- Ročně se v Evropě rozpráší 140 tisíc tun pesticidů.
- Množství celosvětově vyráběných chemických látek narostlo od druhé světové války z jedné na 400 milionů tun ročně. Evropan za rok průměrně spotřebuje 92 kilogramů umělé hmoty, přičemž 40 procent připadá na potravinové obaly.
- Dle Světové zdravotnické organizace se ročně pesticidy přiotráví jeden až tři miliony lidí, dvě stě tisíc z nich na otravu zemře.
- Výskyt rakoviny se za uplynulých 30 let zdvojnásobil.
- Dramaticky rovněž narostl výskyt Parkinsonovy a Alzheimerovy nemoci.
To jsou fakta a následky. Průmysl však tuto souvislost neoblomně popírá. Francouzská investigativní novinářka Marie-Monique Robinová se proto vydala na dvouletou cestu kolem světa. A ve svém dokumentárním filmu Náš denní jed (Notre poison quotidien) nakonec dokázala, že tato souvislost existuje. (V německé verzi je možné ho zhlédnout na YouTube.) Přitom odhalila pravou tvář schvalovacích úřadů – nebrání nás, protože je řídí chemický průmysl. Ukázala systém, který neslouží spotřebitelům, nýbrž výrobcům. Za profit několika jedinců platíme vlastním zdravím. Marie-Monique Robinová ve svém dokumentu odhaluje neuvěřitelný skandál.
„Na své cestě od pole zemědělců až po talíř spotřebitele jsem zjistila, že nás průmysl každý den o trochu víc otráví. S jídlem denně přijímáme zbytky pesticidů a přídavných látek. Chemický koktejl, jehož účinek je naprosto nevyzpytatelný. Nakonec se dá říct, že průmyslově vyráběné potraviny mají vinu na epidemickém šíření chronických nemocí v západním světě,“ prohlásila Robinová během premiéry svého dokumentárního snímku.
Pesticidy
Marie-Monique Robinová začíná svou reportáž návštěvou francouzských zemědělců, kteří trpí chronickými nemocemi, za což viní práci s pesticidy. Například Gilbert Vendé po vdechnutí jedovaté látky onemocněl Parkinsonovou nemocí. Postižení jako on dokonce dostávají podporu od zdravotní pojišťovny. Existují totiž studie, které dokázaly přímou souvislost mezi Parkinsonovou nemocí a pesticidy. Jde tedy vlastně o nemoc z povolání. Jsou-li tedy pesticidy natolik jedovaté, že po nich onemocní zemědělci, co jejich zbytky v potravinách a jídle?
Ze statisíce chemických látek, které se od druhé světové války dostaly na trh, jich bylo analyzováno pouze devět set
Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) hraje v oblasti výzkumu této nemoci klíčovou roli. Připravuje studie, které klasifikují chemické látky dle jejich rakovinotvorného potenciálu. A tím se staly důležitým zdrojem informací pro schvalovací úřady. Experti posuzují vědeckou literaturu o daných látkách – všechny studie zveřejněné v takzvaných impaktovaných časopisech. Chemické látky se dělí do tří kategorií. První se nazývá rakovinotvorné pro člověka. Pro zařazení do ní musí existovat konkrétní epidemiologická data. Jde například o azbest či benzen.
Druhá kategorie se nazývá možné rakovinotvorné pro člověka. A patří do ní látky, pro které existují více či méně rozsáhlá data z pokusů na zvířatech. Ze statisíce chemických látek, které se od druhé světové války dostaly na trh, jich IARC analyzovala pouze devět set, přičemž polovina z nich spadá do třetí kategorie – nelze zařadit. To však v žádném případě neznamená, že by látky, které IARC neklasifikovala a běžně se používají, byly neškodné. „U většiny z nich se zatím ještě nikdo nezabýval jejich možným rakovinotvorným účinkem,“ tvrdí šéf programu studií IARC Vincent Cogliano.
Pro experty je značně složité vypracovat seriózní hodnocení, protože většina z experimentálních studií není veřejná. „Firmy pravděpodobně nemají zájem zveřejňovat výsledky, které by mohly poukazovat na nebezpečí, pokud je k tomu nic nenutí,“ tvrdí Cogliano. V roce 2007 zveřejnila IARC společně s francouzskými akademiemi pro medicínu a vědu zprávu o příčinách rakoviny ve Francii. Píše se v ní, že žádný z pesticidů, jež se v současnosti používají, není u lidí či zvířat příčinou rakoviny. Navzdory tomu existují alespoň dva pesticidy, dichlorvos a chlorothalonil, klasifikované ve druhé kategorii. To znamená, že minimálně u zvířat rakovinu způsobují. Tato zpráva tedy nemůže být pravdivá, s čímž souhlasí i Cogliano.
Aspartam
V současnosti se v Evropě může používat tři sta přidatných látek. Jednou z nich je aspartam. Synteticky vyrobené sladidlo, které je přítomné v minimálně šesti tisících běžných potravinách, sycených nápojích, produktech bez cukru, umělých sladidlech, žvýkačkách i prášcích. Dějiny aspartamu mohou posloužit jako příklad. Ukazují se v nich totiž i metody, s jejichž pomocí se průmysl snaží zmanipulovat povolovací proces. V roce 1965 látku náhodně objevil chemik farmaceutického koncernu G.D. Searle. O devět let později společnost požádala o povolení u americké vládní agentury pro potraviny a léky (FDA), která je zodpovědná za kontrolu a regulaci potravin, doplňků stravy léčiv a podobně. V roce 1981 FDA aspartam pod názvem NutraSweet povolila s maximální denní dávkou 50 miligramů. Odborník na toxikologii FDA David Hattan je sice přesvědčený, že aspartam je neškodný, ale současně přiznává, že agentura stanovila maximální denní dávku na základě studie společnosti Searle.
