„Nedovedu si představit, že bych 7. března 2013 odjel kamsi na chalupu do jižních Čech nebo na co nejvzdálenější univerzitu. Mám pocit, že bych tu chtěl zůstat, a teď k tomu nedovedu říci nic víc,“ pravil prezident Václav Klaus přede dvěma lety v Právu.
Letos 27. srpna byl v tomtéž listu už méně tajemný: „Nechci vyloučit možnost, že by u nás mohla vzniknout politická strana, ke které bych mohl mít takové či onaké sympatie. Ale jména a konkrétní nápady, které se objevují, jsou úsměvné a legrační… Ať média spekulují. Třeba díky jejich spekulacím se přijde na něco, co by nikoho jinak nenapadlo… Neboli tím chci říci, že žádný takový projekt já dnes v žádném případě nemám… Následující měsíce, ten rok a půl, mi určitě dají dost impulzů a informací k tomu, abych pak reagoval…“
Prezident Klaus ponouká média ke spekulacím. Nuže, vyhovme mu!
„Podvozek“ k návratu do politiky
Václav Klaus je workoholik, homo politicus každým coulem a v politice velký hráč. Dá se očekávat, že po odchodu z Hradu se neprodleně zapojí do politického provozu s ambicí nebýt jeho pouhým účastníkem, ale opět jej pokud možno dirigovat.
V březnu 2013 mu však bude 72 let, a ani při dobrém zdraví nebude moci pomýšlet na to, že opět objede republiku, promluví na stovkách mítinků a stejně jako zkraje devadesátých let za ODS sešikuje za sebou statisíce voličů, kteří ho posunou na viditelné a vlivné místo v české politice, poněvadž o jiné by ani nestál.
Dá se očekávat, že po odchodu z Hradu se Václav Klaus neprodleně zapojí do politického provozu s ambicí nebýt jeho pouhým účastníkem, ale opět jej pokud možno dirigovat
K reálnému návratu do politiky proto bude potřebovat „podvozek“, který ho na politické kolbiště dopraví. Tím může být některá existující strana či politické hnutí, anebo naopak úplně nová formace, kterou založí Klausovi názoroví příznivci, aby ji měl v pravou chvíli k dispozici.
ODS
Co se politických stran týče, připadá v úvahu především ODS, jejíž část po Klausovi stále teskní. Ostatně pro ODS má Klaus jako její „otec“ nepochybně stále slabost, přestože se mu značně odcizila. Za Topolánkova předsednictví ji označil za ideově vyprázdněnou, nemocnou klientelismem a lobbismem, za jinou ODS, než kterou zakládal a přál si mít.
Však také z ODS před třemi lety vystoupil a nadále ji spíše kritizuje, než chválí, maje za to, že pod slabým Nečasovým vedením se strana očišťuje pomalu a přestává být hegemonem pravice. Musela by to tedy být nějaká jiná, nenečasovská ODS, aby se do ní po vypršení prezidentského mandátu Klaus vrátil a využil ji ke skoku na politické proscénium.
Mezi impulzy a podněty, na jejichž základě se Václav Klaus rozhodne, jak reagovat, budou nepochybně výsledky ODS ve volbách do krajských zastupitelstev a třetiny Senátu příští rok na podzim. Potvrdí-li úpadek ODS, Klaus bude stěží riskovat blamáž ve „velkých“ volbách na jaře 2014 a pro comeback si vybere jiný „podvozek“.
Bobošíková a Bátora
Po ruce jsou už teď přinejmenším dva: Suverenita – blok Jany Bobošíkové, bývalé to europoslankyně, a občanské sdružení Akce D.O.S.T. vedené Ladislavem Bátorou. Obě formace spojuje europesimismus až eurofobie, odpor k Lisabonské smlouvě a integraci Evropské unie, obhajoba „českých národních zájmů“, odpor k imigraci a jiné formy kvaziobrozenského vlastenčení.
Zatímco pravicový erckonzervativec Bátora koketoval v nedávné minulosti s českým fašismem včetně jeho xenofobní až rasistické ideologie, Suverenita – blok Jany Bobošíkové, jež mimochodem přijala v prezidentské volbě 2008 kandidaturu za KSČM, představuje spíše doleva zacílený extremismus. „Panuje mezi námi (Suverenitou a Bátorou – pozn. red.) názorová blízkost… Lidé to berou tak, že jsme jedna velká názorově spřízněná skupina,“ řekla v rozhovoru pro ČESKOU POZICI Bobošíková.
Ještě je čas zadržet extremismus na politické periferii, kam ostatně v demokratických poměrech patří
Podle její prognózy získá Suverenita v příštích volbách do sněmovny 15 procent hlasů. Vzhledem k 3,67 procenta hlasů, jež Suverenita obdržela ve volbách loni, se Bobošíkové 15procentní meta zdá arciť troufalá. Bohužel ji však může ztéci!
Suverenita – blok Jany Bobošíkové se chlubí tím, že nasává do svých řad členy Machovy Strany svobodných občanů, která kvůli tomu utlumila činnost, Demokratické strany zelených Olgy Zubové (pomohla „položit“ Topolánkovu vládu a Klause zvolit podruhé prezidentem), ba i některé radikály z ODS. Pokud nejde o propagandistickou mystifikaci a tento proces by měl pokračovat, ze Suverenity by se mohlo stát koncentrační jádro národovecko-populistického extremismu.
Základní předpoklad
Pokud by se na jedné straně do EU a také k nám vrátila ekonomická recese a následně vzrostlo sociální napětí, a na druhé by se s blokem Bobošíkové nežinýroval ztotožnit Václav Klaus, osobnost pro část veřejnosti stále vážená, těch 15 procent a snad i víc by Suverenita mohla v příštích volbách získat. Mohla, ale nemusí!
Ještě je čas zadržet extremismus na politické periferii, kam ostatně v demokratických poměrech patří. Základním předpokladem je, že ČSSD, ODS a TOP 09 budou nabízet takové programové alternativy a do té míry důvěryhodné osobnosti, že lidé budou volit tyto strany a třeba ještě lidovce a zelené, s nimiž mají zkušenosti, a stejně jako loni s Věcmi veřejnými nebudou příště experimentovat pro změnu právě s extremisty.
Nejen na ČSSD, ODS a TOP 09, ale i na KDU-ČSL a Straně zelených, jež mají šanci se do sněmovny vrátit, leží doslova historická odpovědnost za obranu demokracie proti extremismu. Pokud jí nedokáží dostát jinak, ať třeba přivodí předčasné volby, dokud je ještě Klaus na Hradě a blok Bobošíkové ne dost silný k provedení převratu.
