Kauza Oleo Chemical aneb Začátek honu na Rittiga

Terčem se staly kauzy kolem pražského dopravního podniku – konkrétně zakázky na dodávky jízdenek a bionafty. Nevědělo se přesně, kde se informace, které tak nepříjemně politického podnikatele zasáhly, vlastně vzaly.

ČESKÁ POZICE nyní narazila na příběh, který před třemi lety s velkou pravděpodobností kauzu Rittiga a spol. zažehl. Jde o souboj mezi petrochemickou firmou z Liberce Oleo Chemical a renomovaným výrobcem koupelen z Příbrami, firmou Ravak. Nebýt tohoto sporu, nedostaly by se ven materiály, které později sloužily jako střelivo na Rittiga.

Spojnice s Rittigem

Od roku 2008 se v liberecké firmě odehrával tvrdý střet o stovky milionů korun, které Ravak petrochemické společnosti půjčil. Zhruba v polovině roku 2011 se na scéně objevili Janeček a Randák. Prvně jmenovaný jednomu ze spolumajitelů Oleo Chemical také půjčil několik desítek milionů korun. Bylo to na nákup letadla. Bývalý zpravodajec Randák zase majitelům Ravaku poskytoval bezpečnostní rady. Současně s tím Janeček s Randákem zakládali Nadační fond proti korupci.

Klíčovým momentem bylo, že v květnu 2011 se majitelé Ravaku dostali ke smlouvám a dokumentům ve firmě Oleo Chemical. Mezi materiály našli konzultantské kontrakty mezi Oleem a karibskou firmou Cokeville Assets, která poskytovala služby Rittigovi. Na její konto v minulosti putovalo 17 haléřů z každé pražské jízdenky za zprostředkování zakázky pro firmu Neograph. Podobnou službu měla firma Cokeville odvést i pro Oleo.

Případ nyní prověřují detektivové z protimafiánského útvaru. Podle informací ČESKÉ POZICE se vyšetřovatelé zaměřili na spolumajitele firmy Oleo Chemical Michala Urbánka. V komplikovaném příběhu kolem Olea a koupelnového obra Ravaku jde o spory o miliardy korun.

Mezi klíčové postavy případu patří kromě již zmiňovaného Urbánka další spoluvlastník petrochemické firmy, Kamil Jirounek. Jeden z majitelů výrobce koupelen, Jiří Kreysa, má za to, že z jeho firmy na základě zfalšovaných dokumentů vylákali stovky milionů korun. Jirounek to odmítá a označil chování Ravaku za vydírání s cílem jeho firmu nepřátelsky převzít.

Kreysa oba pány popisuje jako podnikatele, kteří si brali úvěry, které nebyli schopni splatit. „Jsme přesvědčení, že takto se kauza odehrála. Za jednotlivými údaji a fakty si stojíme. Spoléháme na vyšetřovatele a justici, že oba pány řádně prošetří a soudy posléze celý příběh rozhodnou,“ poznamenal a pustil se do vyprávění celého příběhu.

Souboj znaleckých posudků

Až do roku 2008, než se seznámili s lidmi z firmy Oleo Chemical, se tradičnímu výrobci van a sprchových koutů ekonomicky dařilo. Ravak každoročně rostl o několik procent. „Dostávali jsme se přes dvě miliardy korun obratu, což je v rámci střední Evropy úctyhodný výkon. Jsou to všechno naše výrobky, které jsme si vyprojektovali. Prodáváme do Španělska, Francie, Ruska nebo na Ukrajinu. V roce 2008 jsme chtěli postavit sklárnu, abychom si vyráběli sklo pro naše zboží. Nastaly však problémy – pán, který to měl mít na starosti, zemřel. Za druhé sklo dovážené z Číny bylo levnější, než které bychom vyráběli. Od projektu jsme odstoupili,“ vysvětluje Kreysa.

