Rozstřižení obálek tří soutěžících konsorcií – Geosan Group, Marius Pedersen Engineering a Environmental Services – vůbec nepřineslo do sporu o ekotendr na likvidaci starých ekologických zátěží klid. I nejnižší nabídka konsorcia Marius Pedersen Group ve výši 56,8 miliardy korun vysoce převyšuje odhady vycházející z konkrétních zkušeností se sanací nebezpečných látek po průmyslových provozech.
Takové odhady však zadavatele, kterým je ministerstvo financí (MF), nikdy nezajímaly. Aby zorganizovalo sanace – a zároveň provětralo státní pokladnu – nalezlo svérázný přístup.
Nesahat Kalouskovi na dítě
Ekotendr je Kalouskovo dítě. A chraň bůh, aby se ho někdo pokoušel odborně prohlížet. Když se o to pokusili specialisté vyslaní v roce 2008 ministerstvem životního prostředí (MŽP), jejich odhad na 25 až 33 miliard korun byl rychle vyšachován a odsouzen k zapomnění. Do oficiálních úvah o budoucí ceně ekotendru se nikdy nedostal.
Už od časů Topolánkovy vlády tedy přestal být ekotendr odborným problémem a začal být protlačován politickými prostředky. Společnost byla čtyři roky masírována částkou 114 miliard korun vypsaných garancí, aby jakákoli nižší nabídka vyvolala dojem úsporného přístupu. Zmíněných 25 až 33 miliard korun by zodpovědný pracovník MF nevzal nikdy do úst. Jako by ty odhady nikdy neexistovaly.
Soutěžící konsorcia nás vlastně šetří, když chtějí za své sanační práce jenom polovinu výnosu privatizace
Ve jménu magické stočtrnáctky měl sáhodlouhý rituál výběrového řízení dospět k bezproblémovému schválení vládou. S jakkoli vysokou cenou, která vzejde ze zcela atypické soutěže. Riziko přestřelení hodnoty o mnoho miliard bylo od prvopočátku zjevné. Záleželo na politicích, jak který přivřel oko.
Od roku 2008 to dělaly hned dva kabinety po sobě. Až premiér Petr Nečas v tom odmítl pokračovat. K riskantnímu zastavení ekotendru za chodu však odvahu nenalezl, vsadil na jistotu zdárného konce – když kvazikoncesní smlouvu neschválí vláda, smlouva bez udání důvodu padá. Jenže je to jistota? Ministr financí Miroslav Kalousek se nebude chtít vzdát. Co když na svou stranu získá většinu ministrů?
Účetní kouzla
Kalouskova soutěž nepotřebovala odborníky na sanaci jedů tuhých, plynných ani kapalných. Českému státu vystačili účetní. Nejdřív sečetli garance za všechny zátěže a dospěli k oněm 114 miliardám korun. Protože neznali, a vlastně ani nechtěli znát skutečný rozsah znečištění, a tudíž nedokázali určit velikost garance, vzali za garanci celou privatizovanou cenu. (Výše jednotlivých garancí odpovídá ceně, kterou zaplatil nový majitel za privatizaci, popřípadě je snížená o částku vynaloženou na již provedené sanace a jde o takzvanou zbytkovou garanci.)
Soutěžící konsorcia nás vlastně šetří, když chtějí za své sanační práce jenom polovinu. Ale i to je jenom podle logiky Kalouskových účetních. Nový, velice důvěryhodný odhad skutečných nákladů přitom opět potvrzuje předpokládanou cenu 25 miliard korun. Údaje během několika let shromáždil z veřejně dostupných zdrojů soukromý subjekt, který si nepřeje být citován.
Nezávislí odborníci se ve stanovení výše očekávané sanace vzácně shodli s dřívějším odhadem MŽP. Dvacet pět provozů s největšími zbytkovými garancemi bude v průměru vyžadovat necelé dvě desetiny (!) částky na likvidaci svých škod. Z toho třeba ČEZ Distribuce pouhé dvě setiny, Škoda AUTO či RWE Energie dokonce jen jednu setinu. To by sanace mohly začít tempem žravé dámy. Vítěz tendru by se mohl v první řadě vrhnout právě na tyto provozy a okamžitě účtovat vysoké částky.
