To delikátní téma „rozbalil“ před veřejností 25. srpna v Právu Petr Tluchoř a 28. srpna v ČESKÉ POZICI Jan Koukal. Nejprve několik řádek k těmto protagonistům.
- Petr Tluchoř (44), mimochodem člen proslulé Mensy, je poslancem ODS a až do loňského jara býval předsedou jejího poslaneckého klubu a také středočeské regionální organizace. Zásahem Petra Nečase o obě funkce přišel a od té doby ho veřejně kritizuje. S Tluchořovou loňskou katapultáží byl spokojen i Václav Klaus, neboť tehdejší šéf poslanců ODS podle prezidenta přispěl k vyvolání vládní krize, a to piklením s Kristýnou Kočí, s níž měl Tluchoř domlouvat rozpolcení Věcí veřejných. Pikantně je to však právě Petr Tluchoř, jenž dnes veřejně prohlašuje: „Klaus je dobrý kandidát na šéfa ODS.“
- Jan Koukal (61) je oproti Tluchořovi matador. ODS v roce 1991 spoluzakládal a Václavu Klausovi vždy byl a je věrný. Například má „zkušenosti s náročným obdobím po ´Sarajevu´“, kdy sponzorskými aférami zkompromitovaná, odchodem do opozice a části svých členů do Unie svobody oslabená ODS téměř od nuly znovu bojovala o důvěru občanů. Jan Koukal má prostě něco za sebou! Jako kandidát ODS byl v letech 1993 – 1998 pražským primátorem, krátce také senátorem a léta významným stranickým funkcionářem na metropolitní i celostátní úrovni. Coby někdejší šéf Českého domu v Bruselu a posléze velvyslanec ČR v Rakousku má zažité i diplomatické moresy. Možná proto není tak „hrrr“ jako Tluchoř.
Přesto byly Koukalovy odpovědi České pozici velmi jednoznačné: „Klausův návrat by zřejmě byl symbolem, který by pomohl ODS zorientovat se ideologicky… Nepochybně by Václav Klaus udělal z ODS opět pravicovou stranu… Podle mě by se občanští demokraté měli vrátit ke svým původním kořenům. Vrátit stranu pravicovým voličům,“ domnívá se Jan Koukal. Tluchoř hovoří o návratu k základním principům, ale oba mají na mysli jedno a totéž: návrat Václava Klause do čela ODS poté, až mu 7. března 2013 vyprší prezidentský mandát.
Myšlenka, jež cirkuluje
Tluchoř je přesvědčen, že „v ODS je spousta kvalitních lidí“, ale „z logických důvodů je v této chvíli neprozradí“. Přitom je prý podle něj „pouhý mýtus, že možný budoucí lídr musí být vidět na první pohled“. Jakže? Nevykazuje nakonec Petr Tluchoř vážný nedostatek „ódéesovského myšlení“? Jedno z jeho axiomat přece znělo, že lídr se nehledá, poněvadž ten buďto je, anebo není. Každopádně však Tluchoř doporučuje „začít hledat a zahájit o novém lídrovi debatu“, z čehož jistě bude mít velkou radost zejména Petr Nečas.
Tluchoř sám, zdá se, ale debatovat nepotřebuje, anžto má už jasno. Jméno, které prý slýchá v ODS, se každý bojí vyslovit nahlas, nicméně je načase přestat se bát „o něm nahlas mluvit, protože to je kandidát dobrý a silný. Je to Václav Klaus“.
Vlastenecky zvolejme třikrát „Nazdar!“ a hned dodejme, že Jan Koukal je téhož názoru: „Určitě taková myšlenka (že Václav Klaus by byl dobrým a silným kandidátem na předsedu ODS – poznámka autora) – a to tedy již delší dobu – uvnitř strany existuje a cirkuluje,“ konstatuje Koukal.
Dvě hlavní otázky zní: Za prvé, proč Petr Tluchoř, Jan Koukal a po nich možná další členové ODS považují právě nyní za potřebné veřejně sdělit, že Petr Nečas nevede stranu dobře a že nejlepším kandidátem na jeho nástupce by byl Václav Klaus? A za druhé, je reálné, že by se Václav Klaus do čela ODS vrátil a že by ji dokázal povznést k novým úspěchům?
Písek do soukolí
Proč právě nyní, je nasnadě. Bezprostředně po říjnových volbách se uskuteční volební kongres ODS. Přidělení ministerských postů Středočechu Petru Bendlovi, Jihočechu Martinu Kubovi a Jihomoravanu Pavlu Blažkovi slibovalo postarat se Nečasovi na kongresu o většinu, která by jej znovu zvolila předsedou. Avšak čerstvý konflikt primátora Bohuslava Svobody s pražskými zastupiteli a potažmo s regionální organizací ODS stejně tak jako aférky a aféry s korupčním podtónem týkající se Nečasových spolustraníků teď už pravidelně čeří hladinu veřejného mínění a mohou předsedovy kongresové počty rozkolísat.
