vašeho psa. To jsou velká data dneška.

Budoucnost je potom v úplném propojení a ovládání vedoucím až ke zrušení časoprostoru. Jsem ze Silicon Valley a tam už nyní máme v domech elektronické zámky, díky kterým mohu skrze svůj iPhone návštěvě otevřít dveře, aby nemusela čekat venku na dešti, protože já sám jsem třeba uvízl v zácpě.

LN: Nejsou big data jen oblíbeným a dobře znějícím výrazem pro upoutání pozornosti a vylepšení image? Nepřevyšuje v tuto chvíli nabídka poptávku?

BROBST: Je pravda, že o big data se toho hodně namluví. Ale tahle zdánlivě vzdálená budoucnost tu bude dříve, než se nadějete.

Za poslední tři roky jsme vyprodukovali více dat než za předchozích 40 tisíc let dohromady. Jsme sice v počáteční fázi, ale už i v zemích střední a východní Evropy – v Polsku, Česku – se velká data začínají využívat. Zatím jsou průkopníky internetové společnosti, v tomto regionu například Allegro Group (v ČR jí patří například Aukro.cz – pozn. red.), ale pomalu tuto technologii nacházejí i společnosti z tradičnějších oborů, především banky a telekomunikační firmy. A dokážou s nimi velké věci.

Velká data totiž nejsou jen o marketingových kampaních a reklamě. Pomáhají k odhalení podvodů, řízení výstavby sítí, alokace frekvencí a podobně.