Česko v Evropské unii stále patří mezi „zelenáče“. Svědčí o tom tři políčky, které jsme si uštědřili při výběru českého eurokomisaře. První direkt se dostavil během hledání nejvhodnějšího adepta pro tuto funkci. Sociální demokraté a hnutí ANO se pustili do vzájemného likvidování svých favoritů – Pavla Teličky a Pavla Mertlíka – natolik vehementně, až novopečený předseda komise Jean-Claude Juncker rozdal posty bez ohledu na naši preferenci.
Češi sice zareagovali pozdě, ale přece jen dokázali Junckerovi nabídnout zajímavou osobnost – expertku na eurodotace Věru Jourovou. V českých politických kuloárech se navíc roznesla fáma, že má naději získat křeslo komisařky pro eurofondy či dopravu. Tady už začalo být zle. Naděje na zisk takto prestižního portfolia byla z říše snů, což však vůbec nesouviselo s velikostí naší země. Byla za tím chybná politická kalkulace.
Slabá frakce liberálů problémem Jourové
Výsledky květnových voleb do Evropského parlamentu totiž předznamenaly, kdo bude mít při sestavování příští Evropské komise hlavní slovo. Tím byli vítězové voleb evropští lidovci (EPP) a eurosocialisté (S&D). Tyto dvě tradiční síly získaly v europarlamentu se 751 členy většinu více než 400 hlasů. Platí, že co si usmyslí, to prosadí.
Naopak evropští liberálové (ALDE) se 64 europoslanci, do jejichž rodiny se letos na jaře připojilo Babišovo hnutí, byli odsouzeni k roli pojídače drobků. Tomu odpovídal i relativně slabý pákový efekt, který mohli jejich europoslanci při podpoře české eurokomisařky uplatnit.
O druhých houslích pro Čechy mimo jiné svědčí, že se Jourová navzdory relativně přesvědčivému výkonu dostala do role oběti ve vnitroparlamentní přestřelce mezi EPP a S&D. |
O druhých houslích pro Čechy mimo jiné svědčí, že se Jourová navzdory relativně přesvědčivému výkonu dostala do role oběti ve vnitroparlamentní přestřelce mezi EPP a S&D. Mohlo se proto velmi snadno stát, že právě tyto dvě nejsilnější frakce se navzdory ostřelování svých kandidátů nakonec dohodnou, ale černého Petra si vybere reprezentant slabší skupiny evropských liberálů.
Proč to zděšení
Zděšení českých politiků, že jsme nedostali eurofondy ani dopravu, vystřídalo hledání vnitřního nepřítele. Vicepremiér Babiš zkritizoval premiéra Bohuslava Sobotku, že se nedostatečně angažoval při vyjednávání s Bruselem. Unii tím vzkázal, že nám bylo přiřknuto podružné místo. A to byla druhá facka.
Znovu se obnažila neznalost zákonitostí fungování EU. Křeslo komisařky pro spravedlnost totiž vůbec není marginální. Spolupráce evropských zemí v oblasti justice patří mezi jedno z nejcitlivějších témat evropské agendy. Nikoli náhodou měli v minulosti o toto portfolio zájem Italové, kteří do funkce v roce 2004 navrhli ministra zahraničí Franca Frattiniho. Jeho nástupcem se pak stal Francouz Jacques Barrot. A nakonec se do stejného křesla posadila Lucemburčanka Viviane Redingová, která byla první místopředsedkyní dosluhujícího šéfa komise Josého Maneuela Barrosa.
Evropský zatykač, unijní prokurátor či ochrana dat při výměně informací s USA rozhodně nepatří mezi zanedbatelné prkotiny. Trapnost a nepochopení základních unijních zákonitostí dokonal premiér Sobotka. Veřejně se přiznal k obchodu: Jourová mohla odjet do Bruselu, protože Babiš kývl na požadavek ČSSD zvýšit minimální mzdu o 700 korun.