Ze známých krajských volebních modelů to zatím nevypadá na naprosté fiasko ODS
Totéž by samozřejmě znamenal výrazně nepříznivý výsledek ODS v obojích podzimních volbách - i když to ze zatím známých krajských volebních modelů nevypadá na takové fiasko ódéesky, aby Nečase jaksi musela okamžitě „zaříznout“.
Nečasova autorita ve straně je ale každopádně nevalná. Z ODS, ale i z koaličního prostředí už dávno pronikly informace, že je – až na svoje nejbližší spolupracovníky na Úřadu vlády – až paranoidně nedůvěřivý. Při jednáních zvyšuje hlas a od poslanců ODS vyžaduje stoprocentní loajalitu i při schvalování zákonů do té míry kompromisních, že – tvrdí někteří poslanci, zdaleka nejen Petr Tluchoř – jsou porušovány programové principy ODS. Ve straně se prý už téměř nediskutuje, poněvadž Nečas bere každou názorovou odlišnost jako záškodnické sypání písku do soukolí. Je-li tomu opravdu tak, pak se po „kartáčích“ Václava Klause musí staré gardě v ODS vysloveně stýskat.
Nečasovi kritici by nebyli tak silní a aktuálně ani ambiciózní, kdyby je nepodporoval Václav Klaus. Jestliže se prezident vyjádří kriticky k odvolání policejního prezidenta Lessyho, o čemž – v tom má nejspíš pravdu – mohl premiér Nečas těžko předem nevědět, a když v ten samý den vyzve teatrálně premiéra Nečase, aby mu poskytl (nikdo netuší, co tím míní) „osobní garanci“, že církevní restituce nepůjdou před 25. únor 1948, pak je to něco jako povel otce-zakladatele. A to povel jeho věrným duším v ODS, kterých je stále dost, aby se přestali bát a proti Nečasovi vystoupili.
K nejbližšímu „lámání chleba“ dojde možná už příští týden na schůzi Poslanecké sněmovny, kde bude k přehlasování Senátu a k definitivnímu schválení zákonů o církevních restitucích a o daňových změnách zapotřebí alespoň 101 hlasu, čili i absolutní loajality poslanců. Tajenka, zda Nečas a jeho vedení ODS přežije, anebo půjde ke všem čertům, bude však pro dohlednou dobu vyluštěna až na podzimním stranickém kongresu.
Po kolenou!
A teď odpověď na otázku druhou: Je reálné, že by se Václav Klaus po pádu Nečasova vedení do čela ODS vrátil a že by ji dokázal povznést k novým úspěchům?
Nejprve by bylo třeba Václava Klause přijmout znovu do ODS. Technicky by samozřejmě nebyl problém. Prakticky však nejspíš ano.
Tluchoř má pravdu (a říkal to od počátku), že způsob, kterak byl dvouletý mandát kongresem volených či potvrzovaných funkcionářů ODS prodloužen o půl roku, neodpovídá stanovám strany. V případě „praktické“ ODS si však lze představit, že v tomto právním nihilismu bude pokračovat tak, že by podzimní kongres rozhodl přesunout volbu nového vedení ODS až za 7. březen 2013, kdy už bude Václav Klaus z Hradu pryč, a tudíž k dispozici. Předtím by, pravda, bylo třeba přijmout jej znovu za člena ODS, poněvadž z ní na protest proti Topolánkově kursu na listopadovém kongresu ODS 2008 vystoupil. Technicky by samozřejmě nebyl problém.
Prakticky však nejspíš ano! Václav Klaus je člověk s vynikající pamětí, jenž nezapomíná. Tak jako věřící z celého světa putují do portugalské Fátimy, a několik posledních kilometrů absolvují po zkrvavených kolenou, členové ODS by nějak podobně museli pro odpuštění k Václavu Klausovi za to, že nebyli věrni jeho ideálům a z druhdy úderné pěsti pravice učinili ideologickou šmouhu, která už málokoho zajímá. Václavu Klausovi by se pak snad mohlo zželet nezdárného dítka, takže by se uvolil opět je převzít do své výchovy. Dosluhujícímu panu prezidentovi by to mohly poněkud usnadnit:
- funebrální vyhlídky Věcí veřejných, v kteroužto – řekněme - stranu skládal svého času jisté naděje;
- ne tak neuspokojivé, leč ani nijak ohromující perspektivy například Strany svobodných občanů, která i kdyby se nakrásně přehoupla přes pětiprocentní klauzuli, důstojné uplatnění by Klausovi poté, co byl deset let českým prezidentem, asi těžko zajistila.
Čili pokud Václav Klaus stále neztrácí chuť v politice setrvat, nic jiného než vsadit na svépomoc mu možná nezbude. ODS by se mu tedy mohla hodit, stejně jako on ODS.
Vrátit ODS pravicovým voličům?
Velkou neznámou je nicméně to, zdali by ji vzkřísil k minulé slávě. Jan Koukal má pravdu, že ODS je dnes „ideologicky rozplizlá“ a že jí chybí „jasná ideová koncepce… Potřebovali bychom Klause zejména dnes, kdy je potřeba slyšet jeho názor na ekonomický vývoj v Evropě. Současná ODS je se svými názory na tyto zásadně důležité otázky slabá,“ míní Jan Koukal.
