Už samotná informace čtvrtečních Hospodářských novin, že ministr financí Miroslav Kalousek zrušil kontrolu, jež odhalila nadostatky v hospodaření Ústavního soudu, vyvolala překvapení. K čemu (nebo komu) tedy vlastně prověrka sloužila? Neměly být náhodou její závěry prostředkem k budoucímu vydírání Ústavního soudu (ÚS), ptali se někteří diskutující čtenáři pod články na zpravodajských webech. Ale sám ministr přispěchal dopoledne na stránkách svého úřadu s vysvětlením, kterým celou záležitost ještě vyšperkoval.
Takzvaná veřejnosprávní kontrola MF v Ústavním soudu (podle kritizovaného zákona o finanční kontrole) podle HN například zjistila, že soud nemá pořádek v provozu aut. Neseděly vzdálenosti a počty najetých kilometrů. Auta spotřebovávala v rozporu s interními směrnicemi až o 40 procent více paliva. Soud také podle zjištění kontrolorů nevypsal soutěž na servis vozů.
Kontrolní závěry podle Kalouska neodhalily nic, co by „zavdávalo důvod předat záležitost orgánům činným v trestním řízení“. Další standardní postup by prý byl takový, že by ministerstvo financí předalo kontrolní protokol příslušnému finančnímu úřadu a ten by na základě zjištěných pochybení vyměřil rozpočtové kapitole Ústavního soudu penále.
A teď to přichází! „Důsledkem takového kroku by nutně byly spekulace, zda se nejedná o účelový nátlak výkonné moci na nezávislost Ústavního soudu a zda se vláda penalizací nesnaží omezit rozpočtové prostředky Ústavního soudu, a tak ochromit jeho činnost. Nepřipustit tyto spekulace ve veřejném prostoru bylo pro mne zcela zásadní prioritou, proto jsem rozhodl v příslušném procesu dál nepokračovat… Nezávislost Ústavního soudu je hodnota, se kterou se nehazarduje,“ vysvětlil své počínání ministr.
Jaké z toho plyne pro účetní a ekonomy Ústavního soudu ponaučení? V podstatě si můžeme hospodařit, jak chceme. Ministerstvo financí od toho dává ruce pryč!
Opravdu přijde náprava?
Za povšimnutí stojí i pasáž v Kalouskově prohlášení, že předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský již v průběhu kontroly vyjádřil v dopise ministrovi financí vážné pochybnosti o tom, „zda kontrola je v souladu s Ústavou a garantovanou nezávislostí soudu“. Jinými slovy, Rychetský vyslal z Brna do Prahy jasný vzkaz: Ústavní soud je nedotknutelný, hospodaření s penězi státního rozpočtu je naše věc a MF nemá právo se v něm šťourat.
Zvláštní také je, že se Kalousek spokojil s vysvětlením ÚS, že tamní řidiči prý jen špatně vyplňovali záznamy o cestách, nákup počítačových programů má soud papírově v pořádku a podle jeho výkladu zákona o zakázkách nemusí na servis aut vyhlašovat otevřené tendry. „Kontrolní protokol má předseda Ústavního soudu k dispozici a jsem přesvědčen, že v rámci svých kompetencí zjedná u zjištěných pochybení nápravu i bez příslušné represe ze strany exekutivních orgánů,“ věří ministr.
O tom však lze s úspěchem pochybovat. V roce 2000 totiž prováděl prověrku hospodaření Ústavního soudu Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ). Co zjistil? Ocitujme z tehdejšího vydání Věstníku NKÚ: „Kontrola… prokázala některé nedostatky týkající se:
- neprůkazného účetnictví,
- nesprávného čerpání a použití neinvestičních prostředků k pořízení investic,
- nedodržování zákona o zadávání veřejných zakázek,
- oceňování a inventarizace majetku“.
Nepřipomíná vám to něco, pane ministře? Opravdu věříte, že kompetentní osoby ÚS zjednají nápravu?