„Není normální, předstírá-li mléčná žláza samičky, která není březí, těhotenství,“ varuje cytoložka Ana Sotová z Bostonské univerzity
Tím se dostáváme k jádru problému. Studie, které firma Searle předložila, byly v sedmdesátých letech značně sporné. K jejím kritikům patřil například neurolog John Olney: „Právě jsme publikovali článek, který ukazuje zvýšený výskyt nádorů mozku a zhoubnost nádorů u Američanů, jenž začíná zhruba tři roky po zavedení aspartamu.“ Na otázku, proč se aspartam stále prodává, způsobuje-li nádory mozku, Olney odpověď nezná: „Zřejmě FDA neodvedla dobrou práci.“
Postup je v tomto případě opravdu zvláštní. Investigativní novinářka Robinová nakonec získala přístup k interním archivům FDA. A zjistila, že John Olney požádal agenturu několikrát o vysvětlení. Na jejich základě pak FDA provedla dvě interní vyšetřování, aby zkontrolovala data společnosti Searle. A nakonec sestavila i vyšetřovací komisi, která rozhodla, že by aspartam neměl být připuštěn na trh, dokud nové studie nedokážou, že není rakovinotvorný. Poté se však předsedou představenstva společnosti Searle stal Donald Rumsfeld, který byl v té době i poradcem tehdejšího amerického prezidenta Ronalda Reagana, a aspartamu se rázem otevřely dveře do domácností.
Bisfenol A
Plasty byly dlouhou dobu považované za biologicky neškodné. To však není pravda. Zjistili to cytologové z Bostonské univerzity, kteří v roce 1987 zkoumali nádorové buňky odpovědné za karcinom prsu. Vědci je stimulovali k rozmnožování tím, že přidávali estrogen. Buňky experimentální i kontrolní skupiny byly uschované v plastových trubičkách.
„Experiment jsme mnohokrát opakovali a pokaždé dospěli ke stejným závěrům. Bez ženského pohlavního hormonu estrogen se nádorové buňky nerozmnožovaly, s ním však ano. Pak se najednou začaly rozmnožovat v obou případech. Zkontrolovali jsme celý proces a nakonec zjistili, že aktivitu způsobují trubičky, ve kterých jsme buňky uschovávali,“ vysvětluje Ana Sotová z Bostonské univerzity. Množení buněk vyvolal synteticky vyrobený hormon bisfenol A, který se coby antioxidant přidává do umělých hmot.
Vědci se proto soustředili na bisfenol A, protože se často objevuje v potravinových obalech. A zjistili, že zvíře, které bylo již v mateřském lůně vystaveno bisfenolu A, má ve čtyřech měsících vyvinutou mléčnou žlázu stejně, jako by bylo březí. „Rozhodně není normální, předstírá-li mléčná žláza samičky, která není březí, těhotenství,“ varuje Sotová. Vědci provedli testy s dávkou 250 nanogramů na kilogram, což je 200krát nižší množství než maximálně dovolená lidská denní dávka. „Bisfenol A pravděpodobně způsobuje neplodnost a rakovinu. Možná nikoli nám samotným, ale určitě našim nenarozeným dětem,“ komentuje to v dokumentu Robinová.
Indie
Poté, co Robinová poskládala šokující puzzle a potvrdila si, že rychlý nárůst chronických onemocnění úzce souvisí s industrializací produkce potravin, vydala se na cestu po rozvojových zemích, které tento explozivní koktejl zatím neokusily, protože většina jejích obyvatel nepřevzala západní životní a stravovací způsoby. Patří k nim například Indie, v níž je dle IARC počet 20 nejčastějších druhů onemocnění rakovinou desetkrát až 30krát nižší než na Západě. Ve státě Oriša (dříve Urísa) na východním pobřeží Indie je rakovina téměř neznámá, podobně jako nadváha. Neexistuje tam chemické znečištění a lidé jedí vlastní produkty – především ovoce a zeleninu, které uzrály bez pesticidů.
Navíc se Indové řídí příslovím: Nech své jídlo být svou medicínou a medicínu svým jídlem. Vystihuje používání kurkumy v tradiční indické kuchyni. Ta neslouží jen k ochucení pokrmů, ale i ochraňuje před řadou nemocí, například rakovinou, kožními chorobami a žaludečními problémy.
Zbývá vyřešit otázku, kterou se dokument Robinové nezabývá: Pokud nám potravinářský průmysl systematicky působí otravu, proč dnes žijeme déle než v minulosti? Údajně jde o pouhou propagandu.
Dnešní starý člověk se narodil během druhé světové války – před začátkem průmyslového zemědělství. Následky používání chemických látek se však mohou objevit až 30 let po jejich uvedení na trh. „V USA už vidíme náznaky, že délka života opět klesá,“ komentuje nejnovější studie Linda Birnbaumová, ředitelka Státního institutu pro zdravotní otázky související s životním prostředím. Dle ní argument, že žijeme déle, používá především potravinářský průmysl.
