Kapitola 57. Dvacet dva vynálezů k zachování naší civilizace

Zde stručný souhrn židovských příspěvků civilizaci bílého muže. Ještě přesněji těch, bez nichž by jeho gigantická tvořivá civilizace nevznikla a jejichž zanedbáním by mohla zaniknout.

1. Víra ve svrchovaného Boha tvůrce vesmíru jako kosmické inteligence a energie, věčné, všudypřítomné, nekonečně tvořivé, dávající život a smysl veškeré existenci, jejímž prostřednictvím vše souvisí se vším. Z ní odvozená koncepce tvoření „z ničeho“, probíhající ve třech znatelných fázích: budiž (imaginace, fantazie a vůle); bylo (poznatelný výsledek); bylo to dobré (kritické myšlení s úsudkem, schopnost hodnotit, vědomí správnosti a dobra). (Tvoření světa v Genesis 1,1-1-25.)
2. Den odpočinku, uklidnění, blaha, rozjímání, žehnání a posvěcení, čili psychologicky terapeutické budování posvátnosti, odlišené a oddělené od všednosti. (Genesis 2,4.)
3. Představa člověka jako bytosti Bohem stvořené k božímu obrazu, podle božích představ a k boží podobě a Boha napodobující. Čili bytosti vědomé a tvořivé, jejímž úkolem je být Bohu spolutvůrcem, pojmenovatelem a manažerem ostatní pozemské tvorby. (Genesis 1,26-27 a 2,19-20.)
4. Koncepce dobra a zla, s představou odměny za dobro a trestu za zlo jako počátek smyslu pro spravedlnost. (Adam a Eva a strom poznání v Genesis 2,16-3-24.)
5. Schopnost člověka s Bohem komunikovat, nechávat se jím inspirovat a povzbuzovat k velikým, průzkumným, statečným a dobrodružným činům a uzavírat s ním smlouvy. (Abrahám putuje na západ v Genesis 12,12-13,18 a uzavírá smlouvu v 17,1-15.)
6. Právo člověka testovat Boží příkazy, zda se smlouvou ladí, a tím ověřovat, zda komunikuje skutečně s Bohem nebo jen s nějakým jeho náhradníkem. (Nevykonané obětování Izáka v Genesis 22,1-18.)
7. Právo člověka z týchž důvodů se s Bohem (nebo náhradníkem) potýkat jako předpoklad pěstování kritického racionálního a nezávislého myšlení. (Jákob zraněn v úspěšném souboji se záhadnou bytostí v Genesis 32,25-31.)
8. Odvaha a troufalost vlastními schopnostmi a dovednostmi růst duchovně, morálně, ekonomicky a společensky i přes nepřízně osudu, zrady blízkých a falešná nařčení. (Josef na dvoře faraónově v Genesis 37,2-50,26.)
9. Objev svobody a osvobozování z otroctví. (Celý Exodus.)
10. Pracný psychologický přerod z otrocké mentality k mentalitě svobodného člověka a národa. (Celé Numeri.)
11. Objev, že svoboda každého jednotlivce závisí na dodržování zákonů stejně platných pro všechny a ještě přísněji pro privilegované a mocné. (Celý Leviticus a celé Deuteronomium.)
12. Desatero, jako základ univerzálního morálního zákona (Exodus 34,28 a Deuteronomium 10,4.)
13. Láska bližnímu jako sobě samému. (Leviticus 19,11.)
14. Láska k cizinci jako sobě samému. (Leviticus 19,34 a Deuteronomium 10,19.)
15. Soucit a povinnost pomáhat sociálně slabším, sirotkům a vdovám. (Exodus 20,21; Deuteronomium15,11; Leviticus 19,10; zopakováno patnáctkrát ve Starém zákoně.)
16. Povinnost být světlem ostatním. (Izajáš 42,6; 49,6 a 60,3.)
17. Povinnost zveřejňovat, kárat a spravedlivě trestat bezpráví a zneužívání moci. (Všichni proroci.)
18. Naděje ve spásu osobní a všelidskou přimknutím k Božím zákonům a konáním dobra. (Exodus 15,2 a Žalm 18,2.)
19. Smysl pro přiměřenou spravedlnost, nevykonávání kruté pomsty a nevynášení horších trestů, než jsou trestané přečiny. (Exodus 21,23.)
20. Rovnováha laskavosti a soucitu se spravedlností a správným jednáním. (Jeremjáš 9,23-24.)
21. Zlaté etické pravidlo nečinit jiným, co nechceme, aby činili nám. (Rabín Hilel, 1. století před Kristem.)
22. Definice dobrého činu jako takového, který přispívá ke zlepšení světa. (Opět Hilel.)

Svoboda projevu

Tuto přehršli základních židovských vynálezů převzalo za své křesťanství a za křesťanské je většina lidí přijímá. Za samozřejmé je považuje i většina západních agnostiků a ateistů, aniž by si nutně byli vědomi jejich nedílné souvislosti s judaismem a křesťanstvím. Žádný následný výnos žádné židovské literatury žádný z nich nezrušil ani nepopřel.

A bez ohledu na to, jaké jiné výroky různých rabínů dokáže ten či onen judeofob ze spletiva talmudických textů vylovit, závěrečným a všeobecně platným zákonem zůstal navždy většinově odhlasovaný výnos rabína Šmuela. Ten v talmudickém traktátu Chulin 94a zní: „Tóra zakazuje Židovi klamat jakoukoli lidskou bytost, Žida či Nežida“. Potvrzuje jej i traktát Jerušalmi, RošHašana 57a výnosem: „Před trůnem Tvůrcovým není žádný rozdíl mezi Židem a Nežidem.“

Talmud se všemi v něm obsaženými názory a výroky je zdrojem toho nejcennějšího, čím se naše civilizace liší od jiných

Talmud samotný, ve svém celku, se všemi v něm obsaženými názory a výroky, je zdrojem toho nejcennějšího, čím se naše civilizace liší od jiných: vášně pro diskusi a argument bez potlačování či cenzury toho či onoho názoru, jejímž záměrem je poznávání reality, hledání spravedlnosti, objevování nových souvislostí a rozvíjení lidské tvořivosti. S právem se beztrestně mýlit, ale zároveň s odpovědností za škody záměrně nebo omylem způsobené. Svoboda projevu tomu říkáme.

Jedno uznání judeofobní mysli

Pro to vše se naší civilizaci říká židovsko-křesťanská. A proto jsou pro ni sebevražedné veškeré pokusy odříznout ji od kořenů židovských i křesťanských.

Jednomu aspektu judeofobní mysli je však přece jen třeba vyslovit uznání a obdiv. Víra, že třináctimilionové etnikum patřící mezi nejrozhádanější v lidských dějinách dokáže ovládat sedmimiliardovou planetu, vyžaduje mimořádně imaginativního génia.