Jak protismyslné je sčítat garance, když realita je natolik rozdílná. Samozřejmě, že se najdou i podniky, jako jsou DIAMO či Synthesia, které svou prodejní cenu při sanaci spotřebují, nebo dokonce Paramo, v němž se musí vynaložit dvojnásobek hodnoty garance. Věřit, že vítězové, jimž by do toho stát už nemohl mluvit, budou svou péči věnovat rovnoměrně jednodušší i složitějším sanacím, by znamenalo zpochybňovat zákonitosti trhu a soutěže.
Bude se premiér Petr Nečas moci při hlasování o ekotendru spolehnout na svého ministra životního prostředí Tomáše Chalupu? Politický barometr hlásí, že ano.
Již zmíněný nezávislý odhad vyčíslil například náklady na sanaci ve Škodě AUTO na 145 milionů korun i s DPH, přičemž hodnota garance činí více než 8 miliard korun. Vítěz tendru by si tedy (vypočteno z nabídnuté ceny) připsal na konto asi čtyři a půl miliardy korun. Bývalá ředitelka České inspekce Eva Tylová v seznamu našla i podniky s vysokou garancí, v nichž už byly sanace kompletně provedeny. I to by se však připisovalo.
Blondýny vám poradí
Jestliže po celou dobu Kalousek bránil tomu, aby ministerstvo financí vypracovalo vlastní odhad nejnižší ceny, na konec období se s expertizami roztrhl pytel. Vyhlášený „data room“ na ministerstvu financí s údaji o podnicích a zátěžích, kam kromě zástupců soutěžících firem nesměl nikdo vstoupit, začaly navštěvovat blondýny. V kousavých poznámkách sanačních profesionálů se tím rozumějí lidé, kteří do toho nevidí.
Nicméně výsledkem těchto návštěv je obálka firmy Deloitte Advisory, do níž nevidí nikdo, protože je zapečetěná v trezoru. A s ní druhá obálka od společnosti Ernst and Young, která je auditem té první. Obě budou uveřejněny, až bude ekotendr projednávat vláda.
Šeptanda tvrdí, že obálka obsahuje celkovou cenu ve výši 45 až 55 miliard korun. Tedy jako stvořená k tomu, co předvídal premiér Nečas ve svém nejcitovanějším výroku:„Na začátku je mlha, že odstranění ekologických zátěží by nás mohlo stát až 115 miliard. Pak zpracovaný odhad, který řekne: skutečná cena je 55 až 60 miliard. První úlevné vydechnutí: hle, ušetřili jsme přes 50 miliard. Otevřou se obálky, aby se zjistilo, že jsou těsně pod tímto limitem. Sláva. Pak se statečným vyjednáváním sníží cena z 53 na 50 miliard. Hle, další, již třetí vítězství.“ Tímto způsobem ministerský předseda ironizuje konstrukci ceny, podle něj zjevně příliš vysoké.
Nečas je připraven i za cenu abdikace tendr odmítnout. Bude se moci při hlasování o ekotendru spolehnout na podporu svého ministra životního prostředí Tomáše Chalupy, který například v šumavské drastické personální politice poslouchá povely z Hradu? Politický barometr hlásí, že ano. Spoleh v této věci bude i na další ministry ODS.
Věci veřejné na přímou otázku ČESKÉ POZICE, zda hodlají premiéra podpořit, nereagovaly, i když se i u nich, snad s jednou výjimkou, dá čekat odmítavý postoj. V TOP 09 bude moci ekotendr odmítnout jen opravdový hrdina. Když už i profesor Bedřich Moldan cítil potřebu loajálně vystoupit ve prospěch projektu, který mu musí jít přes všechny vrstvy jeho duše... Lituji ho. A zároveň mám radost, že na něm to hlasování nespočívá.
Rozpolcená vláda ekotendr přežije. Kdo však postaví fungující model odstraňování starých zátěží, když Kalousek vybouchne a Chalupa na to, aby zorganizoval jiný způsob sanací, nemá? Neměla by ta vláda přeci jen radši padnout?
