V pátek 6. května německý týdeník Der Spiegel informoval o tajných jednáních světových finančních kruhů a řeckých představitelů o návratu Řecka k vlastní měně drachmě z výletu – s výslužkou – do eura. Podpořil jej i další německý časopis Die Zeit článkem na tři pokračování od bývalého spolkového kancléře Helmuta Schmidta, který tento vývoj naznačil a jako vždy špičkově popsal a analyzoval. Deník Die Welt pak v pondělí 9. května obsáhle informoval o jednáních obou stran a o dalším zmírnění podmínek řeckého vyrovnávání se s dluhovou koulí na noze.
Provokace
Před rokem Řecko inkasovalo od „dárců“ úvěrovou pomoc 110 miliard eur a první výročí této události by nejspíš mělo oslavit šampaňským a kaviárem. Řekové během tohoto „prvního roku“ zaznamenali významný úspěch. Přesvědčili své věřitele, aby jim snížili úrok ze záchranných prostředků, neboli dotovali jejich nevýkonnost svými penězi. A nyní chtějí požádat o další netržní snížení. Obávám se, že i „věřitelé“ jsou na to připravení.
Řekové navrhují prodloužit splatnost přijatých úvěrů a navíc se nechtějí natolik disciplinovaně omezovat ve výdajích, což v úleku před rokem slíbili. Rozpočtové škrty a zvýšení daní? To tedy ne! Portugalcům již také byly slíbeny mírnější podmínky na jejich hříchy. Irové čekají. Drachma, escudo, irský punt i peseta jsou v záloze. Možná i lira. Důvěrná hlášení zúčastněných finančníků však zřejmě nevznikla náhodou.
Před rokem Řecko inkasovalo od „dárců“ úvěrovou pomoc 110 miliard eur a první výročí této události by nejspíš mělo oslavit šampaňským a kaviárem
Řecké ministerstvo financí po pátečním zasedání ministrů financí Evropské unie v Aténách takové záměry popřelo: „Takové zprávy jsou provokací a podkopávají úsilí Řecka. Euro slouží spekulacím. Ty však jsou nepravdivé a neuvěřitelně lehkomyslné a řecká vláda i vlády ostatních členských států EU je odmítají.“
Geniální Bobby McFerrin
O současné manipulaci s řeckým nezodpovědným předlužením na úkor EU lze říct, že jde o sarkasmus, možná ironii a určitě o tragédii. Svět úpí pod gigantickým nákladem informací, v důsledku čehož vzniká nebezpečí šumu. A mnoho z nich je díky jejich úniku. V případě Řecka jde o test reakcí zkroušených řeckých věřitelů – „evropských i z Mezinárodního měnového fondu“.
Z původních slibů Řekové nesplnili v podstatě žádný. Nesnížili dle dohod rozpočtový deficit, a ani nemohli. Proto stále víc naléhají na vyplašené věřitele a straší je. Deník Wall Street Journal (WSJ) to popsal známým popěvkem Bobbyho McFerrina Don’t worry. Be happy – „nemám sice peníze ani styl, ale don’t worry, be happy. A dál se usmívej.“
Přesně taková je prý dle WSJ současná hospodářská politika eurozóny. Již před víc než 20 lety McFerrin geniálně vystihl chování dlužníků i věřitelů během krize eura a předvídal řeckou věrolomnost. Nebozí měnoví analytici! Snažili se řídit dle svých zásad a technických analýz, ale podstatu problému přesně vystihl muzikant.
Komerční a investiční banky
Řecko si standardně vzdělaný člověk spojuje s velkou minulostí. Na počátku byl Homér. Z eposu Iliada si každý pamatuje trojského koně, kterého vymyslel mazaný Odysseus. Další Homérův epos Odyssea je již jen o něm samém. Nepřetržitý proud důvtipu a „neuvěřitelné lehkomyslnosti“. Proto se také dokázal vrátit na ostrov Ithaka a zvítězit. Achilles z Iliady, jenž měl původně být hrdinou číslo jedna, zůstává v popularitě až za Odysseem, který řeckému zadlužení a manipulaci s ním vládne i nyní, a nikoli řecký ministr financí Jorgos Papaconstantinu. Ten jen vypouští odysseovské pokusné balonky a přitom „vrtí psem“.
Otázkou je, kdo čím vrtí, a čí ony balonky vlastně jsou. Do pondělí nikdo přesvědčivě nepopřel „šprochy“ o vystoupení Řecka z eurozóny – od Athens Times přes WSJ až po Los Angeles Times. Balonky mohl vypouštět někdo úplně jiný. Aspoň dle dvou renomovaných německých deníků.
Mezinárodní banky zbohatnou na všech situacích – tvorbě řeckého dluhu, jeho záchraně i sanaci
Nedělní Frankfurter Allgemeine Sonntagszeitung uvedl slova šéfa mnichovského Ifo-Institutu Hanse-Wernera Sinna: „Vystoupení z eurozóny je menším zlem. Pokud z ní Řekové vystoupí, mohou devalvovat a zlepšit svou konkurenceschopnost. To však dá impuls k runu na banky, které zbankrotují.“ Nutno dodat, že jen některé.
Již v pondělí 2. května deník Handelsblatt zveřejnil názor šéfa Evropského fondu finanční stability (EFSF) Klause Reglinga, že komerční a investiční banky záměrně přiživují spekulace o nutné restrukturalizaci řeckého dluhu. Není sám. Myslí si to i šéf Evropské centrální banky (ECB) Jean-Claude Trichet. Tyto banky by totiž utrpěly odpisem svých řeckých aktiv menší škodu, než by jim přinesly zisky z poplatků a „služeb“ při restrukturalizaci řeckých a dalších dluhů.
Další finanční pomoc
V osmdesátých a devadesátých letech to banky předvedly v Jižní a Střední Americe a v Asii. Teď je na řadě s „podojením“ Evropa. Šéf ECB Trichet ví, že banky zveličují problém, aby vytvořily tlak. Státní dluh Řecka nejspíš letos naroste na 340 miliard eur. Mezinárodní banky zbohatnou na všech situacích – tvorbě řeckého dluhu, jeho záchraně i sanaci.
Lucemburský ministr financí a předseda ministrů financí eurozóny Jean-Claude Juncker k tomu dodal: „Řecko potřebuje další úpravy programu.“ Kdo tedy vlastně a jaké pokusné balonky vypouští? Hollywood to ví.
Poté, co Robert Redford ve filmu Tři dny Kondora z roku 1975 předvedl světu strategické plánování, Dustin Hoffman a Robert de Niro v roce 1997 zase, jak se „vrtí psem“. Obojí je zoufale pravdivé. Neplašme se, banky budou dělat „byznys jako obvykle“. Daňoví poplatníci jako obvykle zůstanou za blbce.
Britský deník Financial Times v pondělí napsal, že eurozóna nejspíš Řecku poskytne dalších zhruba 30 miliard eur. Řecký list Kathimerini zase dnes přinesl zprávu, podle níž guvernér ECB Jean-Claude Trichet navrhl, aby eurozóna půjčila krachující zemí 50 miliard. Dřívějších 110 miliard eur nestačí. A může se pokračovat dle libosti.
