Knihy do ucha oslovují převážně mladší generaci

Jakub Horák, popularizátor audioknih a zakladatel ceny Audiokniha roku, v rozhovoru mimo jiné říká: „Čtenář může knihu kdykoli zavřít nebo se v textu vrátit zpátky, to u poslechu audioknih není příliš zvykem. Spíše se nechá unášet příběhem, a pokud bude moc rozvláčný nebo dlouhý, snadno se v něm ztratí, zabloudí myšlenkami jinam. Filmovou adaptaci také přizpůsobujete jinému formátu. Jsem zastáncem toho, aby se to dělalo i u audioknížek.“

LIDOVÉ NOVINY: Koupi nové tištěné knihy má asi každý spojenou s vůní papíru. Dostavuje se podobný vjem u nákupu audioknihy?

HORÁK: U koupeného cédéčka to tak určitě je. Mám rád fyzický pocit i vůni, vzhled. Ještě lepší je, když mi nový disk s audioknihou přinese pošťačka, to má kouzlo. Pomalu rozbaluji, obdivuji, jak si vydavatel pohrál s obalem. U nákupu digitální kopie do mobilu se takové pocity nedostavují. Nemám bezprostřední dojem, že jsem si pořídil něco nového. Druhá stránka je, že i to cédéčko nakonec vložím k dalším do archivu a poslouchám spíš digitální verzi, je to totiž mnohem komfortnější. Audioknihu můžu mít neustále u sebe a poslouchat ji, kdykoli chci.

LIDOVÉ NOVINY: Které variantě dává přednost klasický milovník zvukových knih?

HORÁK: Trend je jasný, digitální distribuce roste. Zatím nedosahuje prodejů CD. Podíl na trhu je asi 28 procent pro digitální formáty, zbytek prodaného nákladu tvoří kompaktní disky. Nákup do mobilu nebo jiného zařízení je pro lidi pohodlnější, okamžitý a poslouchat můžete během tří minut.

LIDOVÉ NOVINY: Cédéčka si tedy zatím drží svoje pozice. Mít fyzický produkt v ruce evidentně stále dost lidí láká. Je za tím staromilství?

HORÁK: Těžko říct. Co třeba vím odlidí, pořád se bojí nakupovat přes internet. Vybrat si dokážou, ale problém dělají platby. Nedůvěřují úplně téhle formě nákupu, takže možná je příčina i v tom. Ale sám trošku doufám, že je za tím i staromilství.

LIDOVÉ NOVINY: Platí i tady, že obal prodává? Nebo mnohem víc láká jméno autora knihy, případně herce, který ji pro posluchače namluvil?

HORÁK: Myslím si, že větší vliv na prodejnost má autor a v závěsu za ním interpret. Druhý z nich někdy prodává natolik, že jeho tvář musí být na obalu jako záruka, že se audiokniha bude dobře prodávat. Konkrétním případem je nově načtený Švejk s Oldřichem Kaiserem. To je sama o sobě výborná verze. Obálka je ale jednoznačně postavena tak, aby vyniklo, že jde o knihu načtenou tímto velmi známým hercem.

LIDOVÉ NOVINY: Jaké jsou herecké hvězdy audioknižního světa? Jeden čas byl hojně obsazován Martin Stránský, kdo je na vrcholu obliby teď?

HORÁK: Martin Stránský čte stále, ale už není jediným králem. Interpretů je naštěstí mnohem víc, třeba Pavel Rímský, často se objevuje Miroslav Táborský, Igor Bareš. A když odběhnu od těch, kteří čtou opravdu hodně, k těm, u nichž jsem rád, že je nakladatelé přiměli k načtení některé z audioknih, musím zmínit Norberta Lichého nebo Lukáše Hlavicu.

LIDOVÉ NOVINY: Stál jste u zrodu ceny pro audioknihu roku. Co dělá zvukovou knížku krásnou?

HORÁK: Porota soutěže docela lehce odhalí pečlivost přípravy. Zjednodušeně řečeno, pokud někdo sedne doma v kuchyni a sám, neškoleným hlasem, přečte nějaký text, nemůže z toho vzejít dobrá audiokniha. Aby byl výsledek pěkný, je třeba udělat spoustu práce před samotným čtením. Text knihy je třeba upravit pro zvukové podání, režisér si musí s hercem říct, jakým způsobem natáčení pojmou, připraví pro něj výslovnost cizích výrazů, v ideálním případě to s ním i předem nastuduje.

Na výsledku se všechno tohle pozná. To je první věc. A samozřejmě je důležitá samotná předloha. Z průměrného až podprůměrného románu neuděláte žádný zázrak. Ovšem musím podotknout, že jsem slyšel i věci, které mne jako tištěná kniha neoslovily, zato audioknižní podání je dokázalo o nějakou úroveň povýšit.

LIDOVÉ NOVINY: Když jste zmiňoval režisérské zásahy: posluchačům není příliš známo, že ne všechny audioknihy na našem trhu jsou skutečně naprosto věrné původním tištěným předlohám. Jsou například kráceny. Znamená to, že když si pustím knihu do uší, nedostanu zcela stejnou knihu, jako kdybych si ji sám přečetl?

