Evropské veřejnosti se v pondělí dostalo kusých zpráv o jednáních, která vedli – a nadále vedou – vrcholní představitelé německého koncernu RWE a ruského Gazpromu. Témat je jistě celá řada: průběh arbitráže, jíž se RWE domáhá více křesťanských cen za ruský plyn, přeprava plynu ze severu plynovodem Nord Stream či dlouhodobý „jízdní řád“ dodávek plynu.
Jenomže se zdá, že o to teď nejde. Informace hovoří o tom, že předmětem jednání jsou „úvahy o možném kapitálovém vstupu“ Gazpromu do koncernu RWE.
Problémy RWE
Takové úvahy vždy vybízejí k obezřetnosti; a zejména v tomto cípu Evropy se stávají živnou půdou pro nejrůznější spekulace. Nejprve snad pár obecnějších faktů. RWE je ekonomicky postihována hned v několika směrech. Je přitom nutno mít na paměti, že se jedná o primárně elektrárenskou společnost, dokonce jednu z největších na světě. Plynárenské aktivity jsou omezeny buď kapitálovou účastí v některých městských německých společnostech, nebo – a to především – vlastnictvím podstatné části českého plynárenství včetně tranzitního plynovodu.
RWE má určité finanční problémy a jeho budoucnost je zasažena ukončením německého jádra
Velké potíže působí RWE současné rozhodnutí o postupném zániku německé jaderné energetiky, které přináší do budoucna velmi podstatné ztráty. Druhým problémem je relativně pomalé tempo hospodářského oživení, a tedy jenom pozvolný nárůst spotřeby energií. Třetím problémem, jenž se týká hlavně České republiky, je ztráta odběratelů zemního plynu, kteří přecházejí k alternativním dodavatelům. Odliv zákazníků dosahuje průměrného počtu asi 30 tisíc měsíčně; to nemůže pokračovat do nekonečna.
Krátce řečeno: RWE má určité finanční problémy a jeho budoucnost je zasažena ukončením německého jádra. To je přesně ta situace, kdy ekonomicky silný partner představuje mimořádně vítaného hosta. Až potud je to srozumitelné, až potud je to doložitelné.
Co chce Gazprom?
Nikdo – mimo přímé aktéry – neví , čeho přesně se jednání mezi RWE a Gazpromem týkají. Mluvčí RWE pouze potvrdila, že se jedná o cenách a dodávkách plynu, a vše ostatní označila za „spekulaci“. Budiž – tak si tedy zaspekulujme. Kam může ruská plynárenská firma kapitálově vstoupit? Kromě „obecného kapitálového vstupu“, jejž můžeme s klidem vyloučit, zbývají tři možnosti:
- Vstup do některých městských německých distribučních společností, což je ovšem ekonomicky nezajímavé a navíc by to narazilo na odpor municipalit.
- Dohoda o dodávkách plynu, případně kapitálová účast při výstavbě plynových elektráren, což je sice ekonomicky zajímavější, avšak pro Gazprom to není jeho šálek čaje.
- Nejpravděpodobnější je – bohužel – prodej části bývalého Transgasu, tedy společnosti Net4gas Rusům.
Tato společnost vlastní a provozuje všechny tranzitní plynovodní systémy v České republice a je pro nás zcela klíčovým a nenahraditelným článkem plynárenského systému.
Ruské námluvy s českým plynárenstvím
Snahy Gazpromu získat českou i slovenskou část tranzitního plynovodu trvají již téměř dvacet let. První neúspěšný pokus byl učiněn roku 1993, kdy Gazprom nabídl vytvoření společného podniku (obchodního domu) s tehdy ještě státním plynárenstvím. Druhý pokus byl intenzivnější: v roce 1995 byl dokonce vládě předložen návrh na participaci Rusů v českém (stále ještě státním) plynárenství. Pouze neformálním zákrokem se podařilo v den jednání vlády tento bod z pořadu stáhnout.
Další pokus byl spojen s prodejem Transgasu, kdy Gazprom měl figurovat jako „tichý společník“. Tato pozice byla pojištěna dvojnásobně: jednak uchazeči z konsorcia Ruhrgas – Gaz de France a SNAM, jednak dalším konsorciem RWE – Wintershall. Druhá z těchto jmenovaných firem byla úzce s Gazpromem propojena dceřinými společnosti.