Na sklárnu původně vyčlenili 200 milionů korun, které tím pádem měli k dispozici. V té době společník Ravaku – mladý Jindřich Vařeka (syn zakladatele Jindřicha) – přivedl podle Kreysy na jednání svého kamaráda Kamila Jirounka, který sháněl peníze pro projekt esterifikace mastných kyselin z odpadů. Výsledným produktem měly být methylestery, které se přidávají do nafty. Výstavbu továrny v bývalém libereckém areálu Benziny v letech 2005 a 2006 podpořily úvěry banky UniCredit a NLB.

„Zdálo se nám to jako dobrý nápad. Pan Jirounek potřeboval půjčit 160 milionů. Prošli jsme si projekt a vzhledem k tomu, že ho k nám přivedl náš kolega, se kterým jsme 20 let spolupracovali, rozhodli jsme se, že Jirounkovi jako prověřenému člověku peníze půjčíme. Peníze jsme poskytli přímo jeho osobě, majetek firmy Oleo Chemical byl totiž zastaven ve prospěch bank NLB a UniCredit,“ vypráví Kreysa.

Aby Ravak peníze poskytl, přinesl jim Jirounek a spol. dokumenty, které měly ukazovat, že Oleo Chemical je renomovaná světová firma. „Tvrdil nám, že Oleo bude mít do dvou let hodnotu až šesti miliard korun. Jirounek k tomu ručil svými pozemky v oblasti Škvorec, které dle jeho znaleckých posudků měly hodnotu 200 milionů. Takže jsme půjčku měli zajištěnou směnkou na pana Jirounka, další směnkou na Jirounka a Urbánka, pozemky za 200 milionů a opcí na 20 procent akcií firmy Oleo. Pokud by byla pravda, že Oleo mělo mít mnohamiliardovou hodnotu, tento podíl měl svou cenu,“ vysvětlil Kreysa.

To byl začátek a od té doby už se jen báli o peníze. Nechali se totiž napálit. Kreysa se svými společníky přišli na to, že ohodnocení pozemků bylo hrubě nesprávné. Podobně jako v jiných významných trestních případech – například v kauzách Romana Janouška a jeho autonehody nebo Iva Rittiga a jízdenkové zakázky – jde i v příběhu Olea Chemical o souboj znaleckých posudků.

„Zjistili jsme, že existovaly ze stejné doby dva posudky s naprosto odlišnými čísly. Vyšlo najevo, že Jirounek ve skutečnosti ručil pozemky v hodnotě šesti milionů korun. Co se týká Jirounkových údajně znaleckých posudků McKinsey, vyšlo najevo, že jejich vznik byl velmi podivný. Oleo totiž použilo hlavičku renomované firmy McKinsey pro vlastní čísla. Směnky byly rovněž neplatné. Skočili jsme jim od prvního kroku na špek,“ lituje dnes spolumajitel Ravaku.

Několikrát zastavená továrna

Vážné problémy s fungováním Olea Chemical nastaly na konci ledna 2011. Banka UniCredit, která na startu poskytla Oleu na vybudování fabriky v Liberci zhruba 120 milionů korun, vyhodnotila Oleo Chemical jako rizikovou firmu. Banka kvůli tomu dle Kreysy vypověděla Oleu bankovní záruku ve výši 90 milionů na daňový sklad, neprodloužila akreditiv ve výši 30 milionů (který byl vyžadován ze strany státního podniku Čepro, se kterým Oleo obchodovalo) a vypověděla mu zhruba 105 milionů korun úvěru. Přišli celníci a zavřeli Oleu kohoutky. Chod fabriky se zastavil.

„Tehdy jsme se poprvé vyděsili, že naše peníze jsou v nebezpečí. Dozvěděli jsme se však, že Čepro bude ochotné za určitých podmínek palivo od Oleo Chemical opět odebírat. Rozhodli jsme se, že společnosti pomůžeme. Tentokrát už do procesu vstoupil Ravak jako takový, který poskytl bianko směnku Čepru, dal 90milionovou garanci za daňový sklad a zhruba 100 milionů půjčku na provoz. Oleo se znovu rozběhlo,“ vzpomíná Kreysa.