Bez lidí to nepůjde
Kromě politických přešlapů se vládní garnitura do třetice dopustila i jedné taktické chyby. Aniž by bylo jisté, že expertka na eurodotace Jourová získá post komisařky pro eurofondy, už začalo sestavování jejího kabinetu. Z prvního náměstka na ministerstvu pro místní rozvoj Daniela Brauna plánovala ministryně udělat zástupce ředitele kabinetu. Později do chystaného týmu přibylo ještě jedno jméno z ministerstva, a sice mluvčí resortu Radka Burketová. Do toho budoucí eurokomisařce doporučovali spolupracovníky sekretariáty ČSSD a KDU-ČSL.
S novým portfoliem bude zřejmě třeba sáhnout i do složení týmu Jourové. Jediným relativně pevným bodem je jméno šéfky kabinetu. Tou by se měla stát Němka Renate Nikolayová. |
Jenže s novým portfoliem bude zřejmě třeba sáhnout i do složení týmu Jourové. Jediným relativně pevným bodem je jméno šéfky kabinetu. Tou by se měla stát Němka Renate Nikolayová, která nyní pracuje na generálním ředitelství pro spravedlnost coby šéfka oddělení, které má na starosti vztahy s ostatními institucemi EU a zahraniční kontakty.
Ačkoli splňuje nezbytné kvality pro výkon exponované pozice, pozoruhodné je, jak se do okolí Jourové dostala. Koncem července ji Čechům doporučil šéf socialistické frakce a předseda Evropského parlamentu Martin Schulz. Dopis adresoval premiéru Sobotkovi. Na příkladu Němců je vidět, jak se dělá unijní diplomacie.
Česko tak zaspalo i ve spolupráci s vrcholnými unijními úředníky, kteří by Jourové mohli vytvořit kvalitní odborné zázemí. Praha v zásadě nemá jediného Čecha, který by funkci šéfa kabinetu eurokomisaře zvládl. Vzhledem k pravidlům Evropské komise si sice Jourová nemůže vzít českého šéfa kabinetu (pokud bude mít Brauna z Česka v pozici místopředsedy kabinetu), může však využít vhodného adepta, aby ho prosadila do týmu jiného komisaře a získala tam spojence.
V bruselském úřednickém aparátu sice pracují stovky Čechů, na klíčových pozicích jich je ale jen hrstka. Typickým českým euroúředníkem zůstává 30letá žena na postu sekretářky. A to při hledání vhodných lidí do kabinetu nepomůže. Ideální kandidát totiž musí mít solidní přehled o úřednických postupech.
V bruselských kuloárech se nikoli v nadsázce říká, že nejlepší šéf kabinetu je ten, který dopředu ví, jak jednání skončí. |
Dalším nezbytným předpokladem je institucionální paměť, která odráží znalost postojů jednotlivých generálních ředitelství a členských zemí EU. V bruselských kuloárech se nikoli v nadsázce říká, že nejlepší šéf kabinetu je ten, který dopředu ví, jak jednání skončí. Taková dovednost se může hodit, pokud Česko potřebuje zjistit, jak vážná je například hrozba řízení o porušení unijních pravidel či zastavení toku eurodotací. Neexistuje přímější cesta, než vyslat do terénu „insidera“.
Jourová se navíc bude muset popasovat s ještě jednou nepříjemností. Sbohem jí dala Françoise Le Bailová, nejvýše postavená úřednice generálního ředitelství pro justici, která byla v postu od roku 2010.
Změna rétoriky nestačí
Vláda okolo nominace Jourové nasekala hned několik chyb, které potvrzují, že jsme se z minulých omylů nepoučili. Pravidlům života v EU nerozumíme a za pět let se s největší pravděpodobností ocitneme v téže situaci jako dnes.
Do Bruselu jsme sice za deset let vyslali již pátého kandidáta na eurokomisaře, jejich zkušeností však nedokážeme využít, což se odrazilo například v tom, že Jourová bude nejspíše „juniorní“ eurokomisařkou.
Nad ní a dalšími řadovými eurokomisaři totiž bude bdít první místopředseda komise pro lepší regulaci a Junckerova pravá ruka Frans Timmermans. Přes něho neprojde žádná iniciativa, s níž by nesouhlasil. Pokud bychom Bruselu nabídli bývalé české eurokomisaře či silné váhy z domácí politické scény, vliv Česka v Evropské komisi mohl vypadat jinak.