Poslední pokus o získání ruské kontroly nad Transgasem – pokud se o něj opravdu jedná – představuje asi nejvážnější ohrožení českého plynárenství
Těsně před rozhodnutím o privatizaci, kdy černým koněm bylo právě toto druhé konsorcium, odstoupila firma Wintershall ze soutěže se zdůvodněním, že se „mění jejich podnikatelské priority“. Mezi evropskými plynaři však kolovalo jiné vysvětlení. Tehdejší ruský zástupce v aktivitách Wintershallu si prý zjevně počínal způsobem, který násobil jeho osobní majetek na úkor Gazpromu. Proto prý Putin zavolal tehdejšímu kancléři Schröderovi, že si nepřeje, aby se Wintershall ucházel o privatizaci českého Transgasu, a tím pak došlo ke zmíněným změnám podnikatelských priorit. Takovou informaci lze ovšem jen těžko ověřit, a tak může náležet do říše bájí. Kdo ví. Faktem ovšem je, že byvší německý kancléř získal od Rusů bezprostředně po odchodu s funkce hezký pašalík.
Zásadní odlišnost priorit
Poslední pokus o získání ruské kontroly nad Transgasem – pokud se o něj opravdu jedná – představuje asi nejvážnější ohrožení českého plynárenství. V prvé řadě přepravuje Gazprom svůj plyn tranzitní soustavou až na hranice s Německem a za to platí společnosti Net4gas slušné tranzitní poplatky představující podstatnou část výnosů bývalého Transgasu. Lze počítat s tím, že – pokud se Gazprom stane majitelem firmy Net4gas – bude i nadále sám sobě tyto poplatky hradit? Určitě ne v dnešní výši. Praktickým důsledkem bude snížení daňového výnosu pro náš státní rozpočet. Co na to řekne Český energetický úřad? Odsouhlasí takovou transakci?
Česká zahraniční politika se prozatím celkem úspěšně bránila vstupu Rusů do strategických branží. Oprávněné obavy vyvolávala vždy ruská teze „ropu máme na peníze, plyn na politiku“. Však i evropská unie, vědoma si možné strategické pasti, přijala jakýsi „Anti-Gazprom act“, bránící jeho kapitálovému vstupu do plynárenské soustavy EU. Taková rozhodnutí se přece nedělají pouze z ryzího antikomunismu!? Stane se snad Česká republika nečestnou výjimkou z tohoto pravidla?
Gazprom nebude podporovat další diverzifikaci dovozu plynu, když je to bytostně proti jeho zájmu
Dalším problémem je již zmíněný fakt, že na společnosti Net4gas závisí celé české plynárenství, které jako první ve střední Evropě dosáhlo částečné diverzifikace dovozu plynu. V době, kdy EU formuluje pravidla pro vznik společného přepravního systému zemního plynu, kdy vznikají nové projekty, jakými jsou třeba plynovod Nabucco či terminály LNG rostoucí na evropských březích jako houby po dešti, nezdá se nápad usídlit Gazprom v našem klíčovém plynovodu jako právě šťastný. Těžko lze od něj očekávat, že bude podporovat další diverzifikaci dovozu plynu, která je bytostně proti jeho zájmu. Těžko lze čekat, že bude radostně participovat na vzniku evropské plynárenské soustavy, která mu vyrazí z ruky hlavní trumfy, tedy vydírání evropských odběratelů plynu a cenový diktát k ještě větší slávě východního impéria.
Tož se vynořuje několik okruhů otázek, na něž by bylo dobré znát odpovědi.
- Je skutečně jedním z bodů jednání mezi RWE a Gazpromem možnost převzetí společnosti Net4gas? A pokud ano:
- Budou orgány Evropské unie s takovým postupem souhlasit?
- Jak se k tomu postaví česká vláda a odpovědné státní orgány? Regulátor? Úřad pro hospodářskou soutěž? BIS? A jak bude reagovat české plynárenství? Budou se takovému bezprecedentnímu kroku bránit, nebo ho vyhandlují za nějaký nový Mnichov?
Ale zatím sesedněme s koně dolů, dokud nebudeme znát odpověď na první otázku. Naléhavě však doporučuji, aby byl kůň dobře přivázán. Mohli by nám ho ukrást.