V květnu téhož roku se ale Oleo Chemical zase zastavilo. Byly potřeba další peníze. Kreysa a Vařeka se rozhodli nalít do Olea další finance. Za to chtěli podíl na vedení firmy. „Už jsme byli opatrnější. Byli jsme ochotni poskytnout peníze a nakupovat materiál, který by oni zpracovávali. Získali jsme další akcie, které však už tehdy byly vyvedeny mimo republiku. Chtěli jsme promlouvat do dění ve firmě, což se ukázalo jako nemožné, neboť docházelo ke složitým machinacím s akciemi Olea v zahraniční – například na Panamě a v Nizozemsku,“ řekl Kreysa.

Objevení Karibiku

Důležitý moment nastal v polovině roku 2011. Do té doby Kreysa a spol. neměli vhled do hospodaření firmy a ani přístup k informacím o jejím vnitřním chodu. „Až v květnu jsme získali přístup k informacím o společnosti, díky čemuž jsme zjistili, kam přesně jaké peníze tečou. Majitelé Olea rozhazovali peníze, kudy chodili – kupovali si porsche, strašně moc stály zbytečné a nevyužívané kanceláře, pronajímaly se skyboxy v O2 aréně a tak dále,“ uvádí spoluzakladatel koupelnového impéria z Příbrami.

Vedle toho objevili Kreysa a spol. v Oleu důležité dokumenty směřující k významným postavám českého politicko-byznysového světa. „Odmítli jsme například vyplácet provize karibské společnosti Cokeville Assets. Pokud Oleo vyhrálo zakázku na dodávku biopaliva pro pražský dopravní podnik, nebyl důvod jí vyplácet žádné provize. Pokud nevyhrálo soutěž, pak se k vítězství ve výběrovém řízení dostalo díky firmě Cokeville, které vypláceli provizi. Žádný jiný výklad mě k tomu nenapadá,“ sdělil Kreysa.

V říjnu 2011 odmítli představitelé Ravaku prodloužit své záruky k daňovému skladu (bez něhož by firma nemohla fungovat), pokud se nezmění vedení společnosti. „Požadovali jsme personální změny. Za největšího škůdce jsme považovali inženýra Urbánka, který byl generálním ředitelem a předsedou představenstva Oleo Chemical. Byl zodpovědný za to, jak firma po celou dobu hospodařila,“ uvedl Kreysa.

V květnu 2011 se společník Ravaku Vařeka dostal do tříčlenného představenstva Olea Chemical, což však nemělo žádný význam. Vždy byl přehlasován. Kreysa se dostal do dozorčí rady, která ale neměla vliv na chod firmy. Urbánek nakonec z obou míst odstoupil.

Janečkovo letadlo

Přestože Urbánek zmizel z vedoucích pozic Olea Chemical, peníze se podle Kreysy nadále ztrácely. Ravak proto musel opět sáhnout do vlastní kapsy. „Neměli jsme jinou možnost než dokoupit pohledávky slovinské banky NLB, které zajišťovaly téměř veškerý majetek Olea. Poskytli jsme na to 250 milionů korun. V dubnu roku 2012 jsme se připojili k probíhajícímu insolvenčnímu řízení iniciovanému britskou firmou Shadbrook Enterprise Limited. Snažili jsme se získat další věřitele (mezi nimi byly firmy Unipetrol, ČKD Praha nebo Správa státních hmotných rezerv) s cílem firmu reorganizovat. Bohužel jsme neuspěli,“ popisuje Kreysa.

Jedním z věřitelů, kterého Kreysa a spol. požádali, aby se k insolvenčnímu řízení připojil, byl i filantrop a podnikatel Karel Janeček. Poskytl Jirounkovi 75 milionů korun, které měly sloužit na nákup letadla. Janeček ČESKE POZICI potvrdil, že vypůjčené peníze zpět nedostal. „Obrátil se na mě kamarád, jehož nebudu jmenovat, který posléze peníze poskytl panu Jirounkovi. Nebylo to málo,“ dodal spolumajitel firmy RSJ a milovník výskoků z letadla. Právě přes tuto aktivitu se měl Janeček dostat ke skupině kolem Jirounka a spol.