Ano, Klausovy názory jsou známé, a to nejen názory na ekonomický vývoj v Evropě, nýbrž také jeho sveřepý odpor k pokračování evropské integrace či dokonce jeho plédování pro to otočit se a udělat krok nazpátek. S podobnými názory by se však ODS možná domluvila s britskými konzervativci, což by pro ČR mělo nulový efekt, ale jinak by se ocitla (a republika případně s ní) na periferii evropské pravice. Až někde tam, kde se ještě demokratická pravice stýká s radikálním, povýtce xenofobním populismem.
Těžko si představit, že by takovouto ODS následovaly široké zástupy českých voličů, kteří si za minulého režimu užili slastí periferie Evropy dost
Těžko si představit, že by takovouto ODS následovaly široké zástupy českých voličů, kteří si za minulého režimu užili slastí periferie Evropy dost a dost. Navíc Václav Klaus, odmítaje evropskou integraci, dosud nezformuloval pozitivní alternativu pro Českou republiku. Ne-li s degenerující Evropskou unií, s kým tedy v budoucnu? S Putinovým Ruskem?
Vrátit ODS pravicovým voličům, jak to formuluje Koukal, by také vyžadovalo vyřadit ze hry TOP 09 a Starosty, kteří od roku 2010 jejich část obsluhují. Třeba se to „topce“ podaří jejími vlastními chybami. Dokud se však elektoráty ODS a „topky“ plus Starostů budou z 80 procent překrývat a TOP 09 zůstane pravicovou a zároveň jasně proevropskou stranou, ódéeska si ani s Klausem v čele pravicové voliče nezmonopolizuje.
Navíc k alespoň trochu stabilnímu koaličnímu vládnutí jsou zapotřebí názorově kompatibilní partneři. Pokud by zajisté „festovně“ pravicová Klausova ODS nechtěla programově koalovat napříště jen s ČSSD, „topku“ by si potřebovala zachovat a ne ji oslabit k nepoužití.
Ideologická čistota není všechno
Závěrem snad toto: Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky! „Léčba Klausem“ (Česká televize by ten obdivný seriál z poloviny 90. let měla zopakovat) dlouhodobě příliš nezabrala. Co si budeme namlouvat: zatímco parlamentní volby 1992 ODS s tehdy ještě neokoukaným Klausem v čele jasně vyhrála, v roce 1996 už jenom „utrpěla vítězství“, nejsouc s to sestavit většinovou vládu. Volby 1998 a 2002 pak už prohrála a ty v roce 2006 nakonec „vybártroval“ Topolánek s Pohankou a Melčákem, jež přetáhl z ČSSD.
Připomeňme jeden trend: Od voleb v roce 1996 váha ODS postupně klesá
A konečně květnové volby do sněmovny 2010 ODS opět prohrála, a to s rekordně nízkým ziskem 20 % obdržených hlasů. Nečas se stal po nich předsedou vlády jen díky koaliční impotenci ČSSD a jako první premiér ODS musel vzít za hotový fakt to, že koaliční partneři TOP 09 a Věci veřejné mají dohromady více poslanců, než ODS. A poněvadž ODS tím pádem nebyla „vedoucí silou“ vlády, musela a musí přistupovat na koaliční kompromisy, byť neodpovídají jejím ideologickým fetišům.
Dá se to říci ještě jinak: i v době, kdy Václav Klaus ještě býval „ve floru“ a v plné síle, váha ODS, měřena jejími volebními výsledky ve volbách do Sněmovny, začala sice s výkyvy, leč jasným trendem už od voleb 1996 postupně klesat. Pravda, ODS to vyrovnávala ve volbách do krajů, jejichž zřízení dlouho blokovala, a také ve volbách do Senátu, ale jenom částečně, neboť o dělení moci ve státě rozhodují hlavně a především volby do Poslanecké sněmovny.
Přitom čím slabší byla ODS politicky a ideově, tím větší vliv v ní nabývaly „šedé eminence“, známější jako „kmotři“, a jiné nevolené struktury. Ty jsou s ní dnes srostlé do té míry, že kdyby stanul v čele ODS Klaus a tyto struktury od ní odřízl, ODS by vykrvácela jako tělo, jehož část byla amputována a rána zůstala neošetřena. Václav Klaus by ovšem takový pošetilý pokus nikdy neučinil.
To, že by dal ODS pevnou ideologii, by jí možná vrátilo část jejich bývalých voličů, ale je otázka, jak mocné by byly zástupy, které by Klausovu strohou ideologii akceptovaly a v jakém počtu by pak dorazily k volebním urnám.
Ideologická čistota opravdu není všechno! Přinejmenším může někdy utlumit myšlenkový kvas ve straně a zesterilnět ji, což se právě přihodilo svého času ODS. Ostatně po Listopadu jsme tu měli jednu zásadově a neúhybně pravicovou stranu, která si na své ideologické čistotě velmi zakládala a předhazovala ji právě prý nedůsledné straně Klausově. Jmenovala se Občanská demokratická aliance, čili ODA, a ve volbách nikdy nedostala ani deset procent hlasů.
Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu.
