Vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová uvedla, že se na základě amnestie prezidenta republiky zastaví stíhání u třinácti velkých hospodářských případů, které dozorují její žalobci. Jde například o kauzy společností KTP Quantum, Private Investors nebo bývalých manažerů Komerční banky. Všechny tyto mediálně známé případy vyšetřoval Útvar odhalování korupce a finanční kriminality, nyní se nacházejí u soudů, a zastavovat je tedy budou sami soudci.
Co na tom, že za těmito kauzami zůstávají miliardové škody a tisíce poškozených? Co na tom, že amnestie se na takovéto případy dosud nikdy nevztahovala? Můžeme jen spekulovat, proč byla nyní vyhlášena právě takto. Opravdu jen proto, abychom se vyhnuli případným sporům pro neúměrně se protahující soudní řízení, jak uvádí Hrad s odkazem na Evropský soud pro lidská práva?
Amnestií je vše dovršeno, pomyslně tedy zhasínáme a nyní je potřeba jen zapomenoutKdo vidí věci přímočaře, tvrdí, že tím prezident Václav Klaus udělal v závěru svého funkčního období pomyslnou tečku za zpackanou privatizací, jejímž byl duchovním otcem. Stále slyšíme, že privatizovat v té době mohl každý. A kdo se na tom nepodílel, jeho chyba. Nyní prý nelze brečet, že vše již bylo rozkradeno. Jestli se to někomu nelíbí, může být připomenuta ta ošklivá doba před rokem 1989, stav tehdejšího národního hospodářství a privatizace jako jediná cesta k nápravě.
Amnestií je vše dovršeno, pomyslně tedy zhasínáme a je potřeba jen zapomenout, případně oslavovat tehdejší vůdce. Je-li tomu tak, pane prezidente, pak tedy děkujeme. Jednou se to pokusím vysvětlit svým dětem.
Pokud přijmeme tezi, že opravdovým důvodem pro udělení amnestie je délka trestního řízení, pak je však třeba analyzovat, proč se u nás tak často nedaří dotáhnout věci do konečného rozhodnutí ve lhůtě do šesti let, jak uvádí Štrasburk, nebo do osmi let, na což myslela prezidentova amnestie. Kde je chyba? Na straně policie, jež nemá dostatek schopných lidí, na straně státních zástupců, kteří neumějí v kauzách najít to podstatné a vyšetřování vedou příliš ze široka, a nakonec se v něm sami ztrácejí, nebo že by chyba byla na straně soudů? Vezměme to pěkně popořádku.
Policie
Policie a její vyšetřovatelé (pojem, který již oficiálně neexistuje) to mají rok od roku těžší a těžší. Kde je ta doba, kdy vyšetřovatel byl procesně samostatný, sám rozhodoval a také sám za svá rozhodnutí nesl odpovědnost. Já tu dobu pamatuji a bylo to mé nejlepší období vyšetřovatele. Pracovalo se svobodně, rychle a hlavně efektivně a bez úniku informací. Dnes? Hanba mluvit. Hodnocení by bylo na samostatnou disertační práci.
Přesto lze říci, že policie má ještě několik desítek velmi schopných lidí – vyšetřovatelů s velkým V. Ubývá jich však každým rokem a noví tak nějak nepřicházejí. Průtahy ve spisech, které vznikají na straně policie, jsou zapříčiněny právě odchody zkušených policistů a nutností převzít a nastudovat předávané kauzy, což mnohdy trvá několik měsíců. Policie je při práci vázána lhůtami, které jí ukládá trestní řád. Přes všechny problémy se dá říci, že pracuje efektivně. Hodnotím celek, chyby se samozřejmě najdou a vím o nich.
Státní zastupitelství
Pravomoci, jež byly odebrány policii, dostali přidané státní zástupci. Jsou však činnosti, které je třeba vykonávat rychle a operativně, což je u některých státních zástupců problém.
Jak posílily jejich pravomoci, nastalo osobní odtržení od policie. Státní zástupce často neví, kdo je vyšetřovatel, který danou kauzu prověřuje či vyšetřuje. Zná jeho jméno, jeho hodnostní označení, ale nezná jeho práci a nezná jej osobně. Úderný tandem vyšetřovatel a státní zástupce už funguje jen zřídka, a to jen u násilných případů, kde ani není jiné zbytí.
U hospodářských kauz se často zbytečně roztahuje prověřování do šíře, místo toho, aby se vybrala některá zásadní část, jež by splňovala nejpřísnější kritéria trestního postihu, a té byla věnována maximální pozornost. Bylo by to i v souladu s paragrafem 23 trestního řádu.
Samostatnou kapitolou je pak nezávislost a samostatnost státního zástupce. K čemu to nekontrolovatelně vedlo na Vrchním státní zastupitelství v Praze, snad všichni víme. A kdo by si dovolil ctihodné státní žalobce podezírat z toho, že by nekonali čestně a v zájmu spravedlnosti? Policie má nad sebou Generální inspekci bezpečnostních sborů. Ale koho má státní zástupce? Snad jen pánaboha, pokud je věřící. Povolit sledování nebo odposlech státního zástupce, zase přes státního zástupce, má to pak nějaký smysl?
Soudy
Pokud připustíme, že by chyba v délce trvání trestního řízení mohla být na straně soudů, dočkáme se leda tak varování, že útočíme na nezávislost soudů. Pracovat rychleji prý nemohou, neboť jsou přetíženy a svázány procesními postupy a lhůtami. Přesto si dovolím tvrdit, že za průtahy trestního řízení, zejména v hospodářských kauzách, tedy v těch, které nyní spadají pod amnestii, leží právě na bedrech soudů.
Všech 13 případů, o nichž hovořila Lenka Bradáčová, se nyní nachází právě u soudů. Byly tam i v minulosti, ale vždy, když se soudcům dostane na stůl spis, který čítá zhruba 30 až 40 tisíc listů, hledá se důvod pro jeho vrácení státnímu zástupci, nejlépe až do přípravného řízení. Důvod se najde vždy.
Pokud přeci jen nastane spor, rozhoduje o něm zase jiný soud. Za blbce je pak státní zástupce anebo ještě lépe bezejmenný policista, který konal a konat neměl, nebo nekonal a konat měl.
Jak dlouho může trvat načtení spisu, který má 30 tisíc listů formátu A4?Tak tomu bylo i v případě spisů KTP Quantum nebo Private Investors. Dokumenty, které objemově naplní nákladní prostor dvou dodávkových vozidel, se odvezou na soud, kde se bezpečně uloží. Po roce „studia“ se něco najde a šup s tím zpátky!
Zkusme se na věc podívat nestranně – jak dlouho může trvat načtení spisu, který zahrnuje 30 tisíc listů formátu A4? Dejme tomu, že každý den přečteme 200 listů, za pracovní týden tedy tisíc. Budeme-li takto intenzivně pokračovat každý den, máme 30 týdnů, tedy více než půl roku co dělat. A to jsme spis jen přečetli, ještě je potřeba se v něm vyznat a dokázat najít souvislosti. Rok má 52 týdnů a podobných spisů můžete mít několik. Je v lidských silách to alespoň přečíst? Myslím, že není, a vědí to i soudci, kteří spisy vracejí.
Jak z toho tedy ven? Byla amnestie jedinou možnou variantou, jak ochránit stát před žalobami na délku procesu? Jistě ne, ale to by se problémům v justici musel někdo dostatečně věnovat již dříve. Není to problém posledních dvou tří let, ale posledních dvou tří vlád.
