Letos v dubnu ruské bezpečnostní složky po pětidenním únosu vypátraly a osvobodily 20letého Ivana Kasperského. Ač student, pracoval v softwarové firmě. A právě na cestě z bydliště do práce byl unesen. Únosci za jeho propuštění požadovali tři miliony eur. Ivanův otec, sofwarový miliardář Jevgenij Kasperskij, kontaktoval policii, která použila ke zmírnění nebezpečí zajímavou taktiku.
Snadná kořist
Třetí den po únosu „unikla“ do médií dezinformace, že výkupné bylo zaplaceno a Kasperského syn v pořádku propuštěn. V téže době Jevgenij Kasperskij sdělil únoscům, že souhlasí s vyplacením výkupného. Čtyři z pěti únosců opustili chatu nedaleko Moskvy, kde zadržovali mladšího Kasperského, a vydali se pro výkupné. Vzápětí byli zadrženi. Následně policie vtrhla do chatky a Ivana Kasperského osvobodila.
Všech pět únosců čeká na soud. Iniciátory byli starší manželé, kteří se dostali do vážných finančních nesnází. Spolu s nimi se na únosu podílel jejich syn a jeho dva přátelé. Naštěstí pro Ivana Kasperského však únos provedli značně neprofesionálně. Místo, kde zadržovali uneseného, bylo totiž identifikováno podle mobilního telefonu, který použili k vyjednávání o výkupném.
Skupina únosců sledovala Ivana Kasperského několik měsíců před únosem. Zmapovali jeho ustálené způsoby a zaznamenali i důležitou skutečnost, že nemá žádnou ochranku. Překvapivé bylo, že únosci zjistili základní poznatky o denním režimu a zvycích Ivana Kasperského z jeho vyjádření na svém profilu na Vkontakte.ru, ruské sociální síti. Uvedl na něm své jméno, fotografii, navštěvovanou školu, studované předměty, oblíbené podniky a kluby, pracoviště a také své poslední dvě adresy. Na základě těchto informací začali únosci Ivana Kasparského fyzicky sledovat. Zjistili, že absolutně nekontroluje, je-li pozorován, a proto neodhalil ani jejich amatérské sledování.
Jevgenij Valentinovič Kasperskij (Eugene Kaspersky, 1965)
Vystudoval Institut pro kryptologii, telekomunikace a počítače. Po napadení svého počítače virem Cascade v roce 1989 se specializoval na protivirovou ochranu počítačů. V moskevském KAMI Information Technologies Center, kde pracoval od roku 1991, se podílel na vývoji antiviru AVP, který vyhrál soutěž Hamburské univerzity a stal se v té době nejpopulárnějším antivirovým programem. V roce 1997 založil vlastní firmu Kaspersky Lab.
Střední cesta
Chování Ivana Kasperského odpovídá trendu potomků bohatých Rusů. Odmítají ochranku, kterou používají jejich rodiče, a chtějí žít jako jejich běžní vrstevníci – chodit do školy, zaměstnání, za zábavou, to vše svobodně, bez ochranky a dokonce bez jakýchkoli dalších bezpečnostních opatření. Jejich chování se v podstatě nijak neliší od dcer George W. Bushe, které svou svobodomyslností přivodily mnoho nesnází agentům Secret Service. Tato snaha žít svobodný život však s sebou nese – obzvlášť v takových případech – značná bezpečnostní rizika.
Únosci zjistili základní poznatky o denním režimu a zvycích Ivana Kasperského z jeho vyjádření na svém profilu na Vkontakte.ru, ruské sociální síti
Podle bezpečnostních expertů je však možné se vyhnout razantní volbě mezi svobodou a bezpečností. Existuje totiž způsob, jak oba požadavky přiměřeně sladit. Úvaha vychází z analýzy prostředí, v němž se svobodomyslná mládež z bohatého prostředí pohybuje. Je nutné určit nejrizikovější místa, jimž je třeba se následně vyhýbat. Mezi tato riziková místa je však třeba počítat i kyberprostor. Zkušení internetoví experti jsou schopní se dostat k informacím, které dotyčná osoba uvádí pouze pro své přátele.
Potenciálně ohrožené osoby by si měly osvojit některé základní způsoby, jak sledovat prostor okolo sebe. Určitě odmítnou nějaký náročný výcvik, ale některým technikám k jistému zmírnění rizika se mohou poměrně rychle naučit. Odborníci mohou posoudit kritická místa pravidelného pohybu potenciálně ohrožených osob. V těchto místech se pak musejí tyto osoby vědomě mít víc na pozoru. V součinnosti s bezpečnostními manažery objektů pravidelně navštěvovaných těmito osobami by měly být promyšleny prostředky a systém fyzické ochrany v těchto budovách.
Při tvorbě bezpečnostního plánu je nutné vzít v úvahu i okolnosti, jako jsou schopnosti místní policie, hasičů a záchranářů. U policie je také nutné brát v potaz její možnou infiltraci kriminálním prostředím. Zbraně přitom proti odhodlaným kriminálníkům nejsou všemocné. Proto je třeba, aby potenciálně ohrožená osoba vědomě dělala něco pro svou bezpečnost.
Skvostný byznys
Uvedené rady bezpečnostních expertů jsou bezpochyby účinné, ale pro skutečně svobodomyslnou mládež asi stěží akceptovatelné. Naopak možná její nepravidelný až zcela uvolněný a co do způsobů těžko předvídatelný styl života může být také zajímavým příspěvkem k ochraně proti podobným nebezpečím.
Současně se nelze vyhnout dojmu, že ochrana takzvané zlaté mládeže je skvostným byznysem. Nebylo by ani divu, kdyby určitá nebezpečí byla trochu zveličená, protože z hlediska bezpečnostních agentur by nepochybně bylo velkou škodou tyto zbohatlíky trochu „nezkasírovat“.
Potenciálně ohrožené osoby by si měly osvojit některé základní způsoby, jak sledovat prostor okolo sebe
Jev by to byl podobný současným globálním manipulacím s hrozbou terorismu. Ta je také skutečná, ale těžko odpovědět na otázku, zda její míra je adekvátní masivním bezpečnostním opatřením, která jsou leckdy byznysem z říše snů. Málokterý politik (zde rodič) si dovolí odmítnout připlatit na bezpečnost.
Snížení napětí
Dlouhodobě nejúčinnější bývají systémová řešení. Ve studii Richarda Wilkinsona a Kate Pickettové z roku 2009 jsou na velkých souborech dat ze západních společností analyzovány různé aspekty kvality života – psychické zdraví, míra násilí a kriminality, úroveň stressu, těhotenství mladistvých, drogové a alkoholové závislosti, obezita. Ukazují, že ve společnostech s nižšími sociálními a ekonomickými rozdíly jsou tyto ukazatele prokazatelně příznivější nejen u chudších, ale i u bohatších.
Proto je pro rostoucí počet lidí zajímavé se stěhovat do takových oblastí, byť by to znamenalo jít s čistě materiálně vyjádřenou životní úrovní „dolů“. Paradoxně tím totiž lze získat na kvalitě života, neboť prokazatelně platí, že „méně je více“. I z hlediska bezpečnosti proto není žádoucí, aby se neúměrně zvyšovaly sociálně ekonomické nerovnosti, aniž by to bylo volání po absolutní ekonomické rovnosti. Případ rodiny Kasperských je toho zajímavým dokladem.