HORÁK: Je to případ od případu a existují různé úrovně zásahů do textu. Na jedné straně stojí řekněme neupravená četba. To znamená, že vám někdo přečte celou knihu od začátku do konce, jak stojí v tištěné předloze. Samozřejmě ji čte v překladu, což je vlastně také úprava, kterou text projde, než se ke čtenáři dostane.

V úplném protipólu stojí dramatizace. To je proces velmi časově i výrobně náročný, který si jen málokdo z vydavatelů může opravdu dovolit. V našich podmínkách má takové možnosti hlavně Český rozhlas. Adaptace do zvukové podoby se dá přirovnat k převodu knihy do filmu nebo na divadelní scénu. Mezi těmito extrémy je škála toho, jak se dá k výrobě audioknihy přistoupit.

Úpravy literárního textu pro zvukové podání jsou ale běžné. Například se vypouští uvozovací věty, které herec při čtení dokáže zahrát. Není třeba říkat: „Pronesl udýchaně,“ když to herec dokáže předvést sám. Takže to jsou drobné úpravy, které se dělají běžně. A pak existují větší zásahy do textu, které jsou dány tím, že čtený a poslouchaný příběh vnímáte rozdílně.

Načtená kniha někdy může působit dlouze, soustředění posluchače je jiné než u čtenáře. Čtenář může knihu kdykoli zavřít nebo se v textu vrátit zpátky, to u poslechu audioknih není příliš zvykem. Spíše se nechá unášet příběhem, a pokud bude moc rozvláčný nebo dlouhý, snadno se v něm ztratí, zabloudí myšlenkami jinam. Filmovou adaptaci také přizpůsobujete jinému formátu. Jsem zastáncem toho, aby se to dělalo i u audioknížek.

LIDOVÉ NOVINY: Na obalech audioknih ale běžně není uvedena informace o míře krácení nebo o tom, jde-li o adaptaci. Jak se v tom má posluchač vyznat?

HORÁK: S tím, jak se audioknihy dostávají mezi lidi, je třeba osvěta. Upozorňovat: audiokniha se to v našem prostředí sice jmenuje, ale pozor! Já říkám, že název audiokniha je docela nešťastný, protože většina lidí čeká, že to bude naprosto věrné převedení předlohy do zvukového formátu. Informace o tom, že to může být jinak, se k zákazníkovi často ani nedostane. Podle mého názoru to je špatně a něco s tím musíme udělat.

LIDOVÉ NOVINY: Co stojí za boomem audioknih v posledních letech?

HORÁK: Myslím, že je dán rozvojem technologií, přes které se dají poslouchat, zejména chytrých mobilů. Jak už jsem zmínil, nákup a prodej je díky nim velmi pohodlný, audioknihu můžete mít kdekoli. Počátek boomu vidím tak pět let zpátky, kdy vznikly první audioknižní obchody na internetu s digitální distribucí. Oslovují převážně mladší generaci, která má k technologiím blíž. Z nich se rekrutují noví posluchači.

LIDOVÉ NOVINY: Není za oblibou zvukových knih i to, že máme příliš unavené oči z obrazovek a displejů, čímž se vůle upírat zraky do románů snižuje?

HORÁK: Spíš bych řekl, že lidé díky nim víc využívají čas, kdy dělají činnosti, při nichž nemohou číst. Hodně poslouchají třeba v autě, kde dříve bylo ticho nebo hrálo rádio. Také ve vlaku, autobuse, při běhání, při rukodělných činnostech. Možností je hodně a člověk může „číst“ tam, kde to nebylo obvyklé.

LIDOVÉ NOVINY: Jak moc vadí audioknižnímu trhu piráti, stahování z internetových úložišť?

HORÁK: Velmi. Na jednu stranu je pěkné, když ze statistik na YouTube vidíte, kolik posluchačů si nějaká „upirátěná“ audiokniha najde. Během měsíce třeba tři tisíce poslechů, což dokazuje, že nadšenců pro knihy do ucha je mnoho. Troufám si tvrdit, že kdyby vydavatel prodal tři tisíce exemplářů své audioknihy, byl by nadmíru spokojen.

Jenže pokud je kvůli nelegálnímu stahování nezíská, těžko může vyrábět další četbu. Jsou stále lidé, kteří tuhle spojitost nechápou. Na Světě knihy jsem mluvil s člověkem, který si myslel, že při výrobě audioknihy nevznikají žádné náklady. „Přece to jen někdo přečte a je hotovo,“ říkal mi. Vysvětloval jsem mu, jak to reálně chodí, a snad odcházel poučen.

Boj proti pirátství je bojem proti větrným mlýnům, ale nějakou osvětou a nabídkou alternativních možností pro posluchače se dá omezit. Dobře to funguje s muzikou. Po vzniku Spotify a podobných služeb začalo hodně lidí měsíčně platit kolem 150 korun za možnost online poslouchat mainstreamovou hudbu. Takže to funguje. U audioknih nic podobného neexistuje. Ani u nás, ani ve světě.