Kreysa však byl překvapen, že Janeček nijak výrazně o navrácení peněz neusiloval. „Nabídku, aby s námi šel do insolvence Olea, nepřijal,“ řekl spolumajitel Ravaku. A dodal: „Přestože bylo Oleo předlužené a selektovalo, komu zaplatí a komu ne, pražský městský soud prohlásil a posléze vrchní potvrdil, že Oleo není v insolvenci.“

Ostrý protiútok

Za snahu poslat Oleo Chemical do insolvence přišla odveta. „Urbánek i Jirounek věděli, že Ravaku dluží velké peníze. Na začátku dubna 2012 Urbánek prohlásil, že naopak my mu dlužíme 830 milionů korun. A poté ještě přispěchal Jirounek, že mu máme vrátit 540 milionů. Tím, že jsme se připojili k insolvenci, jsme podle znaleckého posudku Pavly Císařové firmě Oleo Chemical způsobili škodu přes 700 milionů korun kvůli ušlému zisku. Čili my jsme Oleu půjčili 3/4 miliardy, ale údajně mu dlužíme přes dvě miliardy. My samozřejmě činíme kroky, abychom získali zpět své peníze. Pravděpodobně na ně ale nedosáhneme, protože většina peněz je mimo republiku,“ míní Kreysa.

Jirounek s tímto tvrzením zásadně nesouhlasí. „Žádné peníze jsme ze společnosti nevyváděli, jak pánové ve své fanatičnosti tvrdí, což prokážou šetření, která ve firmě probíhají. Škody, které pánové svým jednáním akcionářům společnosti napáchali, jsou obrovské,“ napsal ČESKÉ POZICI spolumajitel Olea Jirounek.

Velké peníze dle Kreysy skončily například ve firmě DT Consulting, o které prý Urbánek tvrdil, že ve skutečnosti patří Ivu Rittigovi. „Urbánek se Rittigem dříve dost oháněl, v poslední době to však ustalo. Další podivnou firmou byl Temperatior, který pronajímal reality. Sídlila v Liberci v areálu Olea, personálně byla s Oleem propojená. Byla do ní vyvedena část majetku. Akcie Temperatioru patří neprůhledné firmě Insumenta,“ doplňuje Kreysa.

Představitelé Ravaku se nyní potýkají se dvěma problémy. Jednak chtějí získat zpět stamiliony korun, také ale čelí útoku Urbánka a Jirounka, kteří je zažalovali kvůli údajné škodě pro Oleo Chemical. S tím se Kreysa nehodlá smířit a vytahuje znaleckou analýzu společnosti Prague Accounting Services, která rozporuje výše citovaný posudek znalkyně Císařové.

V dokumentu, který má ČESKÁ POZICE k dispozici, se mimo jiné píše: „Znalecký posudek jako celek lze označit za chybný, zmatečný a v řadě zásadních parametrů zcela nevyhovující odborným standardům a požadavkům na znalecké posudky obdobného typu kladeným. Posudek je zpracován tak, že porušuje doporučené a obvyklé znalecké postupy, výpočtové metodiky a pravidla pro hodnocení rozhodných ekonomických ukazatelů a ekonomické zákonitosti, znalkyně rovněž hodnotí právní otázky způsobem pro znalce nepřípustným.“

Strach o život

V určitých chvílích se dle Kreysy situace nebezpečně vyhrotila. „Společník Vařeka chtěl po Jirounkovi vrátit jeho soukromou půjčku. Jirounek to vyřešil tak, že na Vařeku nastoupili lidé vyšetřovaní z vražd, kteří dnes sedí v base – pánové Cipra či Krumlovský. Cipra se snažil dostat i k nám, tvrdil, že mají kompromitující nahrávky. Vařeka se nedal, a podal trestní oznámení na Jirounka. Ten nyní čelí soudnímu líčení kvůli podvodům a padělání platebních listin. Tento soud souvisí jak s Vařekovou půjčkou, tak s padělanými listinami, na základě kterých nás převezli.“ 

Kreysa se tehdy bál o bezpečí rodiny a obrátil se na bývalého šéfa kontrarozvědky Karla Randáka. „Něco jsme jim poradili, pak už jsme ale nebyli v kontaktu,“ řekl ČESKÉ POZICI Randák, který dnes spolupracuje s Karlem Janečkem v rámci protikorupčního fondu.

