„Jsem úspěšný vědec, nepracuji v Česku,“ zněl titulek článku v magazínu HN Víkend, jenž představil kvarteto výjimečných českých výzkumníků, kteří pracují mimo Českou republiku. Důvody, proč dávají přednost zahraničním laboratořím, postupně uvádějí Karel Ježek (neurofyziolog působící v Norsku), Jiří Friml (rostlinný biolog mířící z belgického Gentu do Vídně) a molekulární biologové Josef Jiřičný, jenž vede ústav v Curychu, a Jiří Lukáš z Kodaňské univerzity, na níž se věnuje výzkumu rakoviny.
Podle Ježka, jenž se v Trondheimu zabývá biologií paměti, existuje pár výjimečných vědeckých ostrůvků v ČR, zejména díky výrazným jednotlivcům, ale „v celkovém pohledu kulháme ve všem“. Přesto by s manželkou o návrat domů stál. I Frimla, s nímž loni ČESKÁ POZICE přinesla obsáhlý rozhovor, to táhne do Česka, ale negativních zpráv z vlasti je prý poslední dobou tolik (odklánění peněz pro základní výzkum, korupce), že se o „návrat snaží méně a méně“. Nicméně právě Friml s chotí mají v brněnském centru CEITEC vytvořit výzkumné skupiny, k nimž budou mít z vídeňského institutu blíže než z Belgie.
„Jako vedoucí výzkumných laboratoří v Olomouci, v Praze a v Kodani se snažím o co nejefektivnějsí využití a kombinaci silných stránek jednotlivých výzkumných týmů. Vést více výzkumných skupin současně je velmi náročné, zároveň je to i výzva,“ řekl nedávno ČESKÉ POZICI nejcitovanější český vědec Jiří Bártek, který bádá hlavně v Dánsku, ale pomáhá i s rozjezdem Ústavu molekulární a translační medicíny v Olomouci.
Právě on v příloze Hospodářských novin vévodí pomyslnému žebříčku nejcitovanějších „biovědců“ v zahraničí, který na základě údajů z Web of Science pro magazín připravil Václav Hořejší, ředitel Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR (AV ČR).
Nejcitovanější čeští a čs. vědci v cizině (biovědy):
- Jiří Bártek (Institute of Cancer Biology, Dánsko) – 33 300
- Jan Klein (University of Pennsylvania, USA) – 24 600
- Jiří Městecký (University of Alabama, USA) – 17 800
- Jiří Lukáš (University of Copenhagen, Dánsko) – 17 300
- Jiřina Bártková (Institute of Cancer Biology, Dánsko) – 10 600
- Jiří Friml (University of Ghent, Belgie) – 10 600
- Emil Skamene (McGill University, Kanada) – 8900
- Juraj Iványi (Medical Dental School, Velká Británie) – 8300
- Peter Démant (Roswell Park Cancer Institute, USA) – 5800
Zdroj: Hospodářské noviny, prof. Václav Hořejší
Magazín HN Víkend v titulku k tabulce uvádí, že „nejcitovanější čeští vědci mají jedno společné: žijí a bádají v zahraničí“. Přestože je to pochopitelná mediální nadsázka a v Bártekově či Kleinově případě platí, není to úplně přesné. Profesor Hořejší zpracoval – bez nároku na úplnost a s omezenou výpovědní hodnotou scientometrických ukazatelů – ještě dvě další tabulky, které poskytl ČESKÉ POZICI. Týkají se oborů, jež jsou imunologovi Hořejšímu blízké – vědám chemickým a molekulárně-biologickým.
Nejcitovanější čeští vědci v ČR (chemie):
- Pavel Hobza (Ústav organické chemie a biochemie AV ČR) – 19 300
- +Antonín Holý (Ústav organické chemie a biochemie AV ČR) – 14 500
- Jiří Šponer (Biofyzikální ústav AV ČR/CEITEC) – 11 400
- Emil Paleček (Biofyzikální ústav AV ČR) – 10 900
- Karel Ulbrich (Ústav makromolekulární chemie AV ČR) – 8600
- Vladimír Sklenář (Masarykova univerzita/CEITEC) – 7700
- Petr Boček (Ústav analytické chemie AV ČR) – 6700
- Pavel Jungwirth (Ústav organické chemie a biochemie AV ČR) – 6400
- Karel Dušek (Ústav makromolekulární chemie AV ČR) – 5300
Zdroj: Web of Science, prof. Václav Hořejší
Jak vidno, například profesor Pavel Hobza, jenž působí v dejvickém Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, může v počtu citací směle konkurovat i Čechům v zahraničí. Je ovšem také pravdou, že pražský ÚOCHB je výjimečnou institucí – mimo jiné i díky práci a patentům zemřelého profesora Antonína Holého, jenž má na 14 500 vědeckých citací.
Nejcitovanější čeští vědci v ČR (molekul. biologie):
- Václav Hořejší (Ústav molekulární genetiky AV ČR) – 9100
- Vladimír Kořínek (Ústav molekulární genetiky AV ČR) – 7600
- Eva Syková (Ústav experimentální medicíny AV ČR) – 7200
- Pavel Martásek (1. Lékařská fakulta UK/BIOCEV) – 7000
- Bořivoj Vojtěšek (Masarykův onkologický ústav) – 5700
- Jaroslav Doležel (Ústav experimentální botaniky AV ČR) – 5000
- František Vyskočil (Fyziologický ústav AV ČR) – 3800
- Blanka Říhová (Mikrobiologický ústav AV ČR) – 3400
- Helena Illnerová (Fyziologický ústav AV ČR) – 3300
Zdroj: Web of Science, prof. Václav Hořejší
Srovnávat pražské či brněnské podmínky s laboratořemi a zejména s grantovou i firemní podporou v Kodani, Gentu, Curychu nebo Trondheimu je asi nemožné, ale pokrok je dle svědectví z českých ústavů už znát. Včetně těch, které vznikají s podporou fondů Evropské unie.
Podstatné je to, co říká v HN Víkend molekulární biolog Jiří Lukáš. Není důležité, jestli se čeští vědci vrátí do Česka, ale aby Česko bylo atraktivní i pro dánské vědce. Lukáš upozorňuje: „Česká věda se musí otevřít, dělat vše proto, aby vědecká a intelektuální struktura přitahovala i lidi odjinud z Evropy. Tohle se musí ještě hodně zlepšit.“ Jak dlouhá to bude cesta?
