Mladá, jinak milá dáma s téměř jemnou tváří na retro graffiti německé levice jako brutální protipól své jemnosti zvedá pušku s bodákem, aby ji namířila na svého nepřítele. Jestlipak se tato mladá dáma zamyslela při své velikánské odhodlanosti, zda existuje koherentní vysvětlení, jež by alespoň přibližně zařadilo tyto nepřátele do jednotného logického řádu. Zkrátka, když už se bouří a bere do ruky zbraň, jestli opravdu ví, proti komu tuto zbraň obrátí, a co se bude asi dít po zdařilé likvidaci nepřítele, abychom byli styloví, what about tomorow… or… the day after.
Otázka je to zajisté básnická, neboť kráska s jemnou tváří očividně poháněná nikoliv svým vědomím, nýbrž veškerou emocionální energií celé své bytosti svou zbraní míří, alespoň podle ní, na přesně identifikovaného nepřítele – národ, kapitál a nadvládu mužů. My ale nejsme stejně odhodlaní, v nás je poněkud více nejistot, a proto si můžeme dovolit luxus trochu popřemýšlet, zda koherence mechanismu této mladé dámy pro definici nepřítele nezanechává po sobě pochybnost, otázku či dilema.
Likvidace mužské společnosti
Národ jako první z těchto tří nepřátel a kapitál jako druhý jsou srozumitelné a vhodné pojmy (i když se budu snažit ihned prokázat, že i toto je spíše jen zdání), ovšem třetí pojem, který je zde označován jako patriarchát, je pojem a priori nevhodný a falešný, nebo přesněji „toxický“, jehož používání od pochopení skutečných souvislostí světa spíše oddaluje, než přibližuje.
Je to otevřené podněcování ke globální občanské válce, jejímž konečným cílem co jiného by mohlo být než úplná likvidace mužské společnosti. Nebo alespoň komplexní výměna pozic a místo dosavadní hrůzovlády mužů zavedení planetární hrůzovlády žen. |
Patriarchát z hlediska humánní antropologie snad něco znamená, mladá dáma zobrazená na graffiti jej však zcela jistě nechce používat jakou vědeckou kategorii. (Jinak by zdvižená puška s nasazeným bodákem toto předem vylučovala.) Jinak jako toxický metapojem, používaný médii provozovanými jako globální názorově-mocenská diktatura, je to synonymum teroru vykonávaného muži nad ženami a puška s bodákem nevěstí pro muže nic dobrého.
Jakkoli na to nahlížíme, je to otevřené podněcování ke globální občanské válce, jejímž konečným cílem co jiného by mohlo být než úplná likvidace mužské společnosti. Nebo alespoň komplexní výměna pozic a místo dosavadní hrůzovlády mužů zavedení planetární hrůzovlády žen. Jak je to i ve starém vtipu, diktatura není nic jiného, než když si jedna společenská skupina podřídí a oloupí tu druhou, oproti tomu demokracie je zas to, když si druhá společenská skupina podřídí a oloupí tu první.
Sotva si lze představit nemožnější a ničivější představu, a proto snad není zcela neopodstatněná hypotéza, že mladá dáma s půvabně něžnou tváří nedospěla k tomuto poznání zcela jistě sama a zcela jistě ne na základě komplexních a rozvážných analýz. Nýbrž tak, že neviditelný, dokonce neexistující hlavní konstruktér (či spíše destruktor) jí trochu pomohl „správně“ identifikovat nepřítele.
Střet dvou sakralit
Ale snad dodejme několik slov i k dalším dvěma hlavním nepřátelům, k národu a ke kapitálu. Tyto pojmy jsou sice zdánlivě srozumitelné a příhodné, abychom pochopili realitu, situace však není tak jednoduchá. Současná podoba národa sice ještě trochu připomíná raně křesťanský národ tradiční sakrality, ve skutečnosti již ale jde o společenství jedinců, kteří vlastní víru považují maximálně za zajímavý koníček, a ani je nenapadne uspořádat svůj život podle ní. Uspořádat jej podle ní ve světě, jenž je založen na kapitálu ztělesňujícím desakralizující zkázu.
Západní modernita, od 19. století sama sebe označující jako kapitalismus, jako způsob uspořádání bytí je ve skutečnosti založena na postupném olupování duševní, morální a duchovní energie vytvářené sakralitou dosud přetrvávající v lidských duších a v malých lidských společenstvích lásky, a z hlediska existenční teorie je tak oponentem toho, co můžeme nazvat sakrálním národem. |
Západní modernita, od 19. století sama sebe označující jako kapitalismus, jako způsob uspořádání bytí je ve skutečnosti založena na postupném olupování duševní, morální a duchovní energie vytvářené sakralitou dosud přetrvávající v lidských duších a v malých lidských společenstvích lásky, a z hlediska existenční teorie je tak oponentem toho, co můžeme nazvat sakrálním národem.
Zdá se tedy, že z toho všeho vychází najevo, že dáma s něžnou tváří na graffiti by chtěla svádět boj na život a na smrt na straně jedné s neexistujícím a falešným nepřítelem, jímž je patriarchát, a na druhé proti dvěma nepřátelům, kteří jsou z hlediska jejich nejhlubší podstaty skutečnými zapřisáhlými nepřáteli. Přejeme planetárnímu sjednocení globálních žen mnoho úspěchů, obáváme se však, že bez zásadní korekce systému na rozpoznávání nepřátel a přátel sjednocujících se žen sotva dospěje k úspěchu.