Nebyla to však poslední Randákova epizoda v příběhu Oleo Chemical. V polovině prosince 2011 v televizní debatě u Václava Moravce upozornil coby člen správní rady protikorupčního fondu na dodávky bionafty od Olea pro pražský dopravní podnik a nitě vedoucí do Karibiku k firmě Cokeville Assets. Ta figurovala i v kauze jízdenek, kvůli níž je nyní Rittig a spol. trestně stíhán.

Ztratili jsme rozum Jiří Kreysa v rozhovoru s ČESKOU POZICÍ hovoří o tom, jak nikdo nemohl pochopit, proč se výrobce koupelen dostal do střetu s podnikatelskými „šíbry“. Nakolik šlamastika s Oleo Chemical ovlivnila vaši společnost? Kromě toho, že nám spory nedělaly žádnou pozitivní reklamu, nesmíme zapomenout, že v důsledku bojů byl na Ravak podán insolvenční návrh. Ten podali lidé, kteří jsou dnes zavření. Jsem však přesvědčený, že za tím stáli pánové Urbánek a Jirounek. Zhruba měsíc jsme měli problémy, protože když si někdo přečte, že firma, které dodává na faktury, je v insolvenci, začne mít obavy o své peníze. Museli jsme s dodavateli surovin hovořit a všechny pevně přesvědčovat, že naše firma normálně funguje. Vzhledem k dvacetileté historii Ravaku nám věřili. Nicméně bylo vidět, že si strašně oddychli, když návrh na insolvenci zmizel. Uznávám, že kauza nám způsobila problémy, zejména s ohledem na banky a odběratele. Jak reagovalo na kauzu vaše okolí, které znalo Ravak především jako koupelnového obra? Asi nikdo nečekal, že se zapletete do byznysu se šíbry. Všichni se podivovali, jak je to možné. Že jsme ztratili rozum, že jsme se spřáhli s lidmi tohoto typu. Najednou jsme se dostali do situací, které jsme si předtím nedokázali vůbec představit. Naši odběratelé nechápali, kam jsme se to dostali. Asi nejlukrativnější částí firmy Oleo Chemical je její liberecká továrna. Vedle toho, že se chcete u soudu očistit a ubránit, budete usilovat o získání této firmy? Nedomnívám se, že dostaneme zpět peníze, které jsme Oleu půjčili. Jedinou možností, která by naše pohledávky alespoň trochu zahojila, je vydělat si peníze pomocí fabriky. Jiná možnost tu není. Teď nás ale čekají složité soudní bitvy. Protistranu zastupuje někdejší kontroverzní ministr spravedlnosti Pavel Němec. Už třikrát vyměnili právníky, skoro to vypadá na taktiku zdržování. V žádném případě ale nehodlám přistoupit na řešení, že my jim necháme tři čtvrtě miliardy, které jsme jim půjčili. Mají dnes snahu svolat nás všechny k jednomu stolu. Chtějí, abychom proti sobě přestali bojovat a domluvili se, jak postavit Oleo Chemical na nohy tak, aby se nám peníze vrátily. Po zkušenostech, které máme, už víme, že tohle není možné. Že pánové takto nefungují. Ta firma se musí jedině pročistit skrz nějakou dražbu nebo insolvenci. Měli jste někdy obavu o vlastní bezpečnost? Konzultovali jste celý problém s někým? Tehdy jsme věc konzultovali s panem Randákem, radili jsme se, jak se zachovat a jaká přijmout opatření. Samozřejmě, že jsme se obávali, když jsme se dozvěděli, že Jirounek s Urbánkem jsou spojení s mafií typu Cipra a Krumlovského, kteří dnes sedí ve vězení. Ulevilo se mi, když jedna odnož této mafie skončila za mřížemi.