Genetické dispozice, vrozená inteligence a talent nejsou zdrojem úspěchu, a dokonce mu překážejí. Lidé, kteří jsou si vědomi svého intelektu a nadání a spoléhají na ně, je nejčastěji promarní. Snaží se je totiž dokazovat a vyhýbat se výzvám, překážkám, z nichž by se mohli něco nového naučit, a uzavírají se do svých zafixovaných a pohodlných jistot.
Nerozvíjený talent a intelekt zpohodlní a krní a působí frustraci, která v krajních případech může zacházet až do zášti, závisti, stihomamu, sebeklamů, svádění viny na nepřízeň osudu nebo na druhé lidi a nakonec destruktivnosti, často velmi důmyslné. V hloubi duše to ze své praxe zná každý pedagog, ale hlavnímu proudu našeho myšlení a učení se takový nápad stále vymyká ze sféry pravděpodobnosti.
Chybná teorie
Většina z nás ví s naprostou jistotou, že to či ono nedokážeme, protože k tomu nemáme nadání, a ať se snažíme, jak chceme, stejně nám to nepůjde stejně, jako tomu našemu mimořádně talentovanému sousedovi a spolužákovi. A je to právě ona „jistota“, která nám poškozuje schopnost se naučit, cokoli kdykoli chceme.
Povýšeno do skupinových dimenzí, jsme si stejně stoprocentně jistí, že některé skupiny lidí, národy či rasy jsou geneticky vybaveny (čili přirozeně talentované) pro určité činnosti a nevybaveny pro jiné. Že dokonce jsou proto některé nadřazené, jiné podřadné.
Co kdyby všechny ty nadřazenosti a podřadnosti, úspěchy a neúspěchy byly jen věcí nastavení mysli, které s talentem a inteligencí nemá nic společného?
Na této teorii (dokazované nesčetnými příklady) stojí eugenika a rasové či skupinové předsudky. Ale co kdyby tato teorie přece jen byla chybná? A co kdyby všechny ty nadřazenosti a podřadnosti, úspěchy a neúspěchy byly jen věcí nastavení mysli, které s talentem a inteligencí nemá nic společného?
Popis stavu
Nastavení mysli je přesný překlad anglického slova „mindset“, často překládaného trochu nepřesně jako mentalita. Je to překlad chybný a od významu slova odvádějící, protože naznačuje vlastnost, trvalost, neměnnost. Mindset je opravdu jen nastavení, které se může kdykoli odstavět nebo přestavět.
Na rozdíl od mentality to není klasifikace osobnosti, nýbrž popis stavu. Sestava domněnek, předpokladů, návyků, voleb, metod a nástrojů chování, představ o nás samých a o světě, často sdílená skupinou lidí. Tato sestava a priori ovlivňuje, co a jak děláme.
Jak různá nastavení mysli vznikají, jakou hrají úlohu v motivaci a seberegulaci a jak ovlivňují mezilidské vztahy a pracovní či společenský úspěch, studuje na své katedře a shrnuje ve své knize Mindset americká psycholožka, profesorka Stanfordovy univerzity Carol Dwecková. V podtitulku ji definuje jako „novou psychologii úspěchu“.
Staví ji na jednoduchém principu poznávání dvou protichůdných nastavení mysli: „fixed mindset“ čili zafixované nastavení mysli a „growth mindset“ čili růstové nastavení mysli. Má je odpozorované z tisíců studovaných příkladů, s tímto závěrem: fixed mindset (přesvědčení, že jsme, jací jsme a moc na tom nezměníme) je zárukou neúspěchu. Growth mindset (vědomí, že učením, úsilím, překonáváním výzev a překážek se můžeme změnit a zlepšit) nám dává nové schopnosti a umožňuje růst našich talentů a inteligence, i když se nám zpočátku zdály nedostatečné.
Důležitý praktický účinek
Má to tento důležitý praktický účinek. Lidé se zafixovaným nastavením se soustřeďují na svůj údajný talent a inteligenci, měří jimi vlastní úkoly a mají sklon vzdávat nebo obcházet ty, které vidí jako pro sebe nerelevantní nebo „pod svoji úroveň“. Výsledkem je postupné slábnutí sebevědomí, kompenzované pohrdáním věcmi, kterým okamžitě a snadno nerozumíme, strach, aby naše inteligence nebyla odhalena jako švindl, a tendence svádět odpovědnost za neúspěch na jiné.
Lidé s růstovým nastavením se místo sebe samých zabývají zadaným úkolem, překonávání překážek je pro ně požitkem a každá nová dovednost, kterou tím získají, jim dodává nové sebevědomí, optimismus a odvahu k dalším výzvám. Tak se lidé s menším talentem nebo inteligencí dopracovávají výšin, které jim závidějí lidé pokládající se za inteligentnější.
Lidé s růstovým nastavením se učí a tvoří s větším zápalem, nadšením a požitkem, a proto na svém tvoření tráví mnohem víc času
Lidé s růstovým nastavením se učí a tvoří s větším zápalem, nadšením a požitkem, a proto na svém tvoření tráví mnohem víc času. To, co se nám na někom jeví jako talent, je téměř vždy výsledkem námi neviděného dlouhého neúnavného učení, experimentování, sebekázně, chybování a napravování a touhy nad překážkami vítězit, poháněné vášní až urputností a pokládající námahu a vypětí za samozřejmost a zábavu.
K takové zábavě však musí být člověk dostatečně motivován, aby věděl, proč co dělá, a těšilo ho to, a aby pro něho nedělání bylo nudnější a namáhavější. Samotné růstové nastavení je už základní motivací k většímu tvoření, ale pomáhá mu přidávání dodatečných motivací, důvodů a příčin.
Epochy lidské tvořivosti
Společnost fungující ve fixním nastavení zůstává nuzná, neúspěšná, závistivá a pomstychtivá. Úspěchu a prosperity dosahuje společnost, v níž dostatečný počet lidí funguje v růstovém nastavení. Na něm se vždy vezly velké historické epochy lidské tvořivosti.
Takovými epochami v civilizaci bílého muže byly renesance, vědecká a průmyslová revoluce, budování zámořských impérií a rozmach podnikání, vědy a kultury Západu po devastaci druhé světové války. Dnešní skluz je způsoben epidemií fixního nastavení mysli zachvacující stále rostoucí počet lidí zvykajících si na pohodlný život bez nasazování velkého úsilí, na útraty druhých a na dluh.
Carol Dwecková v současné době vypracovává metody, jak růstovému nastavení naučit co největší počet lidí a jak je pěstovat od útlého dětství. Pro záchranu civilizace bílého muže je to pravděpodobně nejdůležitější psychologické dílo naší doby. Zda jej stihneme, než se potopíme, bude záležet na nastavení mysli každého z nás. Na schopnosti sledovat se, kdy fungujeme ve fixním nastavení, a na motivaci se z něho vyhrabávat k růstu. Všechno ostatní je tomu v této fázi civilizace bílého muže podřízené.
