Českému školství začíná bezvládí. Demise Josefa Dobeše (VV), „nejlepšího ministra školství“, skončila – až na druhý pokus – v rukou prezidenta Klause, autora zmíněné a dnes již kultovní nálepky. Na ministerského pokračovatele si ale zřejmě nějaký čas počkáme. „Ministr školství Josef Dobeš končí v této pozici k 31. březnu. Nový kandidát na tento post zatím není vygenerován,“ řekl premiér Petr Nečas (ODS). Předseda vlády toho má jistě momentálně docela hodně, ale při takovém slovníku je otázkou, zda již není zastupován kybernetickým náhradníkem.
V souznění s tímto Nečasovým prohlášením si také dovolujeme „vygenerovat“ index adeptů na ministra školství mládeže a tělovýchovy. Ostatně slovo vygenerovat se stalo po výtce populárním: v pátek jej rovněž užil senátor a stínový ministr školství Marcel Chládek (ČSSD), jenž vyzval Nečase, aby ministra vybral z vlastních řad: „Pane premiére, je potřeba hledat jinde. VV nejsou schopny vygenerovat kvalitního ministra školství. A pokud to nevidíte, tak si pusťte jejich vystoupení.“
Asi měl na mysli poslankyni Dagmar Navrátilovou, jíž sám Chládek v televizní debatě České televize zcela zastínil, a také Milana Šťovíčka z Litvínova, kteří shodně mají zkušenosti se středním školstvím. Spíše ze slušnosti véčkaři občas zmiňují ještě svou poslankyni Janu Drastichovou, jež vyučovala na základní škole v Orlové (obor čeština-hudebka).
Podle informací ČESKÉ POZICE je však nejvážnější kandidátkou na ministryni, pokud se tedy rozkolísaná vláda nerozpadne, přeci jen již zmiňovaná místopředsedkyně sněmovny a religionistka Kateřina Klasnová. Manželka souzeného superguru Víta Bárty, jenž by se po případném osvobození možná i sám chtěl ucházet o post ministra školství – resortu, jehož fenomenálního ideologického vlivu na českou společnost si jako jeden z prvních povšiml...
Kromě bídného výběru z řad Věcí veřejných se nabízejí i oboroví experti. Ač odcházející Dobeš pověřil dočasným vedením 1. náměstka Ladislava Němce a označil jej za „dobrého odborníka“, u něj to na ministrování nevypadá. Spíše se rýsuje brzká možnost náměstkova odchodu z ministerstva školství – třeba i na střední průmyslovou školu strojnickou Sokolská v Brně, které inženýr Němec už dříve šéfoval.
Vážněji to vypadá s náměstkem pro vysoké školy, s profesorem Ivanem Wilhelmem, který je podle informací ČESKÉ POZICE i přes svůj pokročilejší věk (69) jedním z nejvážnějších adeptů na nestranického ministra školství. V akademicko-politických kruzích se také hovoří o bývalém rektorovi Masarykovy univerzity, profesoru Petru Fialovi, jenž je ovšem velmi zaneprázdněn rolí Nečasova vědeckého poradce. Mezi navrhovanými kandidáty padlo i jméno Dobešova náměstka pro legislativu Jiřího Nantla – dalšího Brňáka, jenž psal návrh vysokoškolského zákona, ale chtěl by se asi této práci věnovat i nadále.
A pak tu máme ještě hrst náhodně „vygenerovaných“ jmen. Parlamentní listy nedávno s odkazem na nejmenované zdroje (soudě dle dotyčného novináře šlo nejspíše o informátory blízké Hradu) uvedly dokonce jméno prezidentova syna: Václava Klause juniora, dlouholetého ředitele elitního gymnázia PORG, a také jméno ekonoma Pavla Kohouta.
Nejlepší od dob Osady Havranů!
Ať již to bude kdokoliv, nebude to mít věru lehké. Po Dobešovi, který ve čtvrtek absolvoval na MŠMT oficiální rozlučku se zaměstnanci (prý nepříliš navštívenou, říkají zlí jazykové), zůstává dost rozdělané práce: na evropských fondech, ve státních maturitách, ve financování regionálního školství, v plošných testech anebo i v načaté reformě vysokého školství.
Se „svým“ ministrem se posledním e-mailovým bombingem rozloučil i někdejší Dobešův úředník Martin Odehnal, jenž loni tropédoval schránky všech zaměstnanců zprávami o ministrových prohřešcích a na Dobeše podal i trestní oznámení za drahé promo fotky. Ve svém posledním e-mailu píše:
Milí nastávající pozůstalí,
osiřet po pouhých dvaceti měsících starostlivé otcovské péče nejlepšího ministra školství od dob Osady Havranů, toť věru smutná historie. Josef Dobeš – vskutku jméno, na které se hned tak nezapomene! Nevím, kolik z vás přivedl svými heroickými manažerskými výkony po vzoru jednoho z největších románových Čechů až k pláči – o jednom adeptovi vím však bezpečně: bude to ten, kdo usedne do ministerské sesličky po něm...
Omlouvám se těm z vás, kdo mne po posledním dílu mého „e-mail bombingu“ žádali o pokračování, že jsem až do dneška nedokázal vyhovět. Komentovat však onen nekončící festival trapnosti, přehlídku skličujících debaklů a přízračné defilé ubohých výmluv a snahy i za cenu neomaleného lhaní shodit vinu za ně na kdekoho, to vše permanentně halené do megatun sebeoslavného žvanění – nezlobte se, na to jsem opravdu chuť ani čas neměl.
Nebudu to protahovat. Co popřát panu ministrovi do dalšího životního období? To ponechám na každém z Vás. Za sebe mu upřímně přeju, aby dokázal z Bruselem tak krátkozrace odmítnutých projektů pro sebe vytěžit co nejvíce inspirace. Té totiž skýtají opravdu habaděj! Mne třeba zaujala zejména jedna z dovedností, kterou by měli oplývat frekventanti vzdělávacího programu Antikor po jeho absolvování: „Budeme umět rozlišovat mezi vlastním a svěřeným majetkem.“
Pokusil jsem se dokonce o metodický materiál – jestli se ten projekt někdy podaří resuscitovat, snad by se mohl hodit, co říkáte? Také by se mohl konečně poprat s tou nešťastnou angličtinou – doporučoval bych začít třeba s dopisy z EK v originále, vzít si na pomoc slovník a přeložit si např. slovíčko „fraud“... A co popřát vám všem? Snad by mohlo stačit: „Hezké jarní dny!“
Ten, co nezapomíná.
